Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dcera žárlí na miminko
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.10.24 14:50
@Anonymní píše: Více
Tak to jsem zvědav, co ti tu kdo poradí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.24 15:28
Najít si čas pro dceru jen vy dvě. To stejné musí udělat i její otec. Zapoj hodně současného manžela v péči o miminko. Osm let je velký věkový rozdíl. Nedivím se jí, že žárlí. Miminko vše změní. Chválit ji, zapojovat do péče o dítě, když bude chtít. Ukázat jí co může s miminkem dělat. musí se cítit důležitě. Občas i třeba říct, že miminko zlobí -aby neměla pocit, že ona dělá vše blbě a miminko dobře. Hodně jí mazlit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.24 15:34
A dcera jako nemá po škole žádné kroužky a kamarády, se kterými tráví volný čas?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.10.24 15:39
@anavi13 Nějaký čas jen s dcerou mám, manžel se hodně zapojuje, ale syna zatím nechci nechat beze mě. Otec dcery o ní nejeví skoro žádný zájem, teď u něj už nebyla měsíc, na její přání že chce být se mnou a on si nijak nestěžoval, že už k němu na víkendy nemusí. Pro dceru nexistuje že by se synem něco dělala, nechce na něj ani sáhnout. Neřekla jsem vyloženě že miminko zlobí, ale že je hodně náročné, že se s ním ještě nedá nic dělat a že jsem unavená, jednou jsem jí dokonce řekla že jí mám radši, že s ní už mám tolik zážitků a vzpomínek, můžu s ní dělat holčičí věci.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.10.24 15:41
@Bytsamsebou Kroužek má, měla čtyři dobré kamarádky, ale hodně se jím ztěžovala, smutnila a zůstala jí jen jedna.
- Citovat
- Upravit
1.10.24 16:01
Určitě je to částěčně povahou, ale tenhle extrém vídám ve dvou případech. Buď je zájmu málo (nemyslím si, že je to Váš případ) a nebo naopak je dítě příliš mnoho středem pozornosti a rodiče se mu věnují příliš a dítě je rozmazlené. Což je společně s povahou asi Váš případ.
Hodně jí ustupujete, za mě bych třeba rozhodně absolutně neustoupila ohledně trávení času s otcem a hodně nekompromisně bych v jejím věku vysvětlila, že je opravdi nesmysl, že by měl někdo tolerovat žárlivost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.10.24 16:34
@Mariane.B Já kdybych jí tohle řekla, tak se jen složí, nemyslím že jsem jí předtím nějak rozmazlovala, nemohla si jen tak dělat co chtěla, měla své povinnosti. Ale možná máte pravdu, že jí teď moc ustupují, ale sama nevím co už dělat..
- Citovat
- Upravit
1.10.24 16:54
@Anonymní píše: Více
Ne, já to nemyslela tak, že ji nevychováváš k povinnostem a tak, takhle rozmazlená ne.
Ono jde spíš o to, že každá krajní varianta je problém. Dětem nesvědčí jak nezájem, tak příliš mnoho zájmu. Někteří rodiče se snaží být tak perfektní a postaví dítě tak moc do středu svého života, že to dítě je neustále zahlcováno nebo přehlcováno jejich zájmem(neříkám aktivotami), k tomu se přidá prostě určitý typ povahy dítěte a najednou je tu ten problém, co máš doma.
Vůbec ti neporadím, jak z toho, protože je to opravdu velmi problematické, když to nastane.
Ale jak tě třeba napadlo, že ti dítě řekne, že k otci nepůjde a ty mu zavoláš a domluvíš to s ním? Mě by vůbec nenapadlo tohle akceptovat.
Chápu, že to asi nebude otec roku, který to celkem náročné dítě zvyklé na spoustu pozornosti umí zabavit, ale pochopila jsem, že nic zlého se jí tam vlastně neděje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.24 17:34
Nejradsi by byla aby se nenarodil? Nemuze vystat, kdyz neco delas s miminem? Nechce k otci, protoze ty bys byla sama s miminem? Ve skole se trapi tim co ty delas s miminem? Co ji jako do toho? Ona neni ta, ktera by mela mit tve aktivity pod kontrolou. Ty jsi dospela, jsi matka a ty urcujes s kym, kdy a jak budes travit cas a v podstate i s kym, kdy a jak bude travit cas tva dcera. Ne, nemam na mysli ignorovat dcerina prani a pocity, ale nesmi s tebou cvicit a citove vydirat, to bych si libit nenechala ani od vlastniho ditete. Velmi durazne bych ji znova vysvetlila, ze bracha tady s vami bude, ty o nej budes pecovat spolu s jeho tatinkem a ze pecujes stejne i o ni a k peci/traveni casu s brachou se muze kdykoli pridat, ze budete radi. Zaroven zachovat vase spolecne chvilky kdy jste jen vy dve a vic to nerozmazavat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.24 19:41
Mě k tomu napadá, že už jednou mimino zažila u svého bio otce a výsledek je, že otci nevadí, že netráví čas se svou starší dcerou. Čemuž pravděpodobně předcházelo hodně jiných věcí, situací, emočních prožitků a nesdílených obav.
Na jejím místě bych se taky bála, že se to co očividně zažila stane znovu, že ji za to mimino vymění (a pravděpodobně se to tak stalo u otce).
Máma je bezpečí, jistota, teď se holce otřásá život v základech znovu a ona trpí. Jedna věc je žárlivost, druhá to, že ji to ovlivňuje výkon ve škole, že nad tím přemýšlí - řekla bych, že když se to nebude řešit (s odborníkem), mohou z toho být do budoucna úzkosti, pokud se s tím sama nějak nevyrovná.
Její mozek není teď tak vyvinutý, aby si to záměrně vyvolávala (nesoustředěnost ve škole a přemýšlení nad miminem), budou to prostě bezděčné procesy plynoucích z nejistoty, strachu a z toho, že už to zažila u otce (ony ty děti nejsou blbé a většinou ta změna u partnerky otce, která má konečně to vlastní dítě, je citelně poznat).
Radu, co s tím, nemám - jen se snažím dát náhled jak nad tím může přemýšlet ona. Vyhledala bych odborníka, pročetla bych odborné knížky. Chápu, že mimino je náročné a do toho starší dcera je též, ale ani jedno z dětí za to nemůže a je na dospělém, na rodiči, aby situaci zvládl (hlavně své emoce).
Pakliže dospělý nezvládne zmenežovat své emoce a zůstat v klidu, nemůže to chtít po tom dítěti.
Napadá mě, že bych si zkusila s dítětem povídat, co pro něj znamenají ty změny, že přišel sourozenec. V čem je to problém - trávení času, pozornost? Ještě někde? Diskutovala bych na ta témata - sourozenec už tu je a pryč ho dát nemůžeme, napadá tě něco jiného, co bychom mohli udělat, aby ses cítila lépe? Co ti nejvíc chybí - klid a ticho? No to mě taky, už jsem se dlouho nevyspala, ale tahle fáze přejde a bude větší a samostatnější.
Pokud je mimino u vás v ložnici a ona sama, může se i tímto způsobem cítit odstrčeně, málokdo chce být sám v pokoji, já si ty pocity pamatuju ještě teď, když jsem byla malá, byla jsem naštvaná na rodiče, že oni jsou v ložnici dva a já musím být sama.
Držím palce, ať to holčina zvládne. On ten nový sourozenec není prostě snadná věc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.24 20:00
@Anonymní píše: Více
Dcera byla dlouho jedináček a pomyslně byla na trůnu, teď je sesazena a musí se dělit o pozornost, péči a lásku s miminkem. Prostě ten věkový rozdíl je velký a holka tu změnu nedává. Takže, pokud nechcete, aby vznikl mezi sourozenci trvale špatný vztah, budete se muset kousnout a dost terapeuticky s dcerou pracovat. V podstatě musí slyšet, že jí milujete, i kdybyste z jejího chování byly už úplně na mrtvici a za druhé bych dceru hodně zapojila do pomoci s miminkem, aby se cítila důležitá a že o své místo na výsluní nepřišla. A hodně bych jí za pomoc chválila. Pokud jí budete trestat a křičet na ní, tak je jasné, že uvidí nepoměr v péči o ní a miminko. Na ní se křičí a miminko se mazlí. Žárlivost se zvýší a přidá se vztek a jejich vztah půjde do háje úplně. Takže já bych zvolila první variantu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Leontodon
1.10.24 20:14
Určitě bych si udělala čas 1:1 jenom s dcerou, bez miminka, aspoň hodinu denně. Miminko se za tu hoďku dvě s tatínkem nerozbije a maminku má celý den. Tím by se miminko už od začátku socializovalo, tatínek se lépe osvojil s miminkem a starší se nebude cítit odstrčená.
- Citovat
- Upravit
1.10.24 20:56
Souhlasím s příspěvkem od Gituš.
Z toho, co píšeš, mi to přijde jako úzkost.
Kamarádka mi doporučovala knížku Sourozenci bez rivality od Adele Faber, ale ještě jsem ji nečetla, tak nevím, jestli by to pasovalo i na tvoji situaci, zkus kouknout.
Každopádně ve tvém případě bych vyhledala dětského psychologa. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, mám osmiletou dceru, s jejím otcem nejsem od jejich dvou let, on má přítelkyni a dítě. Nám s manželem se v létě narodilo miminko, dcera už během těhotenství neměla radost, myslela jsem že je to jen tím že nemá o mimino zájem. Ale co se malý narodil, začala příšerně žárlit, brečí když dělám něco s malým, když kojím (a to jí taky v tu chvíli věnují pozornost, nepomáhá to). Dokonce hned od začátku školy brečela že chce zůstat se mnou doma, ve škole je nesoustředěná, pořád myslí na to co dělám s miminkem. Řešila jsem to jak s třídní, tak teď krátce se školní psycholožkou. Mám toho už taky dost, nejde jen o to jak se chová dcera, ale miminko je taký náročné, nespavé, s manželem řeším jen děti a provozní věci, na nic už nezbývá čas. Takhle podobné se mi rozpadl vztah s otcem dcery, nechci aby se to opakovalo. Nechápu kde se to vzalo, dcera byla samostatná, šikovná. Já se jí věnují dost, ale dcera nemůže vystát že se věnují také synkovi, nejradši by byla aby se nenarodil, sama mi to řekla.