Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dítě se nechce učit
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.1.26 18:20
Mám taky takového syna, nesnáší školu už od prvního dne. Šlo to jen ve 4. a 5. třídě, kdy měli bezva učitelku. Přešel i na jinou školu, jestli to nebude lepší, ale není. Nevidí v tom učivu žádný smysl, takže se prostě nepřinutí se to učit. Nemá žádné poruchy, byli jsme u školní psycholožky i v PPP na konzultaci. Je teď už v 9. třídě, čekají ho přijímačky. Naštěstí je chytrý, takže vyloženě nepropadá, ale nedělá v podstatě nic, ani v hodinách moc nepracuje. Balancuje na hraně, dělá jen to úplně nejnutnější.
Už to neřeším, občas připomínám, snažím se tím nestresovat, nějak to dopadne. Už jsem pochopila, že tlakem na něj to nezměním.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.1.26 19:01
@vejilka ja mam nejstaršího v patek tride a uz ho to taky tolik nebere, ale treba ten wordall tvoří sám a pak se na tom učí se spolužáky, posila to učitelce a ta to používá v hodinach apod. I tim tvoření se učí, ale nevi o tom 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.1.26 20:40
Doporučuji seznámit se s Teorií typů, je na to knížka i semináře. Těch typů existuje 16 a pro každý jsou tipy, jak s danými dětmi pracovat, jak ohledně výchovy, tak učení.
A dál doporučuji knížku od Jany Nováčkové Mýty ve vzdělávání (o škodlivosti některých zaběhaných představ o učení, škole a výchově a cestách, jak je překonat).
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.1.26 20:42
Mám podobného syna, nejhorší to bylo tak od 3. do 5. třídy, to odmítal úplně cokoliv, vztekal se, býval uražený.
Cca v 6. třídě se to otočilo k lepšímu, scény pomalu vymizely, ale musím mu neustále připomínat, ať se učí, ať si udělá úkoly, nejhorší je ho k tomu dokopat. Ve škole podle mě nedává vůbec pozor, prý ho to tam nebaví, je tam nuda, kolikrát si ani nepíše zápisy. Mnohdy ani neví, z jaké látky píšou test. Díky bohu za třídní skupinu, kde si děti posílají ofocené učivo.
Skoro před každým testem ho vyzkouším, je schopný říct, že to je lehké a ani se na to nepodívat. Jediné, co mu jde samo je angličtina.
Tím, že ve škole nedává pozor, mu musím kolikrát látku znovu vysvětlovat. Je už v 8. třídě 
a takovou fyziku, chemii a už i matiku se musím většinou s pomocí AI naučit a pak mu to vysvětlit Zabírá mi to celkově hodně času. Naštěstí mi tu moji pomoc nebojkotuje, chce mít dobré známky, ale je líný. Mám další 2 děti a ty jsou naštěstí studijní typy, jinak by mě kleplo.
- Citovat
- Upravit
17.1.26 20:42
Taky mám takového kluka (teď 2. třída). Učení ho nebaví, úkoly dělá nerad, pokud je něco dobrovolné, neudělá to vůbec. Špatné známky ho netrápí, kritika učitelky mu je lhostejná. Úpřimně - neřeším to. Patřila jsem k premiantům třídy, oba s manželem máme vysokoškolské vzdělání a známe v naší sociální bublině tolik neúspěšných, nešťastných lidí, že neplánujeme vynakládat zvýšené úsilí, aby šel naší cestou. Syn je nadaný sportovně, hodně ho baví manuální hry (lego, stavba bunkrů, různé DIY), je taky sociálně zdatný, snadno si hledá kamarády a dobře komunikuje i s dospělými. Pokud nebude studijní typ, nevadí, věřím, že se pro něj cesta životem najde. Nechci trávit jeho dětství jeho předěláváním. Doporučila bych přistupovat k tomu uvolněně, řešit jen opravdu velké potíže (čtyřky, pětky) a spíš se soustředit na to, co mu jde a dělá mu život hezkým.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.1.26 20:42
Mám dítě, které musí od mimina cvičit - fyzio, logo, grafo… Těch scén, co jsme absolvovali… Teď je v první třídě a učit se s ním musíme, protože ale „nechci - musíš“ jsme řešili už… odvždycky, není to tak hrozné. Někdy už jde sám, ale je to po letech každodenního nucení.
Pomáhá:
- Každý den podobnou činnost. Aby věděl, kolik toho je. My třeba máme na doma stejný, slabikář, co mají ve škole (mohl by ho nosit domů, ale není toho schopen, nevzpomene si), a denně čteme stránku. Ví, co bude a kolik toho bude, a docela to jde. Kdybych chtěla jednou to a jednou ono, hádali bychom se o rozsah a téma (tři řádky! Ne, dva řádky! Budeš číst! Číst nechci, radši počítat!) donekonečna.
- Každý den. Aby bylo zřejmé, že odporem nic nezíská, že se stejně učit bude. My jsme četli i na Štědrý den
- zvládnutelne množství. My čteme v osmi letech (první třída) patnáct dvacet minut. Potřeboval by víc, ale na víc nemá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.1.26 23:39
@Anonymní píše: Více
Vůbec jsem to nepochopila. Píše se tam o všem a nic není konkrétní. Nedokázala jsem určit nic. Nechápu jak se v tom někdo vyzná.
Ani ve videích jsem nepostřehla jak určit kdo je jaký písmeno. A tím mě to úplně přestalo zajímat.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.1.26 19:19
@Anonymní píše: Více
Mám dítě na ZŠ na prvním stupni. Má řadu znevýhodnění, mentálně je v podprůměru. Pokud dítěti učení nejde, ztratí motivaci se učit, protože ví, že stejně neobstojí. Tohle jsme nechtěli, aby dítě zažívalo, tak od první třídy hodně pomáháme, co nejde doděláme a hodně komunikujeme s učitelkou. Díky tomu dítě neztratilo motivaci, učení ho sice nebaví, ale je ochotné se s námi učit. Takže má docela pěkné výsledky.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
