Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Já takové dítě nemám, ale napadá mě, zda by nepomohla změna školy, případně nějaká alternativní s jiným přístupem, kde by to dítě bavilo. A to fakt nejsem žádný zastánce alternativních škol, spíše naopak.
Ahoj, skolaka nemam, ale dlouhonjsem doucovala.
Zjisti nejdriv, co za tim je. Jeslti ho obecně nic nebavi (takové mouchysneztesime deti taky jsou). Jeslti ma problem s navyky a prevzetim zodpovednosti (da se vytrénovat). Jestli se nechce ucit a zase selhat (protože si prijde hloupe, tak se radsi nebude ucit vubec a ma duvod proč mu to nejde). Nebo jestli se mu v tehle skole nelibi… Podle toho situaci řeš.
@nozu píše: VíceŘekla bych, že tady ta škola je právě docela dobrá. Ještě je tu jedna škola, alternativnejsi, ale ta nepřipadá v úvahu. A nejsem si jistá, že by to mému dítěti vyhovovalo. Teď bude přestupovat do větší školy. Toho se dost bojím.
@Krákora997 píše: Více
Nebaví ho žádné takové instituce. Ani školka, ani škola. Konkrétně touhle školou to není. Nejlepší by bylo nechodit nikam. Má problém s návyky. Nechce dělat nic do školy, je to prostě povinnost a nesnáší to. Někdy se úplně vypne. Zodpovědnost - jediné, co udělá, jsou úkoly. Tím to ale končí. Žádná příprava. Dělá to s nechutí, s odporem. Někdy mám pocit, že kdyby se snažil a dal tomu nějaký čas, že by to zvládal lépe. Tento týden měl úkol - přečte si zadání stylem, že to rychle proletí a začne dělat, aby to měl rychle za sebou. Přitom ale netuší, co má dělat, takže chce začít psát blbost. Tak jsem chtěla, ať si to přečte znovu, ať ví, co má dělat. Špatná nálada stoupá. Přečte to s nechutí, má u toho řeči, že už to četl. Nakonec se snažím po slovech, aby věděl, co má dělat. Nechápe. Tak to vysvětlím. Přesto nechápe, co má dělat, takže ukážu příklad. Pak už tak nějak trošku dělá to, co ma, ale občas je to špatně. Nemám pocit, že by mu v hlavě něco z toho zůstalo. Na konci krátkého a jednoduchého úkolu pro ostatní děti jsem unavená, náladu na bodu mrazu. Dítě utíká s tím, že konečně to má za sebou. Zkusit donutit k něčemu dalšímu nemožné. Včera jsem chtěla něco dělat, takže jsme něco procvičili. Jenže pak došlo na úkol a ten už jsme nezvládli. Bylo vidět, že je to pro něj náročné a že to bez me pomoci nezvládne. Nakonec jsme to vzdali. Na chvilku utekl a já už pak neměla sílu, bolela mě hlava.
@nozu píše: Více
Nemyslím si, protože už má tak zajeté koleje. Ba naopak, změna prostředí by to mohla ještě zhoršit. Mě by spíše zajímalo, co dělá ve volném čase a tam bych hledal nějakou motivaci.
Nemáte na škole speciálního pedagoga? Tohle mi už podle popisu přijde jako porucha učení. Tam jsou ale potřeba trochu jiné přístupy.
Nemůže mít poruchu učení?
Spousta dětí chodí do školy protože musí. A neuci se protože jim to nejde. Což jsi psala, že mu učení nejde. Tak se radši učit nebude protěže ví nebo si myslí, že je stejně hloupé tak proč by se měl snažit když mu to v hlavě nezůstane. Nutí ho do toho škola i rodina a on prostě rezignoval.
Ale taky to může být opravdu jen tu, že mu učení nedává smysl. A potřeboval by jinou alternativu vzdělávání. Kde mu to půjde.
Nedalo by to učení zabalit do něčeho co ho baví? Nějakých PC her?
Co dělá mimo školu? Co ho baví? Zajímá?
Kolik mu je? Co třeba motivace nějaká odměna za jedničky? Mě základka taky nikdy nebavila, ale chápala jsem povinnost.
@Anonymní píše: Více
Muze mit poruchu uceni nebo adhd (vim, ve společnosti se to hodne nauziva a casto spatne). Zajdu s nim do PPP než se zblazníš.
Co jine povinnosti- domaci prace, krouzky. Ma?
@Anonymní píše: VíceÚplně konkrétně to tu nechci rozepisovat, co dělá ve svém volnu - neni to úplně běžné. Má dva kroužky, jeden sportovní - mají ale pauzy, takže to není celý rok. Měnit to nebudeme, protože tady ma kamarády a pauzy mu vyhovuji. Pak ho baví některé sportovní aktivity, ale nechce nikam chodit - dělá si to jen sám nebo s tatínkem. Učení zabalit do toho, co ho baví, to nevím jak.
@Krákora997 píše: Více
V PPP jsme byli. Nevím, jestli to mělo nějaký smysl. Ve škole se prý snaží mu pomoci i bez toho papíru.
Ahoj, mam to stejně. Jako bys mluvila o mém synovi v páté třídě. Druhý syn je rychlý a v podstatě se učit vůbec nemusí a ma více méně jedničky. U tohoto ale musím sedět, zadání často nepochopí, jde do afektu, nenechá si nic vysvětlit. Školu nenávidí. Pokud toto někdo nezažil, nepochopí, jak negativně může škola ovlivňovat běžný chod rodiny. Škola, kam chodí synové je mimořádně špatná. Bohužel do soukromé je při zápisu nepřijali a jiné školy jsou pro nás logisticky složité. Budu se modlit a doufat, že školně úspěšnější syn se dostane na NG a to naše školu nesnášející dvojče bych rada dala někam na alternativu. Bohužel tu máme jen možnost SCIO a Montessori, což nevím, jestli je pro tento typ dětí dobra volba. Takže zakladatelko, úplně neporadím, ale soucítím.
@Alušáček píše: Více
Za jedničky? To by těch odměn moc nedostal. To jsem zkusila, ale nějak to neumíme asi úplně správně uchopit. Před Vánocemi jsem to zkusila. Moc to úplně nedopadlo. Včera taky. Jsem z toho pak fakt unavená. Já nemám sama energii ho do toho pořád tlačit, nutit, poslouchat ho, kazit si vztah, protoze pak vidím, že se mnou ani nechce být. O škole se nic nedozvím. Když se zeptám, tak to špatně dopadne. Nechce o ničem mluvit. Ani když se zeptám na něco, co jsme třeba dělali spolu. Nebo jen tak obecně.
No, kszdy dite ma v dobe proste jinou zvedavost. Zakladni skladebni dvojice nebavily snad nikoho.
Ted je jeho práce se ucit. Ty taky neprestanes chodit do prace a starat se o domacnost, protože te to nebaví.
Koukalas na nejakou knizku, jak tvorit navyky u deti? Jeslti je neco jako atomic habits pro rodiče atp…
Mám syna, který do školy nechodí rád. Učení ho nebaví. A ještě ke všemu mu to nejde. Tudíž je to doma dost náročné. Já bych mu dokázala hodně věcí vysvětlit, naučit, ale nechce. Úkoly udělá, protože to mít musí. Mají jich z mého pohledu málo (potřeboval by jich mnohem víc), ale je u toho strašně nepříjemná atmosféra, zabere to hodně času a musím mu s tím vždy pomáhat. Odsouvá to, snaží se to odflaknout, aby to měl hotove. Donutit ho k tomu, abychom něco procvičili, je opravdu hodně náročné. Nespolupracuje, je to nepříjemné. Trvá dlouho, než ho donutim. Žádnou motivaci, která by fungovala, nemám. Jsem z toho pokaždé vyčerpaná, zabírá mi to hodně času. Druhé dítě je naprosto v pohodě, to se snaží, doucim ho vše, co je potřeba.
Vy, kdo máte děti, kterým to stačí ve škole nebo nemají doma problém s učením, mi nepište. Spíš mi pomůžou řady od těch, kdo má doma stejně dítě, co pomohlo, co zabralo, co nefungovalo, jak to bylo postupně. Zatím je to jen první stupeň a už teď se desim druhého, protože mám pocit, že to bude na propadnutí. Starší dítě se uči dost a to dává i ve škole pozor.