Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Melodie91 píše:
Neni to taky nejaky pozustatek tvoji vychovy? Nebo reci od starsi generace typu „na tohle je nesmite zvykat“? My to taky tak poslouchame od tchyne…mam to na salamu…vis co, nas taky rodice vyhaneli ze sve postele…a vysledek je takovy, byt svoje rodice miluji, ze blizky kontakt je u nas nula…,ani kdyz jsem v mladsim veku byla smutna, treba v puberte z rozchodu nebo nevim..,nikdy jsem si k mame neprisla pro obejmuti..ani si napamatuju, kdy jsem se sla pritulit..tak mozna ve skolkovem veku…ja to chci mit s dcerou jinak…samourejme tehdy toho bylo vic..nechovat pokazde, kdyz ditko chce, nenosit, kdyz chce..zvykne si na to, bude rozmazlene apod…
Přesně tak! Jen já už ve školce, když mě jako tříletou v podstatě znásilňovali (ne doslova, ale dá se to přirovnat), jsem neměla v rodiče takovou důvěru, abych jim to řekla. V pubertě mi dva nejbližší lidé dobrovolně zemřeli, chodila jsem si radši pobrečet s flaškou ke stromu, než abych obtěžovala matku (ano, tak to řekla, že ji obtěžuju - a taky se přede mnou zamykala) Proto s dcerou jednám úplně jinak a šedivím při představě mého nástupu do práce - že přes chaos a starost o finance nebudu mít čas se jí zeptat nebo kapacitu ji vnímat. Je to strašná představa, co se té malé musí honit v hlavičce
![]()
@JanaPom Dítě se chova normálně, to jen ty nemáš přirozené mateřské instinkty.
@vokishka píše:
To jo, ale neni to jak jsi psala, ze bys mela klaustrofobii a tak
Já jsem nic takového nepsala, o klaustrofobii nic nevím.
A nemůže třeba malou strašit starší sourozenec nebo se k ní chovat nevhodně. Děcka mají všelijaký nápady, a i když si třeba rodiče myslí ze to není možné, tak se to stává. A zamykat se taky není dobrý nápad, spíš bych opatrně zjistila co se děje v pokojíčku.
@andelka83 píše:
Já jsem nic takového nepsala, o klaustrofobii nic nevím.
Promin, byla to ta Vlafud, na kterou jsem ja reagovala. Myslela jsem, ze to je reakce na moji reakci ![]()
@JanaPom píše:
Nejsem žádný troll, chci radu, nepláče jen dojde a chce k nám, nedělala to dřív, ničeho se prý nebojí jen chce k nám, já ji ale na tohle učit nechci, každý má svoji postel a tam má spát, pokud neporadite tak mě nepište
Poradila bych ti přijmout to jako její potřebu, kterou aktuálně má a pouštět ji do postele.
Pokud chceš ale jedině poradit to, jak ji to odnaučit, tak mě žádné řešení bez škodlivých následků vůbec nenapadá.
@JanaPom píše:
Nejsem žádný troll, chci radu, nepláče jen dojde a chce k nám, nedělala to dřív, ničeho se prý nebojí jen chce k nám, já ji ale na tohle učit nechci, každý má svoji postel a tam má spát, pokud neporadite tak mě nepište
Tak udělejte dohodu. Chvilku přijde. Lehne si, pomazlit se. Až bude cítit, že se jí chce spát, tak půjde do své postele. My jsme takhle měli a máme takhle naučené děti. Oni přijdou. Lehnou si za náma. Podívají se s náma na film. Že máme v ložnici televizi. Jako nacpat se nás 5 živočichů do postele. To začíná být oříšek. Plus za děckama se táhnou všichni kocouři, které doma máme. Jak smrad je pronásledují
. To je 3ks. Takže se stane, že je nás 8 v jedné posteli a díváme se na televizi. Aj nás mrzí, že se brala 180X200. Mohla být větší. Jak se jim chce spát, tak řeknou dobrou noc, pusu a mizí ve svých pokojích. Už takhle chodí výjimečně. Dřív to bylo klidně každý večer. Dokud chodí, ať chodí. Za rok nás nejstarší může vyměnit za šohaje a bude vymalované.
@mackA159 píše:
To je zvláštní. Nedávno tady byla diskuze o 2-3letem dítěti jak rve v noci, a bylo naprosto v pořádku že se mama zamkne do pokoje a bude dělat jakože není. Docela koukám že tady dáváte zakladatelce čočku.
Tak tebou zmiňovanou diskuzi jsem nepotkala a divím se, že tam radili pravý opak, než tady. Ale zároveň se vlastně ani nedivím, už jsem to tu také párkrát zahlédla, že stačil jen jinak napsaný příspěvek, významově stejný a rady byly diametrálně odlišné.
Ale sama za sebe říkám, že bych se před malým dítětem v místnosti nikdy nezamknula.
Zamykání není IMHO dobrý nápad, i kdyby se mělo jednat o vaši ložnici nebo obývák. Zamykat děti v jejich pokoji rozhodně ne.
Možná bych tak moc netrvala na tom, že každý má prostor pro spaní a zkusila jí luxus společného spaní aspoň na čas dopřát - možná to za chvíli přejde samo a takové tlačení na pilu je zbytečné. Mezitím bych hodně vysvětlovala (proč je důležité, aby spala u sebe v pokoji, klidně i váš pohled typu, že se vám špatně spí, že se do postele nevejdete, že je pro tebe důležité se vyspat kvůli práci…) a motivovala např. odměnami za spaní u sebe.
@mackA159 píše:
To je zvláštní. Nedávno tady byla diskuze o 2-3letem dítěti jak rve v noci, a bylo naprosto v pořádku že se mama zamkne do pokoje a bude dělat jakože není. Docela koukám že tady dáváte zakladatelce čočku.
Já nezodpovídám za to co píší ostatní ![]()
Nám takhle chodí pětiletá každou chvilku. V pokojíčku je sama, chápu že se někdy bojí. V posteli s náma spí roční a všichni čtyři se tam prostě nevejdeme - tak jsem jí dala matraci na zem vedle mojí strany postele a spí tam, je spokojená. Někdy jí stačí spát na gauči v obýváku a mít otevřené dveře k nám a někdy spí celou noc u sebe.. Neřeším, pamatuju si tu úlevu když mě mamka přitulila a mohla jsem spát u nich v ložnici
V životě bych o to svoje děti neochudila.
Mam zkusenost, ze pokud se potreba fyzicke blizkosti naplnuje hned od narozeni (mimino v posteli), tak deti se pak prirozene osamostatni a spi v klidu celou noc.
Prijde mi lepsi to takto mit prvni tri roky a pak „klid“, nez miminko zocelovat samostatnym spanim a mit z nej pak dite, co mi prijde kazdou noc az do 10 let.
Takze pokud jste chteli deti, co spi samy, udelali jste to uplne blbe.
@Lucie_Sx naše třeba jako miminko s náma v posteli být vyloženě nechtěla, potřebovala svůj prostor. Souhlasím s tím, že si ten fyzický kontakt naplnit potřebuje asi většina dětí, ale ne vždycky může rodič ovlivnit, kdy to bude. Spokojeně naplňuju teď, s pětiletou se dá v klidu domluvit, že i když nemůže usnout, lehne si vedle mě a prohlíží si knížku a je potichu. Roční když nespí, tak řve a píchá mě do oka
Kdo mi asi tak v tý posteli vadí míň ![]()
@Lucie_Sx píše:
Mam zkusenost, ze pokud se potreba fyzicke blizkosti naplnuje hned od narozeni (mimino v posteli), tak deti se pak prirozene osamostatni a spi v klidu celou noc.Prijde mi lepsi to takto mit prvni tri roky a pak „klid“, nez miminko zocelovat samostatnym spanim a mit z nej pak dite, co mi prijde kazdou noc az do 10 let.
Takze pokud jste chteli deti, co spi samy, udelali jste to uplne blbe.
Tak jednak je tvoje rada neuzitecna, pokud zakladatelka nedisponuje strojem casu, jednak to nejde zobecnit. Moje deti spaly se mnou od mala (ok, starsiho jsem se pokousela prendavat prvnich par tydnu) a ani ve 4 a 7 letech nejevi zajem se odstehovat. Takze asi tak
![]()