Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Svistice píše:
Tak jí prosím Tě hlavně nenuť mluvit, protože takové koktající dítě by ti rozhodně pak nepoděkovalo.
Ono je totiž mnohem podstatnější, že dítě rozumí a komunikuje (neverbálně nebo svojí řečí), než že něco umí zopakovat.
Formou hry ji to fakt neuskodi ![]()
@Billi píše:
@blumen to se pleteš, ono to může uškodit. Můžeš na ni mluvit, ale nejhorší je takové to „řekni, zopakuj…“. Od toho mě odrazovala logopedka, že to je víc ke škodě než k užitku. Může se seknout a spíš to nástup řeči oddálit. Naopak se má podporovat v komunikaci a je jedno, jak (ne)mluví.
Takže číst, povídat, ukazovat, opakovat, to je všechno žádoucí. Ale nenutit.
To je fakt nuceni, najdi husu, jak dela husa? Gaga.
K tomu Ty vole. Naši kluci -dvojčata od staršího bráchu tohle pochytili. Nejlepší je jak si to ten malý mozeček zpracuje, protože jejich oblíbený výraz byl : Ty jsi tyvol. Prostě ty vole byl tyvol ![]()
@blumen Fakt bacha na to, kdž se matka dostane do vleku toho, co by dítě mělo umět/mělo dělat, protože to ona chce.
Nejdřív se ti bude vadit, že neopakuje, pak že opakuje, ale nikdo jí nerozumí, pak že už teda řekne něco srozumitelně, ale hrozně drmolí, pak že už nedrmolí, ale neříká ve třech letech R… Mám jednu takovou kamarádku. Dítěti se velmi věnuje, ale má přehnaná očekávání. Dítko má pomerně vycepované, v roce byla cvičenou opičkou - aby mamince udělala radost, předváděla paci paci a jiné blbinky. Jenže co až dítě narazí na svůj limit a mamince to bude pořád málo?
A měli dost problém s jídlem - maminka prostě naprosto neakceptovala, že holčička nepotřebuje jíst tabulková množství, takže se dopracovali až k téměř nejedení a zvracení jídla. Z toho už se teda naštěstí dostaly, ale maminka musela hodit zpátečku a hodit se do klidu.
@blumen to není nucení mluvit, to je normální prohlížení knížky. Nucení beru jako - To je husa, husa dělá gaga. Řekni gaga. Ga-ga.
A vyloženě nucení, aby dítě řeklo to, co chce rodič.
@Billi píše:
@blumen to není nucení mluvit, to je normální prohlížení knížky. Nucení beru jako - To je husa, husa dělá gaga. Řekni gaga. Ga-ga.
A vyloženě nucení, aby dítě řeklo to, co chce rodič.
No my prave neprohlizime knizku, u knizky mi neposedela vubec. Proto mame ty zviratka a to zafungovalo paradne, o ty se zajima
@Svistice jasny, je nuceni a nuceni. Podle me nenutim, ale hrajeme si, ale proste ne u knizek, prizpusobila jsem se a podle me ji to da mnohem vic. Coz je skoda, ja jsem knizkomil, ale mam smulu
@blumen tak prohlížení zvířátek, to je i žádoucí, ale právě jsou i v mém okolí mámy, co do dětí valí tak, jak jsem psala. „To je pes, PES. Řekni PES. Pes dělá haf. Řekni HAF.“ To je nucení a to může časem být problém. My opravdu rok několikrát denně opakovali, že to je čiči (uměl) a čiči dělá mňau. Nic víc a po roce to začal říkat.
@Billi píše:
@blumen to není nucení mluvit, to je normální prohlížení knížky. Nucení beru jako - To je husa, husa dělá gaga. Řekni gaga. Ga-ga.
A vyloženě nucení, aby dítě řeklo to, co chce rodič.
Ještě doplním, že nucení mluvit je takové to:„Chceš to? Tak řekni rohlík. Rohlík, jinak Ti to nedám“
A nebo dělání, že dítěti nerozumíš a trvání na tom, že to musí říct dobře.
B, po mně jako malé furt chtěli, abych začala říkat R (protože už bych to měla umět). Místo, aby mě vzali k logopedovi. Tak dlouho to po mně chtěli, že jsem to (abych jim udělala radost a přestali otravovat, ano i tak umí 4-ř leté dítě uvažovat) začla říkat. Samozřejmě blbě. Říkám ho blbě doteď, protože pak už mi ani logoped 100% nepomohl.
@Svistice píše:
„@blumen“: Mám jednu takovou kamarádku. Dítěti se velmi věnuje, ale má přehnaná očekávání. Dítko má pomerně vycepované, v roce byla cvičenou opičkou - aby mamince udělala radost, předváděla paci paci a jiné blbinky. Jenže co až dítě narazí na svůj limit a mamince to bude pořád málo?
Z čeho usuzuješ, že dítě bylo cvičená opička? Mé obě děti v roce taky dělaly paci paci, vařila myšička, šiju boty a papá na požádání; a podobné kraviny. Jasně že hlavně proto, že za to byly odměněny velkou radostí okolí a pochvalou maminky, co je na tom špatného? Maminka má radost, dítě má radost že maminka má radost
Jinak moje opičky taky v roce chodily za ruku přes přechod, čekaly nad schody, uměly tak 10 zvuků zvířat atd. a rozhodně ne proto, že bych je nějak cepovala, nutila, ale proto, že jsem se jim věnovala.
@unuděná ono to není jen o věnování se, ale i o dítěti. Starší uměl v roce spoustu věcí, protože chtěl a bavilo ho to. Mladší neuměl nic. Věnovala jsem se mu prakticky stejně, ale on nechtěl. Naprosto mě ignoroval, nerozuměl a do 18 měsíců byl jak miminko. Když jsem zkoušela Paci a další, tak se rozbrečel a utekl. První miminkovskou hříčku začal dělat kolem 2 let rybičku, ale jen jako nástroj ke komunikaci a vlastně kolem 20 měsíců začal mávat a tleskat, ale ne při hraní, ale pouze v případě, že viděl nějaký význam - mává při loučení, tleská, když se někomu něco povede.
Takže někdy věnování nepomůže.
Vidím to na mladším a mluvení. Pořád na něj někdo mluví, zpíváme, do zblbnutí opakuju básničky a není to nikde vidět. Skoro nemluví a i to málo, co říká, mu rozumím jen já, protože jediné slovo, které mu rozumí i cizí je máma. Jinak má bobo = bába, kaká = táta, dede = dýně. Neudělám nic. On se rozmluví, ale potřebuje své tempo.
@Billi To ano, ale já reagovala na Svistici, protože psala, že kamarádky dítě bylo jako cvičená opička, protože toto umělo. Ale je to právě tak, jak píšeš. Dítě můžeš jen navést, pokud ale nebude chtít nebo na to nebude zralé, těžko ho „vycvičíš“, alespoň v tom batolecím věku. Takže to chce podchytit, co dítě baví a v tom se mu věnovat a rozvíjet trochu i jinými směry. Třeba dcerka to „učení“ barev nemá ráda, ale miluje kočičky, takže věčně kreslíme barevné kočičky a povídáme si o nich pohádky ![]()
@unuděná Protože ona s ní jela přesně tím stylem. „Ukaž, udělej, ukaž že to umíš… Řekni máma. Ukaž tetě, jak umíš říkat máma.“ A takhle do ní klidně 5 minut v kuse hučela, aby něco udělala. A když dítě neudělalo, maminka byla zpruzená a dítě „napomenuto“, že to nedělá, i když to umí. A nikdo se jí o tohle předvádění dítěte, co už umí, při mé návštěvě u ní nežádal. ![]()
A jak píše @Billi není to až tak o věnování se, ale o tom, jak je dítě povaha, jak dozrává. Cikánským dětem se taky nikdo extra nevěnuje a povětšinou mezi tím prvním a druhým rokem něco minimálně žvatlají. Moje první dítě jim v tomhle věku v mluvení nesahalo ani po kotníky. Ve třech letech je ale v mnoha znalostech strčí s přehledem do kapsy a výrazy, které používá, ony nebudou znát možná ani na základní škole.
Holka si v roce a půl se zvířátek vystačí s čiči (ale člověk nikdy neví, jestli myslí kočku, čůrání nebo že se něco sype/teče voda), mňau, haf, bé, chrrr (prase) a poslední dobou něco, co vzdáleně připomíná gač gač.
zato když jí řeknu, že je večeře, tak zahlásí ham, zvedne se, jde do kuchyně ke své židličce, dožaduje se hačí a dokud jí nedám lžíci )pokud je jídlo na lžíci), tak nezačne jíst. to je pro mně teda mnohem přínosnější, než to, jestli verbálně pojmenuje v knížce 5 nebo 10 zvířátek.
@Svistice Teď jsi mi připomněla, že nedávno dostala ta moje 18m dcerka gauč od nějaké babky v obchodě, protože ta po ní chtěla udělat papá (což teda už dávno umí, ale zřejmě prostě nechápala, proč by to měla dělat na nějakou cizí paní). A ona jí po chvíli říká „tak ty mi nezamáváš? Taková ošklivá holčička jsi?“
No to jsem jako už nevydržela a odvětila jsem, že já bych jí taky nezamávala a bylo ![]()
Mam 2 letou a taky byla opozdenejsi v motorickem vyvoji, lezla take v 11.mesicich atd. Je tedy hypotonik. Co se tyka mluveni, umi pres 100 slov, asi 6 zakladnich barev, zviratka zna, na odrazedle jezdi take. Na hristi ji to bavi, to proto ze jsme tam chodily kvuli hypotonii „posilovat“ hodne casto. Barvicky jsem ji parkrat ukazala na autech na ulici nebo na pastelkach? „Kde je cervena pastelka?“, „vybereme cervene kosticky " atd. Cilene jsem ji nic neucila, jen formou hry. Kdyz vidime zvire, reknu ji, jak dela. Kresleni… snazi se "vymalovat“ dane misto, umi nakreslit kolecko. Ted jsem ji ukazala obkteslovani ruky, tak se o to pokousi. Jist chce sama, ale plno jidla skonci na zemi, nekdy ji krmim. Oblect se neumi, jen zkousi na nohy natahnout teplaky, ponozky…
Hrajete si? Ukazes mu ty veci? Podle me je dulezite, jestli dela pokroky. Prijde s necim „novym“? Umi pit z hrnecku? Zamavat na rozloucenou?
@blumen to se pleteš, ono to může uškodit. Můžeš na ni mluvit, ale nejhorší je takové to „řekni, zopakuj…“. Od toho mě odrazovala logopedka, že to je víc ke škodě než k užitku. Může se seknout a spíš to nástup řeči oddálit. Naopak se má podporovat v komunikaci a je jedno, jak (ne)mluví.
Takže číst, povídat, ukazovat, opakovat, to je všechno žádoucí. Ale nenutit.