Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nám na vztek nejlíp pomáhalo obejmout, ale neustoupit. Někde jsem četla, že když jen posloucháš ty dítě, tak je z toho psychicky ještě víc rozhozené, protože se necítí bezpečně. Na druhou stranu, prostě další bonbón (třeba, cokoliv dosaď si aktuální problém) nedostaneš, protože by to pro tebe nebylo dobré. Vím, že tě to mrzí, chápu to, ale bohužel. Obejmout (zkusit se zaklidovat) a počkat až řev přejde, moje zkušenost je, že když vydržím, řvy nepřicházely tak často (samozřejmě po delší době praktikování) a časem byly kratší a kratší. Mám už starší děti a je to čím dál víc na pohodu a někdy i v 6 letech, když nastane nějaká křivda/zákaz, nebo něco s čím se hůř srovnává potřebuje obejmout. Ale neustoupit!
Nedavno som bol v dost nobl restauracii, tiez taky maly do neba rozmaznany harant tam pobehoval bral veci zo stola… Rodicia absolutne v pohode, obsluha absolutne v pohode.
No asi zijem v inom svete, pretoze za mna to normalne nieje a som to adekvatne zhodnotil v hodnoteni restauracie.
Podobne som bol na ceste a stavil som sa v obchodnom centre na rychle jedlo. To ze niekto vlezie do food courtu s coklom ktory nema ani voditko ani nahubok, lieta tam okolo stolov, dozaduje sa zradla je uz podla mna silne za hranou, ale zase som bol jediny, asi mam fakt nejake posunute vnimanie a zrejme sa ocakavalo ze sa s nim podelim o svoje jedlo.
@blabla01 píše: Více
Když tě čtu, začínám věřit tomu, že Bůh naloží každému jen tolik, co unese.