Dcera Adi vidí ducha?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Zakladatelko, tak to neřeš, časem to určitě přejde a ty se očividně nemáš čeho bát. Kdyby moje malá z toho pána neměla stach, tak to neřešim. Dcera měla jednu dobu v pokojíčku i nějakou „ségru“, tak jí i říkala, prej si hraje se „ségrou“, atd. a byla spokojená. Nechala jsem to být, protože ať jsem se jí snažila vysvětlit, že žádnou ségru nemá, nevěřila mi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ano, děti skutečně vidí a ví, víc než my. Toto spojení s duchovním světem většina děti ztrácí mezi 5. - 8. rokem věku. Za vším stojí vymývárna mozků, která má za cíl posílit ego. Čím větší má člověk ego, tím víc je mu duchovno nedostupné. Děti nelžou a je úmysl světových elit, že šíří mezi lidstvem bludy o dětské fantazii. Právě oni ví nepředstavitelně víc a lidstvo ovládají díky jeho nevědomosti. Tvoje holčička ti ukazuje cestu, zkus to správně uchopit. Když si připustíš, že je to možné, tak budeš sama překvapená, jaké informace a lidi ti začnou přicházet do života 
Můžu ti doporučit tuto knížku, jsou v ní výpovědi a příběhy dětí z celého světa (čekala jsem na ni cca půl roku, ale vyplatilo se mi to):
http://www.databazeknih.cz/…arnace-30974
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Opravdu pravdomluvné a realistické tříleté dítě 
moje dcer mi teď ve čtyřech letech tvrdila, že jí přejel autobus, sanitka jí odvezla do nemocnice, tam jí pan doktor operoval a ona umřela. A trvá si na tom, naprosto a jednoznačně nelže, prostě si na tom trvá. Na argument, že je tady a mluvíme spolu mi odpověděla, že jistě, protože je zombík a nikdy by mě přeci neopustila, tak se ke mně vrátila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@terinka4444 haha tak třeba se jí to zdálo. 
Jinak má dcera je trochu jiná, nemá fantazii, je to nadprůměrně chytré dítě a má zřejmě aspergenův syndrom, nemá žádné retardace, ale dost jí to komplikuje život, neumí si hrát s dětma už jen kvůli tomu, že si děti z židlí udělají mašinku a vagóny, tak ona se nepředá, protože to přeci není mašinka, má také velice detailní myšlení, je puntičkářka, v tomhle mi věřte, ona by nelhala. Je to někdy na palici, ale už jsme si na to zvykli.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
@terinka4444 haha tak třeba se jí to zdálo.
Dobře jsi to napsala Dospělí jsou někdy na palici ve věcech, které jsou pro děti ještě normální 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
@terinka4444 haha tak třeba se jí to zdálo.
já vůbec netvrdím, že lže, to nelže ani mé dítě, to si jen naproektovalo do svého světa zážitek, kdy skutečně před naší školou srazilo auto kluka, co vyletěl před autobusem a bylo to zlé, jen ten kluk to díky bohu nakonec přežil. Já píšu o tom dost realistická. Není, má svůj svět, svůj mozek, svoje vlastní zatím ještě neovlivněné myšlenky, Ví bůh, co je mezi nebem a zemí, nakolik si pamatujeme z předchozích životů, co všechno se skrývá v našem podvědomí, jestli to vážně vidíme, nebo je to jen předsatvivost, jestli vážně zemřeme a není nic, nebo jestli prostě máme duši, která reinkarnuje. Jestli jsou lidi, co odvádějí mrtvé duchy z našich domovů, nebo jsou to jen lidé, co dobře zvládají psychologii. Pravda je ta, že naše vlastní podvědomí má neuvěřitelnou moc a sílu. Dcera se nebojí, její zážitek pro ni není nepříjemný, nech to být a neřeš to. protože bys z toho mohla vyvolat problém. Stačí, když se přesvědčíš a nemáš do toho daleko, že je u vás duch, bojíš se a je to strašné. Zhmotníš to tak, že se z toho zcvokneš. Nech to být.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ma dcera zacala jednoho dne pri klidne hre zurive litat po pokoji, zniceho nic, a otacet se na nekoho se slovy 'to je moje"-pry ji bral chlapecek hracku 
Ja, strasnej posera, jsem z toho byla hotova. Pak ho videla jeste vecer v pokoji a presne ukazovala, kde stoji a divala se do urovne oci tak malyho skolaka, ji byly sotva tri. Za par dni jako kdyz utne a nic. A je presne jak pises ty, zakladatelko-realisticka a pravdomluvna. Vubec nemela a nema doposud tendenci si vymyslet. Je ale tisickrat dokazan vyskyt paranormal.jevu,clovek si to ale neumi vysvetlit, tak radeji tvrdi, ze jde ve vsech pripadech o podvrhy. Udajne i treba hodny duch nema doma co delat a ma byt odveden…dceri bych tedy verila a zkusila to resit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@lagherta Já já věřím, ale mám z toho strach, vždy jsem měla a mám z nadpřirozena strach, věřím, že někde něco je, že nejsme jediný v celém vesmíru, ale jen ať to není u mě, nebo u mé rodiny, zešílim. A hlavně nejsem ani věřící, takže vyhánení nějakým knězem asi nemá smysl. Pokud je to strýc, dědeček, nebo pradědeček, tak já ho stejně neznala a nevím, co by po nás mohl chtít, neznal ho ani můj manžel, protože on zemřel hodně mladý a to ještě nebyl ani na světě. A dokonce mám i zážitek, kdy můj bývalý přítel měl úplně normální matku, která ze dne na den začala promlouvat s anděli a kdo ví s kým, oni jí zakázali vídat se svými syny a nepouštěla je vůbec k sobě, do dnes se spolu vůbec nebaví, prostě ze dne na den se od všech odtrhla a začala žít s duchovnem… taky mi z toho jde ještě dnes mráz po zádech.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Předem prosím o zachování anonymity. Bydlím v domě, který patří rodině mého manžela, je starý 50 let a zemřeli zde již 4 lidí ( prababička, pradědeček, dědeček, manželův strýc ve věku 15 let ). Co mě ale nahání hrůzu je to, že má dcera 3 roky, která je opravdu pravdomluvná a dost realistická, tak říká, že v pokoji na stropě vidí bílé ručičky a že patří nějakému pánovi, který tam je také. Ten večer byl zvláštní v tom, že jsem si volala s mamkou a její hlas zněl úplně jinak, jestli znáte scénky z filmu, kdy se snaží změnit hlas přes nějaký přístroj, tak nějak tak to znělo, dost děsivé, ale vyplatí jsem hovor zavolala zpět s v pohodě, poté se mi začly obě děti budit, chodila jsem do pokoje co 10 minut. A pak dcera s Tima rucickama a pánem, dokonce říkala, že je hodný a že jí nic nedělá, byla jsem pos… strachy, tak jsme spali s lampičkou, ani manžel nebyl doma… co myslíte, může dítě vidět něco, co my ne?
Ahojky, já tomu věřím. Před třemi rok mi umřela babička, synovi byli tři roky. Syn nevěděl, že umřela, neříkala jsem mu to, ani na pohřbu nebyl a asi o 14 později, když jsme ráno vztali, mi syn říká :mají, já nevěděl že u nás byla babička 
říkám, jaká babička, on taková ta s tou holí a sukni (moje babička nosila vždy jen sukni a měla hůl a žádnou jinou babičku s holí nemáme a jak děti rozeznavaji babičky, on měl babičku s holí a babičku bez hole ) a já říkám, ta u nás ale nebyla a on byla, v noci seděla u mě na posteli a povídali jsme si tak jsem mu říkala, že se mu to asi zdálo a on že ne a kde je, myslel, že u nás spí a ráno ji hledal… Byla strašně hodná, přišla se na něj asi podívat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mam osobní zkušenost. Kdyz jsem byla malá, pamatuju si, i mi to potvrdili rodiče, ze jsem vždycky v noci rvala, ze vidím pana v okně. Ve 4 patře! Proste jsme měli zavesy s takovýma morskyma konikama a ja jsem si je vždycky spojila do siluety může. Jako kdyz koukate na nějakou skvrnu a po case v ní něco vidíte. Nějaký obrázek Mám ale ještě jednu vzpomínku. Jednoho dne jsme se ráno probudili a v koupelně na stropě se objevily stopy. Malinkaté stopy, jako kočky, které byly po celém stropě. Kočka to být nemohla. Hlavou dolů nechodí a ani jsme žádnou neměli. A ty stopy byly menší, ale jakoby kocici. No vysvětlit to nedokážu ani teď. Ale ten den jsme se stěhovali shodou okolnosti pryč…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A já jsem tedy v tomto vyrůstala u mamky celé dětství… Prepinala se nám pořád sama televize, spadl v obýváku lustr ale ne do prostred místnosti kde byl zavěšen ale nakraj skoro mě na hlavu když jsem jedla… Jak když dá do lustru někdo pěsti… Byly v obýváku Slyšet kroky… Já se tam vždycky bála v tom bytě táta viděl postavu bílou v noci a myslel, že jsem to já že jsem s šla napít, mamka taky viděla, já ne, ale pamatuji si, že celé dětství jsem po pokoji viděla třeba do sedmi let jsem po pokoji viděla různé postavy, světýlka atd… Bylo to hrozne, furt jsem se budila… Nevím, zda jsem něco viděla či jsem si udělala z kostiček ze tmy nějaké přeludy, ale je zajímavé, že když se naši rozvedli a táta se odstěhoval, vše přestalo, televize, kroky, pocit děsu v bytě atd. a to mi bylo 18…tak nevím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Neprošla dcera nějakým traumatickým zážitkem? Někdy se toto vyskytuje a řadí se to mezi disociativní symtomy, kterými se dítě s traumatem vyrovnává.
Nemáte v rodině epilepsii?
Pokud ne, netřeba se toho obávat, není důvod k panice, tyto stavy se před usnutím u některých dětí objevují. Zmizí časem s vyzráváním mozku a nervového systému. Vyskytují se třeba hypnagogické pseudohalucinace, kdy se mozek přepíná do spánkových vln. Je to přechod z bdění do snu. Člověk se může vnímat v jiné situaci, než je, vidí v místnosti cizí osoby nebo předměty, slyší je mluvit. Je překvapen, co se děje, protože si zároveň uvědomuje, že je ve své posteli.
Nebojte se, o žádné nadpřirozeno se nejedná a vaše vyplašení by dcerce neprospělo. V klidu s ní usínejte, snažte se, aby usnula uklidněná, s pohádkou nebo ukolébavkou. Ono to časem opravdu samo vymizí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
@lagherta Já já věřím, ale mám z toho strach, vždy jsem měla a mám z nadpřirozena strach, věřím, že někde něco je, že nejsme jediný v celém vesmíru, ale jen ať to není u mě, nebo u mé rodiny, zešílim. A hlavně nejsem ani věřící, takže vyhánení nějakým knězem asi nemá smysl. Pokud je to strýc, dědeček, nebo pradědeček, tak já ho stejně neznala a nevím, co by po nás mohl chtít, neznal ho ani můj manžel, protože on zemřel hodně mladý a to ještě nebyl ani na světě. A dokonce mám i zážitek, kdy můj bývalý přítel měl úplně normální matku, která ze dne na den začala promlouvat s anděli a kdo ví s kým, oni jí zakázali vídat se svými syny a nepouštěla je vůbec k sobě, do dnes se spolu vůbec nebaví, prostě ze dne na den se od všech odtrhla a začala žít s duchovnem… taky mi z toho jde ještě dnes mráz po zádech. [/citace
Tak to jsme na tom uplne stejne-nadprirozeno me totalne desi…takze te naprosto chapu. Myslim ale, ze vylozene kneze nepotrebujes, jsou jini lidi, co se tim zabyvaji, nedavno jsem narazila na nejakou diskuzi primo tady.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, já toto téma určitě nechci zlehčovat, sama jsem o něm přesvědčená, ale nedávno jsme řešili u neteře podobný problém… Vymyslela si imaginárního kamaráda, se kterým mluvila, hrála si, povídala… U oběda dokonce poslala tátu pryč, že tam sedí Martínek a mamky se ptala proč nedá polívku i jemu… Jako nic příjemného to nebylo, ale za chvíli to přešlo. Zřejmě šlo o reakci, kdy přestala chodit do školky. Tam měla kamaráda Martínka, se kterým si hodně hrála a když byla najednou zas bez dětí, tak si ho představovala…
Píšu to z toho důvodu, jestli toto není možné i u vás? Nebyla třeba někdy u doktora, který ji vyšetřoval a byl na ni třeba moc hodný? (Zaráží mě bílé ručičky, proto mě napadl doktor…)
- Citovat
- Upravit
Imaginarni kamarad a reakce na nadprirozenou osobu si myslim, ze jsou dve ruzny veci, co se daji rozpoznat. Osobne ma s timto zkusenost /duch/, co se deti tyce, vetsina mych kamaradek a ja taky. Na tyto veci stopro verim a chapu i duvody, proc je vidi hlavne deti, at si je „veda“vysvetluje jak chce po svem
- Citovat
- Upravit
