Dite a tri jazycna rodina

Ahojte,

před třemi, vlastně už skoro čtyřmi lety jsme doma řešili podobný problém. Můj muž je maďar, ale mluví perfektně česky, protože tu studoval a pracuje tu, takže kdo neví že je ciczinec, tak nic nepozná. O to větší bylo naš dilema, kdy začít učit naši dceru jeho rodnou řeč, aby se domluvila s příbuznými z jeho strany. Ne všichni umí slovensky (pochází z KOmárna), ne všichni dokáží mluvit slovensky. Dceru, kterou vyženil už jako osmiletou, to bylo jasné, že ta nikdy tak dokonale mluvit nebudet. Takže ta spoustě věcí rozumí, ale stydí se mluvit. No a jak to dopadlo s Bárou? Když jsem byla těhotná, přečetla jsem si příběh Báry Srncové, která na svou dceru mluví česky, její muž švédsky a oni oba mezi sebou mluví anglicky, protože on neumí česky a ona naopak švédsky. Jejich dítě rozumí oběma řečem, a dokonce je překvapilo tím, že oni se mezi sebou o něčem anglicky bavily a dítě na to reagovalo česky. TAkže dalo najevo, že rozumí i třetímu jazyku, byť ho neumělo používat.
Toto mě utvrdilo v tom, a mnozí odbornícit to tvrdí, že dětský mozek se neustále vyvíjí a zvládne daleko víc věcí než ten dospělácký, že bychom měli Báru učit dvěma jazykům od narození. Takže já jsem na ní mluvila česky, manžel maďarsky, doma se ale jinak mluvilo česky. Takže ona od malička věděla, že táta mluví tak i tak. Pořádně začala mluvit kolem druhého roku, ale nemyslím si, že by to bylo zapříčiněno tím, že se na ní mluvilo dvěma jazyky. Naopak. Ona měla lepší slovní zásobu než ostatní děti. Ukazovat obrázky v knížkách a říkat co to je uměla oběma jazyky, některé říkanky uměla taky v obou jazycích. Na tátu mluvila česky a on jí maďarsky odpovídal. Byl z toho také nešťastný, že nebude nikdy mluvit dobře maďarsky. Přeci jen více používala a slyšela češtinu. Ale je to asi půl roku zpátky, tedy zhruba ve třech letech se snažila začít používat v komunikaci s ním tu maďarštinu. Sice to bylo česko maďarsky, ale bylo. To mě jen utvrdilo v tom, že až dítě dokáže aktivně dobře používat jeden jazyk, přidá k tomu ten druhý, který byl zatím pouze pasivní. A je to tak. Barunka v komunikaci s tátou začíná čím dál víc používat tu maďarštinu. Dokonce, když jí něco táta řekne a já mu nerozumím, tak se jí zeptám co taťka říkal a ona mi to poví česky. Pro děti je to totiž naprosto normální, oni nemají pocit, že se něco učí. Proto si myslím, že i ten třetí jazyk, byť přijde až s nástupem do školky je schopno dítě hravě zvládnout. My uvažujeme o tom, že dáme Barunku ještě na angličtinu nebo němčinu, protože teď se jim to učí opravdu nejlépe. A není na závadu, když ten druhý rodič používá i ten jazyk protějška. Já maďarsky nemluvím, rozumím velice málo, ale s aBArunkou jsem se ty dětské výrazy učila, aby měl manžel radost či aby se předvedla babičce. Takže dnes umím i několik říkanek. Naopak zase manžel když BArunka přišla s nějakou českou básničkou a říkala jí špatně, tak jí opravil česky.
Rozhodně si myslím, že není na škodu učit dítě i česky, i když se domů nehodláte vrátit. Ale co komunikace s babičkami. A co když se bude chtít vráti někdy ono samo už jako dospělé. PAk se horko těžko tu řeč bude učit. Takhle když se jí učí od malička je to pro něj k nezaplacení a není to těžké šprtání. A do budoucna to třeba uplatní ve své profesy a bez učení. A ta naše řeč je přci tak hezká, že je škoda ji dítě nenaučit. Přeci Vám musí lahodit, když Vám ten Váš špuntík řekně maminko.

Přeji Vám příjemné rozhodování a věřte, že se vždy rozhodnete správně, protože to nějak podvědomě vycíte. Ty naše děti zvládnou cokoliv. Protože jsou NAŠE.

Pěkný den přeje Alice