Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zdravím ![]()
Mám 4-letou dceru a od odchodu jejího otce se mnou spí v posteli, protože se tak cítí v bezpečí a i mně to zatím takhle vyhovuje.
Mám partnera, se kterým nebydlíme, ale vídáme se. On s tím má problém a chce, abych malou nechala spát ve své posteli.
Je to celkově trochu pedant - časté diskuze o tom, co by se mělo a nemělo.
Má malého syna a k němu se chová líp než k mě dceři - která je podle něj málo samostatná a méně chápající.
Nechce se mi do toho ze spousty důvodů a vlastně i chápu jeho.
Budu ráda, když mi napíšete třeba své zkušenosti a postřehy.
Děkuji a krásný den všem ![]()
@Petronelia píše: Více
Podle toho co píšeš to na mě trochu působí tak, že mu tvá dcera celkově nevyhovuje. A spaní není jeho jediný problém, který s ní má.
Jasně, jeho syn je jeho syn, ale tvá dcera je součástí tebe, takže by se k ní měl chovat hezky.
Každopádně tady záleží hlavně na tobě. A taky, určitě to bude chvíli trvat než si prip zvykne na svoji postel a spaní bez tebe v pokojíčku.
Já mám devitíletou dceru. Manžel pracuje v týdnu mimo domov… a hádej kde dcera spí?
Nee tedy denně. Nebo já se s ní až tak nevyspím.. ale dost často mě ukecá. Naposledy včera ![]()
Jen se na to podívej z pozice nového přítele. Chodí si lehnout s tebou a tvojí dcerou - působí to trochu divně.
Zakladatelka má dceru a přítel zase syna. Prostě krev není voda, biologické dítě bude pořád bližší než dítě partnera. Chce to čas. A pořád platí to výše.
I po praktické stránce - vyspíte se? Může to končit i tím, že bude spát jinde, protože jak se tam převalujete všichni, tak nezabere. O nějakém soukromí a intimitě asi nemá cenu psát.
Ve čtyřech letech by už mělo dítě zvládat spát samo. A spaní s rodiči bych bral spíš jako výjimku tu a tam a ne jako pravidlo.
Říct mi někdo o mém dítěti, že je méně chápající, tak přestane být přítelem. Že si to necháš líbit.
Jinak nám spaly v posteli všechny děti ve věku 4 roky. A všechny tu postel jednoho dne opustily, dokázaly vystudovat, najít si partnery a osamostatnit se. To že s námi ještě ve 4 letech spaly v posteli nemělo na jejich samostatnost žádný vliv.
@Petronelia Jeste spolu ani nebydlite a uz ti organizuje tvoje fungovani s dcerou… Jako, je to tvoje vec, ale nekoho takoveho bych si nechala akorát na hezke chvile ve dvou.
@Bydlící A když to to dítě nezvládne tak co? Tak nic, tak to zvládne v 5,6 letech. Do puberty tam spát nebude.
Navíc to je partner, ne otec dítěte. Ještě s nimi nežije a už ji do toho kecá.
Třeba dcera po odchodu otce hledá pocit bezpečí. A má vysmahnout z postele, protože tam chce spát nový přítel.
Příspěvek upraven 29.08.25 v 10:04
@Petronelia píše: Více
To bych radši byla sama s dcerou, než poslouchat tohle…
Priorita by pro mě bylo moje dítě, ne nějaký chlap co do všeho kecá. Takže asi tak.
Jsem po tezkem rozchodu a rozvodu s nasilnikem.Muj syn byl v te dobe 7lety a spal a chodíval ke mne (k nam) spat jeste i ve veku tech cca 9 let, kdy uz jsem mela noveho partnera (dnes jiz manzel) Byli jsme v peci psychologa ja i syn a dle psychologa to tak syn potreboval. Partner to plne respektoval a chapal. Nebyla bych s muzem, ktery by to zpochybnoval.
Dcera po odchodu otce potřebuje pocit bezpečí. Nebyla bych s chlapem, který to nerespektuje.
@Snopy123 píše: Více
No na to jsem přesně narážel. Je to partner a ne otec dítěte, tak mu může být divné jít si lehnout takhle spolu.
Jestli zakladatelka chce s partnerem žít na 100% tak se musí vzájemně poslouchat a hledat spolu řešení, kompromis.
Jestli se dcera v noci bojí, odchod otce ji zasáhl…tak chápu a i jako nový přítel bych dělal vše pro to aby se cítila v bezpečí a klidu.
Ale jestli spolu mají bydlet a tvořit novou rodinu, tak se tam všichni musí cítit doma a vítání.
Jestli už zakladatelka teď ví, že by to nefungovalo, tak bych se rozhodně nesestěhovával a vztah nikam neposouval.
@Bydlící No ale on je taky otec (má syna), takže divné mu to může být tak jedině z povahy. Ne z role rodiče. Jestli je pochopitelné jak to myslím.
Divné, nebo nepřirozené mu to může přijít ok. Ale říkat a hodnotit dítě partnera jako nesamostatné a méně chápající je přes čáru i kdyby v té posteli nespalo.
Příspěvek upraven 29.08.25 v 10:32
Tak jasně, že nový partner má radši svoje vlastní dítě a nechce spát s cizím v posteli.
Ale vezmi si to i z pohledu svojí dcery - táta se jí odstěhoval (nebo ji dokonce opustil), tak chce být co nejvíc s mámou, aby se ujistila, že aspoň ona s ní zůstane. A teď jí do toho vleze úplně cizí chlap, který je „celkově trochu pedant“ a začne jí vykládat, jak je to špatně, že je nechápavá a nesamostatná. Není toho na ni trochu moc? Podle mě by s takovou situací měl problém i puberťák, natož čtyřleté dítě.
Tím ti neříkám, že se s novým partnerem máš okamžitě rozejít, ale určitě bych dala přednost potřebám dcery před přítelem, který se u tebe nejspíš ještě ani neohřál a už by si diktoval.
Partnera bych na noc domů brala až ve chvíli, kdy se dcera oklepe z rozchodu rodičů a až se ukáže, že nový přítel pro ni bude dobrý parťák a ne jen pedantický otčím, který ji bude neustále buzerovat a protežovat svého syna.
S takovým chlapem bych nebyla. Chlap co nerespektuje moje dite, shazuje ho a keca mi do výchovy by u mě neuspěl. Samozrejme může projevit názor, ale dítě je na prvním místě, pokud se tak cítí v bezpečí, tak bych ho neodstrkovala a ať se chlap třeba zblázní.