Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Do společného spaní rodičů a dětí nemá co mluvit nikdo jiný než ti, jichž se to týká - dítě a rodiče.
Jinak řečeno - není nic divného, že spíte společně (to často spávají s rodiči i mnohem starší děti)… ale musí to vyhovovat VŠEM stranám. Takže pokud v té posteli spíte všichni tři a manželovi to vyhovovat přestává, holt je načase se o tom vážně pobavit a hledat jiné uspořádání, tj. přestěhovat buď manžela třeba do obýváku, dítě do své postýlky nebo tebe s dítětem třeba do pokojíčku.
Vždyť tady na epipi spi dětmi snad úplně každý. Kolikrát mi přijde že až do dospělosti.
takže, proč to řešíš? Když někde, řeknu, že společný spaní nefunguje a nefungovalo jsem spíš já za exota a nezodpovědného rodiče. Co trápí dítě samotou. Co bych měla dělat když to takhle potřebuje? Nic. Prostě semnou nespi. S tebou spi a co?
Syn s námi spí ve svých 3,5 letech. Ted na dovolené chtěl usínat v postýlce pro něj, ale v 11 se stejně sebral a šel k nám.
Ale už se přestáváme vejít, takže tuším ze brzy půjde do svoji postýlky.
Co na to kdo říká je mi zcela upřímně volne. Malý je jen jednou.
@Anonymní píše: Více
Taky jsem chtěla udržet syna postýlce. Po pár měsících bylo jednodušší ho mít pak během noci už u nás - skrz kojení a zatím ho tam ještě stále máme (má 2 roky a 2 měsíce). Ale už má nachystanou postel v pokoji, tak ho brzy chceme přesunout do svého ![]()
Taky syn spí s námi ( 20 měsíců) nevadí to mě ani manželovi, malý je jen jednou a je poslední, tak si to chceme užívat co nejdéle ![]()
A co si myslí okolí je mi úplně jedno, i když musím říct, že se nad tím nikdo nepozastavil ![]()
Malý problém nastává když jsme v nemocnici, některým sestrám vadí, že ho mám u sebe v posteli, nicméně jim vždy říkám, že násilím ho ode mě asi trhat nebudou že a nechám si ho u sebe dál..teď pojedeme znovu na kontrolní dvoudenní, tak jsem zvědavá, zda si do třetice zase budeme vyrikavat co a jak, nebo si nás budou pamatovat
@KáťaKašpi Zatím je to jednodušší na uspávání
Někdy je to na mě, někdy na manželovi, záleží, kdo má jakou směnu a je večer doma. Když jsme oba, chodí s ním táta
Jinak když přijde manžel po noční, tak když je syn odkopaný, přikryje ho, dá mu pusu a usne ![]()
@Dahlia0409 malý večer zásadně tatínka a ráno zase mě, v noci usina u tatky, během noci se nějakým způsobem dostane přes nás oba na druhou stranu ke mě a spí do rána, výhoda je, že může lézt jak chce, máme postel od zdi ke zdi, takže nemá kam zapadnout..
A ty rána, když otevře očka, přeleze mezi nás, každého jednou rukou chytí za hlavu a přitáhne si nás k sobě a dostane pusinku na tvářičky..
to je k nezaplacení ![]()
@KáťaKašpi píše: Více
U nás spí uprostřed, takže nikam neleze
Ale jinak je to hezký, ty očka ráno
Nebo naopak to usínání večer ![]()
Je to přesně naopak. Když dítěti v tomto věku poskytneš pocit bezpečí a jistoty, bude později mnohem samostatnější a sebevědomější
A nevím, proč někomu vykládáš, jak doma spíte. K nám chodí občas ještě i skoro 10 letá dcera a do cca 8 let tam spala každou noc (tedy usíná od 2 let ve své posteli, ale kolem 2-4 chodí čůrat, tak se pak přesouvala k nám). Nevidím na tom vůbec nic špatného, naopak. Teď už s láskou vzpomínám ![]()
@Dahlia0409 my se v noci s mužem rádi srážíme zadkama a nohama k sobě
,takže malý je na straně buď u muže, nebo u mě a mezi nás si vleze až ráno.
Dcera se mnou spávala do 8 let. Teď má svou postel přiraženou u naší postele. Usíná se mnou na manželské a pak ji překulím do její. Ráno po probuzení se zas překulí se za mnou potulit. Teď je jí 9 let.
@KáťaKašpi píše: Více
Tak u nás je mezi, už jen skrz to, že máme postel v prostoru a obecně
Já bych třeba nemohla spát uprostřed ![]()
Taky jsem spala, s oběma. Dceři bude 7 a už spí sama v pokojíčku, a občas příjde. Synovi bude 5 a spíš občas se mnou, občas sám. Miluju to. Dopřávám si jejich blízkost a že mě potřebují
dělej to dle sebe, každýmu je do toho kulo. Tvoje dítě, Tvoje věc. A navíc, je to batolátko, neumím si představit, že by spalo jinde než s námi.
A neboj se, do 18 fakt s Tebou spát nebude. Každé dítě má svůj čas a až dozraje - odpadne ![]()
Mám v posteli 5 letyho syna, vedle postele v dětské posteli tříletou dceru. Manžel spí v pokojíčku se 7 letou dcerou. A je nám úplně jedno kdo si co myslí a říká.
Mam 18ti mesicni holcicku a temer od narozeni s ni spim v posteli, vyhovuje nam to tak. Ale od narozeni porad od nekoho posloucham, jak je to spatne, napred od lekaru v porodnici, ze ji zalehnu, ze ma spat na tvrde matraci, potom od rodiny, jak je to spatne, ze bude nesamostatna, ze je to spatne pro jeji vyvoj, ted ze ji z postele nedostanu. Vlastne ji z postele dostavat nechci, nevadilo by mi kdyby se mnou takto usinala jeste hodne dlouho. Kdyz nekde reknu, ze spim s 18ti mesicnim batoletem v posteli tak si pomalu klepe na celo, v dnesni dobe. Vazne tomu nerozumim, kazdy na tom hleda jen nejake chyby, v posledni dobe uz i manzel ma nejake pripominky. Je to vazne tak nenormalni, nebo spatne spat s malym ditetem v manzelske posteli?