Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
U nás paní učitelka v 2. třídě dělala tabulku na týden. Děti si tam zapisovaly, kolik stránek každý den přečetly. Když nepřečetly nic, napsaly nulu. Některé děti četly Harryho Pottera, jiné Čtyřlístky. Rodič tu tabulku podepsal na konci týdne. Mně - jakožto rodiči - to nijak nevadilo. Moje děti čtou rády a čtou si každý den. Co mi vadilo bylo, že nejlepší čtenáři po týdnu dostávali odměnu. Takže některé poctivé, ve čtení slabší děti, nedostaly nikdy nic. Pak byla další - lepší akce. Děti četly doma knížky. Kdo knihu přečetl, ve škole o ní krátce poreferoval a dal její název a autora do tzv. knihovničky. Když se knihovnička naplnila, šlo se za odměnu do knihovny nebo na nějaký výlet. To bylo fajn. A děti to motivovalo krásně.
Dítě buď chce číst nebo nechce.
A me jako mamu by to velmi obtezovalo. Děti se od jakziva učily poměrně samostatne. Jeden je čtenář a druhy nectenar; oba z ČJ odmaturovali.
Osobně bych to udělala tak, že by si každé dítě nosilo do školy knihu, kterou čte zrovna. Každé dítě v první a druhé třídě by si vedlo pouze seznam přečtených knih(na to stačí každému jeden papír) a od třetí třídy čtenářský deník. S tím, že každou hodinu by jedno dítě představilo krátce svou knihu( co čte, o čem to je atd..). To by je přimělo opravdu číst a ne jen něco napsat. A motivačně bych třeba za každou přečtenou knihu dala malou odměnu(klidně bonbón).
@Anonym23458 nemám ráda alibismus, jakože ty děláš vše a ti druzí ať to dokážou, bez ohledu na to, jestli to tak je nebo není. Úkoluješ rodiče a ještě se ptáš, jestli by se nám to líbilo?
Nelíbilo!
Dcera je v sedmé třídě a jaké koliv čtení je pro ní oser. Zato se domluví třemi jazyky.
Mladší dcera v první třídě čte ráda, ale hodně nárazově a za takovou evidenci, kdy ty si myslíš, že mají ostatní čas bych tě kopla do zadku.
Týden nepřečte nic a další týden přečte knihu. Pak čtrnáct dnů nic a pak třeba tři knihy během 14 dnů.
Když si čte pro sebe, čte si rychle i s porozuměním, když čte nuceně nahlas, tak čte, ale pak moc neví o čem četla.
Někdy jí čtu jen já nebo manžel a ona se díva a poslouchá. Tak u nás bys musela přidat kolonku.
Osobně bych se ti na tuhle tabulku vykašlala a nedělala.
@Eveline 79 píše: Více
Bych se ani nepřemáhala a nedělala to vůbec.
Zrovna čtení jde ověřit snadno.
@Anonym23458 píše: Více
To je strašný. Moje děti četly normálně od 5, ale díky bohu, že jsme nezapisovali nic.
My neco podobneho mame, bylo to i ve skolce a ted v prvni tride. Ve tride mali zasobu knizecek (jednoduchy text), dite si vybralo a doneslo domu na precteni. Ta tabulka byla spis na radky, datum si tam clovek napsal sam. Bylo to do predmetu, kde se deti uci cist, takze jsem to brala jako domaci ukol a zadne drama to nebylo.
Kdyz jsme knizecku neprecetli, nezapsali jsme, a novou si vybrala az bylo precteno. Zadna katastrofa se nekonala. Ucitelka to brala spis jak to detem jde, jestli uz zvladnou jednu za den atd.
Mela to hodne individualizovane, nase dcera mela velmi zahy slozitejsi knizky, ktere ji uz vybirala ucitelka.
Ale jsme USA, takze to nesrovnavat uplne.. ![]()
Jen za me, me to prijde v pohode. Ale tady obecne moc ukolu nemaji.
Poslala bych te s tim do prde…
Nemas pravo ukolovat deti, natoz rodice.
Anonym uz se nam vymazal
a ne, nelibilo by se mi to. Bohate mi staci penzum knizek na rok, ktere si cte dite svym tempem ve dny, kdy je na to cas a chut. Cist na vykon od pondeli do ctvrtka, no potes koste. A to jsem celkem tolerantni k ucitelkam a jejich vystrelkum, protoze jsem sama s detmi pracovala a i tu pedagogiku vystudovanou mam.
Že je ti pitomost ti tady už všichni napsali.
Kdysi jsem učila tretaky, měl jsem na zdi plakát na balicaku, každý tam měl svůj řádek a když doma přečetl nějakou knihu, přinesl zápis v deníku a mohl si názvem te knihy napsat do svého řádku na plakát. Žádala jsem čtyři knihy za rok, pro někoho to bylo moc, někdo jich měl dvacet. To už se tam pak nevešlo, takže kdo měl čtyři, směl si svůj řádek prelepit proužkem barevného papíru a začít nové čtyři knihy. A pak zas, jiná barva, a tak dále. Většina dětí o ten barevný proužek stála ![]()
Abych mohla denodenně vyplnovat lejstro, kolik dite precetlo stran (o velikosti knihy nic? Komiks nebo Komenský, taky nic? Takze stejne naprosto zavadejici údaj), to by me mohlo…
Promin, ale tohle je fakt buzerace, clovek aby se stydel za den, kdy prcek stravil cas v bazenu nebo jsme se nestihli vratit včas z návštěvy.
Dej detem treba tri knihy na pololetí, at si udelaji zapis do ctenarskeho deníčku, tem, co jde cteni blbe, dej extra konzultaci s rodičem, kde vysvětlíš důležitost četby a neblazni. Skoda casu, prace i papíru.
Nehledě na to, ze pokud vim, tak ani nemuzes povinne davat ukoly kdyby přišlo na lámání chleba.
Domaci příprava je důležitá, dbam na to, aby muj dyslekticky syn denně četl, ale takhle kontrola by ve mě teda cuchala nervy.
Beztak od rodičů pravděpodobně dostaneš jen presny soucet nepřesných (a nedohledatelnych, nedoložitelných) čísel ![]()
Anonymní píše: Více
Ehm…meho syna ke cteni motivuje to, ze ma vlastní kartičku do knihovny a pujcuje si co se mu zachce, absolutne mu do toho nemluvím. Brala jsem ho do knihovny uz jako skolkoveho, nez jsem si vybrala já, synek si tam zalezl do detskeho koutku a okoukaval treba obrázkové knížky.
A taky to, ze kdyz nestravi aspon pár stranek u knihy kazdy den (potrebuje to i ted v šesté třídě), tak se muze stat, ze kdyz „neni čas“ na čtení, nemusí být čas ani na zábavu jako je večerní pohádka/PSko, youtube nebo cokoliv jineho. ![]()
Sam uz si dlouho vybírá knihy a témata, která ho baví.
Na to fakt nepotrebuju lejstro ze skoly ![]()
@Anonym23458 píše: Více
Mám druhaka a naše učitelka zavedla letos něco podobného. Rovnou jsem ji řekla, že toto vyplňovat nebudeme, že je dítě knihomol vidí sama, na to nepotřebujeme tabulku. Proč jsem to bojkotovala? Dítě čte různé přes den, s tatínkem večer čtou jednu knihu, čtou nastridacku. Samo čte jinou knihu. Takže to bude odecitat, co četl táta? Navíc čte hodně večer, před spaním. Aby dítě muselo zase otevřít tašku, vyndat tabulku a penál, zabere to 2 minuty, ale proč.
@Hobitka píše: Více
No, tak asi čekala jiné nadšení a ono nic.
Je tolik přirozených metod, ale hlavně děcko, které nebude chtít číst, tak číst nebude.
Sama si pamatuju, jak jsme museli doma číst nahlas Malého Bobše, Neználka
(strašná kravina), Babičku, asi tak do třetí třídy, strašné tlaky a plno pláče
až konečně tahle buzerace skončila, tak jsem přirozeně začala chodit do knihovny a dle svého libovolného výběru přečetla několik knih týdně. A tu povinnou četbu jsem tam taky někam vměstnala.
Nicméně nikdy na ten prvotní tlak a z toho plynoucí odpor nezapomenu.