Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@veria píše:
Jak ses to tedy naucila?
Nenaucila. Asi mi málo ctes, píšu jak dobytek ![]()
@veria @Manon_Anonyme Tak přínos vetnych rozboru jsem velmi ocenila až při pokročilém ucení se cízím jazyků.
Takže smysl maji, ale asi opravdu ne pro prvostupnove děti v takovém rozsahu.
V češtině bych asi uvítala víc slohu- aby se dítě umelo písemně na úrovni vyzvejknout.
@Jahru U nás učitelka ty slova chce, aby je děti znaly v návaznosti na odvozování.
A kdo se nechal vyvolat na vyjmenování, měl v podstatě zadarmo jednicku.
Ale tak švihla, aby zkoušela 7. vyjmenované ovo po B není.
Teď mě mě překvapila v AJ. Psali že slovicek a nechala je na konci na 2 minuty nakouknout do slovníčku, aby si opravily spelling. Za me super pristup, naučit je najít si chybu, znovu vizuálně zafixovat jak se co píše, umožnit být úspěšný, nejen písemkou nacpat na chybách.
Jako všechno zhustit do osmé třídy třeba?
snad je fajn, že škola trvá několik let a učej se vše postupně…
@FlorenceF Jenkins píše:
Určite znat a nabiflovat, souhlas, ale trochu pozdeji jsem myslela, o rok dva a klidne vic
@sao díky za vysvětlení. Tak chápu, že když z vašeho příkladu máš pocit, že to takhle jde, tak že to tak máte i s dětmi. My máme zkušenosti jiné. Manžel lituje, že nebyl víc motivován ke studiu, že se třeba na VŠ nepřihlásil, když ještě mohl, teď už to opravdu bohužel reálné není, i když snaha byla. Jo, může dělat vš i v 45, ale potřeboval by ji teď. Že tvůj muž se dokázal prosadit i se ZŠ a nemá pocit, že by mu prospělo vyšší vzdělání je spíš šťastná náhoda, nebo opravdu je ten typ a povaha. Ale já bych to jako obecně platnou věc nebrala a nespolehala na to. Každopádně tu víru, a představu, že pokud dítě bude o vzdělání stát, tak si za tím půjde a snad mu to i vyjde, máme taky. Chtěli jsme, ať jde dcera studovat, no vybrala si učňák. Teď zrovna se jí učit prostě nechce, a nevěří si. Snad jednou dostane možnost studovat, pokud o to bude stát.
Je zajímavé mít možnost do školy jen docházet a hodně cestovat. To by se mi moc líbilo. Ale jen minimum rodin to takhle může vést.
@Lama Lama píše:
Nenaucila. Asi mi málo ctes, píšu jak dobytek
Ještě to jde ![]()
@Anik píše:
Jako všechno zhustit do osmé třídy třeba?snad je fajn, že škola trvá několik let a učej se vše postupně…
Už bych se opakovala
@Svistice píše:
@Jahru U nás učitelka ty slova chce, aby je děti znaly v návaznosti na odvozování.
A kdo se nechal vyvolat na vyjmenování, měl v podstatě zadarmo jednicku.
Ale tak švihla, aby zkoušela 7. vyjmenované ovo po B není.Teď mě mě překvapila v AJ. Psali že slovicek a nechala je na konci na 2 minuty nakouknout do slovníčku, aby si opravily spelling. Za me super pristup, naučit je najít si chybu, znovu vizuálně zafixovat jak se co píše, umožnit být úspěšný, nejen písemkou nacpat na chybách.
To je super
a jeste navic prace s informacemi, ověřováním
@andelka83 píše:
@sao díky za vysvětlení. Tak chápu, že když z vašeho příkladu máš pocit, že to takhle jde, tak že to tak máte i s dětmi. My máme zkušenosti jiné. Manžel lituje, že nebyl víc motivován ke studiu, že se třeba na VŠ nepřihlásil, když ještě mohl, teď už to opravdu bohužel reálné není, i když snaha byla. Jo, může dělat vš i v 45, ale potřeboval by ji teď. Že tvůj muž se dokázal prosadit i se ZŠ a nemá pocit, že by mu prospělo vyšší vzdělání je spíš šťastná náhoda, nebo opravdu je ten typ a povaha. Ale já bych to jako obecně platnou věc nebrala a nespolehala na to. Každopádně tu víru, a představu, že pokud dítě bude o vzdělání stát, tak si za tím půjde a snad mu to i vyjde, máme taky. Chtěli jsme, ať jde dcera studovat, no vybrala si učňák. Teď zrovna se jí učit prostě nechce, a nevěří si. Snad jednou dostane možnost studovat, pokud o to bude stát.
Je zajímavé mít možnost do školy jen docházet a hodně cestovat. To by se mi moc líbilo. Ale jen minimum rodin to takhle může vést.
Je super, že máte víru ve své děti, že si půjdou za tím, o co stojí. Rozdíl mezi námi je, že já prostě nemám ve zvyku se babrat v minulosti a přemýšlet co by, kdyby. Když bychom to vztáhly to na všechny oblasti života, určitě je těch věcí o mnoho víc, co jsi ty (nebo tvůj manžel) udělala nějak, a dnes bys to udělala jinak a třeba toho i lituješ. Ty chyby ale k životu právě patří a většinou jsou člověku naopak k užitku. Chybovat je normální, chybami se člověk učí, chyba je právě ta cesta k úspěchu, a pokud má člověk z chyby strach, je to mnohdy právě důsledek našeho špatně nastaveného školního systému. Já nemám potřebu své děti chránit od chyb, a nucení dětí do čehokoliv není cesta, jak chybám zabránit. A už vůbec nevidím důvod nutit je zrovna do učení. Do něčeho tak přirozeného! Proč u dětí do 6 let (do nástupu do 1. třídy) respektujeme jejich individuální tempo a obvykle jen s úžasem sledujeme, jak se vyvíjí, a pak najednou zlom, povinná školní docházka, a náhle je potřeba děti do učení nutit, motivovat, odměňovat… a vyžadovat stejné tempo, stejné znalosti a dovednosti u všech? My doma žádný takový zlomový bod nemáme. Věříme, že učení je přirozená věc, a tím, že děti neposadíme v 6 letech do školní lavice, se učit nepřestanou. Svoje děti prostě necháváme vyvíjet svým tempem dál i v období školního věku. Nebojím se, že bych tímto přístupem něco zanedbala nebo pokazila. Že by o něco důležitého přišly. Mají k dispozici učební materiály, Montessori pomůcky, nepřeberné množství knih, dobrovolné online lekce veškerých školních předmětů… atd. A v neposlední řadě nás, rodiče. Jen je prostě nenutíme, nehledáme způsoby jak jim nenápadně, jakože zábavným způsobem, „podstrčit“ nějaké učivo, a důvěřujeme jim, že ze všech těch možností, co kolem sebe mají, zvolí přesně to, co k životu potřebují. Ani školní děti v 15 letech často nevědí, čím se chtějí v budoucnosti živit, a studijní obor volí mnohdy podle přání rodičů, nebo podle spolužáků. Já nebudu své děti tlačit, aby se přesně v 15 letech rozhodly. Aby za každou cenu „něco“ studovaly, jenom proto, že přece studovat se „musí“. Jak říká můj manžel: Nemusí se nic, jen umřít ![]()
@Anik píše:
Jako všechno zhustit do osmé třídy třeba?snad je fajn, že škola trvá několik let a učej se vše postupně…
Tak já jsem asi ty slepé mapky ČR kdysi úspěšně absolvovala a pokud bych na ní poznala Svitavu, tak jen díky tomu, že vím, kde najít Brno
a JM kraj mám dost proježděný vlakem. Ohři bych na slepé mapce asi nepoznala a už vůbec nezakreslila (no, teď už ano, ale musela jsem se kouknout, kudy ta zpropadená řeka teče
). Ne, že bych tudy nikdy nejela, ale asi to na mě neudělalo dostatečný dojem. Na slepé mapě Francie bych zato asi celkem bezpečně poznala nejen Paříž, ale i Lyon, Marseille, Nice, Strasbourg a Bordeaux, Seinu, Rhonu a Saonu (a možná i některá další města a řeky). To by mi asi ale ve 4. třídě nebylo k ničemu a ze školy mi ale tyto znalosti určitě v hlavě neutkvěly. To se jako nechlubím, spíš přiznávám.
@Svistice píše:
@Jahru U nás učitelka ty slova chce, aby je děti znaly v návaznosti na odvozování.
A kdo se nechal vyvolat na vyjmenování, měl v podstatě zadarmo jednicku.
Ale tak švihla, aby zkoušela 7. vyjmenované ovo po B není.Teď mě mě překvapila v AJ. Psali že slovicek a nechala je na konci na 2 minuty nakouknout do slovníčku, aby si opravily spelling.Za me super pristup, naučit je najít si chybu, znovu vizuálně zafixovat jak se co píše, umožnit být úspěšný, nejen písemkou nacpat na chybách.
Něco podobného udělala učitelka matiky - děcka měla zadaný DÚ. Ona úkoly běžně nekontroluje, říká že už jsou dost staří, aby pochopili, že ty úkoly jsou hlavně na opakování pro ně (sekunda). Samo, že někteří to mají na háku, že. A teď jim dala písemku na přesně to samé zadání jako DÚ a ještě jim dovolila si ten úkol opsat ze sešitu (pokud ho teda měli). ![]()
@Lama Lama píše:
Ne, tak jednoduché to není. Já jsem knihomol od detstvi a jsem na gramatiku analfabet. Mě je to prostě jedno, pod mojí rozlisovaci schopnost, nezalezi mi na tom, není to pro mě důležité.
Ano, je to tak. Taky znám pár lidí, kteří přečetli mnohonásobně více knih, než třeba ja a v gramatice nejsou nijak silní. Každý má vlohy a talent na něco jiného. Někomu jdou jazyky, někdo má výbornou paměť, jiný je technicky zdatný a někdo hudebně nadaný. Druhů inteligence je dnes popsaných více než 10.
@Jahru @FlorenceF Jenkins To je ta mladá paní učitelka, co se nebojí dělat věci jinak. Je čerstvě po skole, tak doufám, že takových účtu vyleze z fakult víc.
Jen synka asi čeká příští rok malinko střet s realitou, protože ona známky moc nehrozí, i jsme dostávali před schůzkámi formativní hodnocení, a dává jedničku za to, co „klasické“ učitelky hodnotí za 3. ![]()
Ale bojím se, že u mladšího dítěte bude víc biflovani. Už teď si paní ucitelka libuje v basnickach na zpamět na každé písmeno ve slabikáři. ![]()
Nějaká práce na koberci, ve skupinkach, individualizovaný přístup vzhledem ke schopnostem a soc. zázemí děti se moc nevede. Od prosince jede plnou stupnici (pravda, pětky dává prý zatím jen za nenaucene basnicky) a avizovala, že budou v poleti i dvojky.
@Svistice píše:
@veria @Manon_Anonyme Tak přínos vetnych rozboru jsem velmi ocenila až při pokročilém ucení se cízím jazyků.
Takže smysl maji, ale asi opravdu ne pro prvostupnove děti v takovém rozsahu.
V češtině bych asi uvítala víc slohu- aby se dítě umelo písemně na úrovni vyzvejknout.
Mně to biflování gramatiky u jazyků moc právě nepomohlo, u mě vždy fungovalo jen a pouze hodit do vody (do cizího jazykového prostředí) a plavat. Ale chápu, že někdo potřebuje v tom mít systém. Akorát v rodném jazyce mi to nedává moc smysl. Fakt už se dokonce i v té třetí třídě přestávám chytat v teorii (nebo si to musím občas před výkladem nastudovat v učebnici, protože z hlavy to nevím). Takže jsem moc ráda, že syn umí automaticky napsat správně slova „rybY“ a „rybIčky“ aniž bych mu musela vysvětlovat pravidla, dle nichž se to řídí.
@Manon_Anonyme Já se taky nejvíc učím konverzaci a zivotem, biflovat slovíčka v kurzu je pro mě velmi malo efektivní- problém motivace.
Nicméně třeba v NJ ty vedlejší věty, i v AJ slovosled prostě své zákonitosti má a tam se (než se ti to dostane do krve a zautomatizuje naposlouchanim a používáním) pak sikne vědět, co je příslovečné určení času, místa atd.