Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Já si vůbec nepamatuji, kdy a jak jsem zjistila, že Ježíšek není. Zato mám krásné vzpomínky na vánoce, protože mamka vždycky dělala všechno pro to, aby byly krásné. A to i když umřel táta. Já se taky snažím, aby měla dcera krásné vánoce. Na Ježíška věří, ale ví, že prarodičům dáváme nějaké dárky i my. Pomáhá při jejich výrobě a moc jí to baví. O smrti a narození nelžeme. Už proto, že oboje je součástí našeho života a oboje už zažila.
No u nás je to tak, že Ježíšek nosí dárky dětem a my dospělí si je musíme kupovat protože nám už je Ježíšek nenosí
vzniklo to až letos, kdy 5 letý syn žadonil, že by chtěl vidět Ježíška a taky mu pomoc s dárkama jako to dělá tatínek. A co teď???
tak jsem mu řekla, že když uvidí Ježíška, tak už mu Ježíšek dárky nosit nebude, že je to prostě tak zařízené. Že tatínek pouští Ježíška domů balkónem a pomáhá mu s dárkama a protože ho už tatínek viděl i já, tak už nám Ježíšek nic nenosí a nosí dárky jen dětem a tak si musíme s tatínkem dárky kupovat abychom měli taky radost pod stromečkem
pomohlo to, už Ježíška vidět nechce a těší se, co mu přinese a prý aby nám to nebylo líto, tak jsem musela objednat mýdlovou hmotu a budeme vyrábět pro babičky a tety voňavá mejdlýčka aby měly dárek pod stromečkem, když už jim Ježíšek nic nepřinese
nedávno jsem zrovna četla že u dětí mezi 5-8 rokem se vytváří svět fantazie, nadpřirozena a oni potřebují nějaké bytosti a hrdiny, že to k tomu patří a utváří to jejich svět. Nikdy by mě nenapadlo, nevěřit rodičům jen proto že mi lhaly s Ježíškem, čerty, bubáky… svět bez fantazie stojí za prd.
@leelafry píše:
Ahoj, zajímal by mě váš názor na lhaní dětem. l v takových těch „hezkých věcech“. Ježíšek, Zoubková vila, smrt…atp.
Na tuto otázku mě přivedla kamarádka, jejíž téměř desetiletý syn přišel domu a řekl: maminko, představ si, že některé děti si myslí, že dárky nosí rodiče a ne Ježíšek. Tak mu řekla, že tj teda pravda a on ji na to odpověděl: A proč jste mi lhali?Musím říct, že nechápu, že to kamarádka nechala dojít tak daleko. Mě v Ježíškovi rodiče podporovali možná do čtyř, nebo tak, a postupem času jsem na to přicházela přirozeně. Jak mohou nechat takhle veliké dítě v tom, že je Ježíšek. Musel i před spolužákama vypadat jako blbec.
Navíc si myslím, že ted musela být hodně otřesena jeho důvěra v rodiče. Já už bych jim asi nikdy nic nevěřila. A to je podle mě zásadní, důvěra.
Zároveň je ale hezké to období kdy děti (normálně malé) na takové věci věří. Tak nevím, jak to udělat správně. Co myslíte?
Tak zrovna z tohohle duvodu o tom nelzeme. Rikame, tak jak to je. Mne by ani neslo pres pusu si neco vymyslet, kdyz se me dcera zepta. Vi, ze darky davame my. O smrti taky nelzeme, ale na ni se nevyptava.
@Zdendula82 naprosto s Váma souhlasím. Nám loni zemřel pejsek, syn to těžce nesl, letos děda. Vysvětlili jsme mu to a vzal to dobře. Chodíme na hřbitov za dědou zapálit svíčku a on ví, že tam je děda pod zemí ale dušička už je v nebíčku. S narozením a smrtí je to jiné, nemá v tomhle cenu lhát. Loni, to byly synkovi 4 roky, tak jsme čekali druhého synka a on na mě, jak se rodí děti, tak já na něj opatrně, že mě tatínek odveze do porodnice, tam mě pan doktor z bříška vyndá miminko a stačilo mu to. Jenže na jaře přišel ze školky a říká- mamí a jak se teda narodil ten Jára, tak jsem mu to říkala, jak mi ten pan doktor vyndal Járu z bříška v tý porodnici a on se na mě podíval a říká - no jo mamí to seš teda zajímavá. Ve školce nám pouštěli film o zvířátkách a zvířátka se rodí pipinkou.
![]()
Slovo “lez” bych pouzivala v uplne jinem kontextu. Lhat, ze darky nosi Jezisek, zni smesne. Rodice to delaji pro deti.
Nepatřím zrovna do Ježíškova fanclubu, takže mám vždycky špatné svědomí, že prostě neříkám pravdu. Ale co už, je to tak masivní tradice, že jít proti proudu by bylo asi kontraproduktivní. Nedovedu si moc představit, že by kluci ve školce ostatním dětem začali tvrdit, že Ježíšek neexistuje a dárky si dáváme mezi sebou. Takže tradici udržujeme, ale už se docela těším, až to bude za námi a nebudu muset vymýšlet výmluvy. Kluci jsou ještě celkem malí a tak si vymýšlí jako dárky spoustu neexistujících nebo příliš komplikovaných věcí a mám trochu strach, aby potom nebyli zklamaní, že to Ježíšek nedonesl. Uvidíme.
Nechám tomu volný průběh vidím to tak do první, druhé třídy, potom už to asi samovolně praskne.
@Helileli píše:
@terinka4444 no syn právě v tu chvíli stornoval své nejdražší přání, na Xbox holt nemám, nesměle se pak zeptal, jestli mu zaplatím dvě stovky za minecraft na tablet. Co se dá dělat, první známka toho, že jsme je vychovali dobře
loni jsem si říkala, jak psala ta drahá přání, sázela to na tu A4 jedno za druhým ( když jsem v pokojíku nadávala, že má to lego v bordelu a kolik to stálo peněz, že si něčeho neváží, tak mi s klidem odpověděla, že to nic nestálo, že to bylo zadarmo od Ježíška), že už je na čase, aby si to dítě uvědomilo, že to jako není zadarmo, že jak už je velká, má velká přání a nároky, no a letos mi to bylo až líto, jak seděla přemítala o té hře a nakonec na netu vygooglila, kolik to stojí, zavrhla ji.Tak zase jsem ji vychovanou nepotřebovala mít.
@leelafry asi nemáš děti - nějak si neumim přestavit, že našemu svišťovi, kterýmu je 3,5 a horko těžko chápe vánoce, řeknu, že dárky nosí rodiče.. jinak starší věřil dlouho, ale pak sám přišel, zeptal se, jak to je, tak jsem mu to vysvětlila, říkal, že si to myslel.. teď v tom podporuje malého.. je to prostě pěkné, že to dítko něčemu věří ![]()
No nevím jestli se u nás na Ježíška věří, ale hraje se u něj dlouho po deseti letech
A co se mě týče, my s bráchou jsme si nikdy neužívali „Ježíška“ víc, než když já byla na vysoké a jemu přes třicet
Ne že bychom na něj „věřili“, samozřejmě, ale to dupání ve druhém patře a poslouchání každého zvuku, a legrácky kolem, jsme si tenkrát nepopsatelně užívali
Jako děcka jsme z toho měli prd rozum, mezi dvaceti a třiceti to teprve mělo ty správné grády ![]()
Jinak já se pravdu prozaicky drsně dozvěděla někdy v osmi letech, kdy se mě máma zeptala, co koupím tátovi k Vánocům
a jako žiju, žádné trauma z toho nemám…
Jinak nevím co je za problém na tom vysvětlit dětem, že Ježíška děláme my všichni, protože se máme rádi a chceme ostatním udělat radost. Za mě Ježíšek žádná lež není ![]()
Já dětem řekla, že dětem nosí ježíšek a dospělí si kupují
Od Té doby s námi jezdí kupovat pro babi a dědu (a dalším) a mají z toho radost
Nedávno mi syn řekl, že je krásný, že nosí dětem ježíšek, protože tak prý dostanou i ti, co nemají korunky, protože by na dárky neměli
V tu chvíli mi bylo smutno, protože je to skutečně naopak
(je mu 6)
Jo a neumím si představit, že bych šestiletýmu řekla, že ježíšek není. Tak ho zklamat bych fakt nemohla.
@BloomingGorgeous píše:
Slovo “lez” bych pouzivala v uplne jinem kontextu. Lhat, ze darky nosi Jezisek, zni smesne. Rodice to delaji pro deti.
A jsi si jistá, že to ocení? Neděláme to spíš pro sebe? Že je hezké, že v to věří a tak? Ale opravdu si myslíte, že by si vánoce užili méně, kdyby věděli, že dárky nosí rodiče? Já jsem to věděla dost brzo, prostě jsem tomu nevěřila, nesedělo mi to. A milovala jsem je snad o to víc a vážila si těch věcí víc…
Nas devitilety taky porad veri a nevidim na tom nic strasneho, az mu nekdo rekne, jak to je. Lhani? Ja ze sebe nedelam neomylneho a dokonaleho rodice, takze ho to nijak nezlomi…
@leelafry píše:
Ahoj, zajímal by mě váš názor na lhaní dětem. l v takových těch „hezkých věcech“. Ježíšek, Zoubková vila, smrt…atp.
Na tuto otázku mě přivedla kamarádka, jejíž téměř desetiletý syn přišel domu a řekl: maminko, představ si, že některé děti si myslí, že dárky nosí rodiče a ne Ježíšek. Tak mu řekla, že tj teda pravda a on ji na to odpověděl: A proč jste mi lhali?Musím říct, že nechápu, že to kamarádka nechala dojít tak daleko. Mě v Ježíškovi rodiče podporovali možná do čtyř, nebo tak, a postupem času jsem na to přicházela přirozeně. Jak mohou nechat takhle veliké dítě v tom, že je Ježíšek. Musel i před spolužákama vypadat jako blbec.
Navíc si myslím, že ted musela být hodně otřesena jeho důvěra v rodiče. Já už bych jim asi nikdy nic nevěřila. A to je podle mě zásadní, důvěra.
Zároveň je ale hezké to období kdy děti (normálně malé) na takové věci věří. Tak nevím, jak to udělat správně. Co myslíte?
10-ti leté dítě si možná pomyslí, že mu rodiče lhali, ale pokud to umí rodič dobře podat, tak si nemyslím, že by to mělo nějak otřást důvěrou dítěte k rodičům. A pak je samozřejmě lež a lež..
@leelafry píše:
A jsi si jistá, že to ocení? Neděláme to spíš pro sebe? Že je hezké, že v to věří a tak? Ale opravdu si myslíte, že by si vánoce užili méně, kdyby věděli, že dárky nosí rodiče? Já jsem to věděla dost brzo, prostě jsem tomu nevěřila, nesedělo mi to. A milovala jsem je snad o to víc a vážila si těch věcí víc…
Doted na to rada vzpominam, jak jsem vsemu verila. Kamaradky taky. Je to magicky pocit a jsem rada, ze jsem ho zazila. Nikdy me nenapadlo to vnimat tak, ze mi nekdo lhal, naopak jsem ocenila snahu, ktera za vsemi temi ritualy byla. Lez je nepravda, kterou druha strana tvrdi s motivaci se obohatit nebo nejak profitovat.