Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Dojíždění do školky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.9.22 18:37
Časově tu vubec nebudete dávat, vždyt nedáváte časově ani školku, kam chodí teď 
je to sebevražda a upřímně si ani nemyslím, že by mu to pomohlo ve zvládání školky teda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.22 19:18
@Linduš91 píše:
Ahoj, ano zakládala jsem tady diskuzi o tom, že máme problém se školkou. Syn se začal znova počůrávat, ve školce nekomunikuje, jen pláče. Doma se ptám, jaké to bylo, co dělali. Tak vyjmenuje, že brečel, pak se počůral, pak se převlíkal, pak venku seděl na lavičce a plakal, jídlo nebylo dobré a paní učitelku nemá rád. To je vše. Hračky tam prý nemají a děti tam žádné nevidělTakže si dovedu dost dobře představit, že tam asi dost trpí.
Syn teď chodí domů po spinkání, první 4 dny šel po obědě. Teď už mi ho nemá kdo vyzvednout tak brzy. Já jsem ve zkušební době, manželovi nedali dovolenou. Od příštího týdne už bude muset po 16. hodině. Už to nemáme jak lepit…
A víš to jistě? Protože tak, jak jsi to popisovala, tak bych si spíš uměla představit, že se manžel ptal stylem „Možná bych si mohl vzít dovolenou, ale on to syn asi zvládne i bez toho, jo vy mě tady potřebujete, no tak ok, to se nedá nic dělat, my si to nějak zařídíme.“, než že by důrazně řekl „moje mladší dítě má problémy s adaptací a já ho v tom nemůžu nechat, rád bych dopřál manželce klidný vstup do zaměstnání, které hledala tak dlouho, opravdu bych ocenil, pokud bych mohl mít upravenou pracovní dobu na…, mohu za to nabídnout… (dodělání práce z domova, delší prac. dobu až si to sedne, prac. sobotu atd.)“.
Opravdu jsem se nesetkala s prací, kde by se THP pracovníkovi (ne dělník na lince) nevyšlo v těchto případech vstříc.
Přijde mi, že vymýšlíš krkolomná řešení, ale pořád jsi v tom sama jako kůl v plotě. Manžel by se měl zamyslet…
Možná mu křivdím, ale bohužel to znám ze svého okolí, kdy muž nechtěl ráno odvádět, protože by to bylo jen půl hodiny po času, kdy může odvádět žena, a že mívá ráno pracovní telefonáty a nejde to, pak že musí jezdit radši dřív kvůli zácpám atd. Takže ženská ráno vstala, v 6:30 vypadla i s dětmi z domu, chlap byl ještě doma (údajně už jen max. půlhodinku). Potom ona v 16h vyzvedla, došla nakoupit, doma uvařila a v 18h dorazil chlap (s tím, že byla zase zácpa a dřív to nešlo). Potom ta žena naprosto omylem zjistila, že prac. dobu 8:30-17 si vybral ten chlap a na stejné pozici může úplně s přehledem chodit 6-14:30, když bude chtít a nebude líný vstávat, nebo naopak může chodit 9-17:30. Ale jemu se nechtělo vstávat a vyhovovalo mu, že mu ženská ráno uchystá snídani, pak má doma klid mrknout na zprávy, a přijede domů zase už k obstaraným dětem a uchystané večeři.
Takže já se opakuju, ale podle mě by manžel měl upravit svou pracovní dobu tak, aby buď vodil, nebo vyzvedával, a to dítě tam nebylo tak dlouho. Školka 40min. s přestupem mi přijde v tuto chvíli jako nevhodné řešení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.22 23:32
@stinga Jednou týdně je Předškolák, kde se učí o dějinách, vesmíru atd. samozřejmě úměrně jejich věku, ale třeba pracovní listy dělají i průběžně během celého týdne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.22 12:00
@ibis píše:
@poučená Říkat o maminách a dětech roboti a hlavně to Ano
Svoboda člověka. Mluvila jsem o otroctví. Ale to je obecné téma lidské společnosti.
Svobodu si člověk nevyhádá.
Dospělí si umí všechno rozumem odvysvětlit, proč co musí.
Děti, když vyrostou, tak často pak říkají, že jsou rádi, že už nejsou děti.
Jenom na to jsem upozornila. Do situace a jak ji vyřešit, nezasahuji. Řešila jsem ji kdysi, když moje děti byli školkového věku, před pár lety jsem ji krátko pomáhala řešit mladší dceři, nyní ji řeším se starší dcerou.
Vozila jsem před 3 lety své 3 malé vnučky MHD s přestupem a výšlapem od busu, ode dveří domu ke dveřím školky 40 minut. Ale začínalo se od 9 hodin a nejmladší jsem vyzvedávala dřív, než ty starší v 16 hodin. Holčičky se podporovaly v brečení. Vynahrazovala jsem jim to pak pobytem na hřišti až do večeře. Je to pro ty malé řehole.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.22 13:26
@ibis Rodiče chtějí pro své děti to nejlepší, ale pak jim dělají násilí. Nad tím se je třeba zamyslet. Najednou jsou jiné věci důležitější, než spokojenost jejich dětí. Je to takový nevyřešený bludný kruh.
Konkrétní bludné kruhy vypadají různě, ale pořád jsou to bludné kruhy.
Lidé neví, jak ze svých bludných kruhů ven odejít. Řešili to už dávní filosofové, a stále to vyřešené není. Jsme otroky. Čeho? Je toho celkem dlouhý seznam, co všechno je náhle důležitější, než štěstí dítěte. Celkem je to smutná bilance lidské existence, smyslu lidského bytí. Ale tak, aspoň to sobě a svým dětem udělat snesitelnější 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.22 13:37
@poučená Jo, teorie super, ale realita je bohužel úplně někde jinde. Já jako rodič jsem povinná dítě vychovat a připravit ho do života. A od mala mu vysvětlovat, že není středem vesmíru, že ne vždy bude po jeho. On, ona musí do školky, školy a já zase do práce. On musí poslouchat učitelku a já zase svýho šéfa. Můžeme o ledasčem diskutovat, ale jsou věci přes které nejede vlak… Bohužel spoustu lidí to tak nemá…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ludmilaadamkova
9.9.22 13:44
A co když dítě chodí do školky rádo? To je taky otroctví? A není pak otroctví že brečí že chce za kamarády do školky?
Své dítě si do školky odvedu sama a nepotřebuji k tomu babiččinu asistenci a dítě si užije školku a celé odpoledne jsme pak spolu venku pokud je hezky.
Třeba tvé děti se těšili až budou dospělé. Ne pro každé dítě je život řehole už od malička
- Citovat
- Upravit
9.9.22 13:57
@ibis píše:
@poučená Jo, teorie super, ale realita je bohužel úplně někde jinde. Já jako rodič jsem povinná dítě vychovat a připravit ho do života. A od mala mu vysvětlovat, že není středem vesmíru, že ne vždy bude po jeho. On, ona musí do školky, školy a já zase do práce. On musí poslouchat učitelku a já zase svýho šéfa. Můžeme o ledasčem diskutovat, ale jsou věci přes které nejede vlak… Bohužel spoustu lidí to tak nemá…
Poslouchat toho a onoho, to je otroctví. Tak proč ses pak rozčilovala nad mým upozorněním, že rodiče jsou otroci, kteří dělají ze svých dětí otroky?
Realita. Realita je taková, na jakou stačíme. Dokud stačíme na realitu systému otroctví, tak žijeme v takové realitě. Já jsem žila také v realitě otroctví, má pojmenování domácí násilí. Proč?, to jsem se pak dlouho sebe ptala. Odpovědí bylo více, a za všemi mými odpověďmi byl strach. Takže nyní vím, že žijeme v otroctví, dokud se nezbavíme strachu.
Já vím, je to hodně široce pojaté. Ale mít strach, že přijdu o všechny výhody, které mám, když neposlouchám, to je normální otroctví.
Já neumím vyřešit situaci maminky zakladatelky, jen jsem poukázala na tuto skutečnost. Jak se zbavit strachu, to je velké téma samo o sobě. Proč se malé dítě znovu začne počůrávát? Má strach. Z čeho má strach? Je vrženo do situace, které nerozumí a v podstatě má strach o vlastní přežití. Jeho rodiče také mají strach o vlastní přežití. Zbavit se strachu nejde na pokyn, zatímco přikázat poslušnost, na to donucovací prostředky známe každý.
Já za to nemohu, že jsme se narodili do takového systému, v němž jsme otroky, protože máme strach.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.22 14:02
@poučená Poslouchat není otroctví!!! To je slušnost!!! Jde o nastavení v hlavě. Když tě nebude dítě poslouchat, tak co???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.22 14:21
@ibis píše:
@poučená Poslouchat není otroctví!!! To je slušnost!!! Jde o nastavení v hlavě. Když tě nebude dítě poslouchat, tak co???
Učila jsem se napřed komunikovat Ne na různé způsoby.
Učila jsem se rozlišovat, co se mi líbí a co se mi nelíbí.
Učila jsem se rozlišovat, co je dobré a co je zlé.
Vrátila jsem se prožitkově do dětství, mládí a odpouštěla jsem lidem mnohé, proč jsem kvůli nim měla strachů plno.
Pochopila jsem, že ti lidé za to nemohli, Pomohla mi myšlenka odněkud, že „všichni jsme oběti obětí“.
CO SE TÝČE POSLUŠNOSTI:
Je poslušnost jako slušnost, zdvořilost a vděčnost a je poslušnost jako to mnohé, co je úplně něco jiného.
Je poslušnost jako forma spolupráce, ale je poslušnost jako podléhavost zájmu silnějšího. Takové že „člověk nemá na vybranou“. Poslušnost jako podřízení se silnějšímu, což je podrobení se násilí.
Ta správná poslušnost je projevem lásky, vychází ze srdce, znamená: mám tě rád.
Ovšem hrozné je to maminkovské vydírání láskou.
Lidi si potřebují mnoho slov vyjasnit, co vlastně znamenají.
Ale nutit malé dítě k poslušnosti, když ono nemá schopnost ani chápat smysl věcí, to snad každá maminka se do dítěte umí vžít, že to není v jeho možnostech a že mu dělá násilí a že až jednou dítě bude mít rozum, že buď jí to bude umět odpustit, anebo jí to nikdy neodpustí. Oni ty dneska malé děti budou brzy dospělí a vy jejich maminky budete staré, to si také zkuste představit, když dnes silou o svých dětech rozhodujete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.22 17:31
@ludmilaadamkova píše:
@poučenáA co když dítě chodí do školky rádo? To je taky otroctví? A není pak otroctví že brečí že chce za kamarády do školky?
Své dítě si do školky odvedu sama a nepotřebuji k tomu babiččinu asistenci a dítě si užije školku a celé odpoledne jsme pak spolu venku pokud je hezky.
Třeba tvé děti se těšili až budou dospělé. Ne pro každé dítě je život řehole už od malička
Když dva dělají totéž, není to totéž.
Kdyby zakladatelky dítě rádo chodilo do školky, tak jsem nepsala to, co jsem napsala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.22 20:09
@poučená píše:
Poslouchat toho a onoho, to je otroctví. Tak proč ses pak rozčilovala nad mým upozorněním, že rodiče jsou otroci, kteří dělají ze svých dětí otroky?Realita. Realita je taková, na jakou stačíme. Dokud stačíme na realitu systému otroctví, tak žijeme v takové realitě. Já jsem žila také v realitě otroctví, má pojmenování domácí násilí. Proč?, to jsem se pak dlouho sebe ptala. Odpovědí bylo více, a za všemi mými odpověďmi byl strach. Takže nyní vím, že žijeme v otroctví, dokud se nezbavíme strachu.
Já vím, je to hodně široce pojaté. Ale mít strach, že přijdu o všechny výhody, které mám, když neposlouchám, to je normální otroctví.
Já neumím vyřešit situaci maminky zakladatelky, jen jsem poukázala na tuto skutečnost. Jak se zbavit strachu, to je velké téma samo o sobě. Proč se malé dítě znovu začne počůrávát? Má strach. Z čeho má strach? Je vrženo do situace, které nerozumí a v podstatě má strach o vlastní přežití. Jeho rodiče také mají strach o vlastní přežití. Zbavit se strachu nejde na pokyn, zatímco přikázat poslušnost, na to donucovací prostředky známe každý.
Já za to nemohu, že jsme se narodili do takového systému, v němž jsme otroky, protože máme strach.
Ale když to bereš takhle zeširoka, tak vlastně v otroctví žije jakýkoliv zástupce společenského druhu. Ať už včela, mravenec, šimpanz nebo vlk. Protože v každém společenství se jedinec musí do jisté míry vzdát svých osobních tužeb ve prospěch celku. Jinak by to nefungovalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
