Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Pokud se vzbudí a trvá na pozornosti, tak buď ho nechat s manželem v ložnici a jít se dospat jinam nebo naopak, jedná-li se o ráno. Klidně ať si tam pustí televizi, jedí křupky, najdou jakoukoliv činnost, ale ty se musíš dospat. Pokud se dobývá do ložnice, holt jo chytit za ruku, tělo, vysvětlovat, že ne. Jako dítě nepustis do silnice, tak prostě jsou chvíle, kdy nemůže do ložnice. Tvůj spánek je priorita a pokud skončíš z nevyspání v nemocnici jako známá, tak to stejně budou muset zvládnout bez tebe.
Také se můžeš jet někam dospat na noc ty sama (k rodičům, známým) nebo naopak vyslat muže s dítětem pryč.
Na noční buzení proste trvat na tom, že se spí. Pokud není velký, tak zamyslet se nad ohradkou, jinak holt bránit skleněné dveře a víc si nehrát. Vyšroubovat žárovky, v noci se nesvítí.
A já bych ho řvát nechala. Jestli je doma, najedený, s tatinkem, vzala bych si špunty do uší a spala bych zcela bez výčitek, ať se dítě třeba staví na hlavu. Chceš vážně onemocnět? To není sranda, bála bych se zdravotních následků.
Když ho budeš mít na starosti ty, dělala bych v noci, že spím, prostě bych si ho vzala do postele a ležela a ignorovala ho. V noci se spí, v noci žádná zábava nebude.
@albertka132 píše: Více
Ohradku momentálně ruším protože ji používat jako překážku na preskakovani, z postýlky davno normálně vyleze. Bohužel se nám to spojuje akorát s pěkným vzdorem a i když jinak je s ním domluva celkem dobra, silnice a tak, prostě když se jeden z rodičů někde zavírá, je to červenej hadr, neuklidnitelny záchvaty no. Ale máš pravdu v tom že bych asi měla využít toho co mi manžel nabízí že pojede buď on s ním na víkend pryč nebo já, aspoň občas. V rámci přežití než to půjde nějak vysvětlit až dostane trošku rozum.
Spánek jsem zrušit chtěla, že radši nějak dám ten den v celku než tohle, ale on pak usne kdekoliv, v jídelní židli, hodí se na gauč, na zem, v kočáru, v autě. Ten celej den zatím nezvládne a většinou si tím ještě zavarim protože usne později než bych ho dala spát, takže je pak problém ještě i večer s uspanim. Ale jako doufam ze třeba během půl roku už ten denní spánek odboura.
@Anonymní píše: Více
Hele, já bych na něj vyjela, kdyby mě dvouletak tahal z postele uprostřed noci, že si chce hrát. Byla bych protivná, nepříjemná, možná bych zvýšila hlas. NE, hají! Pusť, máma SPÍ! Jestli si chce jít hrát sám, prosím - předpokládám, že máte zabezpečenou aspoň jednu místnost tak, aby se tam nemohl sám nějak zásadně zranit, ne? Tak tam ať si hraje, a nechala bych mu otevřené dveře k sobě. Nebo ať si hraje na zemi v ložnici, dala bych mu tam nějaké tiché hračky.
Když ty spíš a manžel hlídá, tak se v té ložnici zamkni. Zavřeno, hotovo. Nejde otevřít, nejde. Máma spí. Taky jsem se zamykala v ložnici, když jsme měli novorozeně a dvě batolata.
Kdyby se v noci rozhodl, že chce ven z bytu, nebo že chce vystupovat z busu tam, kde vy nevystupujete, nebo cokoli, taky ho asi nepustíš, ne? Prostě tyhle dveře jsou teď zavřené, nemůže tam.
(jinak, možná tě potěší, v mém okolí měly problém se spaním vysoce inteligentní děti
)
U nas se bdela okna v noci zrusila az s ukoncenym dennim spankem po druhem roce. Nebo obcas jeste jsou, ale uz se jen treba 45 minut vrti vleze, uklidnuje se tahanim vlasu, ale nechce si hrat. Byva to, kdyz vyjimecne usne v poledne - lehneme si kazdy den po jidle do postele a snazime se uspat, manzelovi jeste nekdy usne, mne vubec. Prijde mi, ze kolik casu prospi ve dne, tolik casu jsme pak vzhuru v noci.
Zkusila bych denni spanek zrusit a chodit vecer driv spinkat a tyden dva vydrzet, co to udela. Ale chapu te a je mi te lito…
Anonyme, nestyd se, ja se kvuli tomu nasemu spankovemu teroristovi odhodlala k druhemu diteti az ted a v prvnim trimestru, kdy jsem myslela, ze fakt pojdu, koukal taky v poledne na pohadky, i kdyz jsem toho jinak dost odpurce.. proste neslo jinak
nerikam poustet normalne a porad, ale kdyz to zrovna nejde zvladnout jinak, tak se svet nezbori. Snazila jsem se to o to vic pak vyvazit jinyma cinnostma a zijem.
já jedu momentálně třetí kolo takového teroru ![]()
Líp fakt začali děti spát po roce a půl. Postupně se to lepšilo. No třetí kousek má skoro rok a půl. Budu psát o něm. Starší děti to měli skoro stejné.
Takže my po změně času vstáváme v 3:40
tento týden teda vstával i až o hodinu později.
to bylo fajn. Přes den mi dává dva spánky. To mi pro něj přijde lepší. Po osmé dvě hodiny, odpoledne hodinu asi kolem druhé hodiny. Přes den teda luxus. První spal jen po půl hodinách a od deseti měsíců přes den max. hodinu. Ve dvou letech už přes den nespal. Takže to je teď lepší, ale zase ráno vstává dřív. Večer odpadne v 19 hod. Tak do desíti spí. Pak už se budí a budí. Často i musím douspat na míči. Režim nám kazí nemoce. Mám toho plné kecky, rozjeli se mi ekzémy atd. Ale to znáš jak vypadá spánková deprivace.
Mě zachraňuje manžel. Ráno s malým prostě vstane on o víkendu. Ráno se mu opravdu věnuje, já zmizím do pokojíčku spát. Nesmí mě vidět, to by byl pláč. Klidně bych fakt pustila pohádku, dala nějakou dobrotu. Prostě ho musí manžel zabavit. Na chvíli klidně telefon do ruky. Postupně si myslím, že zjistí, že je to s tatínkem fajn a ty si odpočineš. Jestli je to problém takto brzy ráno, tak je poslat během dne na procházku. Což by třeba u nás bylo komplikované a mě nejde přes den usnout. No ve čtyři ráno jít na procházku s dítětem je šílenost.
Jinak syn je taky střela
naprosto chápu, že nevydrží v klidu v posteli. U nás to nezvládlo ani jedno z dětí. Prostě vstanou a potřebují naplno fungovat. Kdo to nezažil, tak to nemůže pochopit. ![]()
Synovi je 3.7 roku. Od mimina spí málo hodin (přes poledne nespí od 2 let ) a nikdy na něj neplatila bdělá okna. Hrozně dlouho navíc spal v kontaktu ( mnoho měsíců ). V noci se budí stále - noc v kuse nespal ještě nikdy. Aktuálně spí 22.00- 6.00 hod a v průměru je 5× - 7× vzhůru. Teď. Máme za sebou období kdy to bylo i 15× za noc, v kontaktu - nesměla jsem se pohnout - bolesti pánve, zad.
Období kontaktu se střídá kdy ano a kdy ne.
Je to velmi náročné, ale jsem si vědoma, že by to mohlo být daleko horší.
![]()
Nezměnil to u nás ani nástup do školky, ani zrušení oběhového spánku.
![]()
Za těch 3.7 roku jsem nikdy nespala kdy nespalo dítě. Za a by mě nenechalo za druhé je velmi, velmi akční.
Ráno vstává velmi rychle - žádné ležení v posteli. Rychlý start
A nikdy jinak ![]()
Přeji pevné nervy. Moc neporadím.
![]()
On tedy v noci spí - jako že se budí - ne že by v noci nespal - ale málo hodin a budí se a budí. Mně to stačí. Jsem unavená. ![]()
Příspěvek upraven 16.11.24 v 22:08
Mě dítě přestalo spát v 1,5 roce. Ale nebyl přes den problém, naopak odpadl šílený tlak s uspáváním po obědě a večer. Je ale fakt, že režim bez denního spánku si nějakou dobu sedal…
Co mu ráno pustit pohádku? A ty bys u toho mohla podřimovat? Rybí olej, omezení cukru jsi zkoušela?