Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
V prvni rade bych zvazila priority. Jestli je pro me dulezitejsi vzdelani nebo spokojena rodina. Oboji evidentne nezvladas. A pro me, nez aby mi ujizdely nervy a muselo to koncit tak, ze budu na dite rvat a davat mu na pr.el, radsi bych se vybodla na tu skolu.
Já souhlasím s @MartinaIrena, vycházím teda i z toho, co už jsi sem psala asi dvakrát? (sice anonymně, ale používáš jeden takový slovní obrat, který mě vždycky upoutá
), je toho na tebe dlouhodobě strašně moc, pomoc v nedohlednu, musíš prostě někde ubrat, než se zhroutíš.
Jsi unavena a vyčerpaná..znam to velmi dobre..mam teda vetsi deti plus mimino, deti jsou relativne hodne, stejně mam v posledních dnech pocit, ze nemuzu..hlidani nemame vubec, manzel v praci 12 hodin denne, jsem na deti a domacnost sama. vcera jsem si nasadila horcik a je mi lip
chce to vypnout, ja se upinam na jaro, bude min nemoci a venku lip nez ted..
Klid. Každému občas ujedou nervy. Za tohle by dostal ten můj na p.del taky. Takové frackovství. Když jsi na ni teď sama nemáš třeba aspoň ohradku, kde by byla než se najis? Ať si klidně spackuje, ale neleze po tobě, když jíš. Vydrž, manžel je zabrat dní doma
@zudina píše:batole je do 3 let ne?
Dvoulete dite je batole?
Klasické období vzdoru dvouletého batolete. Prostě normální vývoj kdy holčička zkouší kam až může zajít. Ten náš to kolikrát pokouší úplně stejně, prostě si dokazují že jsou taky osobnosti. Jen nesmíš polevit v důslednosti a ukázat, kdo má poslouchat. Hezky se to píše, taky mě zrovna dnes prcek odtáhl od jídla, že zrovna teď a hned si chtěl jít s vlakama- na druhou stranu, my po nich taky občas chceme věci hned…
Mno, prostě, období vzdoru, normální vývoj, snažit se to přežít, sžít se s malou osobností, pochopit jí ale neustupovat. A výchovné plácnutí přes ruku, když například hodí talířem, taky občas přijde
To jen a jen můj názor, ale čím dál tím víc pozoruji, že nechat si prcka přerůst přes hlavu a že by on rozhodoval kdy a co se bude např. jíst? to ne
Já to chápu, stejný věk a padám na pusu taky, na zadek je pro mě ok, musí mít mantinely, já teda sprostá nebývám, ale dnes jsme taky byla už značně protivná a můj ton hlasu taky, i hlas už zvýším, taky je nemocná a doma je to za trest, musí se to přežít
náročný, chce to svatou trpělivost
@pikola to nejde, když je to dítě furt nachcipane. Ale taky mne to jinak přišlo jako dobre řešení
@encefelce píše:
Klasické období vzdoru dvouletého batolete. Prostě normální vývoj kdy holčička zkouší kam až může zajít. Ten náš to kolikrát pokouší úplně stejně, prostě si dokazují že jsou taky osobnosti. Jen nesmíš polevit v důslednosti a ukázat, kdo má poslouchat. Hezky se to píše, taky mě zrovna dnes prcek odtáhl od jídla, že zrovna teď a hned si chtěl jít s vlakama- na druhou stranu, my po nich taky občas chceme věci hned…Mno, prostě, období vzdoru, normální vývoj, snažit se to přežít, sžít se s malou osobností, pochopit jí ale neustupovat. A výchovné plácnutí přes ruku, když například hodí talířem, taky občas přijde
To jen a jen můj názor, ale čím dál tím víc pozoruji, že nechat si prcka přerůst přes hlavu a že by on rozhodoval kdy a co se bude např. jíst? to ne
já to chápu vše, ale prostě moje nervy už to nedávají, ona je opravdu..prostě 100× nic umořilo osla a já budu brzo ten osel.. ![]()
@zudina
A co by to mělo být jiného? ![]()
Já tě chápu, zrovna dneska mám taky nervy na pochodu a to mám ani ne roční dítě, které už se ale taky pěkně vzteká
, a tatínka nemáme doma teprve 2 dny
Už teď se těším, až pojede v lednu na lyžák a budu tu zase týden sama, no doufám, že babičky budou ochotnější než teď před Vánocemi. Tohle už je ponorka a podle mě na to zabere jenom to hlídání a chvilka času pro sebe. ![]()
Dobrý den,
prosím o anonym, jinak smazat..potřebuji si ulevit, připadám si neschopná a uplně otupělá už..
manžel už je 14 dní pryč, na služebce, přijede až v úterý, už předtím byl od nevidim do nevidim v práci, tchýně, měla občas hlídat, ale zrušila to, našla jsme slečnu na hlídání, zezačátku trávila pár dní s náma, aby si dcera zvykla (2 roky), nemá ráda cizí a je na mě fixlá, docela si zvykla a já měla radost, jneže slečna onemocněla a já zrovna ted bych dala nevím co za hlídání, zkusila jsem jinou, ale to neprošlo, totální hysterák, nechtěla k té slečně jít..
a o co jde, je toho na mě nějak moc, vánoce, jsem věčně sama, nidko nemá čas, manžel pryč, do toho mám zkouškové a nemám se kdy učit, dcera už 4. týden věčně nachcípaná, ted zas teploty a kašel, rýma, opět..takže ani moc ven se jít nedá, je protivná, zlobí..vzteká se kvůůi všemu, nemůžu pomalu nic, uvařit, najíst se, učení..haha nic..věčně knourá, když ji něco zakážu, brečí hystericky, pak kope, mlátí sebou o podlahu a pořád dokola od 6 ráno do 10 večer, usne jen v kočárku na hodinu, usla by i doma, ale až kolem 4, to už mám vyzkoušené a pak není k uspání večer..
já mám dost, psychicky hlavně, dnes už jsme na ni vyjela, byla jsme i sprostá a dala ji opravdu na zadek, domluva nezabírá, zavřít za dveře a říct, že maminka se zlobí, jak se chová a až se vyvzteká, že přijdu, nic..no vylítly mi nervy už, večeřím, dcera nechtěla, hodila misku na zem, tak jsem řekla, že bdue bez večeře, že tohle se nedělá, byla vzteklá, že jsme ji nedala piškoty, pre jsme dodělávala jídlo..šla jsem jíst sama, ona me furt nekam tahala, něco chtěla, říkám, že ne, že maminka jí, že musí počkat, obešla stůl, vylezla na něj, má to zakazané, na stole se nesedí, nestojí, dělá to furt, už jsme unavená, umoří me to, no a vylezla a vylila mi pití do klína a shodila málem i talíř, to byla vteřina, já večeři v klíně..už jsme měla dost, to bylo od rána furt něco na tenmto způsob, vylítla jsme a seřezala ji na zadek
a ona? nejdřív řev a po chvíli se mi vysmála, vzala panwnku a chtěla mě s ní švihnout!
já nevim, kde dělám chybu, jsme nervák, to vim, ale jsme jediná, kdo se snaží být důsledná, manžel jak je často pryč, si to vynahrazuje, že ji vše dovolí a já pak mám peklo, viz lezení na stůl, nic si ze mne dcera nedělá..
ani me to moc nemrzí, vím, že bych to mela řešit klidem, ale mám dost, nejraději bych ji zavřela do pokoje a zamkla a nazdar..
muž se vrací až v ut a to propspí, pak zas 3 dny pryč a pak už svatky..ani na to nemám náladu, nejraději bych aspoň na týden nekam zdrhla, dcera mě už fakt leze krkem, je to děsný tohle napsat o vlastním dítěti, miluju ji, ale zrovna ted to tak prostě cítím..
já asi zešílím, nejraději bych se zvedla a utekla..má to někdo podobně?