Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Někdy je to jen o tom, že dítě svou akcí chce vyvolat nějakou reakci. A je mu v zásadě jedno, jestli je to tvoje pozitivní nebo negativní reakce. Jak už píše OU. Tak to zkus cvičně ignorovat nebo přejít do jiného pokoje, odvést pozornost a uvidíš co to udělá.
@Petra_z_Nuslí To máš (zatím) zlatíčko
Upřímně, můj syn byl přesně do tří let taky poklad, snad ani jednou jsem nemusela zvýšit hlas. Pak se to nějak zlomilo a nejspíš si musel tou revoltou projít
A to byl teda masakr
Ale jak píše @Ou -jejich záměrem není tě vytočit, samozřejmě, to si ještě do puberty počkáme, spíš upoutat na sebe pozornost. A když ne tu pozitivní, tak alespoň negativní no ![]()
@unuděná píše:
@Petra_z_Nuslí To máš (zatím) zlatíčkoUpřímně, můj syn byl přesně do tří let taky poklad, snad ani jednou jsem nemusela zvýšit hlas. Pak se to nějak zlomilo a nejspíš si musel tou revoltou projít
A to byl teda masakr
Ale jak píše @Ou -jejich záměrem není tě vytočit, samozřejmě, to si ještě do puberty počkáme, spíš upoutat na sebe pozornost. A když ne tu pozitivní, tak alespoň negativní no
Ale ona už je v období vzdoru, ale záchvat vzdoru mívá v situacích, kdy opravdu nesmí (přejít sama přes silnici, vzít si ostrý nůž nebo nůžky apod), to samozřejmě hranice je a když na tu hranici narazí, tak je někdy i půlhodinový záchvat. To jsem přítomná a trpělivě počkám až to přejde. Pak obejmu a vysvětlím, že to nejde a proč to nejde. A jde se dál.
Jen asi ty hranice jsou jen v zásadních věcech, tak není tolik třecích ploch.
Ale mě se to mluví, máme jen ji a oba pracujeme s mužem z domova a máme velmi flexibilní profese, takže máme na všechno dost času a s tím spojenou trpělivost.
@Petra_z_Nuslí A nejspíš jenom jí, že?
U nás vždy nejvíc konfliktů vznikalo, když právě nebyl čas na půlhodinové vztekání a vysvětlování, třeba kvůli druhému sourozenci
A když bylo první dítě v období vzdoru, měla jsem doma 3m plně kojené mimino, masochismus
Omluva zakladatelce za OT ![]()
Jo a zlatíčko bych o ní neřekla - nenechá mě mít jí vlasy, nerada se koupe, nenechá mě ostříhat jí nehty, nesnese cokoliv na hlavě, nesnáší boty a ponožky a stále si sundává i venku, nechce obědvat a vůbec sedět v židličce, nenechá se krmit (jí rukama sama)…no je toho spousta ![]()
Ale nic z toho není nějak zásadní problém - vlasy jí vezmu jednou týdně dlaněma a vodou (a má je krásný a čistý), ke koupání nalákám na pěnu a hračky obden, nehty stříhám jen když jednou za čas vypozoruju opravdu hluboký spánek, na hlavu nic nedávám - má ostříhanou ofinu, aby jí vlasy nepadaly do očí, když to jde nechávám ji bosou i venku, obědvat ji nechám rukama a u svého stolečku a jen pár soust (jí dost přes den)…atd atd…
Zbytečně to nelámu přes kolenu a co jde, tak jí přizpůsobím.
Hranice jsou opravdu jen tam, kde je to potřeba z hlediska bezpečí nebo tam, kde by omezovala někoho jiného. Agresivní projevy nemívá žádné.
Příspěvek upraven 04.09.20 v 11:23
@unuděná píše:
@Petra_z_Nuslí A nejspíš jenom jí, že?U nás vždy nejvíc konfliktů vznikalo, když právě nebyl čas na půlhodinové vztekání a vysvětlování, třeba kvůli druhému sourozenci
A když bylo první dítě v období vzdoru, měla jsem doma 3m plně kojené mimino, masochismus
Omluva zakladatelce za OT
Přesně tak, je to opravdu úplně jiná disciplína mít batole v době, kdy máte jen to batole. Pokud je k tomu sourozenec, tak už to je úplně něco jiného a to bych zcela jistě musela změnit rodičovskou strategii ![]()
@Petra_z_Nuslí Přesně. Sama sobě určit, co je důležité a proč, a co naopak můžu přejít bez řešení. Nemít na sebe a dítě příliš velké požadavky. A když ani to nepomůže, počítat do deseti
![]()
Ufff, tohle jsem u nasi nikdy nezazila ale to bude asi tim, ze ja ji venuji veskery cas takze na tyhle blbosti ani nemyslela, dite se nudi a tak vymýšlí blbosti. Proste odpouzej pizornost popripade, kup bubinek, dej mu palicku a at si mlátí. Nase v roce chodila manzelovi uzna bubny hrat a bavi ji to do teď. Nebo piano, ted budem porizovat klavir tak se tesim az zacne i na něm.
U deti to je normalni ale cim vic nudy tim vic takovych situací bude.
Kazdy dite chce pozornost tak jako ji chce dospelej a kdyz ji nema tak dela vse proto aby nejakou mělo.
Dalsi věc, je dobré uz od mala, ucit deti jista pravidla. Jdeme ven musis mit boty, prijdem z venku boty dame sem, umyjel ruce atd.. nase mala to ma takhle uz od mala a jen co vstane tak vi ze rano musi srovnat plysaky, perinu a dat polsar na stranu, sednout ke stolu a cekat na snidani, kdyz jdem ven musi mit uklizeny hracky kdyz prijdem domu uklidi boty a jde si umyt ruce popripade rovnou vykoupat. Atd atd…
@Leo44 No je vidět, že tvoje dítě ještě nenapsalo dát si otázku Proč musím mít srovnané plyšáky? Co se stane, když to neudělám? Jaktože venku můžu jíst svačinu za pochodu a doma u toho musím sedět? Jaktože tatínek si vezme obča sjídlo k televizi?
Moje děti si naopak tyto otázky kladly velmi záhy. A argument, že to tak být musí/maminka chce apod. u tohoto typu dětí moc nepochodí.
Takže nějaká rutina, stejná pravidla a rituály opravdu není samospásné.
I mezi dospělými jsou lidé, kteří spíš jen poslouchají a pak i ti, kteří za nějakými nařízeními a pravidli hledají smysl a přidanou hodnotu a nebudou poslouchat jen proto, že to někdo řekne.
@Petra_z_Nuslí píše:
Je pravda, že já vycházím jen ze zkušenosti se svým batoletem a se svou výchovou. Dcerka nic nedělá naschvál aby mě vytočila, vždycky vypozoruju, že jí šlo o něco konkrétního co potřebovala. Je jí teda 23 měsíců, třeba se to ještě změní, těžko říct.Zrovna včera byla situace, že bych si mohla myslet, že mi něco dělá naschvál, ale i to mělo důvod. Vždy když přijde domů, tak si jde sama umýt ruce. Vzala ale mýdlenku s mýdlem a naplnila ji vodou a rozlila na zem. Mohla jsem ji okřiknout, ale přišla jsem k ní a zjistila, že to mýdlo bylo přischlé k mýdlence a že bez toho navlhčení by nešlo vyndat…pak to vylila, protože chtěla to mýdlo vyklopit. Kdybych to neprozkoumala, mohla bych to vzít jako akt vylívání vody na zem.
Nezlob se na mě, ale myslíš, že má ve 2 letech takhle vyvinutý logicky myšlení?
![]()
@Leo44 píše:
Kazdy dite chce pozornost tak jako ji chce dospelej a kdyz ji nema tak dela vse proto aby nejakou mělo.
Dalsi věc, je dobré uz od mala, ucit deti jista pravidla. Jdeme ven musis mit boty, prijdem z venku boty dame sem, umyjel ruce atd.. nase mala to ma takhle uz od mala a jen co vstane tak vi ze rano musi srovnat plysaky, perinu a dat polsar na stranu, sednout ke stolu a cekat na snidani, kdyz jdem ven musi mit uklizeny hracky kdyz prijdem domu uklidi boty a jde si umyt ruce popripade rovnou vykoupat. Atd atd…
Sednout ke stolu a čekat na snídani? Vážně? To co popisuješ mi přijde spíš jak ráno ve vězení než běžné rodinné, pohodové ráno ![]()
Na spoustu dětí funguje místo zákazů říct, co může. Chceš bouchat? Do dveří se neboucha, ale můžeme vzít buben, polštáře.. A bouchat si tam. Tím zakazes nežádoucí činnost a zaroven nabidnes alternativu. Ne vzdy to funguje, nekdy dite trva má mlácení do dveří, tak ho prostě chytnu a nepustím, dokud se neuklidní a nezačne dělat něco, co může. Nekdy jde odvést pozornost jednoduše a hned, jindy je to s půlhodinovym revem. Oboji je normalni, deti se to casem nauci, ale ani to neznamena, ze to nebudou dal zkouset…
@PeBa12 píše:
Nezlob se na mě, ale myslíš, že má ve 2 letech takhle vyvinutý logicky myšlení?![]()
spíš jsem to udělala před ní, jsou jak opičky, vždyť víš:-)
@Leo44 To nebude tím, že jí věnujes veškerý čas. Nebo rozhodně to nebude jen tím. Spíš je to dost o povaze. Prostě jsou děti klidnější, které si ani moc nevsimaji toho, co jim ke vsimani nepredhodis a pak jsou děti, které třeba chtějí všechno prozkoumat, vidět, zjistit, jak co funguje, kde co je, vše si vyzkoušet… Prostě velmi akční děti. Jedno takové mám doma. Chová se podobně jako dítě zakladatelky. A to, že neustále leze někde po nábytku, boucha tím, čím nemá, křičí, snaží se používat elektrické zasuvky a dělat všemožne veci nevhodne pro dítě v tomto věku opravdu není tím, že bychom se mu málo věnovali. Ale prostě tím, že to chce dělat a chce to dělat víc než aktivitu, pro kterou se ho snažím nalákat. A v zásadě si myslím, že ono na tom není zas až tak nic divného.