Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Limi123 píše:
A jak dlouho u vás budou? To je na dobu přechodnou, nebo jak? Já si to moc nedokážu představit, mít je doma v pokojíčku. Také jsem to zvažovala, ale zvládnete to třeba měsíce?
Tito jen par dni. Manzel ma nej kamarada&kolegu z prace z UKR a pomahame zejmena jeho znamym co potrebuji kratkodobe ubytko, nez si neco najdou na pronajem nebo nez odcestuji dale do Evropy. Asi se nam jich tu jeste par protoci. Nastesti mame citlive deti a zatim to berou jako ze maji nove kamarady, realitu plne nevnimaji. Mame celkem velky byt (a dve koupelny), takze se to da v pohode, preci je po 2 dnech cesty v zime a bez jidla nenechame cekat dalsich 24 hodin na letisti, u nas si snad aspon trosku odpocinou.
@Anonymní píše:
Tito jen par dni. Manzel ma nej kamarada&kolegu z prace z UKR a pomahame zejmena jeho znamym co potrebuji kratkodobe ubytko, nez si neco najdou na pronajem nebo nez odcestuji dale do Evropy. Asi se nam jich tu jeste par protoci. Nastesti mame citlive deti a zatim to berou jako ze maji nove kamarady, realitu plne nevnimaji. Mame celkem velky byt (a dve koupelny), takze se to da v pohode, preci je po 2 dnech cesty v zime a bez jidla nenechame cekat dalsich 24 hodin na letisti, u nas si snad aspon trosku odpocinou.
Jo tak, tak to ano. Já myslela, že jste nabídli pokoj přes nějaký ten server. Takhle to smysl dava. A ![]()
@Limi123 kdyby to bylo na dlouho, takto by to asi nefungovalo, to souhlas. Ono to neni jednoduche ani tak, pomahat tlumocit na uradech atd, zatim je to dost chaos a vse ma velke zpozdeni, ale proste kazdy pomaha jak umi.
Je to děs, cpe se to všude. Já z toho unikla vypuštěním všeho (novinky/Idnes/radio, vyfiltrování kde čeho atd…, jenže to dítě to tak snadné nemá. Je mi jich líto
Jinak děkuji za info od jedné uživatelky, čím vším je Praha přecpaná, tak si cestu odpustím a co jde, tak přesunu.
@Anonymní píše:
Máme tříleté dítě a když jsem se pokoušela něco málo vysvětlit. Třeba to, proč jsme vezli věci na sbírku apod, tak to dítě úplně odignorovalo. Jindy se ptá úplně na všechno. Chce vědět co si lidi povídáji, kam jdou apod. ale tohle jde z nějakého důvodu mimo něj. Takže tomu nechám volný průběh. Do školky nechodí a doma se o tom bavíme, samozřejmě v emocích. A to nám vždy říká, abychom se nehadali. Přitom se nehadame, jen připouštíme uzdu.
Mám syna ve vašem věku a nezajímá ho to, on má svůj svět a protože nechodí do školky, tv doma nemáme (nechceme), tak vlastně se nic nemění pro nikoho z nás. Navíc je u nás doma zákaz se o tomhle bavit, manžel by klidně hovořil, ale mě to nezajímá, co se děje někde tam kdesi, prostě nezajímá, starám se o to, co mohu ovlivnit a pomáhám zde, kde to pro mě má smysl.
Mám batole, takže to neřeším, ale kdyby chodila do školky, mluvila bych s ní o tom a přiměřeně odpověděla na její otázky. Pamatuju si, jak jsem byla během povodní 2002 na táboře - bez mobilů a bez jakýchkoliv důvěryhodných zpráv. Vedoucí o tom nemluvili, někomu něco málo napsali rodiče, jinak jsme nevěděli nic. Jela tam neskutečná tichá pošta. Jak si to dokázali v hlavně poskládat někteří nejmenší, to byla síla. Horší než realita.
Mam deti 9r, 7r a 4r, vedely to hned ve ctvrtek, nejak primerene jsem jim to sdelila, aby byly v obraze. Vysvetluji jim bezne veskere deni kolem, nestavim jim ochrannou barieru pred informacemi, protoze pokud se to pak dozvi nevhodnym zpusobem, muze to myslim nadelat leda zle. Ta 4r to uz davno zapomnela a dal mele cosi o Covidu, to uz ma naucene jako hlavni tema, 7r to take zatim moc nebere, 9r o tom mluvit chce a hodne, koukala i na zpravy. Takze sdelit ano a dal probiram dle toho, jak citi potrebu moje deti.
@lovestar píše:
Dnes dcera přišla ze školky a mluvila o válce na Ukrajine. Doma to s ni neřešíme. Je ji pet let a myslim ze je naprosto zbytečné ji tim zatěžovat. Zajímá mě jestli se svými petiletymi detmi řešíte situaci na Ukrajině.
Pětileté dítě nemám, ale kdyby o něčem začalo, vysvětlím mu to. Nebudu ho strašit. Máme někdy zapnuté zprávy, rádio, sedmiletý syn se tomu nevyhne.
Jo, syn 8 let se mě na to dnes ptal. Řekla jsem co se děje, proč, když se už přestal ptát, tak jsem to dal nerozebirala. Ale cítím z něj tu nervozitu. Dnes večer chtěl, abych ležela u něj, to normálně odmítá.
Na jednu stranu bych byla pro to, nemotat těm mrňavým dětem hlavičky dalšíma starostma… na druhou stranu tomu asi nejde uniknout. A v takovém případě mi přijde mnohem lepší, aby s dětmi promluvili rodiče a rozumně jim to vysvětlila paní učitelka, než aby se na ně ty informace valily nefiltrovaně ze všech stran a děsili je starší sourozenci nebo si blbě vykládali útržky náhodně zaslechnutých zpráv. Mé tříleté dítě to ještě nezajímá, ale školní hned první den přiběhlo s očima navrch hlavy, se spolužáky se vzájemně děsí, co bude, až na nás spadne atomovka, brečí mi tu, že nechce konec světa… tak co já s tím - vysvětlovat, uklidňovat, brzdit emoce, protože mi furt přijde nevhodné, aby mi tu prvostupňové dítě brečelo, že nejvíc na celým světě nesnáší Putina.
Naší bude 6 let a o válce ví. Zítra jde poprvé po covidu do školky, tak se uvidí s čím přijde. Nejspíš to tam ale probírat budou, stejně jako když minulý rok jak někdo vyhrožoval školkám.
Do školky s ni chodí kluk co má rodiče nejspíš Rusy no možná Ukrajince, těžko říct, někdy mluví rusky i Ukrajinci
. Učíme dítě neřešit odkud kdo je, ale že je důležité jak se chová. Uvidíme s čím přijde
Skoro ctyrletak, neresime, na zprávy před nim nekoukame a i dospělé rozhovory vedene většinou mimo dítě. Máme to tak oba. Dětství má byt bezstarostne s pocitem bezpečí. Bavime se obecně, ze ubližovat se nemá, zbraně jsou na obranu atp. Cca měsíc zpět začal řešit smrt a staří, takže mu do toho neplanuju nacpat ještě válku a zabijeni. U nás teda nervozita nepanuje a kdyby se něco blizilo tak to tema otevřeme. Zatím není třeba. Ale ty pstrosi reakce - proč se do toho kdo motá a ignorace situace - me šílene štvou. Díky těm co pomáhají
@Limi123 píše:
Ano, mé školkove děti vědí základy. Proč ne? Nestraším. Mladší syn (4) se zeptal, co když bude chtít někdo ukradnout zemi i nám? Tak jsem mu řekla, z jsme v NATO, tak si to nikdo netroufne. A kdyby přece, tak že pojedeme na dovolenou a vrátíme se, až by toho zloděje NATO zahnalo.No problem, děti jsou v klidu, své stresy na ně neprenasim a aspoň to poprvé slyšeli v klidu ode mě, než nekde jinde.
O atomovce, krytech a mrtvych lidech jsem jim tedy nevyprávěla. Když to šlo ve Zprávičkách na Déčku (nebo v nějakém podobném pořadu pro děti), tak jsem to vypnula.
Příspěvek upraven 28.02.22 v 22:17
No jo, jenže toto je pro mě něco, čemu sama nevěřím, že si na nás nikdo netroufne. Tak to nebudu říkat dětem, jejichž důvěra v rodiče je teď ještě zásadnější než kdy předtím. My bychom na nějakou dovolenou určitě nemohli, pokud tím tedy nemyslíš rychly úprk někam na západ. A mapu dětem ukazovat nehodlám, asi by je neuvedlo do klidu, že se válci v bližší vzdálenosti, než jezdíme na dovolenou. Až na to dojde, budu uklidňovat, že u nás nikdo válčit nechce a že jsme spolu a to je nejdůležitější. A že babička se za války narodila, že válka neznamená jistou smrt, ale diskomfort, který lidé prekonavali v minulosti často. A já naopak o krytech řeknu, to je věc, která nás má ochránit a lze do nich vkládat naděje. Ale začnu s tím, až s tím děti přijdou. Doma se na zprávy nekoukame, v autě hraje Svěrák, sama se snažím zprávy eliminovat a číst je jen párkrát denně. Zlatý covid. Včera jsem si zrovna říkala, že chci zase Flegra s Micikem.
My áno, má štyri roky. Ale v tom zmysle že keď pozeráme správy, pýta sa. Nejako do toho neťaham politiku, len že je vojna a čo je vojna. Taktiež keď sme niesli veci do zbierky, pýtal sa komu, vysvetlila som. Ale vstrebal to nejako v zmysle že vojna je smutná. Žiaden strach ani traumu nemá. Chodíme i do múzea Slovenského národného povstania, tanky a pod. nie sú pre neho novinka, tak to nie je pre neho šok.
Máme tříleté dítě a když jsem se pokoušela něco málo vysvětlit. Třeba to, proč jsme vezli věci na sbírku apod, tak to dítě úplně odignorovalo. Jindy se ptá úplně na všechno. Chce vědět co si lidi povídáji, kam jdou apod. ale tohle jde z nějakého důvodu mimo něj. Takže tomu nechám volný průběh. Do školky nechodí a doma se o tom bavíme, samozřejmě v emocích. A to nám vždy říká, abychom se nehadali. Přitom se nehadame, jen připouštíme uzdu.