Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dcera se chová divně, poraďte mi, co mám dělat
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
11.3.23 18:12
@harim píše:
- Abyste měli tohodle představu:
Od prosince ji upozorňuji, že konec školního roku je 28.3. a to má ještě týden prázdnin. Zjistila jsem, že má opět N - neodevzdala včas úkoly - to už je potřetí. Než přišel covid měla vyznamenání - a na konci roku 1×5 a 1×N a učitelé mi to ani nenapsali - z jedničky na pětku a ani nedají vědět, v bakalářích měla známky na 3. To samé o rok později 1×N, neodevzdala práce. A teď z předmětu, kde je tak hodný učitel.
Měla maturák, domluvili jsme se kde a kdy se potkáme, abych ji stihla učesat, nalíčit. Čekám na ni a ona nikde - nepuštěný zvuk na telefonu, přitom jsem s ní o hodinu dřív mluvila - celkové zpoždění 30 minut a ona nezavolá, že je v koloně a já nevím, jestli na mě nečeká jinde, ale na mě v dešti jinde čekali další děti. Když jsem jim vysvětlila, tak řekli, že jdou domů pěšky, že to bude rychlejší - 6 km. (už jsou chudinky zvyklí).
Předtím si chtěla něco vyzvednout, nemohla to najít, volala mi a já to s ní hodinu „hledala“ - ona se nepodívala na zvonek.
Do toho mi volá učitel, jestli mi řekla, že tam má být o hodinu dřív a že zapomněla věci na půlnoční ve škole (přitom jsem jí říkala, že jí to tam vezmeme).Doma byla moje mamka (měla večer hlídat) a říká: Ty jsi nějaká bledá, tobě není dobře - neudržela jsem ani hrnek, jak se mi klepali ruce a bušilo srdce/motala hlava. Prostě mě to rozčílilo.
A o den později ten rozhovor s kamarádkou a ta mi řekla, co prováděla na víkendovce, jak se chovala.
Já už fakt nemůžu, mám takovou chuť vypadnout, odejít od nich. Manžel si pořád myslí, že se moc starám, moc to řeším, ale on je flegmatik. Když se nám jiná šestitýdenní dcera dusila, tak říkal to samé - První co doktor v nemocnici řekl: Sestři defibrilátor, rychle, nakonec letěla rychlou do motola na operaci srdce a že jsme přišli za pět dvanáct. Manžel na to řekl, že by se to stejně nějak vyřešilo, všechno by nechal být. Jak mu mám v tomhle důvěřovat, že to opravdu mám nechat být a jen čekat, že z toho vyroste.
Nedivím se, to musí být náročné pořád sledovat, kde je a zda skutečně dorazí. 
To budete muset hlavně ohlídat tu maturitu, přijímačky na VŠ… Možná jí někoho sehnat a zaplatit někoho na doprovody někam - nějakého „asistenta“, aby si to nemusela řešit ty, protože to musí být psychicky náročné a vyčerpávající i pro tebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.3.23 20:05
To, co popisuješ, zní extrémně náročně pro tebe.
V kombinaci s více dětmi fakt extrémně náročně. Blbé je, že od 19 letných lidí (už ne dětí) se čeká úplně jiné fungování. A Tvá dcera se v oblasti paměti, zodpovědnosti, sociálních a emočních dovedností chová jak osmiletá.
Jsem klinická psycholožka, ale tvou dceru neznám, tak ber s rezervou, co píšu.
Každopádně zkus to brát tak, že tvá dcera se snaží co nejvíc může. Víc nemůže. Věci, které ji nejdou… V něčem dozraje, v něčem bude získávat užitečné stereotypy, které ji ulehčí fungování. Každopádně vždy bude viditelně jiná. Ano, nemůžeš se spolehnout na manžela. Nevyroste z toho. Ne úplně, ne dostatečně. Vždy jí to bude handicapovat v životě.
Je to, jako by jsi doufala, že dítě, které v 19 umí sčítat a odečítat do stovky, ale ne přes desítku (25+25 jo, 27+28 ne) a už ne dělit a násobit, jednou půjde na výšku, protože intelektem dožene jiné děti. Nedožene, i když se třeba naučí sčítat a odečítat přes desítku, procenta a nedejbože integrály už nedá.
A na tvé dcerce taky bude vidět horší soustředěnost, zapomínání, nezodpovědnost, sociální nezralost, malý cit pro vhodnost reakci v určitých sociálních situacích, nižší empatie.
Co můžeš nejdřív, je smířit se s tím. Nečekat v této oblasti od ní víc ( trochu víc ještě přijde, ale ne o moc víc. Obrazně počítání přes deset jo, procenta ne). Klidně to i obrečet. Tvá dcera je prostě jiná. A svou snahou ji „normální“ neuděláš.
A když to přijmeš, začni přemýšlet, kde Ty můžeš nabrat energii. Jak můžeš ubrat, odpočinout si. Protože to vypadá, že dcerka bude potrebovať tvoji péči, aby zvládla výšku. Bez tvé pomoci je možné, že jí to její handicapy neumožní, i když je nadprůměrně chytrá. A možná ani s tvou pomocí ne. ( Tady doufám, že kecám. Bylo by úžasné, kdyby se mohla realizovat v oblasti, kde je silná - ve svém intelektu.)
Neplýtvej energii na šťouráním v nose. Nebojuj s větrnými mlýny. Ano, tvá dcerka to bude mít v životě těžší a nijak ji před tím neochraníš.
Až když se smíříš, ubereš z nároků, najdeš zdroje své energie a odpočinek pro sebe, až pak je na místě přemýšlet, čím ještě můžeš dcerce prospět. Nemá to být přes čáru, co nejde lehce, nemá být. Na to tvá dcerka nemá.
Řeknu ti příklad. V rané dospělosti lidi často navštěvují psychiatrii a my jim děláme vyšetření a vystavujeme důchody, protože nejsou schopní pracovat. V jednom extrémním případě jsem asi 24- letému klukovi napsala do posudku lehkou mentální reatrdaci. A trávila hodiny s jeho rozčileným tátou, který to odmítal přijmout. Vždyť jeho kluk má maturitu! Ano, tento táta dokázal dohnat svého kluka až k maturitě. Lehké to nebylo, i to trvalo o trochu déle, než standardně, ale dohnal. Chudák kluk se celý svůj život jenom učil, aby to zvládnul. Od rána do noci, od pondelka do neděle. Pak mu vybavil dobrou práci. A já, místo toho, abych jeho kluka zmobilizovala, aby tu práci zvládnul, jsem mu napsala lehkou mentální reatrdaci! Klukovi se strašně ulevilo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.3.23 22:39
Chvíli jsem si myslel, že tuhle diskuzi založila nějaká náctiletá puberťačka, omlouvám se. Už se párkrát stalo, že se dítě vydávalo za svého rodiče a založilo diskuzi o sobě nebo o někom jiném. Matky jsou různé, ale nechce se mi věřit, že by to takhle nějaká veřejně přiznala na net (i když anonymně), ale stejně.
často se snaží být vtipná - přitom je fakt trapná. Tahle věta je důvod proč si myslím, že to musela napsat buď její mladší sestra, kamarádka, nebo fakt nevím. 
Jestli to je pravda, omlouvám se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.3.23 22:54
@I23 píše:
Chvíli jsem si myslel, že tuhle diskuzi založila nějaká náctiletá puberťačka, omlouvám se. Už se párkrát stalo, že se dítě vydávalo za svého rodiče a založilo diskuzi o sobě nebo o někom jiném. Matky jsou různé, ale nechce se mi věřit, že by to takhle nějaká veřejně přiznala na net (i když anonymně), ale stejně.často se snaží být vtipná - přitom je fakt trapná. Tahle věta je důvod proč si myslím, že to musela napsat buď její mladší sestra, kamarádka, nebo fakt nevím.
já z toho celého mám také takový zvláštní pocit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.23 08:30
Ona si zvykne a naučí se mít kolem sebe lidi, kterým nevadí kdo je. Ale to šlapat po ní a připomínat jí co dělá špatně a říkat o ní, že je trapná? Jsem měla pocit že to píše ta mladší ségra. 
Btw, ke úplně jedno jestli je aspík nebo není. Vědět to jí v tuhle chvíli nijak nepomůže, leda pro zajímavost, nebo sebepřijetí. A mě jako aspíkovi to nijak povědomě nezní. Spíš asi souhra adhd, problémů se sluchem, malého sebevědomí a nejhorších telecích let.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.23 13:25
@I23 píše:
Chvíli jsem si myslel, že tuhle diskuzi založila nějaká náctiletá puberťačka, omlouvám se. Už se párkrát stalo, že se dítě vydávalo za svého rodiče a založilo diskuzi o sobě nebo o někom jiném. Matky jsou různé, ale nechce se mi věřit, že by to takhle nějaká veřejně přiznala na net (i když anonymně), ale stejně.často se snaží být vtipná - přitom je fakt trapná. Tahle věta je důvod proč si myslím, že to musela napsat buď její mladší sestra, kamarádka, nebo fakt nevím.
Nevidím na tom nic divného. Moje dítě má taky ADHD a opravdu si dost často myslí, jak je vtipné, ale ostatním to tak nepřipadá. I paní učitelka si na to stěžuje. U těchto dětí je to bohužel časté, že neodhadnou, co je ještě vhodné a co už ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.3.23 05:54
@Anonymní píše:
Moje dítě má taky ADHD a máme podobný problém. Ale zatím je na ZŠ, tak jsem doufala, že věkem to bude lepší…ale evidentně se to teda nemusí zlepšit…Sama nevím, co s tím.
A proč s tím nezajdete k nějakému psychiatrovi, který se na ADHD specializuje? Já mám dvě děti v pěstounce s těžkým ADHD a mám je od necelých 5 let celodenně zamedikované a fungují mi hezky a jdou dopředu, ve škole jsou chválené. Kdyby neměly obě v papírech, že mají ADHD, tak to ty učitelky ani neví.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.3.23 05:58
@Bramborova Ahoj, mohu se zeptat, ty jsi klinická psycholožka pro děti? Sháním pro své pěstounské děti psycholožku a nedaří se mi jí najít.
- Citovat
- Upravit
13.3.23 07:33
Anonym - ne, pracuji s dospělými. Občas s mladistvými, tak od 16 let. Jen výjimečně jsem pracovala s dětmi od 14 let. Pro ten samý důvod, jak uvádíš - je těžké sehnat odborníky pro děti. Znám pár hodně kvalitních a hodně vytížených. Pro mladistvé jsem dělala spíš psychoterapie. Hlavně fakt neumím diagnostikovat dětské nemoce, znám jen jejich obraz v dospělosti. Navíc teď už dlouho téměř nepracuji. Jsem na mateřské. Proto občas ujíždím na emiminu - chybí mi hluboké lidské příběhy. Moc držím pěsti u hledání. Pokud máš potřebu se mě na něco zeptat, klidně mi napiš soukromou zprávu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.3.23 08:02
@Anonymní píše:
A proč s tím nezajdete k nějakému psychiatrovi, který se na ADHD specializuje? Já mám dvě děti v pěstounce s těžkým ADHD a mám je od necelých 5 let celodenně zamedikované a fungují mi hezky a jdou dopředu, ve škole jsou chválené. Kdyby neměly obě v papírech, že mají ADHD, tak to ty učitelky ani neví.
Mám z léků strach, že budou mít nežádoucí účinky. U vás nepozoruješ nějaké nežádoucí účinky? A jaké léky vlastně děti berou? A za jak dlouho zabraly? My jsme byli jen u psychologa a ten nám poradil akorát takové ty obecné věci jako důslednost atd…
- Citovat
- Upravit
13.3.23 09:39
@harim píše:
APříspěvek upraven 12.03.23 v 07:18
mažeš to zbytečně, už to bylo citováno
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.3.23 09:59
@Bramborova píše:
Anonym - ne, pracuji s dospělými. Občas s mladistvými, tak od 16 let. Jen výjimečně jsem pracovala s dětmi od 14 let. Pro ten samý důvod, jak uvádíš - je těžké sehnat odborníky pro děti. Znám pár hodně kvalitních a hodně vytížených. Pro mladistvé jsem dělala spíš psychoterapie. Hlavně fakt neumím diagnostikovat dětské nemoce, znám jen jejich obraz v dospělosti. Navíc teď už dlouho téměř nepracuji. Jsem na mateřské. Proto občas ujíždím na emiminu - chybí mi hluboké lidské příběhy. Moc držím pěsti u hledání. Pokud máš potřebu se mě na něco zeptat, klidně mi napiš soukromou zprávu.
Děkuji.
- Citovat
- Upravit
13.3.23 10:09
@stinga píše:
mažeš to zbytečně, už to bylo citováno
Já se jí nedivím, že to maže, když ji tady většina tak kritizuje místo aby jí poradili. Dceru má určitě ráda, bojí se o její budoucnost atd. A to že z ní má někdy negativní pocity se taky nedivím. Když se 19-ti letá slečna opakovaně šťourá v divadle v nose tak to pro ostatní diváky opravdu vypadá divně. Ostatní lidé netuší, že má slečna ADHD nebo nějaký problém, není to tak na prvni pohled vidět jako třeba nějaký tělesný handicap.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.23 10:35
Zakladatelko, pokud Vaše dcera nebere léky, tak choďte k dětskému psychiatrovi. Ritalin ( lék na ADHD) někdy dělá nepříjemné nežádoucí účinky a pár lidí ho kvůli tomu nesnese. Ostatní jsou za něho vděční.
V případě, že nemá ještě medikaci a medikaci dostane, se Vaše dcera může mít mnohem lépe.
Dospělí s ADHD ještě před pár lety bojovali, aby mohli lék užívat - v dospělosti nebylo zvykem ho předepisovat ( ani pojišťovny ho neproplácely). Teď už myslím jo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
