Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Mam dcerku v 5.tride, ktera od malicka plave ve vztazich s vrstevniky. Opravdovou kamaradku nema zadnou a pritom by o ni tak stala. Mela jednu, ale ta ji od skolky spis vyuzivala, tezila z toho, ze moje dcerka by pro ni udelala cokoliv. Tahle holcicka ma ted jinou kamaradku a krome cesty ze skoly s mou dcerkou uz prakticky zadny cas netravi.
Vedela jsem, ze to prijde, takze jsem se dcerku snazila motivovat k baveni se s jinymi devcaty, pomahala ji vytipovat, se kterou holcickou by mohla zkusit se trochu bavit, vymyslely jsme spolu temata.. asi je to ted v 5.tride uz trochu lepsi, uz si asi ma ve tride aspon s kym povidat, ale kamaradku nema asi zadnou. Krouzky ma, ale v nich se taky s nikym nekamaradi.
Vim, ze je to pro ni tezke a hrozne rada bych ji s tim pomohla, jen nevim jak. Holky spolu travi cas i po skole, zvou se na oslavy, ale ji nikdy nikdo nepozval. Po skole se s nimi videt muze, ale je to spis tak, ze ostatni se domluvi bez ni a ona je treba nekde potka, tak se na chvili prida..
Chapu, ze kazdy nemuze byt oblibeny, ale aspon jednu kamaradku bych ji prala. Krome toho, ze je neprubojna a citliva a dlouho byla fixovana na tu holcicku ze skolky, mi neprijde na ni nic divneho. Ale jsem jeji mama, tak nevim, jestli ten duvod muzu vubec videt.
Hrozne bych chtela navod jak na to, ale ten asi neexistuje. Bohuzel jsem to asi zacala prehanet s radama co delat, co rikat atd, takze uz je na toto tema uplne alergicka. Kdyby byla stastna jen sama ve svem svete, tak to neresim. Ale ona je smutna, kdyz vidi z okna deti venku a pro ni se nikdo nestavi..
Da se s timhle neco delat? Jak ji posilit sebevedomi?
Moje dcera vychází skoro s každým, je přímá a zároveň nevyhledává takové ty holčičí konflikty, prostě není to taková ta typická holčička, nicméně má ve třídě jednu holku, která tolik nezapadá, je na ní strašně vidět jak moc o to kamarádství stojí, leze holkám do zadku a nechává ostatní, aby si z ní utahovali, jako je trošku, jak to říct a nebýt zlá, no asi divná…nicméně dcera s ní jde klidně ven, baví se s ní, říká jí ať to těm ostatním řekne, když se jí nelíbí, co jí říkají… ale někdy má tý holčičky taky plné zuby no ![]()
Tak možná ať dcera ubere na té snaze a ono to přijde samo ![]()
@Anonymní píše:
Mam dcerku v 5.tride, ktera od malicka plave ve vztazich s vrstevniky. Opravdovou kamaradku nema zadnou a pritom by o ni tak stala. Mela jednu, ale ta ji od skolky spis vyuzivala, tezila z toho, ze moje dcerka by pro ni udelala cokoliv. Tahle holcicka ma ted jinou kamaradku a krome cesty ze skoly s mou dcerkou uz prakticky zadny cas netravi.
Vedela jsem, ze to prijde, takze jsem se dcerku snazila motivovat k baveni se s jinymi devcaty, pomahala ji vytipovat, se kterou holcickou by mohla zkusit se trochu bavit, vymyslely jsme spolu temata.. asi je to ted v 5.tride uz trochu lepsi, uz si asi ma ve tride aspon s kym povidat, ale kamaradku nema asi zadnou. Krouzky ma, ale v nich se taky s nikym nekamaradi.
Vim, ze je to pro ni tezke a hrozne rada bych ji s tim pomohla, jen nevim jak. Holky spolu travi cas i po skole, zvou se na oslavy, ale ji nikdy nikdo nepozval. Po skole se s nimi videt muze, ale je to spis tak, ze ostatni se domluvi bez ni a ona je treba nekde potka, tak se na chvili prida..
Chapu, ze kazdy nemuze byt oblibeny, ale aspon jednu kamaradku bych ji prala. Krome toho, ze je neprubojna a citliva a dlouho byla fixovana na tu holcicku ze skolky, mi neprijde na ni nic divneho. Ale jsem jeji mama, tak nevim, jestli ten duvod muzu vubec videt.
Hrozne bych chtela navod jak na to, ale ten asi neexistuje. Bohuzel jsem to asi zacala prehanet s radama co delat, co rikat atd, takze uz je na toto tema uplne alergicka. Kdyby byla stastna jen sama ve svem svete, tak to neresim. Ale ona je smutna, kdyz vidi z okna deti venku a pro ni se nikdo nestavi..
Da se s timhle neco delat? Jak ji posilit sebevedomi?
Ahojky, moje dcera taky 5.trida, a se vztahama s kamoskama to ma uz druhy rok nahoru dolu. Je v tyhle tride druhy rok, predtim byla ve spesce a tam byly deti mixnuty odevsad, takze neexistovalo takovy to, ze by spolu mohly jit ven nebo se navstivit, leda jsme se dohodly s maminkama a deti vozily na navstevu. Ted ma skolu v miste bydliste a kamaracov stridave oblacno. Ma jednu kamaradku, ale uz asi 3×,4× se stalo, ze se na tu moji vyprdla a bavila se s nekym jinym a dcera byla postavena mimo kolej, ale uplne, jako ze treba ta jeji kamoska sedela se spoluzackama v jidelne a kdyz si tam chtela dcera prisednout, tak ji odmitly vsechny, proste je ta kamaradka zmanipulovala, takze moje sedela nekde stranou sama
,bylo mi ji hrozne lito a vzdycky to s ni prozivam.
Mam pocit, ze ty holky jsou v tomhle veku proste potvory.
Nechapu tohle jednani.
Ja sama jsem tohle moc nezazivala, jen vyjimecne, ale doted si tech par krivd pamatuju a je to neprijemny na to myslet i X let po tom..
A taky jsem mela asi jeden rok, kdy jsem ve skole nemela s kym „byt“,byla jsem uplne mimo, vyrazena, jak kul v plote, spravila to az kamaradka, ktera prisla do me tridy z jine skoly.
Nevim co presne ti poradit, jen ze te chapu!!!
Mám to stejné se synem. On si se stejně starými kluky nerozumí.
S nikým nemluví. O přestávkách si čte.
Snažila jsem se, aby si zval děti, ale on nemá zájem. Nejspokojenější je sám doma. Tvrdí mi, že mu to tak vyhovuje. Už se nesnažím.
I na táboře spí se svým bratrancem.
Ve třídě nemá vůbec nikoho. Měl kamaráda v MŠ, ale už jsou oba jinde. Kamarád je aktuálně sigr na propadnutí, náš vyhrává olympiády.
Řekla bych, že už nemáš moc víc co dělat. Snad jedině mě napadá, jestli nemáš ty nějakou kamarádku, kolegyni, která má třeba podobně staré děti, a nemohli byste někam vyrazit všichni. Ale spíš jim dát prostor, aby spolu strávili čas, ne se je nějak aktivně snažit dát dohromady.
Tohle je hrozně těžký, určitě bych do dcery nijak už nemluvila. Byla ji oporou, ale už ji nijak extra neradila - pokud se zeptá, tak ano, ale jinak ne. Musí se s tím poprat sama. Bohužel v tomhle věku jsou holky dost mrchy, ono i kluci většinou
Pamatuju si, že jsme ve třídě měli holku co byla „divná“, já se s ní kamarádila, jezdily jsme spolu stejným MHD, tak jsme se bavily a byla docela ok, ale prostě nebylo to úplně to ono (oproti ostatním kamarádkám) a to jsem introvert, tj. taky nenavazuji vztahy nějak snadno. Bohužel tato holka pak byla za „divnou“ i na SŠ…
Takže co mě napadá - pokud ji to opravdu trápí (a nejen protože Ty to řešíš a trápí Tě to), tak se s ní zkusit dohodnout na nějakém kroužku - třeba skautský oddíl je super, nejlépe smíšený (holky jsou fakt potvory
). Případně pokud máš nějakou známou/kamarádku s podobně starým dítětem, tak bych zkusila vyjet s dětma třeba na výlet a uvidíš, třeba se budou kamarádit nakonec.
Jako bych četla o sobě. Pamatuju si, ze ve třídě vždy byly party kamarádek, uzavřené skupiny, a ja nepatřila do žádné. Pořad jsem se snažila někam vplout a vždycky to dopadlo akorát blbě. Taky jsem byla nešťastná, ale nějak se to vyřešilo samo, když jsem byla starší. Proste se naskytly holky, které mi byly povahové blízko a už jsme spolu tak nějak zůstaly doteď.
Ono pokud si povahově nesednou, tak tyhle kamarádství na sílu nevydrží moc dlouho. Ideální asi je hledat ve vodách společných zájmů - kroužky, podobná zabava.
Jestli se v 6.t obmeni kolektiv, vznikne prostor pro nova pratelstvi, nebo az na stredni, nejpozdeji.
Ted, kdyz o tom premyslim, byla jsem na ZŠ taky mimo hlavni proud a kamaradku jsem ziskala az na 2.stupni. Na gymplu to bylo uz uplne jine kafe, kamosila jsem hlavne s klukama a na vejsce zase spis s holkami.
Myslim, ze to mozna ani neni zivotni zkouska pro dceru, protoze nekdo holt kamose ma hned, nekdo az pozdeji, ale spis pro tebe. Uvedomit si, ze ji musis nechat ziskat vlastni prostor, vlastni zkusenosti, jedine, co musi vedet je, ze to neni divne a nenormalni…
![]()
@Anonymní píše:
Mam dcerku v 5.tride, ktera od malicka plave ve vztazich s vrstevniky. Opravdovou kamaradku nema zadnou a pritom by o ni tak stala. Mela jednu, ale ta ji od skolky spis vyuzivala, tezila z toho, ze moje dcerka by pro ni udelala cokoliv. Tahle holcicka ma ted jinou kamaradku a krome cesty ze skoly s mou dcerkou uz prakticky zadny cas netravi.
Vedela jsem, ze to prijde, takze jsem se dcerku snazila motivovat k baveni se s jinymi devcaty, pomahala ji vytipovat, se kterou holcickou by mohla zkusit se trochu bavit, vymyslely jsme spolu temata.. asi je to ted v 5.tride uz trochu lepsi, uz si asi ma ve tride aspon s kym povidat, ale kamaradku nema asi zadnou. Krouzky ma, ale v nich se taky s nikym nekamaradi.
Vim, ze je to pro ni tezke a hrozne rada bych ji s tim pomohla, jen nevim jak. Holky spolu travi cas i po skole, zvou se na oslavy, ale ji nikdy nikdo nepozval. Po skole se s nimi videt muze, ale je to spis tak, ze ostatni se domluvi bez ni a ona je treba nekde potka, tak se na chvili prida..
Chapu, ze kazdy nemuze byt oblibeny, ale aspon jednu kamaradku bych ji prala. Krome toho, ze je neprubojna a citliva a dlouho byla fixovana na tu holcicku ze skolky, mi neprijde na ni nic divneho. Ale jsem jeji mama, tak nevim, jestli ten duvod muzu vubec videt.
Hrozne bych chtela navod jak na to, ale ten asi neexistuje. Bohuzel jsem to asi zacala prehanet s radama co delat, co rikat atd, takze uz je na toto tema uplne alergicka. Kdyby byla stastna jen sama ve svem svete, tak to neresim. Ale ona je smutna, kdyz vidi z okna deti venku a pro ni se nikdo nestavi..
Da se s timhle neco delat? Jak ji posilit sebevedomi?
Měla jsem to podobnne, bližší kamarádku jsem měla až na Ii. stupni. Ale byla to nejuzavrenejsi holka ze třídy. V dospělosti jsem si nacházela spíš taky uzavřenější a méně „funkční“ typy. Víc mi vyhovuje kontakt se staršími ženami, ale já měla problémy s matkou. Kamarádky jsem si hledala podobné jako byla ona.
Já bych trochu na diskuzi navázala (snad to nevadí) dotazem, jak těmto problémům předejít. Mám ještě malé děti, ale sama nejsem sociálně nejzdatnější a ve škole jsem byla vždy první půlrok out, než jsem se začala zapojovat (pak jsem byla ale zas i v těch hlavních skupinkách - jen ta přátelství nic nevydržela, vždy jsem ma nové škole ty kamarádky „obměnila“ a jela dál). Ale pamatuji si, jaké to bylo vždy těžké, než jsem se začlenila, a vlastně i pak jsem si spíš hrála na někoho jiného, abych zapadla. Co s tím, ať dítě nemá stejné problémy ![]()
On problém nejspíše vůbec nebude v tom, že dcera introvert. Ale v tom, že má nízké sebevědomí. K tomu ji nejspíše dopomohla i její jediná kamarádka. Dcera má prostě sociální blok a obavu se do kolektivu začlenit. Tady se obavám, že i nacvičování témat mělo opačný efekt. Kdy dcera dospěla názoru, že sama není ani schopna vést nějaký smysluplný rozhovor. A vlastně ani ten, který jí vymyslela maminka. Ono by to asi stejně nefungovalo. Dětský svět je úplně jiný než ten nás dospěláků.
Dcera teď potřebuje hlavně zvednout sebevědomí. Musí zjistit, že není méně než ostatní. Že si dokáže poradit v kolektivu i úplně sama. Zkusila bych na tvém místě načíst nějaké publikace. Zkusit vzít dceru k odborníkovi, který se přímo na toto specializuje. A nácvik spíše formou vyhledávání nových kolektivů. A ujištění, že tam určitě zvládne s někým pokecat.
@BiancaB klíč je v sebevědomí, prostě jim ho nezničit. Dnes na toto téma existuje spousta videí o výchově, tak si něco zkus najít
Doporučím třeba Milana Studničku z Dovychovat. Určitě tam něco o tom bude mít.