Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Syna taky škola nebaví. Je tedy už v sedmé třídě, takže v tom hraje roli i puberta. Ale chce jít dělat automechanika nebo elektrikáře, takže zas tak dobré známky naštěstí nepotřebuje. Sice měl ještě minulý rok vyznamenání, ale prostě je to rok od roku horší
.
Úkoly udelat proste musí, to je jeho povinnost. A učení na testy nebo procvičování prostě balím do zábavných věcí. Takze často počítač, tam deti dělají skolakov, wordwall, čt Edu ma bezva videa… nebo dělám vlastni materiály, mam laminovacku, nalepovací suchý zipy, mazací fixy…to bavi spis ty mladší. A kdyz je velká krize, děláme pauzy, idealne pohybové. A taky se předem jasne domluvíme, co ted udělají, co půjdou delat, az to bude hotovo, jaka bude odměna za učení bez řevu, jaký bude trest za učení s řevem…proste vse ujasnit předem a pak to striktně dodržet.
@Midaku píše: VíceÚkoly dělat nemusí, jsou dobrovolné. To jen pro pořádek.
Nicméně to, co děláš, je, že mají děti doma druhou školu, ne? Že tě to baví:-).
Zakladatelky syn holt nebude mít dobré známky. Nestojí mi to za zkažený vztah s dítětem. Prostě bych se soustředila na to, aby s co nejmenším odporem prošel ZŠ a pak se uvidí.
Udělala bych jen to, co musí (což opravdu ani úkoly nejsou, ale většina učitelů to hrotí, takže chápu, že to raději udělá, než aby učitel prudil, to za to nestojí, ač je to smutné). Zbytek bych nechala prostě volně plynout. Třeba nebude propadat, ale bude mít čtverky. Dochodí ZŠ a půjde dělat něco, co ho baví třeba… Nějaké řemeslo. Jasně, vždycky se bude muset někde něco málo učit… Ale na tom učňáku to třeba nebude až tak hrozný.
Měli jsme podobný exemplář, nedonutila jsem ho téměř k ničemu (udělat úkol byl vrchol) a motivovat nešlo, prostě nechtěl. On má sice ADHD, ale myslím, že je to částečně i povahou, já mám ADHD taky, jenže já se učila ráda. Nikdy doma nečetl, úplně sám neudělal ani jeden úkol (spíš jsem to nakonec nadiktovala) a učit se - jakože příprava na další den, tak to nikdy. Pouze pokud mu teklo do bot, tak aby nepropadl. To se totiž ve čtvrté třídě stalo a dělal reparát, pak si dal pozor, aby se to neopakovalo. Ve škole vlivem poruchy pozornosti moc neposlouchal, to bylo lepší na druhém stupni. Naučil se slušně anglicky, i písmem, psát česky umí bez chyb, čte plynně, co potřebuje, to spočítá. Ale to se naučil spíš později ze své iniciativy, protože to podle svého názoru potřeboval, nechtěl prý působit jako blb. Vyučil se, tam se mu líbilo, protože se neučil podle něj blbosti. Naštěstí je velmi manuálně zručný, takže s pracovním uplatněním nemá problémy. Chodil na více škol a všude to bylo stejné, tedy jeho přístup k učení.
@Midaku píše: Více
Ono to takhle ale úplně u všech nefunguje. Ten můj by tenkrát radši klečel na hrachu, než by se nechal k něčemu donutit nebo něčím uplatit. Buďte ráda, že máte děti, na které to zabírá.
@Fazulina je to tak. Já nenutím. Udělají úkoly( to chtějí sami), já pomůžu, vysvětlím, když chtějí a zbytek nehrotím. Kluci mají skvělou ZŠ a ikdyž jim to nejde, chodí do školy rádi.
Zakladatelko a kolik mu je let? Dočetla jsem a nenašla odpověď na tento dotaz. Píšeš 1. stupeň, nemyslela jsi tím spíš stupeň nevole? Ve které je třídě?
@Midaku píše: Více
to mě zaujalo - kde prosím na to máš čas? dělat vlastní materiály, laminovačky, nalepovací suché zipy a tak?
mám úplně to samé dítě, jak zakladatelka, nesnáší učení a školu a úkoly a angličtinu a všechno, jinak kroužky, sport a zábava ji baví, je nadšená ze všeho,
ale vymýšlet nějakou přípravu do školy navíc, na to nemám čas, ambice a asi ani schopnosti,
při úkolech to jde andělsky ďábelsky, má hlad, má žízeň, zrovna musí na velkou, na počítači dělá Wocabe angličtinu, to mají povinné - no žádné nadšení, některé fráze nejsme schopny říct správně ani po čtyřicáté, a to zkoušíme dcera, já i babička, prostě nejde
@MartinaIrena píše: Víceže? vždyť toto jsou asi nejdůležitější údaje pro takovou diskusi, kolik mu je a do které chodí třídy, je velký rozdíl prvňák a páťák
@Fazulina píše: Více
A mě přijde, že tyhle deti nejsou tuplem na ty řemesla, motorika nic moc, elektrikář, svářeč to je snad o život u nich. To někde v korporatu, kde by to měl na háku, by mu to šlo asi lépe ![]()
Vem si, že by tě někdo strčil do práce, která tě nebaví a nejde ti. Takhle to mají některé děti
Bohužel naše školství je stále nastavené na univerzální výuku, nepřizpůsobuje se se jednotlivcům. Přitom všichni víme, že každé dítě je jiné a potřebuje jiné tempo a přístup.
Dcera měla v první třídě s učením obrovské problémy a po pár týdnech to vzdala a přestala se snažit. Trvalo 3 roky, než jsme se dopracovali k tomu, že jsem ji nakonec protáhla soukromým vyšetřením u spec. pedagoga a psycholožky, kde nám napsali podrobnou zprávu, jak s ní pracovat, s tím jsem šla potom do PPP a teprve potom se začaly dít věci. Do té doby mi vyhořelá státní psycholožka otráveně tvrdila, že je dcera líná, že dozraje a nakonec mi řekla, ať ji pošleme k psychiatrovi a dá jí medikaci, ať v podstatě ve škole neotravuje a je oblbnutá a klidná. No comment. Po správně nastavené podpoře funguje ve škole skvěle, těší se tam a má velmi dobrý prospěch. A stačilo jen upravit přístup, nijak dramaticky.
Někdy to není o škole samotné, ale jen o změně učitele. Nám se podařilo změnit i smýšlení učitelky, která dceru měla 3 roky. Ze začátku neměla moc pochopení, ale vlastně se pak dovzdělala a zvládla k dceři změnit přístup a nakonec jsme od ní ještě odcházeli se slzou v oku.
@Anonymní píše: Více
Nesouhlasim s tim, ze skolstvi je nastavena na univerzální vyuku. Dnes se na spouste skol venuje az nesmyslne hodne casu individualnimu pristupu ke slabsim zakum a trpí tim naopak ten celek, ktery se nudí a dela nepořádek.
@Bubla Bůčková píše: Více
Já jsem spíš na učilištích, kam chodily moje děti pozorovala opačný trend, vyložených nemehel tam bylo poskrovnu. Spíš se některým „podařilo“ vybrat obor, který je nebavil, popř. byl pro ně moc složitý.