Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj,
chtěla bych se zeptat, jestli to máte někdo stejně. To, že naše dcerka (2 a čtvrt roku) dá na ulici klidně ruku cizímu člověku a nejspíš by s ním klidně odešla už ani neřeším. Stále ji vysvětlují, že nesmí s cizími lidmi ani jim dávat ruku a tak, snad to časem pochopi. Ale dnes jsme měli návštěvu. Manželovy známé, které dcera viděla jednou v zivote, takže jsou pro ni cízi. Normalne si s nima povídala, což je v pořádku, když je to u nás doma a jsme u toho, ale pak u večeře dělala scény, že chce, aby ji krmila „paní“, když jsem šly spát, dělala scény, že chce za „paní“ a prostě si to nedala vymluvit. Štvalo mě to a mrzelo, ale hlavně si říkám, jestli prostě nemá ke mně nějaký špatný vztah, nedůvěru nebo tak, protože to bylo fakt šílené. Jsem z toho úplně v šoku. Díky za odpovědi/rady.
Fakt bych z toho nic nevyvozovala, dvouletaci prostě někdy říkají a dělají divné věci
ta moje 2,5 letá taky. Asi se jí ta známá líbila, a pak to klidně mohla rikat na truc, pokud viděla, že tě to točí.
Tohle si neber osobně. Pro mého syna je odjakživa vždycky oblíbenec „teta“ a je jedno, jestli se jedná o švagrovou, o mé kamarádky nebo o cizí paní na hřišti.
Zvykla jsem si na to, že teta je pro něj něco vzácnějšího a jiného, než maminka. Mně je spíš blbé vůči ženským, když se mu na jeho popud „musí“ věnovat.
![]()
@Yanah možná to vypadá divně, ale je to úplně normální. Naše děti si taky uzurpují návštěvy. Když je u nás někdo na návštěvě večer, tak jim musí minimálně přečíst pohádku před spaním. A ano, už se i stalo, že to byla přítelkyně našeho kamaráda, kterou jsme tehdy viděli poprvé a naposled.
Stejně tak jeden můj synovec, když byl malý, se na mě neskutečně lepil vždycky, když jsem přijela. Jednou dojeli ještě nějací naši kamarádi, které on neznal a najednou jsem byla vzduch, chtěl koupat, chodit za ruku, uspávat od kamarádky. A to ani nemluvím o jeho vlastní mámě, tu odstavil úplně:-D.
Ale vůbec to nemá co dělat s city toho dítěte k rodičům. Já mám se svými dětmi krásný vztah a synovec se svými rodiči taky. Prostě jsou jen takoví hodně společenští a návštěvu si chtějí „užít“.
@Yanah píše:
Ahoj,
chtěla bych se zeptat, jestli to máte někdo stejně. To, že naše dcerka (2 a čtvrt roku) dá na ulici klidně ruku cizímu člověku a nejspíš by s ním klidně odešla už ani neřeším. Stále ji vysvětlují, že nesmí s cizími lidmi ani jim dávat ruku a tak, snad to časem pochopi. Ale dnes jsme měli návštěvu. Manželovy známé, které dcera viděla jednou v zivote, takže jsou pro ni cízi. Normalne si s nima povídala, což je v pořádku, když je to u nás doma a jsme u toho, ale pak u večeře dělala scény, že chce, aby ji krmila „paní“, když jsem šly spát, dělala scény, že chce za „paní“ a prostě si to nedala vymluvit. Štvalo mě to a mrzelo, ale hlavně si říkám, jestli prostě nemá ke mně nějaký špatný vztah, nedůvěru nebo tak, protože to bylo fakt šílené. Jsem z toho úplně v šoku. Díky za odpovědi/rady.
Kluk mi taky chtel odejit s kazdym..kdysi na ul zlobil s nejaky pan mu rekl, ze kdyz bude zlobit, ze si ho odvede. Kluk ho chytl za ruku ze jdou..pan se chudak chudak vydesil a kluk byl v poho. ![]()
@Yanah je to úplně normální, a moje dcera to dělá i ve 4,5 letech ![]()
a dělá to pořád - někdy ji můžu utřít na wc já, a z toho jenom babička, prostě takový dětský kapric - nic bych z toho nevyvozovala - návštěva je nová a zajímavá
Včera (holka) 2,5 sedíme na lavičce v nejfrekventovanější časti vesnice kde docela i chodí lidé neb je to kousek od zastávky autobusu a obchůdku a malá jí nanuka. Kousek od nás se zastaví chlap v montérkách. Malá na něj Nazdáááááárek. Jak se máš dobže? já mám míšu víš? čekáš autobus? jo?
Pán ji odpovídal tak se holt „rozkecala“.
Když mne ani tak nejde o to, že s nima mluví nebo je chytne za ruku, když tam stojíme. Budiž. Ale ona klidně odejde tak, že mě nevidí… A je jí to úplně jedno. A ty scény včera přes tou návštěvou, to bylo šílený. Byli to známí manžela, malá hned rvala, že ji musí krmit jen paní. Řekla jsem, že ne, ale „paní“ vzala lžičku a krmila ji a ona jedla. Nechci, aby od pro ni cizích lidí něco jedla. A když jsme šli do patra, že jdeme spát, zase půl hodiny necelá, že chce za paní 🤷♀️ 🤷♀️ 🤷♀️ Krom toho, že mě to fakt mrzí (asi chápete), je to podle mě fakt divný. Já si totiž nepamatuju, že bychom tohle někdy dělali my s bráchou anebo kterékoli dítě od mých známých.
@Yanah Opravdu na tom nevidím nic divného, některé děti jsou společenské a paní dceři přišla sympatická, tak si ji rychle oblíbila. Není to nic proti tobě, ale tebe má celé dny pro sebe, tahle paní je vzácnost. Navíc byla to vaše návštěva, tak ji dcerka nevnímá jako cizí paní. Když paní vzala lžičku a krmila malou, tak jí to asi nevadilo a třeba ji i potěšilo, že se dcerce zamlouvá. ![]()
Ahoj maminky, mám s dcerou ( 2 roky) opačný problém, vždy měla problém s cizím od začátku plakala na návštěvě u druhých ( ale vždycky SE za chvilku rozkukala a byli dobře), jenže teď po locdownu je to hotové peklo… Nikdy cizí de na ňu nesmí ani podívat, nákup byl peklo( před tím problém nebol), bula u nás po druhé po půl roce na návštěvě sestra s přítelem a hrůza nesměli SE na ňu ani podívat… přitom moje rodiče bere normálne, už nevím čo s ní
, máte někdo podobné zkušenosti!??
Dobry den,
Jen bych chtela vedet jestli to tak take nekdo mate. Syn 15 m, vratili jsme se po delsi dobe ze zahranici, kde nebyla moznost moc chodit na hriste a celkove se socializovat. Ikdyz se doma hodne mazlime a mame krasny vztah na hristi se lepi na cizi maminky.
Dneska jednu pani hladil porad po noze pokladal ji na nohy hlavicku a chtel i chovat.
Zarazilo me to protoze treba, kdyz vidi naseho dedu nebo stryce tak place a chce byt jen u me.
Mate s tim zkusenost?
Ahojky…Tak to my máme úplně přesně opačně
… Co bych za to dala kdyby byl trošku sdílnější.
Syn 18 měsíců… Bojí se snad všech dospělých kromě mne, manžela a jedné z babiček, na kterou je zvyklý odmala… Prostě kdokoliv po něm něco chce tak hned běží za mnou…I opatrně si vezme jen něco z ruky od ostatních co mu přijde zajímavé, jako nějakou sladkost nebo autíčko, ale čapne a běží hned pryč.
Když je mezi ostatními lidmi a je zabavený do hry s autíčkama, tak vlastně nikoho nevnímá a jsou lidé jedno… Ale jakmile někdo jde za ním nebo by ho chtěl pochovat tak okamžitě zoufalý pláč a běží za mnou. Jediný s čím nemá problémy je při loučení dát pusu téměř komukoliv…. Možná je rád že už se loučíme a bude mít svůj klid ![]()
Dcera to kdysi měla velmi podobně nyní 8 let. Především nesnesla mojí mamku a nikdy nebyla mazlící se typ s ostatními, víc bojácnější a stydlivá…. Teď už je samozřejmě v pohodě, ale stydlivější je pořád.
Zkouším to u syna prolomit socializovat ale je to těžký… Nevydrží ani s mojí sestrou nebo švagrovou, a oni by ho tak rády třeba pohlídali. AleNevydrží ani s mojí sestrou nebo švagrovou, a oni by ho tak rády třeba pohlídali. Ale to měli začít dřív už odmalinka. S dětmi i staršími (11lete) problém nemá….. Je to dost často na palici a je mi občas za něj i stydno… Prostě se nervuje a hystericky brečí a běží za mnou…. Je to totiž taky troškuJe to totiž taky trošku vzteklounek vzteklounek, Když se mu něco nedaří tak hned vše házi
Čekám kdy se to zlomí, nastalo to zhruba tak v roce… A žádná lepší změna teď po půl roce. Nevím jestli to nějak dál řešit např s psychologem nebo jen doufat že tahle separace se bude zmírňovat
Ahoj,
Mám syna 18m. Syn je hodně společenský, nikde nemá ve společnosti problém (ze by se musel rozkoukat atd.) na děti reaguje hezky, do všeho jde po,,hlavě,,. Teď ale začal mít nějaké období, že se venku upíná na ostatní lidi (hlavně teda na kamarádky). Jdeme s nima ven a chce pořad s nima chodit za ruku, nebo chce na ruku. Jde s nima v klidu všechno. Jenže mě je to lito, když si ho vezmu ja tak začne úplně řev ze semnou proste nejde jen s tou kamarádkou. Není mi to moc příjemné, nehledě na to že mají své děti (cca stejne staré) a musí dávat pozor na své děti, jejich děti placou ze chtějí maminku jen pro sebe. Dokonce jsme byli na cvičení a chtěl cvičit jen s kamarádkou semnou vůbec, hned se vztekal a vzpiral. To stejne děla příteli když jsou spolu venku ještě s někým. Je to jen období nebo proč to začal dělat? Má málo pozornosti od nás? Věnujeme se mu jak jen to jde.. děkuji
@Nonameeee1 píše:
Ahoj,
Mám syna 18m. Syn je hodně společenský, nikde nemá ve společnosti problém (ze by se musel rozkoukat atd.) na děti reaguje hezky, do všeho jde po,,hlavě,,. Teď ale začal mít nějaké období, že se venku upíná na ostatní lidi (hlavně teda na kamarádky). Jdeme s nima ven a chce pořad s nima chodit za ruku, nebo chce na ruku. Jde s nima v klidu všechno. Jenže mě je to lito, když si ho vezmu ja tak začne úplně řev ze semnou proste nejde jen s tou kamarádkou. Není mi to moc příjemné, nehledě na to že mají své děti (cca stejne staré) a musí dávat pozor na své děti, jejich děti placou ze chtějí maminku jen pro sebe. Dokonce jsme byli na cvičení a chtěl cvičit jen s kamarádkou semnou vůbec, hned se vztekal a vzpiral. To stejne děla příteli když jsou spolu venku ještě s někým. Je to jen období nebo proč to začal dělat? Má málo pozornosti od nás? Věnujeme se mu jak jen to jde.. děkuji
Prostě jen období. Moje dcery to taky měly, spíš mladší to ještě má. Třeba jak přijede babička tak už je nezajímám… Ale chápu, že u lidí, kteří mají své děti a jejich děti na to reaguji je to nepříjemné. Přejde to.
Má od vás až moc pozornosti a potřebuje se separovat. Jinak mně to přijde spíš roztomilé, když dvouleťák chytne někoho cizího za ruku. Hezké. Neber to tak úkorně.