Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím, potřebuji poradit. Je mi 25 let a přitelovi 27. Jsme spolu 7 let. X let bydlime s tchyní v byte. Minulý rok jsme zacali resit stavbu domu, ale pres koronáč a velmi špatné počasí se vse protahlo o nekolik mesiců. Takze mame se všim zpoždění. Jsme v úplném stavebním začatku (zakladová deska) stále si predstavuji jaký klid a pohoda bude na domečku. Jelikoz má tchyně spoustu kamaradek v okolí, neustale u nas nekdo je. Ano u nas. Jelikoz byt patří i přítelovi a já tam mam trvalé bydlište. Naprosté nesoukromi a nerespektovaní toho, že jsme tam i my a mohlo by nam to vadit jako pracujícim lidem na směny. Zavidim všem lidem co dojdou domů z prace do prázdneho a tichého domu ci bytu. Z tchyně mam pocit, že me prestala mit rada od doby kdy ví, že se stehujeme pryc. Do dnes nechapu proc. Že jí odvedu syna? Že nebudeme platit účty? Nebo snad, že nejsem tá pravá? Pred tím jsme, ale vychazeli skvele. Ma nekdo podobnou zkušenot. Nebo radu jak to přečkat nez postavime? Podotýkam, že podnajem a stehovani neprichazí v uvahu z důvodů financí. Spis by me zajimal nazor žen, proč se tchyně najednou tak zmenila. ![]()
Dekuji za vsechny odpovedi.
![]()
@Jana0022 a nezměnila se proto, že jí chceš diktovat, jak se má chovat v bytě, který jí patří a kde celý život žije? Předpokládám, že tvůj přítel část bytu zdědil, že? Bez ohledu na to, že je část bytu jeho, bych společný život začala tím, že si najdu vlastní bydlení. Bydlíš v cizím bytě, tak se holt musíš přizpůsobit ty…
Proč se změnila? Možná proto, jak píšeš. Na jednu stranu jí třeba vadí nedostatek soukromí a na druhou to, že jí odvedeš synáčka. Promiň, ale pořád vy bydlíte u ní a to že ty tam máš trvalé bydliště na tom opravdu nic nemění. Půlku bytu asi taky příteli věnovali rodiče, ne? Na tvém místě bych držela ústa, přečkala těch pár měsíců do dostavení domu a byla ráda, že mám jak ušetřit.
@Jana0022 pocity nesoukromi a pocity, ze zavazi, proziva majitelka bytu, matka tveho pritele.
Zkuste si v klidu nejak promluvit. Soucitim s tebou. Za chvíli budeme resit něco podobnyho. Opravila jsem si kdysi horní patro u našich, ale už mám to je s dětmi malý a chceme proste svoje soukromy. Tak chceme stavet. Naši to budou asi taky brát těžce. Hlavně si do toho staveni nenechte kecat. Zkus se nějak obrnit a pokoušet se spolu bez emocí vycházet. Prece jen vas u sebe nemusela nechat bydlet. Ten byt asi přítel nekupoval ne?
@Jana0022 píše:
Zdravím, potřebuji poradit. Je mi 25 let a přitelovi 27. Jsme spolu 7 let. X let bydlime s tchyní v byte. Minulý rok jsme zacali resit stavbu domu, ale pres koronáč a velmi špatné počasí se vse protahlo o nekolik mesiců. Takze mame se všim zpoždění. Jsme v úplném stavebním začatku (zakladová deska) stále si predstavuji jaký klid a pohoda bude na domečku. Jelikoz má tchyně spoustu kamaradek v okolí, neustale u nas nekdo je. Ano u nas. Jelikoz byt patří i přítelovi a já tam mam trvalé bydlište. Naprosté nesoukromi a nerespektovaní toho, že jsme tam i my a mohlo by nam to vadit jako pracujícim lidem na směny. Zavidim všem lidem co dojdou domů z prace do prázdneho a tichého domu ci bytu. Z tchyně mam pocit, že me prestala mit rada od doby kdy ví, že se stehujeme pryc. Do dnes nechapu proc. Že jí odvedu syna? Že nebudeme platit účty? Nebo snad, že nejsem tá pravá? Pred tím jsme, ale vychazeli skvele. Ma nekdo podobnou zkušenot. Nebo radu jak to přečkat nez postavime? Podotýkam, že podnajem a stehovani neprichazí v uvahu z důvodů financí. Spis by me zajimal nazor žen, proč se tchyně najednou tak zmenila.Dekuji za vsechny odpovedi.
![]()
Strašně se mi líbí, jak ty se v 25 k někomu nakvartýruješ do bytu a používáš spojení „u nás“, a jak vy nemáte soukromí. Tobě tam nepatří ani klika u dveří a máš dost drzosti na tom se tam roztahovat. Tahle absence jakékoli pokory a sebereflexe je naprosto děsivá.
Co jít do podnájmu? Já bych s tchyni nebydlela ani zadarmo. Ani kdyby mi to snad někdo zaplatil.
zřejmě ji taky vadí že tam ONA nemá žádné soukromí..
@mackA159 píše:
Co jít do podnájmu? Já bych s tchyni nebydlela ani zadarmo. Ani kdyby mi to snad někdo zaplatil.zřejmě ji taky vadí že tam ONA nemá žádné soukromí..
vsak pise, ze nechce kvuli penezum. Bydli levne v cizim.
Společné bydlení vyžaduje mnoho kompromisů a to z obou stran. Jinak k tvé otázce… určitě to hraje svoji roli, zvykla si, že jste všichni pohromadě a nyní bude v bytě sama. Třeba má obavy, že se nebudete vídat tak často. Taky jsem tchýni odvedla syna a bylo to velmi bouřlivé. Volala mi, že má zkažené vánoce, že už tam nebudou celá rodina, kolikrát volala i manželovi, že už je nemá rád, že tam jezdíme jen každý druhý vikend
. Bylo to náročné, ale časem se to dost zlepšilo. Nyní spolu vycházíme hezky, zpětně se mi svěřila, že to pro ni byl šok. Byla zvyklá se starat a všechny opečovávat a tímto ztratila životní náplň. Ale zas má dvě vnoučata, tak to za to prý stálo
. Vydrž bude líp, je jasné, že ve svém bydlení už budete mít svůj klid.
Moc nechápu, co řešíš. Znáš to pořekadlo „čí chleba jíš, toho píseň zpívej“? Zkrátka jsi v jejím bytě (maximálně tak ještě částečně v domě tvého PŘITELE - dokonce ani ne manžela), tobě tam nepatří nic. A rozčiluješ se, že tam nemáš soukromí
Jediný, kdo tohle může nějak rozumně řešit, je tvůj přítel, ale pokud jemu to nevadí, tak si těžko můžeš otvírat pusu ty. Předpokládám, že do společného bydlení jste šli proto, že jste to potřebovali, na nájem nemáte, jak píšeš. Takže s prominutím „drž hubu a krok“ a co nejvíc urychlete tu stavbu ![]()
Díky tomu, že bydlíš u ní za pakatel (ano, u ní, tvého tam není nic, trvalé bydliště opravdu nic neznamená, to spíš aby se tchyně bála, abys někde nezasekla pořádnou sekeru a neoblepil jí exekutor celý byt
) si můžete dovolit stavbu toho tvého vysněného baráčku. Takže radím zatnout zuby a nepouštět se do nějakých větších akcí.
V prvé řadě..doma je tam ona, ne ty. Proto mají mladí mít co nejdříve svoje, pokud to jen trošku jde. Takhle jsme bydleli 4 roky, ale měli oddělený vchod a svůj byt. Nakonec manžel pochopil, po pár hadkach s jeho otcem, že to nejde dál a postavili jsme maličký domek a jsme šťastní a spokojení. Ale nikdy jsem se tchýni do ničeho nemontovala, nic tam moje nebylo, tak jsem se podle toho chovala.Ano,nedostatek soukromí jsem také pociťovala, protože k nám chodila denně za malým a neustále si ho privlastňovala. Ale nikdy jsem nic neřekla. Takže do svého a je to.👍
@Janli píše:
@Jana0022 a nezměnila se proto, že jí chceš diktovat, jak se má chovat v bytě, který jí patří a kde celý život žije? Předpokládám, že tvůj přítel část bytu zdědil, že? Bez ohledu na to, že je část bytu jeho, bych společný život začala tím, že si najdu vlastní bydlení. Bydlíš v cizím bytě, tak se holt musíš přizpůsobit ty…
Omlouvám se jestli to tak vyznělo. Ale pani tchyni nic nediktuju. Plně reapektuju, ze byt je z vetší casti její i bez ohledu že přítel investoval urcitý obnost penez do rekontrukce, aby se nam tam žilo lepe. Ale to jsem vůbec nechtela vytahovat.
@Jana0022 Takovéto bydlení nikdy nedělá dobrotu tedy alespoň ve většině případů
Myslím si že obě strany by se měly respektovat.Ale ne vždy to jde. Preji pevné nervy a ať je domek brzy hotov.
Hele ono to fakt může být o tom, že se chystáte odtrhnout… Zůstane tam sama, syna jí odvedeš… A třeba u nás se mohla tchýně postavit na hlavu z toho, že - kupodivu - budeme mít na dům hypotéku. Jako… Na jednu stranu chápu, ona má z dluhů neskutečnou hrůzu zkříženou s takovým správně maloměšťáckým „se to nedělá“. Takže asi ji to fakt děsilo. Na druhou stranu nám v důsledku toho dělala různé scénu na facku a vymýšlela úplně šílené alternativy. Nebylo to jednoduchý období
. Trvalo to, ale v zásadě to taky přešlo - ona je obecně trochu cvok, takže se postupně vrátila na dvou předcházející úroveň… Prostě se člověk musí vyvztekat mimo a brát to tak, že je to taky rodina. Pokud je tvoje tchýně navíc normální milá ženská, tak se ani vztekat nemusíš a výhodnější bude si s ní s pochopením promluvit. Vždyť ono zůstat na stará kolena sama v bytě, to fakt nemusí být lákavá vyhlídka…