Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, zajímal by mě váš názor na lhaní dětem. l v takových těch „hezkých věcech“. Ježíšek, Zoubková vila, smrt…atp.
Na tuto otázku mě přivedla kamarádka, jejíž téměř desetiletý syn přišel domu a řekl: maminko, představ si, že některé děti si myslí, že dárky nosí rodiče a ne Ježíšek. Tak mu řekla, že tj teda pravda a on ji na to odpověděl: A proč jste mi lhali?
Musím říct, že nechápu, že to kamarádka nechala dojít tak daleko. Mě v Ježíškovi rodiče podporovali možná do čtyř, nebo tak, a postupem času jsem na to přicházela přirozeně. Jak mohou nechat takhle veliké dítě v tom, že je Ježíšek. Musel i před spolužákama vypadat jako blbec.
Navíc si myslím, že ted musela být hodně otřesena jeho důvěra v rodiče. Já už bych jim asi nikdy nic nevěřila. A to je podle mě zásadní, důvěra.
Zároveň je ale hezké to období kdy děti (normálně malé) na takové věci věří. Tak nevím, jak to udělat správně. Co myslíte?
Máš děti? Asi ne co.. Ve 4 teprve tak nějak chápou koncept Vánoc. Myslím, že dětem by se mělo nechat něco hezkého nadpřirozeného, do jakého věku nevím.
Příspěvek upraven 11.12.17 v 09:30
Je to těžké, mě se líbila cesta, kterou tu někdo popisoval, že Ježíšek je miminko a dárky nosí andělé - rodiče:-) A v deseti mi ti nepřijde nějak pozdě ![]()
„lžeme“ dětem o Ježíškovi, zoubkové víle…o smrti, zrození ne…děláme jim taky trochu pohádkový život s krásným tajemnem…včas ale řekneme pravdu…mně taky rodiče dělali Ježíška. Když mi řekli pravdu, sice jsem to obrečela, ale na Ježíška mám jen krásné vzpomínky a určitě to nevnímám tak, že mi lhali. Dokonce k nám chodí i Mikuláš, anděl a čert, což je v dnešní době skoro snad trestné.
Asi ješstě nemáš děti, protože teprve kolem těch 4 let začne pořádně dítě vnímat tu atmosféru, tajemno. Tak proč mu to hned brát?
Mám 7 letého a ten tomu věří a doufám, že mu to ještě nějaký ten rok vydrží. Je krásné ho sledovat, jak je natěšený, bojí se čerta apod.
@leelafry píše:
Ahoj, zajímal by mě váš názor na lhaní dětem. l v takových těch „hezkých věcech“. Ježíšek, Zoubková vila, smrt…atp.
Na tuto otázku mě přivedla kamarádka, jejíž téměř desetiletý syn přišel domu a řekl: maminko, představ si, že některé děti si myslí, že dárky nosí rodiče a ne Ježíšek. Tak mu řekla, že tj teda pravda a on ji na to odpověděl: A proč jste mi lhali?Musím říct, že nechápu, že to kamarádka nechala dojít tak daleko. Mě v Ježíškovi rodiče podporovali možná do čtyř, nebo tak, a postupem času jsem na to přicházela přirozeně. Jak mohou nechat takhle veliké dítě v tom, že je Ježíšek. Musel i před spolužákama vypadat jako blbec.
Navíc si myslím, že ted musela být hodně otřesena jeho důvěra v rodiče. Já už bych jim asi nikdy nic nevěřila. A to je podle mě zásadní, důvěra.
Zároveň je ale hezké to období kdy děti (normálně malé) na takové věci věří. Tak nevím, jak to udělat správně. Co myslíte?
Ja jsem verila na jeziska do 9 let a samozrejme to bylo horke, kdyz jsem se dozvedela pravdu, ale ne proto, ze mi rodice lhali, ale proto, ze mi to bylo moc lito. Mne se ta predstava jeziska moc libila a dodnes na to kouzlo detstvi vzpominam.
Rekla bych, ze rodice by se nemeli za kazdou cenu snazit tu iluzi zachranit a ze kdyz diteti opakovane rodic rika, ze darky nosi jezisek a at neposloucha hloupe reci ve skol©e, tak pak se muze citit oklamane.
Tyjo já si ani vlastně nepamatuju, jak jsem zjistila, že Ježíšek není, mamka tvrdí, že nám to řekla nějaká učitelka, ale nevím, jestli ve školce nebo až ve škole. Ale vím, že i když už jsem to věděla, v té atmosféře vánočního času stejně docela dlouho hlodal červíček, jestli přece jen… protože jak by to rodiče všechno zvládli nakoupit a dostat pod stromeček, žejo
Dceři jsou tři, takže jsem o tom ještě nepřemýšlela, jak jí to jednou sdělíme, myslím, že času má na to dost, minimálně než půjde do školy jí to kouzlo chci ponechat… Na Mikuláše a čerty zatím taky věří, Zoubková víla u nás teda nefrčí a popravdě ani nevím, jak to má přesně proběhnout
Smrt už jsem jí přiměřeně věku vysvětlila, v září nám odešel pes, kterého milovala, tak to ani jinak nešlo, v tomto jsem jí nějak „lhát“ v dobré víře nemohla a ani nechtěla.
Já jsem věřila na Ježíška dost dlouho, nepamatuji si přesně do kolika, ale rozhodně si nepamatuju, že bych se cítila jakkoli podvedená nebo zrazená, když jsem se dozvěděla pravdu. Přišla jsem na to tak nějak postupně.
Právě jsme si s manželem říkali, že oba kluci jsou teď v nejlepším věku, kdy to oba pořádně prožívají (necelých 5 a necelých 7). Naopak by mi přišlo líto je o to připravit.
„Lžeme“ jen co se týká Ježíška a Mikuláše, na zoubky máme krabičku, ve které zůstávají, a otevřeně mluvíme i o smrti.
Já to vidím jinak. Díky tomu, že pět minut vypadal před spolužákama jako blbec, si užil několik let těšení, napětí, překvapení.
Podle mě by se mělo to dítě nechat, ať si na to přijde samo, maximálně korigovat v tom smyslu, že třeba Ježíškovi pomůžeme a babičce vybereme dárek my - líbí se mi ta cesta „i my si můžeme koupit nějaký dárek a nenechat všechno jen na Ježíškovi“ a pak postupně děti pochopí. Na přímou otázku bych školákovi nelhala, tzn. nepřesvědčovala bych o existenci Ježíška, ale pokud se neptá a věří, tak proč mu to brát.
Mě přijde dobré, že je otřesena důvěra, dítě pak pochopí, že rodiče občas nemají pravdu, a to je od určitého věku dobře, si myslím.
Ja verim v Jeziska porad a je mi 31
dceri je 8 a uz jsem ji tak pred dvema lety rekla, ze vetsim detem a dospelym uz Jezisek darky nenosi, to uz si davaji darky mezi sebou…Porad veri. A az prijde s tim, ze ji nekdo rekl, ze Jezisek neni, reknu ji ze je, ale jen pro ty maly…
Syn má 8,5r a zjistil to nedávno, když jsem řešila, že Ježíšek nemůže donést dárky za desetitisíce. Chvíli mu to vrtalo hlavou a pak se zeptal. Vteřina zklamání, pak se mu rozevřeli očka a prý „tak to byly všechny ty dárky vždycky od tebe? Děkuju maminko“ a objal mě. Jsem se pak musela jít nenapadne uklidnit na záchod
Bráchovi to prý neřekne.
Jinak nelžu, Zubnicka k nám nechodí, smrt není tabu, čápi k nám taky nelitaji…
Jak to dítěti přirozeně postupně říct netuším, nepřišla jsem na to. Mladšímu je pět a představa, že za ním nakracim a řeknu mu, že Ježíšek není, to bych si radši uhryzala pravou ruku v lokti. ![]()
@Helileli To je tak krásný ![]()
Když jsem byla malá, k nám Ježišek nechodil, ale díky švagrové se k nám do rodiny dostal. Tak více-méně držím basu, ale už občas řeknu, že taky můžeme nějaký dárek vyrobit / zabalit a dát pod stromeček, a že to je pak tajemství, co tam dal Ježíšek a co my a neříká se to. Myslím, že jim to dojde časem (ještě jsou malinký, starší 4). O smrti a početí nelžu, jen v tomhle věku nejdu do nějakých fyziologických detailů a trochu to romantizuju (už té lásky bylo dost na dalšího člověka a pod.). Mikuláš něco v noci do boty dal, adventní kalendář se taky zjevil sám od sebe, to jsem nazvala kouzlem Vánoc. Myslím, že mu to dojde postupně a žádný šok to nebude.
@leelafry my u nejstaršího to nechávali a přišel si na to sám, už teda loni skoro v 11 mu to bylo nejspíš jasné. Pak sám na jaře přišel a řekl že to ví že Ježíšek není ale říkal že to bylo hezké se těšit jestli Ježíšek něco přinese. Dcera má 5,5 a teda už loni to prožívala ale až letos je vidět jak se těší. Dokud dítě věří je to mnohem hezčí
. Proč už to kazit ve 4 letech? A za blbce syn nebyl, tam ještě loni velká část na Ježíška věřila a říkali jsme kdo věří tomu nadělí dárky Ježíšek a kdo nevěří musí si nakoupit dárky sám
Nevidím jediný důvod to malé kazit i syn říkal že by jí to neřekl že by byla smutná že takhle to bude super a už jsem mu slíbila že po večeři s malou půjdu na záchod a až budeme v koupelně může zacinkat on
Jsou to děti tak proč jim kazit tohle období, vždyt i my jako děti to brali jako takový zázrak a i já se těším na Ježíška
Ty rozzářené oči pak už nebudou, to kouzlo zázraku prostě zmizí když bude vědět že ne Ježíšek ale my dáváme dárky ![]()