Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Děvčátka, děkuji za rady, zapoměla jsem dopsat, že malá spí se mnou ve velké posteli, jen je to někdy o nervy, uspávat hodinu v poledne hodinu večer. Opravdu jsem celé dny s ní, úklidu, žehlení a jiným věcem se věnuji když spí. Dr. mi radila ji říct, že se m to nelíbí a víc nereagovat.
Někdy mám pocit, že poslouchám já ji a ne ona mě, jen abych předešla jejímu zvracení.
Když ji něco zakážu a doslova na tom trvám, tak spustí to svoje. Příklad prsty do zásuvky nebo žduchání do tv. Ona mi argumentuje, že to chce jen držet a na můj nesouhlas si tam chce jen ruku položit. Když trvám, že ne, tak sundá ruku a dá tam nohu. Za 5min si hrajeme s něčím a ona mi to nepůjčí protože je to nebezpečné tak na to nesmím sahat.
Cvičí s tebou. Je zvyklá ze je středobodem tvého života a ty fungujes na hvizdnuti. Je velká chyba věnovat se jenom ji a všechno nechávat až když holčička usne, ono ji neuškodí když každý den počká než maminka uvaří nebo dá prádlo do pračky, vytře,… já bych ji při takovém záchvatu strcila pod sprchu, ona si to podruhé rozmyslí.
@Akembačka píše:
Děvčátka, děkuji za rady, zapoměla jsem dopsat, že malá spí se mnou ve velké posteli, jen je to někdy o nervy, uspávat hodinu v poledne hodinu večer. Opravdu jsem celé dny s ní, úklidu, žehlení a jiným věcem se věnuji když spí. Dr. mi radila ji říct, že se m to nelíbí a víc nereagovat.
No, to je právě to. Jestli kolem ní celý den tancuješ a večer se s ní najednou z jejího pohledu odmítneš zabývat, tak se jí to logicky nelíbí. Děti nejsou hloupé.
Ano, celý den kolem ní tancuji, ale právě že tancuji i večer, vyprávím pohádky, zazpíváme písničky, ležíme přitulené a když už je opravdu čas na spaní, tak ji řeknu, že ji mám moc ráda, že ji přeju dobrou noc pusinku pohlazení, přitulíme se a spát. Jenže pro ni je to impuls ke skákání, k debatování že ne a prostě vše jen ne spát. O tom to je. Víš, ona se mi třeba pozvrací v autě, protože ji něco přelétne přes nos, a ona prostě teď nechce sedět v sedačce a ona nechce jet na výlet, plavání, dovolenou,… a vygraduje opravdu do minuty zvracením. Není to o tom, že by řvala a řvala. Ví, že si tím dosáhne svého. A pak chodí a maminko nezlob se, nezlob se. Je to o nervy mít poblité peřiny, postele, gauč, autosedačku a pereš a pereš. Něco jiného samozřejmě je když je nemocná, o tom žádná. Ale takhle ze vzteku? A jindy je zase andílek, na kterého nedám dopustit. Miluju ji, ale takové stavy mě přivádí k šílenství. Přitom chodíme plavat, cvičit, do divadla, různé akce, mezi děti, chodíme na adaptaci do školky, tam je v pohodě. Je prostě paličák a bojovník za své:-)
Ještě bych chtěla podotknout, to že odejdu z postele, je proto, abych ji nedala po takovém výstupu na zadek, si říkám bez diváků není herců, jenže ona buďto na ten popud se poblije hned, nebo chodí za mnou, odvedu ji, a zase, třeba dvacetkrát, i přes to, že má poslechnout být v posteli, tak ne a poblije se za půl hodiny. Takže ona prostě to divadlo udělá za každou cenu. Nebo teda vyměknu, a jdu si s ní lehnout. A kdo tedy zvítězil? Ona, že dosáhla svého, nebo já že není nablito? Ach jo.
@Akembačka všeho moc škodí. Věnovat se dítěti je sice fajn, ale mělo by si zvyknout, že maminka má také jiné věci na práci. Takhle sis vychovala malého tyrana. Jestli máte takovou spoustu aktivit, tak je třeba taky přetažená a proto má problém s usínáním. Pro děti je prý velice zdravé občas se nudit. ![]()
P. Fíková, děkuji že jsi to takhle napsala. Já vím. Kdybych napsala, že to takhle taky vnímám, že mám malého tyrana, tak by mě tady jiné ukamenovaly, jak se vyjádřuji o svém dítěti a nechci se mu věnovat:-) Ale já bych spíš potřebovala vědět, jak z toho ven, jak to změnit. Vím, že jsem udělala chybu, upla se na ni, když jsme zůstaly samy.
@Akembačka nejsem žádný výchovný poradce.
Já bych opravdu zkusila nějakého dětského psychologa, on určitě poradí, jak s malou pracovat, abyste byly obě spokojené.
Nebo zkus aspoň napsat tady na těch stránkách do psychologické poradny. Uvidíš, co ti rřeknou.
@Akembačka No hezky sis jí rozmazlila. Budeš mít teď hodně práce, aby si jí převychovala.
Začala bych tím, že si sama pro sebe sepíšu co vlastně chci, aby dcera ne/dělala. A postupně si na tom začala lpět. Hlavně bych stopla tu 100% pozornost. To nikdy nedělá dobrotu. Místo řevu, bych zvolila ignoraci. Ta většinou zabírá víc.
@Akembačka píše:
P. Fíková, děkuji že jsi to takhle napsala. Já vím. Kdybych napsala, že to takhle taky vnímám, že mám malého tyrana, tak by mě tady jiné ukamenovaly, jak se vyjádřuji o svém dítěti a nechci se mu věnovat:-) Ale já bych spíš potřebovala vědět, jak z toho ven, jak to změnit. Vím, že jsem udělala chybu, upla se na ni, když jsme zůstaly samy.
Tak když jí hodinu po obědě trvá než usne a to samé večer, tak asi není na spaní moc unavená? Starší přestala spát po obědě ve 2,5 a mladší už ve dvou letech, to to večerní uspávání pak u ní bylo hned o něčem jiném.