Samota a vztek - deprese?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Je tady nějaká maminka z Brna.na prochazky, vyletovani, kafe, pokec???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dobrý den, za měsíc mi bude 29 let. Nemám chlapa ani rodinu. Je tu někdo takový. Popadla mě hrozná deprese. Uvažovala jsem o zamrazení vajíček. Nevíte kolik to stojí? Další věc nevíte, kde sehnat chlapa pro život? Hezký večer.
- Citovat
- Upravit
S tímhle ukňouraným přístupem chlapa těžko seženeš. Drž se a věř mě že jsou na tom lidi mnohem hůř.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ve tvem věku je tolik holek shanejicich chlapa pro život a rodinu, až me to děsí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Dobrý den, za měsíc mi bude 29 let. Nemám chlapa ani rodinu. Je tu někdo takový. Popadla mě hrozná deprese. Uvažovala jsem o zamrazení vajíček. Nevíte kolik to stojí? Další věc nevíte, kde sehnat chlapa pro život? Hezký večer.
Omluva za anonym…co net seznamka. Popravdě jses v blbem veku, bude to tezke-dle me hledej pana kolem 40,ale bezdetneho neb detny asi deti chtít nebude. Stanov si jasne priority a drž se toho a hlavně vydrž. Má kamarádka cca v tomto věku byla asi na 60 randičkach, nekecam, ale dohnali to, byt beze svatby atdatd
Preji šťastný lov a patricne si to uzij ![]()
- Citovat
- Upravit
Hlavu vzhůru a nepropadej panice. Našla jsem muže chvíli před 30.narozeninama, do té doby spíš katastrofa - jak kůl v plotě… Hlavně se nelitovat a zkusit to jinak..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ja se seznamila s manzelem kratce pred 30, nemohla jsem usnout a tak jsem sla za kamarady na jedno a tam jsme se potkali, ted to bylo 6 let a mame 2 deti. Takze kde sehnat - muzes ho potkat kdekoli a kdykoli, neves hlavu, bude lip ![]()
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahojte,
nevím, kam to zařadit, tak to napíši sem. Už si nevím radyMám desetiměsíční dcerku. Takže jsem skoro pořád sama. Přitel hodně v práci. Tady kde bydlíme nikoho nemám, ikdyž tu bydlím už pět let. Ale dřív mě to ani nevadilo. Ale to bylo tím, že jsem brzo ráno jela do práce a vracela se kolem 5 hod a to jsem byla ráda, že mám klid. O víkendu s přítelem nebo s přáteli. Pak jsem o práci přišla následně jsem otěhotněla a celé těhotenství strávila doma na zadku. Přibrala jsem 21kg za těhotenství a ještě 5 kg před z toho mám ještě 15kg navrch
. No jde o to, že už sama sebe nezvládám. Mám strašné návaly vzteku. Ale úplně hrozné. S přítelem jsme se úplně odcizili nedokážeme si spolu vůbec povídat. Z jeho strany žádná snaha. Přes den se věnujeme malé ( je strašná čertice pořád v pohybu) a večer bud hraje na pc nebo čučíme na film. A když se snažím o nějakou konverzaci tak to stejně skončí u malé a nebo hádkou.
Přes den to samé já mám prostě pocit, že cokoliv udělám nebo řeknu je špatně. On sice následně tvrdí, že já se hádám a já se sama rozčiluji ale já mám prostě pocit, že mě provokuje. Včera to vyvrcholilo tak, že jsem mu už skoro dala facku. Kdyby na mě nezakřičel co dělám a neodtáhl se tak by jí měl. A to mě přivedlo na myšlenku, že jsem asi už cvok. Nikdy jsem nebyla kliďas ale co se děje teď je prostě strašné. Chvilku jsem v pohodě a následně zničehonic mám v sobě vztek a ten si vybíjím na příteli a také občas vylítnu už na malou, když se nechová tak, jak já bych chtěla. Vím, že je to špatně a ona za to nemůže je to dítě, ale v tu chvíli se prostě nedokážu ovládnou a nadávám. Je mi z toho vždycky na nic ale to chování jde nějak mimo mně. Dřív to bylo jen občas ale teď je to skoro denně
Doufám že tím někoho nepohorším, ale potřebuji si jen popovídat
y kde bydlíme nikoho nemám, ikdyž tu bydlím už pět let. Ale dřív mě to ani nevadilo. Ale to bylo tím, že jsem brzo ráno jela do práce a vracela se kolem 5 hod a to jsem byla ráda, že mám klid. O víkendu s přítelem nebo s přáteli. Pak jsem o práci přišla následně jsem otěhotněla a celé těhotenství strávila doma na zadku. Přibrala jsem 21kg za těhotenství a ještě 5 kg před z toho mám ještě 15kg navrh. No jde o to, že už sama sebe nezvládám. Mám strašné návali vzteku. Ale uplně hrozné. S přítelem jsme se uplně odcizili nedokážeme si spolu vůbec povídat. Z jeho strany žádná snaha. Přes den se věnujeme malé ( je strašná čertice pořád v pohybu) a večer bud hraje na pc nebo čučíme na film. A když se snažím o nějakou konverzaci tak to stejně skončí u malé a nebo hádkou.
Přes den to samé já mám prostě pocit, že cokoliv udělám nebo řeknu je špatně. On sice následně tvrdí, že já se hádám a já se sama rozčiluju ale já mám prostě pocit, že mě provokuje. Včera to vyvrcholilo tak, že jsem mu už skoro dala facku. Kdyby na mě nezakřičel co dělám a neodtáhl se tak by jí měl. A to mě přivedlo na myšlenku, že jsem asi už cvok. Nikdy jsem nebyla klidas ale co se děje teď je prostě strašné. Chvilku jsem v pohodě a nasledně zničeho nic mám v sobě vztek a ten si vybíjím na příteli a také občas vylítnu už na malou když se nechová tak jak já bych chtěla. Vím, že je to špatně ale v tu chvíli se prostě nedokážu ovládnou a nadávám. Je mi z toho vždycky na nic ale prostě se vždycky chovám jako magor. Dřív to bylo jen občas ale ted je to skoro deně
Doufám že tím někoho nepohorším ale potřebuji si jen popovídat a rozebrat to. Omlouvám se za anonym jinak to ani nejde.
Ahoj a co někam odjet treba na týden?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahojky, klidné piš na můj email, ráda pokecáme. Můžeme to i rozebrat. Polackovai@seznam.cz
- načítám...
- Citovat
- Zmínit