Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše: Více
A jaký má známky? Je průměr, nebo na propadnutí?
Mám takové dvě děti, kterým škola nejde, ikdyž se snaží. I na doporučení odborníků škole doma příliš času nevěnujeme. Snažíme se soustředit na věci, kde mohou zažít úspěch, protože ve škole to nebude, ikdyby se denně učili celé odpoledne. Ty musíš vědět, jestli to jen fláká a nechce se mu nebo mu to nejde, ikdyž se snaží. V druhém případě známky příliš neřešit a podporovat ho ve věcech a koníčcích,, které ho baví.
@Alušáček Na propadnutí není na této škole nikdo. Je tu mírně známkování. Takže má trojky.
@Stonyllka píše: Více
No fláká to samozřejmě. Nechce se mu taky. Snahu zase tak často nevidim. Ve škole mi tvrdí, že se snaží, ale nedokáže si říct o pomoc. Někdy má úplné vypnuto a přijde mi, že je to ztráta času. Do toho nevydrží sedět v klidu a vnímat mě. Musí u toho pořád něco dělat, hýbat se.
@Anonymní píše: Více
no, vidím problém v budoucnu, budeš ho tlačit a talčit, nutit a on vlastně nechce. Bude nastvaný na tebe a stejně mu to k ničemu nebude, protože vědomosti neprodá a vlastně ani nechce. Takže ve vásledku budeš otrávená jen ty, on na tebe bude nastvaný a bude to mít vůbec nějaký dopad ne vzdělání?
je něco jiného v čem vyniká? myslím manuálně? že by jste se zaměřili na to a ne na učení a smířili se s tím, že prostě není studijný typ a naučili ho vydělávat si rukama? ![]()
Mám páťačku se SPU a horším vztahem ke škole. Nicméně s podporou se jí teď povedlo dosáhnout vyznamenání, i když ve čtvrté třídě měla už trojku.
Známky nejsou jediným měřítkem úspěšnosti. Doma pracujeme na kompenzaci jejích poruch. Zároveň ale učení věnujeme pouze přiměřený čas.
Snažíme se už teď vyhledávat silné stránky a uvažovat o možnostech budoucího uplatnění. Zvažujeme od druhého stupně změnu školy. Nakloněnou víc inkluzi a podpoře než její stávající škola..
Taky vyrůstá mezi premianty, sourozenci s lepším prospěchem a možnostmi.
Myslím, že je potřeba se smířit s možnostmi každého dítěte.
Jako byste mluvila o synovi manžela, má 2 kluky dvojčata, druhý má jedničky a učit doma se nepotřebuje, jde mu to samo, úkoly dělá sám. Přijde domů, automaticky sedne a udělá si úkoly, když něco neví, zeptá se.
Druhý, je opak, nic mu nejde, ve škole zlobí a je za sigra, sama poznámka, napomenutí.
Schválně zapomíná pomůcky, aby nemusel v hodině pracovat, pak zase schválně zapomíná sešity ve škole, aby doma nemusel dělat úkoly.
Nic ho ve škole nebaví, pořád na školu jen nadává. Má poruchu učení diagnostikovanou v PPP, má mírnější známkování a méně úkolů. Ale má do toho komplikovanou povahu a tomu odpovídá přístup a chování.
Nejraději by do školy nechodil vůbec.
Rodiče to už vzdali, dělají s ním jen to, co je nutné, on dělá taky jen to, co musí.
Chce být zemědělec, původně chtěl být veterinář, ale zjistil že by se musel učit. Takže to přehodnotil na zemědělce. Maximum co je kvůli tomu ochotný se učit je otázky do autoškoly, aby měl řidičák na traktor.
Nechtel jít ani na učňák, teď to teda prý zkusí, ale když ho to nebude bavit, tak to prý dělat nebude a půjde dělat traktoristu jen se základnou.
Otec PhDr., Matka Ing.
@Anonymní píše: Více
To mi připomíná diskuse s mým synem nad smyslem toho, aby dělal u slovních úloh v matice zápis a postup výpočtu, když si přečte zadání a ví výsledek
trochu jiná situace, ale v základu podobná. On si to ale nechal vysvětlit. Aktuálně je v devítce a je fakt vidět, že mentálně hodně dozrál. On teda má lehčí poruchu učení a měli jsme i podporu speciální pedagožky ve škole na prvním stupni. Proto mě právě podle tvého popisu tato varianta napadla. Zkusila bych se objednat na vyšetření do pedagogicko psychické poradny. Poradí ti, jak s dítětem dále pracovat
Jsou zde vidím ženy se zkušenostmi. Jaký typ alternativní školy je pro tento typ děti vhodný?
@1Pears1 taky mám páťáky a děláme to podobné. Kluci jsou manuálně zruční, tak se více zaměřujeme na to.
@Anonymní píše: Více
Mam doma to same, akorat dcera je uz 2.stupen. Prvni byl v pohode, druhy je fakt znat a treba na muj vkus tech ukolu maji az dost, porad neco musi vypracovavat, nejsou to ukoly typu ucebnice strana a cviceni..,ale vymysleni treba pribehu, napsat vlastni uvahy k necemu atd.,ruzne referaty na ruzna temata. Dceri to trva taky dlouho, taky musim obcas pomoct, a kdyz ty ukoly a zadani vidim, tak se ji kolikrat ani nedivim, ze je z toho zpruzela, byla bych taky.
Tech reci, co kolem toho nadela, je az neuveritelny. Kdyby se do toho pustila a „odbyla“ si to, ma to mnohem rychleji, ale ona radsi bude hodinu zvandat, a zacne to delat az na posledni chvili, kdy uz i ja chytam nerva.
Takze sice neporadim, ale soucitim
.
Můj starší syn byl taky takový. Škola ho nezajímala, nebavila… ještě na druhém stupni jsem mu občas pomáhala, ale jemu to bylo všechno jedno. Známky měl trojky, na druhém stupni občas čtyřka. Neměl vůbec snahu… Šel potom na učňák, vyučil se elektrikářem. Zpětné teď říká, že základka byla hrozná, že nemělo smysl se snažit, protože už tam byl zapsaný jako ten horší.
Na učňáku to bylo mnohem lepší, učil se, neměl špatné známky.
Taky mi vždycky připadalo, že to flaka, že kdyby jen trochu chtěl měl by navíc.
Teď má super práci co ho baví, pěkné peníze… přihlásil se na kurz němčiny, bude si jako elektrikář dělat vyhlášku 50 či jak se to jmenuje.
To jen pro povzbuzení… známky nejsou všechno.
U nás pomohlo to, že ví, co chce a mluvila jsem s ním poměrně ostře. Řekla jsem mu, že tu nejsem od toho, abych ho nutila, že budu připomínat, ale to je vše, abych ho prosila, ať si udělá své věci, tak od toho já opravdu nejsem. Končilo to větou, že jestli nechce, ať se na to vys*re a nedělá to. Mně je jedno, jak to má se známkami, hlavně když bude spokojený. Překvapivě to pomohlo.
Po tomto výlevu si šel udělat úkol. Taky jsem měla pocit, že beze mě to nebude fungovat a najednou to funguje.
Ale má vysněnou práci, takže mi asi došlo, že bez školy to úplně neklapne.
@Kousavysvetr píše: Více
Moje sestřenice má doma podobný typ, dali ho do Waldorfské| školy, přestupoval tuším na druhý stupeň. Je spokojený, ona taky. Úkoly nemají, když mu něco nejde, pomáhají mu, nebo to odloží a zkusí později. Platí za to celkem hodně peněz.