Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj, já bych si asi s dcerkou sedla a promluvila si s ní a vysvětlila jí, že je to neslušné a babičku to mrzí, že jí by se taky nelíbilo kdyby se přišla zeptat jestli třeba půjdou na zmrzlinu a ten druhý dělal, že jí neslyší. Toto dělal manželův syn když jsme s ním přišli k našim. A to je znal už dlouho a chodil k nim často. Někdo z rodiny na něj mluvil nebo ho volal třeba zákusek a on dělal, že ho neslyší a otočil se na někoho jiného a začal s ním mluvit. Bylo to hodně nepříjemné, manžel z toho byl na nervy a dopadlo to tak, že na něj prostě všichni přestali reagovat a všímat si ho.
@Anonymní píše: Žijeme s tchány pod jednou střechou. Dcera (4 roky) se někdy s babičkou a dědou baví ukázkově (když dělá něco zajímavého a chce to povykládat, když má dobrou náladu apod.), ale často se stane, že zrovna náladu nemá a nekomunikuje s nimi. Z mého úhlu pohledu normálně fungujeme, nevykládáme si pořád, ale přijde babička (denně) a začne na ni mluvit - vyptávat se, co dcera dělá, jak bylo ve školce a tak. Ta, pokud nemá náladu, neodpoví, nebo se třeba odpoví až za chvíli, když na ni nikdo netlačí. Babička ale tyto situace nedává a se skrývaným pláčem odchází. Dle mého jsou to jen období. Byly doby, kdy skákala babičce kolem krku, a jsou období, kdy nechce „na povel“ komunikovat. Já bych to nehrotila, ale babičku to hrozně mrzí, tvrdí, že to přece není normální, aby se dítě takto chovalo, že jiné děti s babičkami vykládají a má se to s věkem zlepšovat, ale že u nás je to jen horší (což si nemyslím, ale zkrátka je zrovna teď ono horší období, na lepší je zapomenuto…). Manžel se kloní na stranu maminky (babičky), že toto chování není normální. Co myslíte vy? Díky.
Me to prijde, ze ji leze babicka normalne na nervi. Chapu, ze je to babicce lito, ale urcite bych malou nenutila, ze musi na povel vypravet, kdyz se ji zrovna nechce. Dospely clovek taky nema neustale naladu, nebo cas na vypraveni, jenze ma vic empatgie a umi se ozvat, nebo to vysvetlit tak, aby to druhy pochopil. Mozna bych se snazila holcicku naucit nejakou slusnou frazi, kterou by mohla pouzit a babibku to tak netraphilo. Pokud si ale babicka mysli, ze male dite si musi kdykoli na povel nadsene vykladat s dospelym a nema narok na sve soukromi a nerusenou hru, tak pak tezko neco resit.
Je to úplně běžné chování, netřeba to nijak řešit. Tedy kromě toho, že by si babička měla méně vynucovat pozornost a více respektovat „rytmus“ dítěte, pokud chce aby to její vnučka nevnímala jako nátlak, který zatím neumí zvládnout a proto utíká a pláče.
Zejména pokud když nedostane adekvátně nadšenou reakci po prvních otázkách si do toho babička začne vkládat svoje vlastní emoce…
4 leté introvertnější dítě jde ke smaltalku s babičkou vycepovat jen dost výrazným lámáním jeho osobnosti.
No a já bych vysvětlila babičce, ať nechá dceru dýchat. Ty děti jsou z toho totiž otrávené. Naše babička číhá a jak se vrátí ze školky, tak hned co bylo ve školce, jak přijdeme z atletiky, z tanečků, z koní, tak hned co bylo, co dělali, co nedělali, co kdo řekl a neřekl a to dítě toho má viditelně plné zuby, je-li to denně, to dítě reaguje po svém, prostě nemá náladu se vykecávat, stále dokola o jednom a tomtéž. Takže ignorovat ne, ale nutit dítě do vyprávění
den za dnem
je potřeba „zkorigovat i babičku“. Díte by mělo odpovědět, ignoraci nestrpím, ale stačí říct ve školce bylo pěkně, teď si babi prosím nechci povídat. A dospělák by to měl naprosto respektovat.
Já bych si promluvila s oběma. Dceři bych řekla, že je neslušné někoho ignorovat. A když si nechce povídat, tak ať to řekne. Neřešila bych tón jakým to říká, ale ať neignoruje.
A babičce bych oznámila, že dcera není povinna si sní povídat pokaždé když se jí chce. Že není opička co jí bude bavit. Ať se dcery zeptá zda si sní půjde povídat. Ale ať neočekává, že pokaždé když přijde, dcera přestane vše dělat hned jak přijde a bude ji bavit.
Taky mi to děti dělaly, ale prostě jsem je naučila, že vždycky se musí odpovědět, pokud na ně někdo mluví. A že stačí říct, že jim to řeknou za chvíli. Nemusí to vykládat na povel, ale musí odpovědět, je to slušnost.
@alilauter píše:
Ahoj, hlavně si moc nepripoustej tady ty příspěvky jak je to nevychovane a neslušné.ty sama nejlíp víš, jak ti to vadí.
Odpusť, dotknu-li se tě nějak, ale…můžu se zeptat? Ty to tedy považuješ za slušné a vychované?
Vypíchla jsem pouze a jen tuto větu a moc ráda bych na ni dostala odpověď.
Samozřejmě mi ale nemusíš odpovídat.
![]()
Já souhlasím s tím, že otravné to asi je, ale já osobně považuju ignoraci za jednu z největších sprosťáren. Odpovědět by děcko mělo, aspoň něco a slušně. I kdyby mělo říct, že dneska nemá náladu si povídat. Ale aby bylo děcko zticha a ještě omlouváno a podporováno rodičem, že má své období? ![]()
No, člověk si tak říká, že jednou vašemu vnoučeti bude totéž chování zajisté tolerováno a vy jako babičky budete s úsměvem na rtech odcházet, že má vlastně blbé období a nemusí vám odpovídat. Vždyť budete otravné babky, ne?
@Saatine píše:
Kolikrát dospělý sám neumí definovat, že nemá náladu si povídat a je prostě protivný. Nejsi na to dítě docela náročná?
Náročná na co? Na základní slušné vychování?
@Samuše píše:
@Sany80s a co kdyz je to dite proste introvert..nase mala proste neopovi nikomu z koho ma strach nebo respekt(coz jsou u ni vsichni dospelý)..to uz jsou slizicky a plac je z toho nestastna ted uz se nauciala aspon treba mavnout na pozdrav..a nerekal bych ze je nevychovana..naopak ve skolce ji chvali jak je slusna chova se k ostatnim detem hezky…jsou to deti, kazdy ma jinou osobnost, se kterou se uci pracovat..nehlede na to ze nucenim do cehokoliv jim nepomuzeme…
I introvertovi musí člověk vysvětlit, co je to slušné chovní.
Nemyslím si, že mu někdy v životě bude někdo tolerovat nápis na zádech, jsem introvert, nezdravím, neděkuji, neodpovídám.
Mám na to právo, vždyť jsem introvert.
I povaha je tolerovatelná jen do určité společenské míry.
To se i dítě musí učit od mala.
A 4 roky jsou více než dost na to, aby na tom člověk trval.
Navíc si nemyslím, že je to případ dítěte zakladatelky. Toho ty dotazy asi jen nudí.
Náš teď má období, že když na něj někdo promluví a on neví, co říct, tak si začne něco dělat s prstíkama a říká, že má plno práce ![]()
@Saatine píše:
Kolikrát dospělý sám neumí definovat, že nemá náladu si povídat a je prostě protivný. Nejsi na to dítě docela náročná?
Však v pořádku, od toho má rodiče aby ho naučili jak v takovou chvíli reagovat.
@Anonymní píše: Žijeme s tchány pod jednou střechou. Dcera (4 roky) se někdy s babičkou a dědou baví ukázkově (když dělá něco zajímavého a chce to povykládat, když má dobrou náladu apod.), ale často se stane, že zrovna náladu nemá a nekomunikuje s nimi. Z mého úhlu pohledu normálně fungujeme, nevykládáme si pořád, ale přijde babička (denně) a začne na ni mluvit - vyptávat se, co dcera dělá, jak bylo ve školce a tak. Ta, pokud nemá náladu, neodpoví, nebo se třeba odpoví až za chvíli, když na ni nikdo netlačí. Babička ale tyto situace nedává a se skrývaným pláčem odchází. Dle mého jsou to jen období. Byly doby, kdy skákala babičce kolem krku, a jsou období, kdy nechce „na povel“ komunikovat. Já bych to nehrotila, ale babičku to hrozně mrzí, tvrdí, že to přece není normální, aby se dítě takto chovalo, že jiné děti s babičkami vykládají a má se to s věkem zlepšovat, ale že u nás je to jen horší (což si nemyslím, ale zkrátka je zrovna teď ono horší období, na lepší je zapomenuto…). Manžel se kloní na stranu maminky (babičky), že toto chování není normální. Co myslíte vy? Díky.
Jako kdybych to psala já.
Dcerka necelé 3r a totéž ![]()
Vůbec nevím co s tím zkoušela jsem úplne vše. Dokonce jsem tam přestala jezdit a výsledek nic. Když nemá den nemluví. Dělá to jen jí bohužel.
Musím teda říct, že ona ji právě nenechá chvilku být „jen tak“. Pořád se na něco ptá jídlo, horko -zima atd.
Je mi to děsně líto babička je úžasná ale asi ji opravdu „otravuje“ nebo nevim.
Děsím se každé návštěvy ![]()
Dcerka mluví úplně normálně a má velikou slovní zásobu tudíž, že by nevěděla co odpovědět nehrozí.
Přitom je zajímavé pokud nejsem v dosahu nebo je tam na hlídánî nikdy to prý neudělá
fakt mam z toho vrásky na čele. Jsem teda ráda, že není dcera taková výjimka.
Anonym B
@radúna píše:No ja hlavně z toho, co zakladatelka psala, mám pocit, že to řešit chce. A poslední, co ji pomůže, je spousta hodnocení, jak je to špatně. Tohle obecně tady nemám ráda. Někdo si napíše o radu a hned se najde dost lidi, který ji sjedou. Ale třeba to ty vidíš jinak.
Odpusť, dotknu-li se tě nějak, ale…můžu se zeptat? Ty to tedy považuješ za slušné a vychované?
Vypíchla jsem pouze a jen tuto větu a moc ráda bych na ni dostala odpověď.
Samozřejmě mi ale nemusíš odpovídat.![]()
![]()
Já souhlasím s tím, že otravné to asi je, ale já osobně považuju ignoraci za jednu z největších sprosťáren. Odpovědět by děcko mělo, aspoň něco a slušně. I kdyby mělo říct, že dneska nemá náladu si povídat. Ale aby bylo děcko zticha a ještě omlouváno a podporováno rodičem, že má své období?
No, člověk si tak říká, že jednou vašemu vnoučeti bude totéž chování zajisté tolerováno a vy jako babičky budete s úsměvem na rtech odcházet, že má vlastně blbé období a nemusí vám odpovídat. Vždyť budete otravné babky, ne?
@alilauter píše:
No ja hlavně z toho, co zakladatelka psala, mám pocit, že to řešit chce. A poslední, co ji pomůže, je spousta hodnocení, jak je to špatně. Tohle obecně tady nemám ráda. Někdo si napíše o radu a hned se najde dost lidi, který ji sjedou. Ale třeba to ty vidíš jinak.
Ale já jsem se tě ptala na něco úplně jiného
.
No nevadí, evidentně mi nechceš odpovědět.