Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dcera se chová divně, poraďte mi, co mám dělat
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
11.3.23 00:59
Já bych ten autismus ještě zvazila. Ženy jsou často pozdě diagnostikovane. Projevy autismu u žen se liší od projevů u mužů. Zkusila bych jiného psychiatra. Ideálně se zkušenostmi s autistickymi ženami.
Jinak má ale tvůj muž pravdu. Budeš se muset smířit s tím, jaká tvá dcera je. Zvaž, jestli jí tímhle už jen neshazujes sebevědomí. Jak to bere, že jí neustále napominas a opravujes? Málokdo by něco takového ocenil.
PS: Nevím, nakolik umíte anglicky, ale zkuste googlit autismus u žen (na toto téma je i hodně youtube videí přímo od autistickych žen), nebo nose picking a autismus. Ale chce to angličtinu, v češtině je zdrojů málo. Jestli vaše dcera není autista, tak už nevím, kdo jiný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.3.23 06:25
Objednej dceru na nové vyšetření, normální chování to není a podle toho, co píšeš to není zanedbáním výchovy, ale nějaký skrytý problém. Dcera to určitě naschvál nedělá. Až budete vědět, co dceři je, naučí vás, jak k ní přistupovat a jak s ní pracovat. Je mi trochu smutno z toho, jak o dceři píšeš, vím, že je těžké ji brát takovou, jaká je, ale hodně se zamysli nad tím, jestli by vám to všem nepomohlo 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.3.23 07:07
Mně tam hned blikl ten asperger - zkusila bych znovu vyšetřit u psychologa, třeba by i poradil jak na ni, ale jiná prostě asi bude no…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.3.23 07:12
@Anonymní píše:
Omlouvám se za anonymitu.Potřebovala bych poradit. Dceři je 19 let, chování má o pár let mladšího dítěte (když byla malá 3 roky neslyšela). Má ADHD, vysokou inteligenci (132), ale strašně nízkou emoční inteligenci. Je roztržitá, pozornost,… neumí si poradit v určitých situacích, třeba když sedne do špatného busu. Je strašně neschopná, ale tohle se pořád pomalu lepší. Ale ona se chová jak podivín.
Díky
Tak třeba: Pořád se šťourá v nose, řeším to s ní od předškolního věku, snažili se i učitelé, zkoušeli jsme to koordinovaně. Na chvíli dobré (třeba na měsíc/rok) a pak zase. Když mluví, šermuje rukama - vypadá, jak mentálně zaostalá. Dělá to třeba i když se představuje a vypadá to, jako že se nemůže vzpomenout na jméno. Většinou je tichá a pak zase strašně afektovaná, často se snaží být vtipná - přitom je fakt trapná. S lidmi špatně komunikuje - nedokáže odhadnout, jak se správně zachovat. Mladší sestře svojí neschopností v téhle oblasti zničila začínající vztah. Není asperger ani autista (když byla mladší, tak jsme byli na vyšetření, nějaké znaky tam byli, ale v normě). Ono to vypadá jako nic, ale oni to vidí i ostatní a třeba moje kolegyně se strašně divila, že bude maturovat.
Já fakt nevím, jak jí to vysvětlit/naučit. A na druhou stranu já v komunikaci/vztahu s lidmi nejsem žádný přeborník, taky mi to nějak úžasně s lidmi nejde.
Manžel s tím nic dělat nechce, že prý je to stejně jedno, že jsou lidi různí a když ji budu napomínat (v divadle se pořád šťourala v nose, tak jsem jí pořád dávala ruku dolů), tak tomu stejně nepomůžu a ublíží to našemu vztahu. Že z toho třeba vyroste, nebo si namele čumák jinde.
Nevíte, jestli nejsou nějaké „kurzy“ na to, jak se správně chovat? Poradte mi prosím co s tím.
Kdo má ADHD si často kouše nehty, trhá vlasy…dcera má štourání v nose.
A taky bych řekla, že hodně dělá ta sluchová vada…
Určitě by šlo některé situace trénovat, třeba to seznamování, ale mělo se začít už dávno, bych řekla.
Každopádně má Tvoje geny, genetický materiál, musíš ji brát takovou jaká je.
A nesváděla bych na ni, že sestře zničila vztah, zřejmě ten mladík moc nevydržel, nebyl by opora do života.
Asi by sis taky měla popovídat s nějakým odborníkem, jak se k ní chovat, ona za to nemůže… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.3.23 07:53
@Anonymní píše:
Omlouvám se za anonymitu.Potřebovala bych poradit. Dceři je 19 let, chování má o pár let mladšího dítěte (když byla malá 3 roky neslyšela). Má ADHD, vysokou inteligenci (132), ale strašně nízkou emoční inteligenci. Je roztržitá, pozornost,… neumí si poradit v určitých situacích, třeba když sedne do špatného busu. Je strašně neschopná, ale tohle se pořád pomalu lepší. Ale ona se chová jak podivín.
Díky
Tak třeba: Pořád se šťourá v nose, řeším to s ní od předškolního věku, snažili se i učitelé, zkoušeli jsme to koordinovaně. Na chvíli dobré (třeba na měsíc/rok) a pak zase. Když mluví, šermuje rukama - vypadá, jak mentálně zaostalá. Dělá to třeba i když se představuje a vypadá to, jako že se nemůže vzpomenout na jméno. Většinou je tichá a pak zase strašně afektovaná, často se snaží být vtipná - přitom je fakt trapná. S lidmi špatně komunikuje - nedokáže odhadnout, jak se správně zachovat. Mladší sestře svojí neschopností v téhle oblasti zničila začínající vztah. Není asperger ani autista (když byla mladší, tak jsme byli na vyšetření, nějaké znaky tam byli, ale v normě). Ono to vypadá jako nic, ale oni to vidí i ostatní a třeba moje kolegyně se strašně divila, že bude maturovat.
Já fakt nevím, jak jí to vysvětlit/naučit. A na druhou stranu já v komunikaci/vztahu s lidmi nejsem žádný přeborník, taky mi to nějak úžasně s lidmi nejde.
Manžel s tím nic dělat nechce, že prý je to stejně jedno, že jsou lidi různí a když ji budu napomínat (v divadle se pořád šťourala v nose, tak jsem jí pořád dávala ruku dolů), tak tomu stejně nepomůžu a ublíží to našemu vztahu. Že z toho třeba vyroste, nebo si namele čumák jinde.
Nevíte, jestli nejsou nějaké „kurzy“ na to, jak se správně chovat? Poradte mi prosím co s tím.
Může jít o chybnou diagnostiku. To ADHD jí potvrdil odborník? S tím sluchovým vnímáním může jít klidně o vývojovou disfázii. Podobně se chovají děti v okolí s tímto problémem i to co popisuješ, že na okolí působí jako mentálně zaostalá. Nastává to právě ve chvílích, kdy ti lidé se necítí dobře a jsou nervózní. Nebo právě Aspergerův syndrom - porucha autistického spektra, tam hodně psychologů zvláště v nižším věku to nedokáže diagnostikovat. Na nácvik sociálních dovedností může navštěvovat psychologa, který má zkušenosti s těmito lidmi. Ale v 19 letech už je dospělá a moc se s tebou nikdo bavit nebude. Musela by sama chtít. Pokud by k tomu byla svolná, tak by nejlepší bylo navštívit znovu nějakého odborníka, který by jí správně diagnostikoval. Pak se s tím dá pracovat. Tím, že jí budeš říkat, aby se nešťourala v nose tomu nepomůžeš, protože to nedělá ani vědomě. Naopak bude více ve stresu. Je to nutkání, s kterým si nedokáže pomoci.
Nejlepší odborníci na autismus jsou v Nautisu: https://nautis.cz/cz
Ale jsou tam tak roční čekací doby.
Pokud má nadprůměrnou inteligenci, tak tady: https://www.monikastehlikova.cz/
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.3.23 07:59
Moje dítě má taky ADHD a máme podobný problém. Ale zatím je na ZŠ, tak jsem doufala, že věkem to bude lepší…ale evidentně se to teda nemusí zlepšit… 
Sama nevím, co s tím.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.3.23 08:11
Ještě zakladatelko o jednom příbuzném jsem si myslela, že to vypadá na autismus. Projevy tomu nasvědčovaly, protože s lidi s autismem mám díky své práci a vzdělání celkem napozorované, ale hranice je tam tenká. Byla mu diagnostikována klinickou psycholožkou vývojová dysfázie:
receptivní dysfázie – porucha vnímání, paměti a porozumění řeči (znamená to, že dítě slyší, ale nedokáže zvuky diferencovat, takže zvuk nepřináší informaci), obtíže jsou zejména v dekódování řeči. Dítě s receptivní dysfázií je v situaci člověka, který se ocitl sám v cizí zemi, kde nerozumí jazyku, kultuře, smyslu gest ani mimice. Dítě nerozumí, a proto se bojí změn. Z toho důvodu lpí na rituálech a uchyluje se k chování, které může vykazovat znaky autismu.
ADHD taky vykazuje některé podobné znaky, ale v dnešní době se tato diagnóza nadužívá. A hlavně není psycholog jako psycholog. Chce to odborníka přímo na danou problematiku - klinického psychologa, kterých je málo.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.3.23 08:20
Mám ADHD, v dospělosti diagnostikovanou PAS, vysokou inteligenci. Taky jsem byla naprosto nemožná jako tvoje dcera. Bohužel, socializace s temihle poruchami je pro toho člověka strašně náročná. Je mi 35 a až po té 30 můžu říct, že mi to mezi lidmi jde, umím s nimi pracovat a vycházet i se bavit, mám manžela a dítě, fajn práci kam se vrátím odpovídající moji inteligenci, finančně teda úplně ne, ale i tak je to vic než jsem kdy myslela že dokážu.
Především, takový člověk sám moc dobře ví a cítí jak hi okolí nebere, že je nemožný. O to víc se zoufale snaží a tím horší to je. Ví že mu ti nejde a potřebuje na světě nejvíc že všeho aspoň jednu osobu, která ho přijme takového jaký je a řekne mu že i se všemi jeho divnostmi ho bere. U mě to taky máma nebyla, bohužel. Kdybys to spíš než všechno opravování dcerina chování dokázala, pomohla bys jí moc.
A co se týče té pomoci fungovat ve společnosti, když je inteligentní, mohlo by fungovat jít na to vědecky. Nerozumí sociálním interakcim a vztahům? Vždyť jsou na to různé kurzy, knihy. Neumí se prezentovat před lidmi? I na to jsou, kde se to nacvicuje, firmy to platí třeba obchodním zástupcům. Nenutila bych, jen upozornila že to je možné a nabízela. Půjde doufám na VŠ, vždycky je fajn prostředí kde se hodnotí a cení ta inteligence a promine to ostatní, navíc u nás na fakultě dávných jedinců bylo víc.
- Citovat
- Upravit
11.3.23 08:28
Připojím se k ostatním. Nejspíš se jedná o vliv sluchové vady, k tomu ADHD. Ale vyšetření od psychiatra by se hodilo.
A teď k Tobě. Toto je Tvoje dcera. I když začátky byly těžké (neslyšela), dopadlo to úžasně. Máš chytrou holku, která si bude dělat maturitu. Tvá holka však v živote nikdy nebude šťastná, pokud se jí nenaučíš milovat takovou, jaká je. Se všemi jejími milými i trapnými podivnostmi. Něco už neodčiníš - už je veliká a její sebehodnocení je díky neustále kritice nejspíš malé. Možná se i ona sama za sebe stydí? Možná se dokonce nemá ráda?
Neustálá kritika a nespokojenost s dítětem dělá bolavou duši, kterou si bude hojit dlouho - a bez pomoci psychoterapie to možná nebude dobré nikdy.
To neříkám, aby jsi se trápila tím, co bylo. Ale aby si na tom urychleně zapracovala - když Ty zvládneš milovat a obdivovat ji takovou, jaká je, půl cesty k tomu, aby se Tvá dcera měla ráda, odpracuješ za ní.
Totiž… Ať je to kvůli jakýmkoliv důvodům, svou dceru nezměníš. Možná se pár věcí časem dopiluje ( ona sama si je dopiluje, ne už tvá výchova). Ale málo. Takováto je. Takto bude dál žít. A potřebuje sama sebe takovou milovat. A potřebuje tvé naprosté přijetí. Bez kritiky a bez studu za ní. To jí naopak ubližuje.
Já vím, že si se jen snažila pomoct jí. Aby v životě tolik nenarážela a víc zapadla. Ale hold, Tvá dcera nebude moc zapadat a potřebuje k tomu vnitřní sílu, aby to zvládla - nezapadat a být u toho šťastná.
A teď k Tobě. Jak Ty sama dokážeš mít ráda sebe takovou, jaká jsi? Jak si silná na to, milovat sebe i ve svých slabších stránkách? Jak samu sebe můžeš podpořit, aby si to ustála, když jste na veřejnosti, Tvá dcera se chová „trapně“ - a díky tomu vyčuhuješ i Ty? Jak můžeš milovat samu sebe jako matku od „divné“ rodiny? Jak se můžeš milovat jako tu, která má velký kus zodpovědnosti za malé sebevědomí dcery?
Běž do psychoterapie. Když půjdeš a zvládneš to, pro svou holku vybojuješ velký kus vnitřní spokojenosti.
A víš ty co? Já mám 41 a ještě pořád se šťourám v nose. Kričím na děti i na veřejnosti a bývám nespravedlivě protivná na své blízké. Mé děti jsou nevychované a hlučné. Chudák sousedka pod námi. Nezvládám úklid doma. Často jsem trapná. A taky někdy smrdím. A dost jsem nabrala, jsem prostě tlustá. A ještě dalších milión negativních věcí. Mám se ráda i s tím. Proč by jsi Ty nemohla milovat sebe sama, když já si to dovolím? Mít se ráda přesně takovou, jaká jsem?
Víš, jak se s tím dobré žije - přijímat se? Běž do psychoterapie - už kvůli své holce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.3.23 08:44
Zcela souhlasím se 2 příspěvky nade mnou. 
Svoje děti a blízké musíme přijmout takoví jací jsou, něco se ani nedá změnit. Píšeš hlavně o sobě, o tom jak ty to vnímáš, co dělá nebo nedělá a jak jí vnímá kolegyně z práce. Ale jak ona sama to vnímá? Co ve škole? Jak je tam přijímána, má kamarádky? To je to nejdůležitější, aby ona byla spokojená.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.3.23 08:50
To je jak kdybych četla o sobě. Moje máma se mě snažila socializovat tím, že mě neustále posílala mezi lidi. Dopadlo to tak, že jsem se tam vždy chovala ještě hůř, protože jsem byla ve stresu. Takže všude byla dřív nebo později šikana a výsměch.
V nose se stouram dodnes. Ale už zvládám doma v soukromí. Ale nehty si kousu všude.
Rukama šermuju taky. Často mluvím tak, že mě ostatní nechápou. Ale mám takové spoje a asociace, že chápu.
Postupně se to zlepšilo. Jsem vdaná, mám dvě děti, mám práci a pracuji mezi lidmi a s lidmi.
Mně nejvíc pomohlo to, že manžel mě bere takovou jaká jsem a nechce mě předělat, jako chtěla máma. Jsem s ním od mých 20 let.
- Citovat
- Upravit
Svetluska55
11.3.23 09:00
To je tak strašné smutné číst.
Myslela jsem si, že mámy většinou své děti milují bezpodmínečně (aspoň já to tak mám)..
Ohledně možné diagnózy neporadím, jen mi to připomnělo Netflix seriál Láska na spektru o randicich autistech. Jejich rodiny je podporují a miluji a mají tam třeba nácvik situaci během rande, prostě se sociální interakce učí a rozhodně jim to pomáhá.
Tak i pro dceru nějaký takový nácvik? Nemůže za to, jaká je, peskovanim ji nepomůžes, potřebuje ty věci nacvičit..
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Omlouvám se za anonymitu.
Potřebovala bych poradit. Dceři je 19 let, chování má o pár let mladšího dítěte (když byla malá 3 roky neslyšela). Má ADHD, vysokou inteligenci (132), ale strašně nízkou emoční inteligenci. Je roztržitá, pozornost,… neumí si poradit v určitých situacích, třeba když sedne do špatného busu. Je strašně neschopná, ale tohle se pořád pomalu lepší. Ale ona se chová jak podivín.
Tak třeba: Pořád se šťourá v nose, řeším to s ní od předškolního věku, snažili se i učitelé, zkoušeli jsme to koordinovaně. Na chvíli dobré (třeba na měsíc/rok) a pak zase. Když mluví, šermuje rukama - vypadá, jak mentálně zaostalá. Dělá to třeba i když se představuje a vypadá to, jako že se nemůže vzpomenout na jméno. Většinou je tichá a pak zase strašně afektovaná, často se snaží být vtipná - přitom je fakt trapná. S lidmi špatně komunikuje - nedokáže odhadnout, jak se správně zachovat. Mladší sestře svojí neschopností v téhle oblasti zničila začínající vztah. Není asperger ani autista (když byla mladší, tak jsme byli na vyšetření, nějaké znaky tam byli, ale v normě). Ono to vypadá jako nic, ale oni to vidí i ostatní a třeba moje kolegyně se strašně divila, že bude maturovat.
Já fakt nevím, jak jí to vysvětlit/naučit. A na druhou stranu já v komunikaci/vztahu s lidmi nejsem žádný přeborník, taky mi to nějak úžasně s lidmi nejde.
Manžel s tím nic dělat nechce, že prý je to stejně jedno, že jsou lidi různí a když ji budu napomínat (v divadle se pořád šťourala v nose, tak jsem jí pořád dávala ruku dolů), tak tomu stejně nepomůžu a ublíží to našemu vztahu. Že z toho třeba vyroste, nebo si namele čumák jinde.
Nevíte, jestli nejsou nějaké „kurzy“ na to, jak se správně chovat? Poradte mi prosím co s tím.
Díky