Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dítě strašně málo spí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
16.11.24 06:54
@ALIPELI píše: Více
Ano, taky všechny možné bylinky a cajiky na spaní, nic, nemá to vliv. Zkoušela jsem toho hodně. Ale on víc nespí ani po fenistilovych kapkách když má rýmu. Prostě mu to takhle stačí. Není nevyspany, je akční až hrůza, zdravý.
- Citovat
- Upravit
16.11.24 07:10
Co ráno aby ho manžel naložil do kočárku a jel s ním ven, nebo do kuchyně. Vytahat mu hrnce a podobně, zavřít dveře aby si to do ložnice neslyšela.
Co ho v noci když se vzbudí ignorovat? Říct haji a předstírat že spíš? Vydržet to klidně hodinu.
A přes den spi od kolika? Co mu zkusit vzít ten denní spánek nebo ho posunout?
Je mi tě upřímně líto 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.24 07:25
Jít spát s dítětem. Nenechat si od něho diktovat, kdo s ním bude vstávat a kdo ne. Dvouleté dítě není kojenec, to už dobře ví, co na tebe platí a jak si vydobýt tvou pozornost. Já v noci s dítětem nevstávala, nad ránem už ano, bylo jasné, že je vyspané, ale v jednu, ve dvě v noci jsem prostě spala, dítě v mé posteli v pokoji úplná tma, rychle se neučilo, že nemá smysl vyvádět, protože nic nebude, mělo bdělé okno i přes hodinu… I teď, když je výrazně starší zkouší rozhodovat s kým půjde spát, kdo ho bude uspávat, jsou jasně dané pravidla a bohužel pro něj uspává i tatínek, přesto jsou dny, kdy to zkouší a nejraději by jen maminku, ale já taky potřebuji prostor pro sebe. Takže se vymez a nenechej o všem rozhodovat dítě na úkor svého zdraví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.24 07:31
Soucítím. Naše nejmladší od narození spala cca 9-10 hodin za celý den. Když začala chodit, tak spánek lehce prodloužila. Když večer usne dřív než ve 21:00, tak je nejpozději ve 23 vzhůru a nespí tak do 2. Když jde později, tak spí v pohodě, v 6:45 vstává. Přes den spí jen ve školce, ale pak zase usíná nejdřív po 22 hod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.24 07:34
Mám podobný dítě. Lepší se to věkem. Teď má 8 let, ráno vstává mezi 5 a 6, ale párkrát už i o půl 7, to jsem se už byla dívat, jestli žije… dlouho mel oblibeny vstavaci cas 4:40, jeste loni tak vstaval, takze kdyz ted vstane pred sestou, je to uspech. V noci se pořád budí, ale už většinou nebývá vzhůru dlouho. Jakože po tom probuzení za chvíli zas usne. Dřív byl vzhůru klidně 2 hodiny, někdy i teď, ale už ne denně. Úplně nejvíc pomohlo, že jsme ho naučili, že v noci se prostě spí. Všichni spíme, hotovo. On nemusí spát, ale nesmí. budit nás ostatní. Když se v noci vzbudí, jde za námi do postele, tam je většinou do rána, já u toho pospavam, moc to nejde, on se pořád prevaluje, vzdycha, kope, hraje si s peřinou…, ale je to mnohem lepší, než v těch dvou letech, kdy ve 3 ráno požadoval snídani a jít na hřiště… nějaký lezení v posteli neexistovalo. No a to stejne ráno. Ať si klidně vstává ve 4, ale náš budit nesmí. Jde dolů, zavře se v obýváku a hraje si, kouká na pohádky, už si i udělá sám snídani…já spím tak na půl, to jeho hraní je občas hlučný, někdy chce pomoct se snídaní atp, ale opět, je to mnohem lepší, než v těch 2 letech.
Moc bohužel neporadím, chce to čas, naučit dítě nebudete ostatní. A u nás je to i diagnózou, má ADHD a pár dalších věcí, mezi nimi noční enurezu, což ho taky nenechá spát…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.11.24 08:28
Jako dík za rady že ho mám ignorovat, ale to si možná umím představit u toho kojence, ale u dvouletaka? Jak bych to udělala? Normálně si pro mě dojde a bude mě tahat z postele a i kdybych se tam i tak zuby nehty držela a nechala ho vyvztekat tak prostě odejde si hrát a nebudu mít nad ním žádnou kontrolu, nemůžu riskovat že my zůstaneme zasity v posteli a on mezitím spadne z parapetu nebo něco takovyho. Že si nemůže vybírat bych mu ráda rekla, ale zase to by ho manžel musel fyzicky držet nasilim aby za mnou nesel a to už je docela za hranou pro nás. Ven jít s ním jo, akorát teď je to dost blbý když je ráno zima a tma, v kocare vydrží převoz od nekud někam ale určitě ne třeba hodinu, a těžko teď budou potmě někde lítat v šest ráno po městě nebo hřišti. @Midaku jo, od toho si slubuju hodně že až bude starší tak pochopi že někoho musí nechat spát a bude se moct uz po bytě pohybovat sám, což batole tohohle typu fakt nemůže, ty asi chápeš, viď…můj soukromej odhad je, že tam taky naky ADHD bude, ale tak tonje samozřejmě brzo řešit
- Citovat
- Upravit
16.11.24 08:40
@Anonymní píše: Více
Dvouletý dítě samozřejmě nemůžeš nechat ráno ani v noci samotný se pohybovat po baráku. Proto jsem psala, že nejvíc pomohl čas. Samotného jsem ho ráno nechavala od 4 let cca, kdy jsme měli ložnici vedle obýváku, měla jsem otevřené dveře a spala jen napůl, pořád jsem ho kontrolovala. Teď v těch jeho 8 letech jsem v jiným patře, mezi námi dvoje zavřené dvere a spím jak zabita. On mě teda chodí budit s různými dotazy nebo si hraje nahlas, ale aspoň nepadnu úplně a vím, že je vše ok. V těch dvou letech jsem prostě musela vstavat s ním, já nebo manzel, ale někdo musel. Pokusy o ležení, uspani nebo aspoň tiché hraní vedle naší postele byly bez úspěchu. Tak se holt vstavalo. V noci teda ne, to jsem si ho vzala do postele a umazlila, případně nechala, ať si po tmě něco dělá s peřinou, polštářem, kecá si pro sebe atp, ale z postele se nevstavalo, žádné světlo, žádné hračky, nic, je noc a v noci se spí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
zuzanka320
16.11.24 08:47
Radu asi nemám žádnou.. jen ti chci říct, že jsi neskutečná posílám aspoň objetí 
držte se!!
Věřím, že i u vás je to jen období, které přejde a bude lip
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.11.24 08:59
@Midaku píše: Více
Jasně, přesně tak to vidím taky. Jen jak se ty doby až to takhle půjde dožít 
zatím teda i ty noci jsou blbý, on je schopen prostě jít a rozsvítit si, pristavit si cokoli pod vypínač aby se k němu dostal je to nejmenší. Už se párkrát stalo že si pristavil když někam leze něco nevhodného, například proutenou polici na boty nebo starší políčku a propadl tím…no takže ho honime po bytě, presvedcujeme ze v noci se spí…komedie
- Citovat
- Upravit
16.11.24 09:06
@Anonymní píše: Více
No já jsem to nase zvířátko držela v posteli skoro násilím. V noci se prostě nehraje, nesvítí, nejí, nepije, nechodí ven. V noci se spí. Trvalo dlouho, ale pochopil. Když konečně pochopil, že nemusí spát ale musí být po tmě a v posteli, tak jsme začali učit, že si v té posteli nebude hrát a nebude na nás mluvit. Až pochopil toto, tak vlastně byl sice vzhůru, ale ležel s ani v posteli. A buď se unudil a usnul (když to bylo kolem druhé, treti) anebo jen ležel a čekal, až ho pustím z ložnice (když bylo okolo čtvrté, páté). Tohle ovšem trvalo několik let… nicméně rozinani a aktivity u nás v noci neexistovaly nikdy. Trvalo několik týdnů, kdy jsme ho v posteli držet fakt násilím, řval u toho, ale nakonec pochopil, že má smůlu, v noci se spí (to byla dlouho moje snad nejčastější věta 
).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.24 09:11
Dvouleté mělo bezpečný prostor, to byla ložnice, ty si jej udělej dle možností jinde. Skříně se zamkly, pokud utíkalo i dveře, nic v ložnici nebylo, byla zcela zatemněná, takže ani na nic nevidělo, pokud bych měla strach z pádu z postele, tak byla varianta ji rozložit a mít jen metrace na zemi, těžko by mělo se o co zranit. A ano, takto jsem to učinila ještě dřív než byly dítěti dva roky, takže dítě pochopilo rychle, že v noci s ním nikdo vstávat nebude a může si dělat v rámci možností ložnice co chce… Ráno, když jsem potřebovala, aby byl doma klid, tak jsme klidně šli ven už v těch šest(já nebo muž, jasně, že ne na hřiště, klasická procházka). Ale ty asi moc rady nechceš, protože vše je problém. Jestli chceš pochopení, tak u mě ho nenajdeš. Ničit zdraví bych si nedala, pokud bych nevyzkoušela vše… Ale moc ti přeji, aby jsi se ty i dítko sžili nebo dítko dospělo a nechalo tě vyspat, dřív než budeš muset jít do práce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.11.24 09:21
@Finkaa píše: Více
To nejde o to že bych nechtěla rady, ale spíš se mi asi nechce jít za úplně šílený scény s hysterakama když ho v ložnici zamknu…navíc vylézt bych stejně musela, protože bohužel, ano, naprosto nevhodné pro život s dítětem, máme dveře prosklený, takže když mi ve vzteku do nich bude mlátit hlavou protože jsou zamceny, nemuselo by to dopadnout dobře, zatemneni máme asi taky blbě ale rolety normálně umí vytáhnout a ještě ho musím sundavat z toho parapetu když po něm bude skákat že jo, to taky nemůžu ignorovat a parapety nevyresim, tam proste z topeni vyskoci at budu delat co chci. Rvat se tam takhle do rána, no nevím, to asi na me neni, spát stejně nebudeme, to asi radši vylezu a ty hračky mu dám. Stejně tak držet ho násilím braniciho se v posteli…budu pokousana, pokopana, vztekla, on hysterickej…na to asi ještě nejsem zoufala dostatečně. Do postele milionkrat vracím a říkám že se spí, hají, dokud jsou snesitelny protesty. Když začíná jít do afektu tak to nelamu.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.11.24 12:07
@Anonymní píše: Více
Mám dvě děti podobného ražení. Jsou dvě jen díky tomu, že jsem snížila své výchovné standardy, a abych se dospala, tak jsem jim v těch dvou letech třeba na hodinu, hodinu a půl denně pustila pohádku, během které jsem dřímala. Jinak bych to fyzicky nedala a první dítě by reálně zůstalo jedináčkem.
(Anonym z celkem pochopitelných důvodů.)
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Ahoj, vím že některé to tu mají podobně, tak si asi chci spíš postěžovat než nějakou radu, ono se nic dělat nemá. Mám syna, byly mu nedávno dva. Od mimina spal šíleně, dvě hodiny v kuse dokázal spát tak až v roce, do te doby nikdy, ani ve dne, ani v noci. To jsem si říkala že se prostě musí přežít, některá mimina to tak mají. Bohužel jsem kvůli tomu vzdala kojení abych se vystřídala s manželem, což si doteď vycitam. Ale prostě jsem se tehdy cítila tak že jsem myslela že když nebudu jednou spát aspoň pár hodin v kuse tak umřu. Od roka půl roku byla pohoda a myslela jsem že spánkové trápení máme za sebou, vzhůru byl co 3 hodiny, spal tak od 9 do šesti do rána a přes den spolehlivě dvě hodiny. Jenže pak se jeho spankova potřeba rapidně snížila a já jsem zas hotová, zas bojuju o přežití každého dne. Usíná tak do devíti v průměru, jednou se kolem druhé vzbudi, vetsinou je pak znovu cca tři ctvrte hodiny uspavani, a kolem páté (cca 4:30-5:30) vstáváme. To jsou ty dobré dny a kdyby to tak bylo pokaždé, jsem v klidu. Ale pak tak třikrát do týdne spojí to noční probuzení už se vstavanim, většinou když večer usne dřív, třeba už těsně po osmé. Takže to je pak vstavacka kolem třetí. Pres den spí v ty normální dny kdy spí do pěti tak 40 minut až hodinu, někdy uz ale spánek vynecha, když vstava ve tři tak dá ty dvě hodiny. Když byl mimino tak se u něho dalo aspon střídat s tou flaskou a míčem, teď už mě nenechá že by byl chvili s manželem a já se ráno dospala, kdyz se pokusim zavřít v ložnici, je takový virval, že stejně nemám šanci spát, no a řvát ho stejně nenechám že jo. Já vím že to nezní tak strašně, ale prostě jak je to den za dnem, není žádný den kdy bych naspala třeba 7 hodin, dost dnů kdy je to min. Bohužel ještě ke všemu nejsem typ kterému stačí spát pár hodin, kdybych mohla spát podle sebe, bylo by to těch 7-8 hodin denně. Jsem věčně unavená, ujíždí mi nervy, jsem často nemocná. Na imunologii mi řekli že už se mnou nemají co udělat, že když budu pořád nevyspana, lepší to nebude. Štve mě a mrzí že je to takhle, chtěla bych si čas s ním užívat, misto furt melu z posledního. Je mi jasný že víc už spát nebude, čím bude starší. Spíš asi brzy ten denní spánek skončí úplně. Ještě je to slušné torpédo náročné na pozornost, takže že bych si s ním přes den sedla, to ani náhodou, nějaké prohlížení knížek fakt ne, nezastaví se a vyžaduje abych se jeho lítání aktivně účastnila, bavila ho a stejně ho musím hlídat aby se nezabil. Upinam se jen k tomu že za rok už třeba pochopí že jeden z nás potřebuje spát a bude ochoten být v jiné místnosti jen s jedním…to je asi maximum co si můžu přát. Jak to dlouhodobe zvládáte vy co máte taky takové deti
?