Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co vás přimělo k rozvodu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
17.11.22 12:23
- Citovat
- Upravit
17.11.22 12:27
@Anonymní píše:
Já si nemyslím, že mé úvahy by byly výsledkem „dobrého bydla“. Ale v očích příbuzných to tak vypadat může. Z manželovi strany jsem vždy za tu špatnou já. Z naší strany mám jen sourozence a ti mi radí, ať si vše dobře promyslim a neodcházím dokut tam nejsou patologické jevy jako fyzické násilí, alkohol, drogy. Jenže oni v tom nežijí…
Jestli má tendenci pomlouvat Tě před dítětem, tak si piš že u rodiny Tě už pomluvil vydatně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.11.22 13:06
@brisco píše:
Jestli má tendenci pomlouvat Tě před dítětem, tak si piš že u rodiny Tě už pomluvil vydatně.
Jo o tom nepochybuji. To vidím z chování jeho strany rodiny ke mě.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.11.22 13:28
@Zoe1 píše:
U člověka, který Vás shazuje a nadává, si myslíte, že Vás pálí dobré bydlo?
Tak každý má teda asi jinou představu o životě.
Jinak můj bývalý muž někoho měl, ale jeho rodina a všichni ostatní beztak věřili jemu, byl to hodně dobrý manipulátor, takže já jsem vypadala jako ta, co si ničeho neváží, ta co je blázen a potřebuje psychiatra, bylo mi i ze strany jeho rodiny dost věcí vytčeno, vynadáno, dokonce i moje rodina mě ze začátku přemlouvala, abych si to velmi dobře rozmyslela, ale víte, co? Bylo mi to úplně jedno, bylo mi úplně jedno, co si kdo říká a myslí, já věděla, že spolu nemůžeme žít. Bylo mi úplně šumák, že si někdo myslí, že mě může pálit dobré bydlo, jelikož nikdo nevěděl, co se děje za zavřenými dveřmi a jaké hnusné chování jsem si ze strany bývalého muže musela vytrpět.
Když teď moji rodiče vidí, jak jsem v pohodě, jak mě zas baví život a jak jsem teď o proti té době zas šťastná, tak vědí, že jsem udělala jen a jen dobře.
Prosím Tě můžeš napsat, jakým způsobem jsi dokázala to, že jste s ex nyní kamarádi? Po tom všem?
A jak nyní vychází s dětmi a kolik jim věnuje času?
My jsme od sebe přes deset let, zachoval se ke mě opravdu extrémně hnusně, po více než 20ti společných letech si začal s naší rodinnou kamarádkou, byla jsem těhotná psychicky mě deptal a nutil k potratu nakonec odešel pár dnů po návratu z porodnice.
Já mu to nikdy neodpustím, přestože si uvědomuju, že kdybych to dokázala bylo by lépe především mně, ale nejde to…asi i proto, že vlastně na jednu stranu ani nechci.
A je teda pravda, že ta zloba a nenávist ve mě stále je i kvůli jeho přístupu k dětem. Sice se s nimi vídá, ale takovým tím alibistickým způsobem - odkroutit si s nimi nějaké to minimum, aby se neřeklo, že na ně úplně kašle, ale mimo to očekává, že se postarám já, po něm nebudu nic chtít a s ničím ho nebudu obtěžovat. Což teda pro mě je horší než kdyby úplně vypadl z našeho života.
Kdyby fungoval jako táta bylo by to pro mě celý jednodušší…
Omlouvám se za „výkřik do tmy“ a plevelení… 
- Citovat
- Upravit
17.11.22 13:48
Shazovani, ponižování, neustálá kritika. Jednou tho bylo už moc. Na dovoleny, po jedny hádce jsem si řekla, že konec
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.22 13:51
@Anonymní píše:
Prosím Tě můžeš napsat, jakým způsobem jsi dokázala to, že jste s ex nyní kamarádi? Po tom všem?
A jak nyní vychází s dětmi a kolik jim věnuje času?
My jsme od sebe přes deset let, zachoval se ke mě opravdu extrémně hnusně, po více než 20ti společných letech si začal s naší rodinnou kamarádkou, byla jsem těhotná psychicky mě deptal a nutil k potratu nakonec odešel pár dnů po návratu z porodnice.
Já mu to nikdy neodpustím, přestože si uvědomuju, že kdybych to dokázala bylo by lépe především mně, ale nejde to…asi i proto, že vlastně na jednu stranu ani nechci.
A je teda pravda, že ta zloba a nenávist ve mě stále je i kvůli jeho přístupu k dětem. Sice se s nimi vídá, ale takovým tím alibistickým způsobem - odkroutit si s nimi nějaké to minimum, aby se neřeklo, že na ně úplně kašle, ale mimo to očekává, že se postarám já, po něm nebudu nic chtít a s ničím ho nebudu obtěžovat. Což teda pro mě je horší než kdyby úplně vypadl z našeho života.
Kdyby fungoval jako táta bylo by to pro mě celý jednodušší…
Omlouvám se za „výkřik do tmy“ a plevelení…
Můj mozek nějak tak vytěsnil to zlé, co mi udělal, jako při prvním porodu, mám to všechno v takové mlze, jako vím jistě, že už bych to nikdy nechtěla lepit dohromady, stále to v mém povědomí je, ale už si nepamatuji jak hodně to bolelo, takže mi to nějak tak pomohlo se přes všechno přenést. Prostě to bylo tak hrozný, že si to radši nepamatuji, přesně jako první porod no. Od té doby, co jsem od něj s dětmi odešla, tak se všechno zklidnilo, hlavně on teda musel hodně zapracovat na tom, aby si zahojil svoje raněné ego, prvních pár měsíců na mě házel hrozný obličeje při předávání děti, nechtěl moc komunikovat, pak přišel o práci a něco se v něm zlomilo, najednou to chtěl se mnou strašně řešit, já ho s tím neodmítla a byla jsem ochotná s ním o tom mluvit, od té doby se bavíme normálně jako dva přátelé, rozhodně teď mezi sebou máme lepší vztahy než když jsme spolu bydleli a byli manželé. Někdy si teď večer zavoláme a řešíme věci okolo děti nebo jeho, mojí práce. Oba se k sobě chováme slušně.
Když byl pár měsíců bez práce, bral si jeden den v týdnu děti po školce a večer mi je přivezl a jinak pravidelně každou sobotu 6h odpoledne a v neděli cca na hodinu ven.
Jsme domluveni, že až děti budou samy chtít, tak si je vezme na noc, ale zatím moc nechtějí, bude jim 3,5 a 4,5. Počítám s tím, že až budou starší, tak si je bude brát na nějaký víkendy a v létě třeba na týden. On sám vždycky říkal, že chce dítě tak už šestiletý no, protože malý děti s nima je velká starost a péče, že jo.
Já jelikož chci, aby děti měly tátu a babičku a dědu z druhý strany, má to výhody i po finanční stránce, tak jsem se přes to všechno prostě musela přenést. Navíc v té době, kdy se to doma všechno dělo, tak on byl psychicky úplně rozpoloženej patrně z tý nějaký jiný ženský a náročný práce, takže to ho dost ovlivňovalo, tím ho nechci omlouvat, nicméně vyřízení jsme byli všichni, a tak jsem schopná asi potom všem se s ním normálně mluvit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.22 14:11
@Anonymní píše:
Ahoj, co byla poslední kapka, která vás přiměla k rozvodu či odchodu od manžela? S manželem máme 4 leté dítě. Vztah nefunguje v podstatě od poloviny mého těhotenství. Z manžela se stal neuvěřitelný sobec, obviňující za všechny problémy své okolí. Dva roky jsem chodila do manželské poradny, on tam odmítl chodit se slovy, že on rady nepotřebuje, že se mám léčit já. Můj vztah k němu pomalu přerostl v nenávist. Kdykoliv mu můžu slovně ublížit, tak to ráda udělám. Z jeho strany to vypadá podobně. Žádné intimnosti mezi námi za celou dobu krize nejsou. A z mé strany se už ani o nic nepokouším. Nedokážu mít blízký vztah s člověkem, který mě neustále shazuje, nadává atd. Teď nebyl týden doma, byla jsem doma s dítětem a přesto, že skloubit odchody a příchody z MŠ byly náročné, bylo mi vlastně moc dobře. Manžel mi ani trochu nechyběl. Měli jsme s dítětem pohodu. I když to bylo pro mě náročné. Učím, takže děti v práci a pak ještě dítě doma.Když jsem byla ještě na RD, odchod jsem neprovedla l, protože jsem se bála, jak bych nás uživila jen s RP. Teď je zase situace jaká je, vše se neustále zdražuje atd. víte jistě sami. Plus bezpečnostní hledisko. Prostě nemám odvahu odejít, podat žádost na svěření do péče atd. Vím, že by to byl s manželem boj. Myslím, že by se stavěl na zadní už jen z principu. Nemám ani oporu v někom jiném. Rodinu nemám, kamarádů také moc ne. Respektive takových kamarádů, který bych toto mohla říct a kteří by mě podrželi.
Současně ale vím, že tato situace je neudržitelná, čím déle se budu odhodlavat, tím bude odchod složitější, především pro dítě. Manžel milenku nemá, alkohol ani fyzické násilí u nás není. Ale atmosféra má do pohody hodně daleko.
Kdyz me ex uhodil..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.11.22 16:37
Když si začal s mojí kamarádkou, nechal mě prosit, brečet, přemlouvat i vydírat a bylo mu to úplně jedno a když už ho to nebavilo tak mě uhodil. Když přišel z její postele do mojí a dožadoval se styku i když věděl, že vím, že byl u ní. Bylo mu jedno jak mě naše děti vidí, smutnou a nešťastnou a pak zničeno nic přišla ženská síla a touha to změnit. Rok a půl jsem bojovala za manželství i když jsem věděla, že mu nemůžu věřit. On chtěl obě, dokonce si pořídili miminko a pak došlo k tomu, že jsem se seznámila se svým nynějším manželem a začlo peklo, mě i jemu. Děti si s mým mužem velmi dobře rozumí. Dneska už máme malou holčičku a já jsem za všechno ráda, bolelo to, ale teď je to super, akorát bývalý manžel ještě asi není srovnaný.
- Citovat
- Upravit
17.11.22 19:25
Unas se to sypalo tak nějak postupně, az sme bydleli spíš vedle sebe než spolu. Moc sme se nepotkavali, on z práce do hospody, ke zvířatům, kdyz prisel domů, radsi sem kolikrat delala, ze spim, protoze sem se nechtela hadat.
I presto tlacil na druhe dite, coz ja sem do tohohle stavu odmitala.
Porad jsem zůstávala, myslela sem si, ze to sama nedám, synovi sem nechtela bořit rodinu, vlastne sme porad tak nejak fungovali…
Posledni kapka byla, kdyz prisel s tím, ze spi s byvalkou (ma to delší historii). Pak uz nebylo o cem hovorit a druhy den sem zacala shanet pronájem.
Rozešli sme se v klidu, mame společnou péči, a kdyby nebylo obcasnych potíží s jeho novou družkou, učiněným andělem 
, byl a by to superpohoda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.11.22 23:35
Exmanželovi se těžce nedařilo v podnikání. Minus miliony. Dluhy, exekuce. Do toho ještě jedna rozvedená „dobrá duše“ ve firmě. Problémy trvaly celé roky, asi 7 let jsem si připouštěla možný rozvod. Tehdy jsme se domluvit nedokázali, všichni moji známí tvrdí, že jsem s rozvodem udělala dobře, jenom já dnes vím (pozdě), že pro mě to byl nejlepší partner. Lepšího jsem totiž už nepotkala. Nikdo z dalších partnerů mu nesahá v jeho dobráckosti, benevolenci, opravdové velkorysosti, humoru atd. ani po kolena. Voláme si a scházíme se dodnes (od rozvodu víc jak 10 let, žili jsme spolu skoro 30).
Poslední kapka? Roli sehrálo asi i to, že jsem v té finanční beznaději potkala někoho, o kom jsem si naivně myslela, že život zvládá líp. Chyba.
V partnerství jsou chvíle, kdy se lidi nenávidí, zamlada moc zkušenosti nemají, ale s žádným dalším to taky nebyla procházka jenom růžovým sadem. Se současným partnerem to moji známí vidí jako terno, mám se relativně dobře, partner je movitý, abstinent, sportovec, nosí mi ranní kávu do postele, ale má prořízlou hubu a je paličák a hlavně - nedokážu už nikoho uznávat a tolerovat jakékoliv chybky, asi už nemám věk na zvykání si na jiný způsob života, chystám se pomalu k rozchodu.
A dnes se nedivím starším ženám, které jsou radši samy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Já si nemyslím, že mé úvahy by byly výsledkem „dobrého bydla“. Ale v očích příbuzných to tak vypadat může. Z manželovi strany jsem vždy za tu špatnou já. Z naší strany mám jen sourozence a ti mi radí, ať si vše dobře promyslim a neodcházím dokut tam nejsou patologické jevy jako fyzické násilí, alkohol, drogy. Jenže oni v tom nežijí…