Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
No nevim, jsou ji ctyri.Asi bych se ji snazila vest k tomu, ze pokud na ni mluvi dospely clovek, je slusnost mu odpovedet, i kdyz treba dela neco jinyho. Pripadne rict neco jako „babicko, ja si to tady dodelam a pak ti to povim“.
Tak pokud se jí někdo na něco ptá měla by se učit že slušnost je alespon odpovědět, alespon my to skoro stejně starému synovi vysvětlujeme
Neřekla bych, že to je nenormální, ale taky bych to neomlouvala tím, že je to běžné. Je to přinejmenším neslušné a dceru bych vedla k tomu, že se to nedělá. Naučila bych jí, aby babičce vždy odpověděla a pokud se nechce bavit, tak ať používá třeba formulku „babi nezlob se, ale teď chci odpočívat, povím ti to jindy.“ Babičce bych vysvětlila, že je to signál, že je třeba dcerka unavená, ale pak bych trvala na tom, že až si odpočine, tak za babi zajde a povypráví jí o tom.
Mě to syn taky dělal v tomto věku. Babička a děda z toho byli vedle. On je trochu introvert a jim přišlo, že je nemá rád. Teď je mu 7 a baví se normálně. Ale někdy se mu taky nechce, tak odpoví jedním slovem. Proste ty děti občas taky nemaj náladu. Ale prarodiče si myslí, že musí být jak cvičené opičky. Vůbec bych to neřešila, je to dítě a má právo na takovéhle chování.
Muj dvouapul lety ted s oblibou rika tchyni, hned jak prijde, ze ji nema rad… Rika to i vsem, co ho za neco sprdnou. Nenadelam s tim nic, jen vysvetluji a vysvetluji.
Neřešila bych, já taky nemám někdy náladu se bavit s někým na povel. Hlavně na ni netlačte. Babička je dospělá a taky měla děti, tak by to měla snad pochopit.
@Eemii píše:
No nevim, jsou ji ctyri.Asi bych se ji snazila vest k tomu, ze pokud na ni mluvi dospely clovek, je slusnost mu odpovedet, i kdyz treba dela neco jinyho. Pripadne rict neco jako „babicko, ja si to tady dodelam a pak ti to povim“.
![]()
Když moje dítě zkoušelo k někomu ignoraci, vysvětlila jsem, že je to vrchol nevychovanosti a sprostoty a nedělá se to.
Nejsou pupek světa a nehodlám si z nějakých nálad sednout na zádel.
Období jakéhosi vzdoru to může být, ale od mala učím děti slušnému chování.
Babičce se nedivím, že je jí do pláče.
Naši kluci to taky dělají, zabejčí se a nic, mladší má teďka hlášky typu hnusná babka atd.-to je pak trapas šílený, má to od staršího a ze školky…když se nechtějí bavit, tak aspoň chci, aby na tu jednu otázku odpověděli, pak řeknu, že až budou mít náladu, můžou přijít si popovídat…většinou za chvíli „povolí“…je to jak na schvál, když babička nemůže, tak mrčí, že chtějí babičku, když přijede, tak vytrapují, že ji nechtějí, nepůjdou ven, nebudou se bavit…viz. včera, to se zase předvedli oba ![]()
U nás taky domluva nepomáhala, pak se syn stáhl ještě víc. Prostě musel vyzrát. Teď se s nimi někdy baví až moc, že babička říká, že pusu nezavře. Ale když byl menší 4-5 let, tak jsem to opravdu nehrotila. Každé dítě má prostě jinou povahu. Mladšímu budou 3 a ten je od malá suverén a tomu pusa jede, když je s prarodiči.
Já bych zkusila trochu umravnit obě strany. Dcera by měla vědět (jsou jí čtyři, chodí do školky, je tedy relativně veliká), že je vysoce neslušné ignorovat člověka, který na ni mluví- je jedno, zda se jedná o dospělého nebo dítě, tady jde o elementární slušnost. A i když se jí zrovna nechce vyprávět, nesmí si dovolit babičku ignorovat, stačí jí přeci říci „Babi, já si teď vykládat nechci, povíme si to později“.
Tchyni bych zase vysvětlila, že dítě není cvičená opička a že potřebuje také svůj prostor, takže by malou měla respektovat, když si s ní zrovna nebude chtít povídat.
Já si nemyslím, že je to nenormální ve smyslu toho, že by dcera byla nějaká divná.
Spíš mi přijde nenormální, že ty to dceři toleruješ a omlouváš ji tím, že je to období.
Dceři jsou 4, já věřím, že ji sice dokola totéž nudí a nemá na babičku zrovna náladu, ale tolerovat 4-letému děcku, že neodpovídá dospělému, to mi přijde dost nevhodné.
To, co dcera dělá, je nevychované.
Předpokládám, že to neví.
A rodiče jsou od toho, aby jí to vysvětlili.
Odpovědět by měla. Znám to, kluk je stejně starý a taky to dělá, ale odpovědět prostě musí. Dělá to dcera i někomu jinýmu?
Syn v tomto věku podobně ignoroval dědu. Když jsme tam přijeli, nechtěl se přivítat atd. Ale vždy jsem trvala na tom, že dědu pozdravit musí, že to je slušnost. Dědu to mrzelo, syn mu to dělal naschvál. Vysvětlovala jsem na obě strany a časem se situace srovnala. Ano, je pravda, že děti v tomto věku mívají takové nálady. Na druhou stranu není akceptovatelné to přecházet se slovy, že je „malá“ a má na to nárok. Ve 4 letech je dítě dost velké pro akceptování základních pravidel slušného chování.
@Sany80s píše:
Já si nemyslím, že je to nenormální ve smyslu toho, že by dcera byla nějaká divná.
Spíš mi přijde nenormální, že ty to dceři toleruješ a omlouváš ji tím, že je to období.
To je dobře řečeno. Když dítě cítí od maminky podporu v nevhodném chování, možná ho ještě stupňuje. Děti si furt testují hranice.
Žijeme s tchány pod jednou střechou. Dcera (4 roky) se někdy s babičkou a dědou baví ukázkově (když dělá něco zajímavého a chce to povykládat, když má dobrou náladu apod.), ale často se stane, že zrovna náladu nemá a nekomunikuje s nimi. Z mého úhlu pohledu normálně fungujeme, nevykládáme si pořád, ale přijde babička (denně) a začne na ni mluvit - vyptávat se, co dcera dělá, jak bylo ve školce a tak. Ta, pokud nemá náladu, neodpoví, nebo se třeba odpoví až za chvíli, když na ni nikdo netlačí. Babička ale tyto situace nedává a se skrývaným pláčem odchází. Dle mého jsou to jen období. Byly doby, kdy skákala babičce kolem krku, a jsou období, kdy nechce „na povel“ komunikovat. Já bych to nehrotila, ale babičku to hrozně mrzí, tvrdí, že to přece není normální, aby se dítě takto chovalo, že jiné děti s babičkami vykládají a má se to s věkem zlepšovat, ale že u nás je to jen horší (což si nemyslím, ale zkrátka je zrovna teď ono horší období, na lepší je zapomenuto…). Manžel se kloní na stranu maminky (babičky), že toto chování není normální. Co myslíte vy? Díky.