Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@blabla01 píše: Více
Uz si to napsala zakladatelce? Urcite si necha poradit jak na to. Kazdy vi, ze vsechny deti jsou uplne stejne, asi to jeste nepochopila ![]()
@Jennifer Bibiana a tohle zas nas**** me, mateřství je něco co se nedá vyzkoušet a bohužel je to tak extrémně náročné ze je to dokonce až nepředstavitelné takže mela sis to rozmyslet dřív neni rada ale poznámka od blbecka 😌
@Anonymní píše: Více
Zakladatelko Ne každý má statické dítě doma a můžu tě jen uklidnit, že nás matek s živými dětmi je opravdu hodně. Můj syn už má dneska necelých 13, a některé situace které popisuješ jsou úplně stejné co jsme prožívali my. Řídil se heslem, co je pro děti není určeno pro mě, všechno si musím vyzkoušet a udělat sám, když mi něco zakážete nebo řeknete že to nemám dělat, tak se půjdu přesvědčit jestli mi náhodou nekecáte.
Moje kamarádky měli právě ty statické děti a já si pořád říkala co dělám špatně. Nakonec jsem se to nastavila podle sebe podle syna a i když je to pořád náročné, tak přijetím toho dítěte že je takové jaké je se ti hodně uleví.
Kolem těch dvou let měl taky období že dělal prostě všechno ale všechno sám. Takže jsme ho co nejvíc do všeho zapojovali, místo zákazu jsme mu vždycky nabídli nějakou zajímavou činnost, byt jsme uzpůsobili tak abych mu nemusela běhat každou chvíli za zadkem, takže co se dalo a bylo potřeba bylo zamčené ve skříňkách, dětské pojistky nefungovaly, ty jsme namontovali někdy v 10 měsících a po týdnu zjistil jak fungují. Na okna jsme dali zamykací kliky, chemie na úklid byla zamčená.. než mu to zakazovat fungovalo to že jsi to mohl vyzkoušet a nasytit se tou činností. Takže třeba kolem těch dvou let se skvěle zabavil jakoukoli prací doma, ať už vysával, vytíral, myl nádobí, nebo asistoval v kuchyni, tak se prostě soustředil nějakých pár minut na tu svojí práci a my museli být super rychli mezitím stihnout udělat něco jiného.
Buď ráda že ti spí tři hodiny doma, já, aby se trochu vyspal jsem s ním chodila dvě až tři hodiny po lese, musel mít absolutní klid a jezdící kočárek. Takže jsem měla výbornou fyzičku. Vstával kolem páté šesté ráno a chodil spát kolem půl desáté.
Tak nějak se zklidnil přechodem do školy, ale pořád je to živé dítě které má vlastní hlavu, nenechá si od nikoho nic nabulíkovat, ale na druhou stranu je neuvěřitelně manuálně zručný a hodně prakticky založený do života.
Hračky ho nebavily nikdy, v podstatě se ty hračky sám vyráběl. Měl takové to období kdy všechno rozebíral, takže jsem na FB skupince vyměnila tašku rozbitých autíček za žvýkačky a mladej měl zábavu minimálně na měsíc.
Kolem těch dvou tří let je to takový náročný věk, takové to období vzdoru kdy to dítě má pocit že všechno zvládne, taková příprava na pubertu ![]()
S manželem se střídáme, taky nemáme žádné hlídání, takže jsme se nastavili nějaký systém aby jeden i druhý měl čas jen pro sebe.
Pevné nervy a neboj každý dětský věk si nese sebou to své ![]()
@Anikaa02 píše: Více
Přesně, už v porodnici jsem si říkala, že nám spoustu těch věcí neřekli ![]()
Jo navod k použití k těm dětem nikde nerozdávají ![]()
Co kus to originál…
Mam doma dva podobne kousky, ted 10 a 7 let. Neustale v pohybu, okamzite vsechnou capnou do rukou, ac jim 3× reknes na nic nesahej. Je to strasne narocne, ted uz postuone si, nejsou tak zivotu nebezpecni, ale stale je spoutu veci v mziku znicenych (prozkoumanych). Kdyz si sli podivat na prehlidku vojenske techniky, mela jsem strach o tank, aby jim ho nerozebrali na soucastky.
@blabla01 píše: Více
Přestaň se furt vytahovat, prosím tě. Moje dítě taky chodí od tří let do divadla. A to druhé tam nepůjde nejspíš nikdy. Nebaví ho to, nezajímá, dělalo by tam bordel. Půjde na přehlídku traktoru s tátou. Tam zas nepůjde to první. Prostě se přizpůsobíme zájmum děti, to je tak trochu úkol rodičů. Nakonec trvá to jenom pár let.
@Eva2610 píše: Více
Ne každý je ochotný rezignovat na svůj život. Pak se nedá divit, že jsou ženy terčem vtipů, že na rodičovské řeší jen pleny, jídlo a chybí jim jakýkoliv rozhled, když se obětují pro dítě.
@blabla01 píše: Více
To, ze nebereš dítě do pro něj nevhodného prostředí, neznamená rezignaci na vlastní život. Ale pokud si někdo myslí, že s dítětem povede stejný život jako před dítětem, tak je to zákonitě zklamaný a vyhori na tom.
@Menton píše: Více
V tomto případě jsem rada, ze jdou děti velké
parkrat jsem přetrpěla Dádu, Štiska a poupeknu atpod. ![]()
@Suzume-chan A tak zas nejmladsi byla taky v 5r na Labutim jezere.
Na opere poprve asi v 7r.
To je ale na individualnim posouzeni, zda to dite vydrzi, oceni… Zrovna na tom Labutim jezere bylo deti opravdu hodne. Na opere teda tolik ne
.
@blabla01 píše: Více
Az tak pozdě? Většina dětí jede do národního uz z porodnice.
@Eva2610 píše: Více
No vidíš, mně zase přijdou nešťastnější ty, které období rodičovské přizpůsobí jen dítěti. Je to vidět o tady podle reakcí uživatelek, když někdo jiný dokáže dítě začlenit do běžného rodinného života a nevzdá se svých aktivit.
@blabla01 píše: Více
Prosím tě, už jsi kontaktovala admina, aby ti tu zřídili poradnu. Takové moudrá, to by byla věčná škoda, aby to zapadlo…
@Hobitka píše: Více
No právě, na Labutím jezeře jsem v 5 byla taky a to už bylo úplně v pohodě – ale ten 1 rok a změna žánru udělaj fakt hodně:D U toho Labutího jezera mě teda zdrtil závěr, protože v knížce, kterou mi četla maminka, to samozřejmě dopadlo dobře.
Navíc by možná ani ta opera nedopadla tak hrozně, kdyby táta jednalo trochu taktičtěji.
Holt jsem ale nebyla tak dokonalá jako Luceny synáček, nedá se svítit.
@hospodki Ano, ano, oplocena hriste (i kdyz mohli by ty ploty delat vyssi
) - idealne opustena - to byl muj raj. A pak lesy a louky mimo civilizaci
. Deti mam diky tomu porad hodne outdoorove a vidim to jako velikou vyhodu. Mistum, kde by me deti „v nejlepsim“ mohl videt nekdo treti, jsem se vyhybala pokud mozno obloukem.