Samota a vztek - deprese?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Ahoj, neboj nejsi v tom sama. To co píšeš prožívá hodně maminek. Já jsem se sice nikam nepřestěhovala, ale jsem taky pořád sama jen s mimčem. Přítel dělá na 3 směny a ještě si jezdí na své akce. Kamarádky se buď přestěhovaly, nebo moc nemají čas. Snažím se, aby mi chlap občas dítě pohlídal a já si mohla zajít ke kadeřníkovi nebo na kosmetiku, abych se nepřestala cítit jako žena a taky to krásně vyčistí hlavu… Pokud ti můžu poradit nečekej až se přestěhujete, snaž se něco pro sebe dělat už teď. Každý den aspoň maličkost pro sebe, uvidíš, že se začneš cítit líp. Držím palce!!!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahojte,
za prvé děkuji, že v tom nejsem sama, že nás je víc, že jsem normální 
Pocity samoty, frustrace, teď zažívám skoro pořád. Včera jsem nám i zkazila silvestr, hráli jsme jednu hru s manželem a totálně jsem to projela a to byla ta poslední kapka. Ještě si ze mě utahoval. Tak jsem chytla pořádný hysterák, hodinu jsem brečela, že všeho už mám plný zuby a horší věci. A od té doby přemýšlím, co změnit. Přišla jsem na jednu věc a to, že musím více zaměstnat chlapa hlídáním prcka a vypadnout někam sama. Malý mi taky teď dává zabrat, má 18 měsíců a vztekací období. Ale jakou aktivitu si mám vymyslet ve vesnici, kde lišky dávají dobrou noc a nemám tu kamarádky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Samota a mateřská dovolená na vesnici
Ahoj, zdravím všechny maminky, které mají stejné pocity jako mám při mateřské dovolené já......jak to tady tak pročítám, nedalo mě to a musím napsat pár řádek i já. Žila jsem 37 let ve velkém městě, spousta kamarádek, aktivit, z každého dne jsem měla radost a vždy si našla něco pozitivního. První mateřskou dovolenou jsem prožila tedy ve městě, v prostředí,na které jsem byla vždy zvyklá. Když bylo nejhůř a syn třeba hodně zlobil, jeli jsme ven a vždy se našla nějaká aktivita,která den zpříjemnila. Potom začal manželovi vadit život ve městě (on je z malého města), vadil mu ruch, hluk sanitek, aut atd. Tak dlouho na mě tlačil, až jsem svolila,že se tedy odstěhujeme. Na dům ve městě jsme neměli dost financí a tak manžel našel krásný dům se zahradou na vesnici. Napřed jsem to brala jako výzvu a začátek něčeho nového a třeba i lepšího..........no ale bydlíme na vesnici už 2 a půl roku, prožila jsem zde druhé těhotenství, teď jsem na mateřské dovolené.........jsem stále sama, manžel chodí domů pozdě večer,jednoho syna musím vyzvedávat ze školky,takže nemůžu pořádně ani nikam s miminkem jet,abych se stihla vrátit včas zpět, pracuji doma a nemám žádné hlídání, takže je celý den vše na mě a cítím se naprosto vyčerpaná. A jak píšou i maminky přede mnou, není tu ve volném čase absolutně co dělat, maminky jsou spíše uzavřené, nechtějí moc komunikovat. Já jsem z města zvyklá na něco úplně jiného, chybí mě tady úplně vše, co jsem dělala dříve. Chodila jsem do fitka, do kina, do divadla, na výstavy, se synem teba do ZOO atd., vše bylo dostupné městskou hromadnou dopravou a teď se nedostanu bez auta absolutně nikam a vše je šíleně daleko. Každý den ráno se budím s beznadějí a začínám mít pěkné deprese. Pokud to chci probrat s manželem, nechce o tom ani slyšet.......on je tady šťastný, má klid, dílnu, zahradu, ale já mám pocit, že se každým dnem musím nutně zbláznit. Nepřeji se teď nic jiného, než se zase vrátit a žít tak, jako dřív. Jsem z toho úplně zoufalá. Tak jsem se aspoň trošku vypovídala. A navíc vidím,že v tom opravdu nejsem sama. 
- Citovat
- Upravit
Deprese ze samoty
Ahoj, já jsem momentálně také na mateřské a dost se trápím. Nemám žádnou kamarádku a hodně mě to trápí. Jsem hodně unavená, bolí mě celé tělo, cítím úzkost kolem žaludku. Takz jsem pořád podrážděná a naštvaná a všechno mě vytáčí.
Už mě ani nic moc nebaví a přijde mi všechno zbytečné. V druhém těhu jsem užívala antidepresiva. Jinak nevím jak bych to přežila. Narodila se nám krásná a zdravá druhá dcera. Je to sluníčko a děsně hodný. Už hodně křičím na tu tříletou a pak mě to mrzí jenže se nějak neovládnu. Je hodně vztekací. Před porodem jsem antidpresiva vysadila kvůli mimču a kojení. Ale už se cítím skoro stejně jako v těhoteství. Už se mi ani moc nechce s dětma ven. Nemám dobrý pocit, že jsem venku zase sama bez kamarádky a dokonce se tak cítím, ikdyž jdu třeba s partnerem. Ykrátka mě to moc nebaví. Vlastně celý život se špatně seznamuju a byla jsem vždy v kolektivu neoblíbená. Nevím co dělám špatně. Působím na lidi divně. Nikdo nemá zájem mě poznat blíž. Přitom nejsem samotářský typ. Tak nějak se to za ty roky a na mateřské naakumulovalo a přešlo to až v deprese. Když jsem brala léky moje problémy se zdály menší, už jsem nebyla tak nešťastná ani nervozní a podrážděná. Tak už nevím co se sebou. Pořád doufám, že nejsem tak hrozná a najdu nějaké kamarády. Jak se říká naděje umírá poslední. Vím, mám dvě krásné dcery, co by za to jiná dala. Jsem moc ráda, že je mám, ale pořád jsem nešťastná. A na vesnici nebydlím. Takže můžu někam i zajít jenže mě to samotnou nebaví. Nemám ani kamarádky z dřívějška. Jednu teda jo, ale s tou se vidím tak jednou do roka a švagrovou, která bydlí vedle a stou se také moc nevídáme. Má tu svoji rodinu. Cítím se hodně opuštěná. Vadí mi to i kvůli dceři, že se nedostane moc mezi děti. Tak jsem se vypovídala. Doufám, že vy se máte líp. Přeji všem hezký večer a bezva kamarády. 
- Citovat
- Upravit
Deprese ze samoty
Ahoj Soníčku5 
čtu tady tvůj aktuální příspěvek do diskuze a chci Ti napsat toto…nepropadej depresím a nezavírej se sama do sebe, už kvůli dětem ne. Ve městě jsem žila, tak vím, jak to tam chodí, není problém se seznámit a např. já jsem si u první mateřské dovolené našla nejvíc kamarádek právě tehdy, když jsem někam vyjela s kočárkem (stačilo do parku). Zkus být milá a komunikativní a uvidíš, že si nějakou kamarádku určitě najdeš. Doporučuji Ti třeba navštívit nějaké dětské kavárny (těch je ve městě vždy dost),nebo zajít na dětské hřiště, super bývají také různá dětská cvičeníčka, plavání apod., tam není problém se s maminkama seznámit. A nebo přenech hlídání dětí partnerovi a zajdi si třeba zacvičit, to pomáhá na deprese 100%, mám vyzkoušené. Špatné není ani kino, nebo divadlo a do toho kina můžeš přece zajít klidně i sama…důležité je se odreagovat. Všem těmto činnostem bych se velice ráda věnovala, ale bohužel teď co bydlím na vesnici jsem se musela absolutně všeho vzdát a jak jsi asi mohla číst v mém předchozím příspěvku, nejsem na tom zrovna nejlíp, i když prášky jsem nikdy nebrala a doufám ani brát nebudu. Tak Ti držím palce, aby jsi opět našla radost ze života a byl spokojená. Posílám pozdrav… 
- Citovat
- Upravit
Ahoj nejsi v tom sama, jsem na tom podobně, děti mám ve škole, přítel v práci(kamioňák),a já nedávno přišla o práci, bydlíme na vesnici. Včera my bylo dost zle, nějak to na mě spadlo, zavolala jsem kamarádce šli jsme na kafe 
,byla jsem ráda že si na mě někdo udělal čas. Drž se, nejsi v tom sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj ja to mam holky taky tak porad sama a posledni dobou mam ponorku z bytu kdyz jsme venku mezi lidma je to dobry ale mam takove deprese ze nechci byt v nasem malem byte tesila jsem se az budeme sami a ted po roce v 1+1 masakr nevim jestli je to jen docasny ale vubec nevim co mam delat kdyz nechci byt ve vlastnim byte prtítom kdyz jsme venku tak specham domu protoze tu mam nejakou praci pres den je to dovbry ale vecer kdyz malej usne tak ja bych nejradsi vypadla a nemuzu…nevim mozna je to prottoze vim ze nemuzu a chci nebo nevim asi jsem divna magor ja nevim ale poradte mi uz mi doma proste hrabe…
- Citovat
- Upravit
Já to mám také a to nebydlíme v 1+1 ale ve 2+1 ale pocity stejné zkus myslet na něco jiného…vím je to těžké ale zkus to
- Citovat
- Upravit
Ahoj mám to také tak stejné. Přítel chodí do práce momentálně na 3 směny a mám úplně přesně to co ty. Práce je pořád, protože mám skoro 2 letáka tak je to někdy neúnosný navíc je to malej zabedněnec.
Pokud je mi tak ouzko jdu raději ven, ale pak se NETĚŠÍM domů, protože vím, že musím zase něco dělat, ale venku také nemůžeme být pořád Bydlíme ve 2+1
Ještě jsem chtěla podotknout.Ono v tomto divném počasí a nevyspitatelném jde všechno tak nějak hůř. Dítě se nudí venku pořádně na houpačkách bejt nemůže na písku už vůbec né. Věřím, že s příchozím jarem a létem bude vše jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj anonymni a co zkusit dalkove studium uvidis ze po vecerech nebudes mit cas myslet na nic jineho nez na to se ucit ja jsem na rodicaku a studuju dalkove vs a moc mi to pomohlo abych se z tech kasicek a plinek nezblaznila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ja mam 20 mesicniho a vzdycky touhle dobou to na mě padne a je to už s tím ráno vstávám potřebovala bych přepnout jinam…nejde to fobie z vlastního bytu je blbá věc at už je světlo asopn do osmi a můžeme sedět už na zahrádkách…
- Citovat
- Upravit
Ahoj potrebuju radu…máme 20 měsíčního kluka užasného ale ted má období vzteku a vzdoru dupání je toho na mě moc každé ráno vstaneme a jdeme hned k mamce nebaví mě to s ním samotnou doma už když jdeme domu před polednem spinkat tak už to na mě padá malej usne a já se nervuju nechci s ním být poslední dobou sama jsem unavená všechno mě bolí kdybych neměla od doktorky odběr krve že jsem v pořádku tak si myslím že mi něco je…jsem unavená a vyždímaná a mám strach že když s ním budu doma sama že se mi něco stane a nikdo mu tady nepomůže už jsem asi vyhrabaná normalně mi hrabe píšu to anonymně protože se stydím…když manžel přijde domu je to lepší ale ten pocit když s ním jsem sama…
- Citovat
- Upravit
Hele není to nic divnýho. Najdi si práci, choď s malým na nějaký kroužky, na hřiště, najdi si kamarádku, jezdi po babičkách… ono to časem přejde. Ideální by bylo, pokud by šlo, najít si trochu práci: budeš mít pocit, že jsi i něco jinýho než servis pro dítě, to Tě naplní, a malej bude u babičky nebo ve školce, takže taky dostane nový podněty a Ty si od něj odpočineš.
Jinak jak říkám, je to fakt úplně normální, neobviňuj se a spíš prostě přemýšlej, jak vás oba zabavit, než to (oba ) přejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
