Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, moje 16ti mesicni dcera byla na vikend u babicky. Kdyz jsem ji k ni privezla, mela ohromnou radost, ze vidi babicku. Dnes jsme si pro ni jeli, byla u ni od patku a kdyz me a pritele videla, zacala brecet a vubec k nam nechtela jit. Kdyz jsem ji vzala nebo obejmula, brecela, odstrkavala se a chtela k babicce. Takhle cele odpoledne, az kdyz jsme odjeli, byla zase normalni. Je to normalni, ze rodice nevidela rada? Pritom kdyz videla po 3 tydnech babicku, byla nadsena a nas po jednom vikendu uplne vypustila? Jsme z toho prekvapeni, ze ani me, jako mamu, vubec nechtela.
@JayLee Taky si myslím. Ono babička ji je vzácnější a třeba povolí to, co maminka zakazuje, ale kdyby tam byla týden a víc, určité ji je smutno ![]()
Normálka. Nedávno jsem dceru po víkendu u babičky vynášela v hysterickém záchvatu, protože chtěla být ještě u babičkyyyyy ![]()
Manžel jako dítě to měl prý zase tak, že mu nebývalo smutno. Prý neviděl důvod, když věděl, že rodiče zase uvidí
Ber to takto - pozitivně - ví, že jsi jistota, že bys ji neopustila, že s tebou zase bude ![]()
Ten náš 9 měsíční taky vždycky trucuje, když je u našich přes noc a my si pro něj pak jedeme. S naprostou grácií mě přehlíží, jsem mu dobrá až v autě po cestě domů.
Tak to jste me uklidnili. My z toho byli v soku. Cekali jsme, jak nas uvidi, ze se za nama rozebehne a bude rada. No a bylo to jinak
tak jsme cuceli. A pritele to vzalo vic jak me, ten byl uplne hotovej ![]()
Máme 20m kluka, bydlíme s našima v jednom domku, takže vídá prarodiče téměř denně a scény, když ho chci odvést domů nebo má jít někam se mnou, jsou skoro stejně tak časté. Prostě babička je boží a hotovo. Dost mě to jednu dobu mrzelo, protože když matka musí odtrhávat dítě od někoho druhýho, je to prostě smutný, ale vím, že jsem dobrá máma, hraju si s ním, mazlíme se a má mě rád. Na babičku prostě nemám
pak mě uklidnilo, když spustí scénu „máma máma“, když jdu třeba jen na wc a zavřu dveře. Když odchází přítel, tak je zase program „táta táta“.
@Laetitia píše:
Tak to jste me uklidnili. My z toho byli v soku. Cekali jsme, jak nas uvidi, ze se za nama rozebehne a bude rada. No a bylo to jinaktak jsme cuceli. A pritele to vzalo vic jak me, ten byl uplne hotovej
je to normální ale taky jsem to poprvé obrečela ![]()
V klidu. Naše dítě se po prvním přespání u známé (ca ve 3 letech) představovalo: „Já jsem XY a chci bydlet u Ály!“ Vydrželo jí to celkem dlouho.
@Laetitia ahoj, to je úplně normální. U nás v rodině se dodneška traduje jedna příhoda. Na úvod řeknu, že jsem byla vždycky mamánek, mámu jsem zbožňovala a i dneska máme super vztah.
Můj první den ve školce. Ráno mě vedl táta. Děsně jsem brečela, že tam sama nebudu. Táta mi svatě slíbil, že babička pro mě přijde po obědě. Máma když slyšela, co bylo za scény, tak si vzala dovolenou a šla si v poledne pro mě, celá rozcitlivělá, pro svou holčičku milovanou chudinku uplakanou. No a já jí řekla, ať jde pryč, že s ní nikam nejdu, protože mám domluvenou babičku
.
@Laetitia píše:
Ahoj, moje 16ti mesicni dcera byla na vikend u babicky. Kdyz jsem ji k ni privezla, mela ohromnou radost, ze vidi babicku. Dnes jsme si pro ni jeli, byla u ni od patku a kdyz me a pritele videla, zacala brecet a vubec k nam nechtela jit. Kdyz jsem ji vzala nebo obejmula, brecela, odstrkavala se a chtela k babicce. Takhle cele odpoledne, az kdyz jsme odjeli, byla zase normalni. Je to normalni, ze rodice nevidela rada? Pritom kdyz videla po 3 tydnech babicku, byla nadsena a nas po jednom vikendu uplne vypustila? Jsme z toho prekvapeni, ze ani me, jako mamu, vubec nechtela.
Já nevím no, ale přikláněla bych se i k tomu, že si mohla myslet, že jí už nadobro dáváte pryč, tak se s tím během toho času smířila a pak jste se pro ni vrátili a ty pocity z toho… proto brečela. ![]()
Já bych takto malý dítě nedala, počkala bych až bude připravená, cca kolem druhého roku a více.
@jenika1 píše:
Normální situace.
Nepřijde mi normální, když dítě pláče.
Pláč je vyjádřením bolesti nebo potřeby, to prostě není ok.
Tim to nebude. Ty deti jsou proste na rodice trochu naprdnute a davaji jim to pak sezrat. Syna mi hlidala od 7 mesicu jeden den v tydnu babicka. Rano jsme se bez scenek rozloucili, odpoledne se tvaril, ze me nezna. Tak pul hodiny me ignoroval a chtel jen babicku. Vydrzelo mu to minimalne do roka a pul. Teprve pak zacal davat najevo radost. Je to asi takova faze a zadne trauma bych v tom nevidela.
****@zvědavá borůvka píše:
Já nevím no, ale přikláněla bych se i k tomu, že si mohla myslet, že jí už nadobro dáváte pryč, tak se s tím během toho času smířila a pak jste se pro ni vrátili a ty pocity z toho… proto brečela.Já bych takto malý dítě nedala, počkala bych až bude připravená, cca kolem druhého roku a více.