Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nechodím do práce. Ono to s tím nějak souvisí?
@Svistice Strašně moc děkuji za podporu, opravdu ji potřebuju. Jen se bojím, abych do dvou, tří let neskončila v kriminále nebo v blázinci ![]()
Mne nekdo zapnout minutku, tak jeste vic to delam pomaleji.Moje dite je taky liny, netankuje ji, ze chci aby se oblekla, asi se musis obrnit vic trpelivosti
Ten můj je zas o dost starší a dělá veci schválně blbě, abych je po něm podruhé nechtěla ![]()
Vítej ve světě výchovy, to ted bude par let trvat ![]()
@Anonymní píše:
Nechodím do práce. Ono to s tím nějak souvisí?
@Svistice Strašně moc děkuji za podporu, opravdu ji potřebuju. Jen se bojím, abych do dvou, tří let neskončila v kriminále nebo v blázinci
Teoreticky i muze. Dite neni hloupe a vi, ze mas na to vsechno cas. Moje starsi deti si dost vymyslely s dochazkou do skolky, protoze jsem byla doma s nejmladsi. Od chvile, kdy jsem naskocila do pracovniho procesu, tak skoncily protesty.
@Anonymní píše:
Nechodím do práce. Ono to s tím nějak souvisí?
@Svistice Strašně moc děkuji za podporu, opravdu ji potřebuju. Jen se bojím, abych do dvou, tří let neskončila v kriminále nebo v blázinci
Snaz se ty bojkoty nebrat osobne jako utok na sebe. V satne ve skolce bys mu nemohla dat na prevleceni 10 minut a pak odejit, at se zaridi (prevlece a dojde do tridy) sam? Totez pri odchodu- za 10 minut odchazim. Bud budes oblecen, nebo jdu sama, cau.
Mymu diteti (delalo to teda doma), to teda bylo uplne putna. Ale na nektere to zabira.
Hlavne se nenechat vytocit do vrtule.
A jinak se bohuzel musis smirit s tim, ze hlavni naplni zivota deti je (s prominutim
) vysi*at matku.
@Svistice Zkusit to muze, ale moje deti to taky netankovalo, kdyz jsem zkusila, ze nekde zustanou samy, tak mi leda nadsene zamavaly
.
@Stevia Man pocit, ze je ti takove specifikum chlapecku. Delat blbeho a neschopneho, aby po nem nikdo nic nechtel.
Tam kde maminka polevi, tak jim to pretrvava do dospelosti: neumi zapnout pracku, ohrat obed, postarat se o vlastni dite.
@Svistice píše:
Snaz se ty bojkoty nebrat osobne jako utok na sebe. V satne ve skolce bys mu nemohla dat na prevleceni 10 minut a pak odejit, at se zaridi (prevlece a dojde do tridy) sam? Totez pri odchodu- za 10 minut odchazim. Bud budes oblecen, nebo jdu sama, cau.
Mymu diteti (delalo to teda doma), to teda bylo uplne putna. Ale na nektere to zabira.
Hlavne se nenechat vytocit do vrtule.
Ale to přece je osobní, nebo ne?! Dávám tak třicet minut a když pak otevřu dveře ven, jako že odcházím, spustí takový vřískot, že vzbudí celou školku a řve až domů. A já jsem pak tak naštvaná, že nejsem vůbec schopná přepnout do normálního chování. A ani nevím, jestli bych měla? Asi jsem blbá, ale můžete mi to chování někdo vysvětlit?
Nevím, asi ti jde o princip. Ale konkrétně v tom popsaném případě s oblékáním…Bych prostě dítě vzala a oblékla
Pokud jinak funguje a má jeden nešvar
Možná si na tobě vylévá frustraci po celém dnu ve školce. Já bych teda vůbec neměla čas čekat půl hodiny ve školce v šatně, bo by mi zase zavřeli školní družinu
Já asi trvám jen na pro mě důležitých věcech a úplně nežiju pro princip. Děti jsou okolím hodnocené kladně jako vychované a po hlavě si je určitě tancovat nenechám. Ale u mladší právě to oblíkání neřeším, přijde mi, že si tím kompenzuje něco jiného.
@Hobitka píše:
A jinak se bohuzel musis smirit s tim, ze hlavni naplni zivota deti je (s prominutim) vysi*at matku.
To si děláte srandu.. Jako že první roky kvůli nim člověk skoro vůbec nespí a jen co se to zlepší a trochu si odpočine, začnou dělat tohle?!
@Anonymní píše:
Ale to přece je osobní, nebo ne?! Dávám tak třicet minut a když pak otevřu dveře ven, jako že odcházím, spustí takový vřískot, že vzbudí celou školku a řve až domů. A já jsem pak tak naštvaná, že nejsem vůbec schopná přepnout do normálního chování. A ani nevím, jestli bych měla? Asi jsem blbá, ale můžete mi to chování někdo vysvětlit?
On prostě jen posouvá tu hranici a ani sam nevi kam…
Zkus pro začátek úplatky, deti jsou uplatný ![]()
Jestli se rychle a sam oblékne, budempred školou prekvapeni!
A venku vytahnes z kapsy bonbon, lízátko…
A postupne vyřazovat.
Nekdy taky stačí, ze dve deti soutěží mezi sebou, kdo bude driv venku.
Prosím anonym nebo smazat, nejsem na sebe zrovna hrdá. Mám čtyřleté dítě, které když nechce něco dělat, dělá to schválně pomalu a mě to šíleně vytáčí, protože jsem pravý opak. Nejde motivovat sladkostmi, tím, že nestihne telku, ničím. Poslední dobou se situace vyhrotila zejména v šatničce ve školce, protože už si přijdu fakt jak blb. Od dvou let se obléká pomaleji a pomaleji, já vyhrožuju, dítě ječí.. konec. Přijdu první, odcházíme poslední. Nepomáhá ignorance, kdy půl hodiny dělám, že si čtu, nebo mile odpovídám, co si má obléct teď (stejně si schválně vezme něco jiného),motivace, že když to bude bez scény, dostane doma zmrzku.. Dítě je spíš akčňák, než na jídlo a zábavné aktivity zrušil covid, i když ven samozřejmě chodíme. Poslední dobou přede mnou šoupe oblečení po zemi tam, kde ho neuvidím (aby mohlo nic nedělat), ječí a řve, že nechce domů a že mě nemá rádo, jen aby se nemuselo obléknout. Skoro se tam bojím chodit. Vidět tyhle scény jako učitelka, volám na nás sociálku. Co mám proboha dělat? Na jiné věci je rychlé až moc.
P. S Teď už hodinu sabotuje úklid dřívek a korálků tím, že je třikrát vysypalo. Neuvidí večerníček, protože ho nestihne a když to vezmu a vyhodím, bude scéna a tu mám pocit i chce. Nervy mám jak špagáty. Prosím, nemáte někdo nějakou radu? Zkoušela jsem i minutku, ale moc to nepomohlo - sice se oblékne, ale nepředstavitelně u toho ječí (ne brečí, ale ječí). Řekla bych, že jsem důsledná, ale už vůbec nevím, co mám dělat.