Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dítě 4 roky odmítá chodit do MŠ
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.11.17 10:28
Můj syn byl mamánek až za hrob. Na návštěvách mi seděl na klíně klidně půl dne, ostatní děti ho nezajímali, nikdy s nikým nechtěl mluvit, strašně kontaktní dítě, i když k nám přišla kámoška s dítětem na návštěvu, okamžitě se nasoukal na mě a držel se mě jako klíště. Všichni pořád omílali, jak bude řvát ve školce a jak si to užijeme a podobné bláboly… když měl tři, přivedla jsem ho do školky (připravená na nejhorší), on dal ruku učitelce, šel do třídy a ani se ohlídnul.
Do dětských dušiček skutečně nevidíme a nikdo nedokáže odhadnout jak se kdy kdy bude chovat. Holčička zkrátka tu změnu nedokáže přijmout naráz. Potřebuje víc času.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.17 10:29
Ahoj, nepíšu z pozice maminky, tou ještě nejsem, ale jsem učitelka v mateřské škole.
Ve 4 letech by dítě mělo být schopné ve školce vydržet, ale každé dítko je jiné a snáší změny lépe či hůře. Letos mám u předškoláků dítko, které do MŠ chodí 3tim rokem a každé ráno,,vříská" (omlouvám se za výraz, ale kdybych napsala, že pláče, zdaleka bych to nevystihla), chytne se maminky, nechce jí pustit a když chceme mamince pomoci a dítě si vzít, tak nás kope…ovšem jak odejde maminka, do 5minut je klid. I když teď ustoupíš a necháš si holčičku doma, je dost pravděpodobné, že tím hůř ponese nástup do MŠ v předškolním věku, kdy je docházka povinná. Jako příklad můžu dát chlapečka, který mi letos nastoupil do třídy. Je předškolák, ale nikdy do MŠ nechodil, protože maminka pracuje z domova a tak si ho nechala doma. Na jednu stranu na tom samozřejmě není nic špatného, dítě má být především s maminkou, ale jako předškolák je absolutně nevyzrálý, sociálně i psychicky, každé ráno pláče, nedokáže pozdravit, špatně navazuje vztahy s kamarády a přitom je šikovný a práce mu jde…věřím tomu, že kdyby chodil na dopoledne už minulý rok, byl by na tom daleko lépe. Nicméně adaptační období trvá 3 měsíce- co zkusit ještě ten měsíc než jí odhlásíte? A zkuste se domluvit s paní učitelkou, jestli by bylo možné dávkovat i to dopoledne. Nejprve tam s malou chvilku být, pak jí nechat samotnou a vyzvednout jí třeba po dopolední svačině a postupně prodlužovat. Myslím, že by vám učitelka vyšla vstříc…aspoň já bych to určitě udělala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.17 10:32
@Ellis01 píše:
Ahoj, nepíšu z pozice maminky, tou ještě nejsem, ale jsem učitelka v mateřské škole.
Ve 4 letech by dítě mělo být schopné ve školce vydržet, ale každé dítko je jiné a snáší změny lépe či hůře. Letos mám u předškoláků dítko, které do MŠ chodí 3tim rokem a každé ráno,,vříská" (omlouvám se za výraz, ale kdybych napsala, že pláče, zdaleka bych to nevystihla), chytne se maminky, nechce jí pustit a když chceme mamince pomoci a dítě si vzít, tak nás kope…ovšem jak odejde maminka, do 5minut je klid. I když teď ustoupíš a necháš si holčičku doma, je dost pravděpodobné, že tím hůř ponese nástup do MŠ v předškolním věku, kdy je docházka povinná. Jako příklad můžu dát chlapečka, který mi letos nastoupil do třídy. Je předškolák, ale nikdy do MŠ nechodil, protože maminka pracuje z domova a tak si ho nechala doma. Na jednu stranu na tom samozřejmě není nic špatného, dítě má být především s maminkou, ale jako předškolák je absolutně nevyzrálý, sociálně i psychicky, každé ráno pláče, nedokáže pozdravit, špatně navazuje vztahy s kamarády a přitom je šikovný a práce mu jde…věřím tomu, že kdyby chodil na dopoledne už minulý rok, byl by na tom daleko lépe. Nicméně adaptační období trvá 3 měsíce- co zkusit ještě ten měsíc než jí odhlásíte? A zkuste se domluvit s paní učitelkou, jestli by bylo možné dávkovat i to dopoledne. Nejprve tam s malou chvilku být, pak jí nechat samotnou a vyzvednout jí třeba po dopolední svačině a postupně prodlužovat. Myslím, že by vám učitelka vyšla vstříc…aspoň já bych to určitě udělala
no prave to jsem chtela ze zacatku zustat tam chvilku s malou ale to mi zakazaly ze by to pak bylo jeste horsi:////takze mi ji odtrhavali z naruce. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.11.17 10:32
Prosím anonym, je to hodně osobní.
Lolicku, je to dost podobné jako u nás, prožili jsme ji něco hodně podobného. Chci tě podpořit, abys dala na sebe, na svůj mateřský cit a ne na to, co ti říkají ostatní.
Moje první dítě je neskutečně společenské a školka v pohodě. Druhé dítě pravý opak. Zvykala jsem ji na dětský kolektiv, na pár hodin týdně chodila do miniškoličky s pár dětmi, „na otrkání“. Nástup do velké školky tak zvládla naprosto s přehledem. Zatímco ostatní děti brečely, naše bylo úsměv od ucha k uchu. Ale byla tam jen dopoledne, nechtěli jsme, aby toho na ni bylo moc. Sama chtěla ve školce spát, a to byla zásadní chyba. Po prvním spaní jsme měli doma naprosto jiné dítě. A přesně jak píšeš - noční děsy (ne škaredé sny, ale ty mnohem horší stavy, které se musí kolikrát upravovat léky), počůrávání, totální závislost na tátovi, i mě odmítala. Já chtěla vydržet, přítel chtěl, ať do školky nechodí. Doma hádky, boje, dítě hystericky brečelo od probuzení. Ve školce prý celkem klid. Jenže! Jednou jsme šli na soukromé setkání, jen paní učitelka, já s přítelem a dcerou. Pro naše dítě tedy bezpečné prostředí, děti ze školky už byly pryč. A dcera pobíhala po třídě, ukazovala nám hračky, obrázky atd. a paní učitelka na ni zírala s otevřenou pusou. Ptala se nás, jestli se dcera takto chová normálně, že ji takovou vůbec nezná. Tím nám potvrdila, že dcera ve školce „přežívá“, že to tam přetrpí. Dva roky to trvalo, měli jsme ji víc doma než ve školce, protože ani na dvě dopoledne v týdnu to nešlo. Nakonec jsem si to zařídila v práci a byla s ní doma a do školky jsme ji posílali jen občas a s velkými rozestupy. Až na konci druhého roku se to zlomilo a po prázdninách konečně začala chodit na každé dopoledne v týdnu. Dozrála. Jako mávnutím kouzleného proutku, žádné řevy, žádné hysterie. Ano, konávalo se „nechci do školky“, ale bylo to spíš slovní protestování, žádné hysterické záchvaty. A ve školce se konečně chovala přirozeně, začala si hrát s kamarády, zapojovat se do programu atd. Teď je ve školce čtvrtý rok, školku miluje, paní učitelky taky, už tam i spí (až teď ten čtvrtý rok) - tedy ona jen leží, paní učitelky jsou naštěstí osvícené a nenutí děti spát, jen si poleží v postýlkách a poslechnou pohádku.
Každé dítě je jiné, každé potřebuje jiný čas. Mám v okolí rodiny se stejně starými dětmi a ty rozdíly jsou obrovské. O cca půl roku mladší holčička už chodí do školy, ve dvou letech mluvila v celých větách atd. To moje dítě ne. Má svůj čas a na mě jako na mámě je respektovat to. Vím, že do toho dozraje. Kdybych mohla vrátit čas, nenechala bych ji ve školce spát, a když už se to stalo, tak bych ji do školky dala minimálně o rok později. Není to špatně, brát ohledy na dítě. To naše je třeba nad svými vrstevníky v motorice (pohybu), logice, matematice, ale sociálně vyzrává pomaleji.
Kašli na to, co ti kdo radí, co se musí. Rozhodně si nenech radit od lidí, kteří říkají, že dítě je potřeba „zlomit“. Ty jsi máma, věř si. Myslím, že vycítíš, jestli dítě jen něco zkouší, nebo jestli je opravdu ještě nevyzrálé a potřebuje čas. Dát dítěti čas není špatně. Dětství je dlouhé a každé zdravé dítě nakonec vše dožene. V dospělosti bude jedno, jestli se na nočník naučilo v jednom roce, nebo až ve třech.
Přeji hodně moudrosti a citu. Ať to zvládnete! 
- Citovat
- Upravit
3.11.17 10:36
Bratránek taky takhle nechtěl chodit do školky, až po x měsících, kdy zvracel ráno, zvracel při obědě se z něj podařilo dostat, že jedna učitelka ho nutí jíst a on nechce. Tak jestli jí tam třeba někdo (je-li dcera citlivá povaha) něco neřekl a ona má teď blok.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.17 10:38
@Anonymní píše:
Prosím anonym, je to hodně osobní.
Lolicku, je to dost podobné jako u nás, prožili jsme ji něco hodně podobného. Chci tě podpořit, abys dala na sebe, na svůj mateřský cit a ne na to, co ti říkají ostatní.
Moje první dítě je neskutečně společenské a školka v pohodě. Druhé dítě pravý opak. Zvykala jsem ji na dětský kolektiv, na pár hodin týdně chodila do miniškoličky s pár dětmi, „na otrkání“. Nástup do velké školky tak zvládla naprosto s přehledem. Zatímco ostatní děti brečely, naše bylo úsměv od ucha k uchu. Ale byla tam jen dopoledne, nechtěli jsme, aby toho na ni bylo moc. Sama chtěla ve školce spát, a to byla zásadní chyba. Po prvním spaní jsme měli doma naprosto jiné dítě. A přesně jak píšeš - noční děsy (ne škaredé sny, ale ty mnohem horší stavy, které se musí kolikrát upravovat léky), počůrávání, totální závislost na tátovi, i mě odmítala. Já chtěla vydržet, přítel chtěl, ať do školky nechodí. Doma hádky, boje, dítě hystericky brečelo od probuzení. Ve školce prý celkem klid. Jenže! Jednou jsme šli na soukromé setkání, jen paní učitelka, já s přítelem a dcerou. Pro naše dítě tedy bezpečné prostředí, děti ze školky už byly pryč. A dcera pobíhala po třídě, ukazovala nám hračky, obrázky atd. a paní učitelka na ni zírala s otevřenou pusou. Ptala se nás, jestli se dcera takto chová normálně, že ji takovou vůbec nezná. Tím nám potvrdila, že dcera ve školce „přežívá“, že to tam přetrpí. Dva roky to trvalo, měli jsme ji víc doma než ve školce, protože ani na dvě dopoledne v týdnu to nešlo. Nakonec jsem si to zařídila v práci a byla s ní doma a do školky jsme ji posílali jen občas a s velkými rozestupy. Až na konci druhého roku se to zlomilo a po prázdninách konečně začala chodit na každé dopoledne v týdnu. Dozrála. Jako mávnutím kouzleného proutku, žádné řevy, žádné hysterie. Ano, konávalo se „nechci do školky“, ale bylo to spíš slovní protestování, žádné hysterické záchvaty. A ve školce se konečně chovala přirozeně, začala si hrát s kamarády, zapojovat se do programu atd. Teď je ve školce čtvrtý rok, školku miluje, paní učitelky taky, už tam i spí (až teď ten čtvrtý rok) - tedy ona jen leží, paní učitelky jsou naštěstí osvícené a nenutí děti spát, jen si poleží v postýlkách a poslechnou pohádku.
Každé dítě je jiné, každé potřebuje jiný čas. Mám v okolí rodiny se stejně starými dětmi a ty rozdíly jsou obrovské. O cca půl roku mladší holčička už chodí do školy, ve dvou letech mluvila v celých větách atd. To moje dítě ne. Má svůj čas a na mě jako na mámě je respektovat to. Vím, že do toho dozraje. Kdybych mohla vrátit čas, nenechala bych ji ve školce spát, a když už se to stalo, tak bych ji do školky dala minimálně o rok později. Není to špatně, brát ohledy na dítě. To naše je třeba nad svými vrstevníky v motorice (pohybu), logice, matematice, ale sociálně vyzrává pomaleji.
Kašli na to, co ti kdo radí, co se musí. Rozhodně si nenech radit od lidí, kteří říkají, že dítě je potřeba „zlomit“. Ty jsi máma, věř si. Myslím, že vycítíš, jestli dítě jen něco zkouší, nebo jestli je opravdu ještě nevyzrálé a potřebuje čas. Dát dítěti čas není špatně. Dětství je dlouhé a každé zdravé dítě nakonec vše dožene. V dospělosti bude jedno, jestli se na nočník naučilo v jednom roce, nebo až ve třech.
Přeji hodně moudrosti a citu. Ať to zvládnete!
dekuji za odpoved a za podporu:)))))))))
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.17 10:51
Tohle je strašně těžké a opravdu se blbě radí. Takže nebudu radit, co máš nebo nemáš dělat, ale napíšu ti, jak jsem to měla s malou já. Malou jsem dala do školky hned ve 3 letech, protože jsem se vracela do práce na celý Úvazek (při mateřské jsem chodila na částečný, hlídala babička). Malá chodila ráda, všechno bylo OK, právě až do prvního spaní… Najednou zlom, do školky nechtěla a brečela a ráno mi ji učitelky trhaly od krku… Já odcházela do práce také s brekem… Staršné… Hodně jsem přemýšlela, co je najednou špatně. A pak mě napadlo, že jediný důvod je nejspíš odpolední spaní. A tak jsem malou zase začala dávat jen na dopoledne. Každé ráno jí učitelky ukázaly, že postýlky tam nejsou a opravdu zase začala chodit do školky ráda. Né každý si ale může tohle dovolit udělat, né každý má doma hlídací babičku… Ale u nás to klaplo. Ten první rok chodila jen dopoledne a další rok, to už byla ve školce „ostřílená“, jsme zkusili spaní jednou týdně. Vše už bylo OK. A pak už nebyl problém, aby tam malá spala každý den. Takže pokud jsi doma, tak tohle můžeš vyzkoušet. Protože úplně dítě „odstřihnout“ a do školky ho nedat, je asi také špatně. Myslím, že děti potřebují děti. A hlavně jak píše @Ellis01 Pak jít až jako předškolák, by to mohlo být pro prcka ještě horší 
. Snad se to u vás zlepší 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.17 10:57
Na obyčejný pokus přesvědčit rodiče, že mě mají nechat doma je to dost dramatické.
Byla před nástupem do školky zvyklá že ji hlídal někdo jiný? Jak snáší jiné změny?
Jak dlouho si můžete dovolit být bez vašeho příjmu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.17 10:58
Netlačila bych na ni. Pokud máte možnost s ní být déle doma, bude to pro ni mnohem lepší. 
A zkusit zjistit příčinu, hodně učitelkám kape ve dveřích od pusy med, ale pak se změní v hrozné můry. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.17 11:02
@lolicek Kdyz jsi ted doma, domluv se ve skolce, jestli bys tam mohla byt s dcerou. Nejprve cele dopoledne a na obed byste sly domu. Casem treba jen hodinku rano a pred obedem nebo az po obede ji vezmes domu. Uvidis, po jake dobe tam zvladne byt sama.
Ja byla za drsnacku. Do prace jsem musela, takte u nas jina moznost nez predat rvouci dite nebyla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.17 11:09
Pokud to finančně zvládnete, tak bych ji tam nedala. Některé děti prostě nemusí být zralé ani ve čtyřech a někdo prostě školkový typ není a je schopen plakat, počůravat se celou dobu (ale to je snad minumum dětí).
Vím o čem píšu a dítě si nezvyklo nikdy (školka špatná nebyla). Časem jsem měla upravený pracovní poměr a tak jsem ji mohla mít více méně doma, díky tomu šla pak vpohodě do školy.
Za zvážení by možná stála malá třída v soukromé školce. Držím palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.11.17 11:12
Za sebe mohu říci, že má dcera si na školku zvykala několik měsíců. Plakala a držela se mě za ruku ještě někdy v lednu. Pak to bylo jakž takž a po letních prázdninách v září to začalo nanovo
Jo, některý děti jsou prostě s maminkou radši a já se jim nedivím. Taky jsem školku nesnášela.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.11.17 11:16
Ono do těch hlav dětem nevidíme. 
Obě holky nastoupily do školky ve 4 letech a jsem za to ráda, už byly připravené. U nás totiž dříve nebraly. Ale s oběmi jsme chodila mezi děti např. na plavání, kroužky, do MC. Starší byla párkrát sama na dopoledne v hlídacím centru, když jsem s mlaší chodila na plavání. Mladší chodila od 3 let na 3 dny v týdnu po sobě do soukromé školky, kde bylo méně dětí. Bylo to ideální, aby si trochu zvykla na režim, s čímž měla zkraje trochu problémy, když musela jednu činnost ukončit a jít třeba ven. Pak nastoupila do státní školky. V té soukromé byla jen dopoledne, takže spaní ve státní byla premiéra. Vůbec nás nenapadlo, že jí na to máme nějak připravovat, protože starší ve školce i spala, takže věděla, že pro ní chodíme později. A dcera se poprvé při spaní odmítla převléci do pyžamka a proseděla celou dobu spaní na posteli v oblečení. Asi měla obavu, že když se převleče, tak tam zůstane i v noci a my pro ní nepřijdeme. Tak jsme si s ní doma o tom promluvili, že se to tak dělá a že nemusí mít obavu, že bychom jí tam nechali. Příště už s tím problém neměla. Ale třeba ta paní co připravovala postýlky, tak se divila, že tam druhý den zase byla na spaní. Jde o to postupnými kroky dítě připravovat, předem vysvětlovat a ráno už to zbytečně neprodlužovat. Starší ne že by brečela, ale zase říkala, že proč už nechodí do školy, proč musí chodit do školky, tam šlo také o vysvětlování, že do školky chodí hlavně proto, aby se naučila hrát si s dětmi, spolupracovat s nimi atd. Hlavně na sobě nedat nechat znát strach z toho, jak to dítě zvládne atd., protože se z rodiče ty strachy na dítě přenášejí. A když dítě cítí tu jistotu z rodiče, že je to pro něj dobré, tak to přijme. Pokud tam není jiný problém, který dítě ve školce má. Dávala bych jí tam na dopoledne bez spaní. Ale určitě bych jí neodhlašovala, aniž by chodila jinam.
- Citovat
- Upravit
3.11.17 11:31
@lolicek Přidávám se k lidem, kteří respektují potřebu dítěte a rady typu, že dítě už by v tomhle věku něco mělo a že něco musí, jsou pouze výsledkem zmanipulovaných myslí jejich autorů.
Velmi oceňuji anonymní příspěvek výše. Ano drž se své mateřské intuice. Jen bych nehovořila o vyzrálosti vs. nevyzrálosti, zůstala bych u toho, že každé dítě je jiné a nikdo z nás nezná pravý reálný svět dítěte a jeho reálné důvody, proč pro něho není fajn podřídit se našim představám. Co když je to naopak, že dítě schopné účastnit se školky bez problému již ztratilo určité schopnosti, pro které by jinak odmítalo ve školce být.
Po všem, co jsem za život zažila (osobně to u nás bylo OK, ale i jako průvodce), co zde čtu a co jsem kde přečetla a viděla, bych dnes žádné dítě do školky vůbec nedávala.
Jsem přesvědčená, že pro zdravé děti je mnohem přínosnější zůstat v přírodě se zázemím bezpečí domova (první blízká osoba kdy dítě potřebuje).
Nic na světě nestojí za to, dítě psychicky lámat a způsobovat mu tím i psychosomatické projevy jenom proto, že někdo potřebuje mít život podle představ někoho dalšího. Jsem absolutně proti nadcházejícímu trendu znovu posílat děti do jeslí a školek ve věku kdy je to absolutně proti zdravému vývoji dětí. To už tu bylo za socíku - jesle a teď se k tomu systému hodláme vracet po vzoru Západu, kde matka po 6-ti nedělí nakluše do rachoty.
Školka je jeden z prvních stupňů výroby biorobotů, takže fakt není o co stát. Mizí jedinečnost a děti jsou unifikovány.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.17 12:37
Tak u nas to neni tak drasticky, syn (cerstve 3 roky) po dvou mesicich breci uz ‚jen‘ pri mavani z okynka, pripadne kdyz je nenadala situace (napriklad tenhle tyden musela oblibena ucitelka suplovat ve vedlejsi tride). Obcas knoura a fnuka pred spanim. Ja bohuzel z financnich duvodu fakt doma zustat nemuzu, ale trapi me to hrozne. Hlavne pri usinani - ja nikdy nebyla kolektivni ditko a do dnes si moc dobre pamatuji, jak me vecer pri usinani bolelo strachy brisko, ze zitra zas musim do skolky. Predstava, ze se malej citi takhle me ubiji. On rozumem sice chape ze tam musi a proc ale je citit, ze nechce i kdyz hned po navratu ze skolky rika ze to bylo dobry, co delali atd. Je mi ho lito ale uz taky nevim jak mu to ulehcit. Ucitelky jsou fajn, ma s sebou svyho plysaka, moji fotku, snazim se s nim o tom mluvit a ptat, dodrzovat ritualy… ale nevim… asi jen prezit. Jo a jedeme cely dva mesice na homeo sirupu sedalia… ted se ho pomalu snazim vysadit. Po mesici vysazeni neproslo, prosly nocni mury.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Mateřské školy na eMiminu
Máte doma předškoláka nebo prvňáčka?
Přidejte recenzi své školce, sdílejte zkušenosti a pomozte ostatním rodičům s výběrem.
Pracovní listy k vytisknutí na eMiminu
PDF ke stažení a tisku zdarma.
Omalovánky, spojovačky, doplňovačky a další. Trénink zrakového vnímání i logického myšlení pro vaše dítě.
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
