Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Takhle, mám těch dětí víc než jedno a mám názor, že takhle malé děti prostě neumějí zlobit (ne že by to nebylo s nimi o nervy někdy, vztekací období v tomhle věku beru jako normu, která přejde). Takže že dítě nespolupracuje při oblékání, vzteká se u jídla, udělá scénu na veřejnosti - v těchto případech fakt ne. Za to fakt dítě nedostane, prostě neumí ovládat emoce, zkouší, časem to pochopí i bez tělesného trestu.
Kromě výjimky - kdy může jít o jeho zdraví nebo o život. Když několikrát vysvětlím, že když jdeme přecházet či jdeme blízko u silnice, proč se mě musí držet, nebo proč nesmí sahat či otevírat rozpálenou troubu a přesto se mi z ruky vytrhne, aby odběhlo, nebo jde tu troubu just prozkoumat, v těchto chvílích už nevysvětluji a to plácnutí prostě přijde. Nutno říct, že pak to stačilo jednou, dvakrát a bylo jasno. Takže by se takový zákroky daly spočítat na prstech jedné ruky.
@unuděná píše:
@Markéta188 Vidíš to, já to mám třeba přesně naopak - školní dítě už bych fyzicky netrestala, přijde mi to ponižující a nedůstojné. Naopak plácnout batole po ruce/zadku, když pošesté hodí něco do záchodu (příklad) a nezabírá domluva ani důrazné NE, na tom nic špatného nevidím. Dítě si sice zapamatuje, že hodit hračku do záchodu=au na zadek, čili nepoučí se z důsledků svého chování, ale z toho plácnutí, ale příště to neudělá. Alespoň taková je má zkušenost. Naopak školní dítě, pokud třeba držkuje u domácích úkolů, v tom s klidem nechám „vykoupat“ - poznámku dostane to dítě, pokud úkol nedonese a příště si samo dá pozor. Nevím, za co bych plácla školáka
Souhlasím. jako když mi 2.5 leta dcera táhne 1.5 letou za vlasy po koberci, pardon že 150× denně nevysvětluju že se mladsi sourozenec nemlátí, když ji vezme hračku. Kupodivu dát na zadek pomohlo. Když něco opět slyším, už jen kouknu, a je klid. U nás teda věta násilí podporuje násilí neplatí. Nenechám si celej den skákat po hlavě.
Ano, přes zadek naše kluky placnu, když nepomuze už nic jiného. Vidím na nich, že rozumí až moc dobře. Kolikrát dělají opravdu nebezpečné věci, nebo se navzájem mlátí hračkami a koušou do krve. Berou to jako děsnou srandu, když brácha brečí.
A rozhodně to není tím, že by mi ujely nervy. Pořád lepší plácnutí po zadku, než rozbitá hlava.
@Anonymní píše:
Ahoj, malý je jak šilený už.. už mi ujely nervy protože neposlouchá slovo ne neplatí atd.. tak dostal na zadek jenže moc měl červený otisk… a to sem nechtěla.. ale poslední dny je to s ním šilené.. ale za tohle se ted stydím.. Ujeli takto taky někomu už nervy a vaše ditko dostalo vic nez jste chtěli?..
Taky jsem malý dala na zadek. Jasně že nejdřív se snažíš dítě zpacifikovat domluvou a jinými způsoby, ale někdy to už prostě nejde. Takže klid. Je to normální dat diteti občas na zadek. Pisu OBCAS. Dítě z toho mít trauma nebude.
Tak u ani 2leťáka mi to přijde hlavně kontraproduktivní. Poprvé se pere s emocama, mozek nezralý pořádně chápat - etapy vývinu plácaním nezměníš ani nevyřešíš. Takže neujeli, neberu si to osobně
.
U staršího se mi to nikdy nestalo, ale on je nenáročnej, co se týče vzdoru. A kdybych měla jen jeho, tak budu tvrdit, že nechápu, jak tohle může někdo udělat. ![]()
A pak přišlo Č 2, paličák, co zkouší a testuje hranice. A domluva pro něj znamená, že to udělá znova a znova a ještě s úsměvem. A tam mám co dělat. Ne, neplácla jsem ho, ale už sem několikrát odešla a zabouchla za sebou dveře a nadavala na něj. A ne pěkně. A jo, nechala jsem ho vztekat a šla se vztekat sama. A zvyšují na něj hlas. A odnáším ho často z místa neplechy. I přes protest, i přes to že jsem to u toho staršího brala jako zásah do tělesné integrity. Byla jsem plna mravních pouček, dokud se mi nenarodilo tohle. ![]()
Až skoro ve dvou letech? Buď máš svaté dítě, nebo jsi svatá sama 😃
@mackA159 píše:
Jo, dala jsem na zadek, a ne jednou. Netriskam dítě od rána do večera, ale nebudu vysvětlovat celej den proč se to nesmí, proč se to nedělá. Kdyz to dítě stejně nepochopí.
@Janli Tak, tak… Ona občas jednou jedna dobře mířená řekne víc než tisíc slov…
@Kipa22 píše:
Blij si jak chceš, budu ve své výchově pokračovat i nadále. ![]()
Jako já nejsem zastáncem fyzických trestů, ale naprosto chápu, že ty nervy prostě jednou ujedou. Asi bych si vygooglila nějaké metody jak podobnou situaci zvládat jinak, ale zas taky to není třetí světová, z jednoho plácnutí dítě mít trauma nebude.
Synovi je 28 měsíců a poslední cca dva měsíce je jak „utržený že řetězu“, takže chápu!…
Z dětstív si pamatuju výprask v klidu.. prostě vím že jsem něco udělala a dostala výprask.. jsou větší traumata.. jako když mamka po mě ječela (ano neměla to jednoduché)
Takže oprávněný nesadistický lehký výprask (bez modřin atd) je OK. Ale to dítě už to teda musí chápat. B¨Rzhodně bych to nebrala jako hlavní výchovný prostředek ale jako naprostou konečnou kdy už není jiná možnost.
Příspěvek upraven 30.05.22 v 12:24