Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dokázaly jste odpustit nevěru?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.8.22 12:19
Za mě byla chyba se k němu vracet. Já bych to totiž taky neskousla..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.22 12:23
@Anonymní píše:
Zdravím, věřím tomu, že dost z Vás zažilo nevěru. Dokázaly jste se s tím vyrovnat? Mě přítel podváděl před rokem a pořád se z toho nemůžu vzpamatovat. Měli jsme mezi sebou horší období, zemřel mi deda a špatně jsem to nesla, do toho jsem měla hodně práce…no bohužel potkal jinou. Do té doby jsem věřila tomu, že on je ten, co by nikdy nepodvedl, no spletla jsem se. Po měsíci, co se s ni scházel mi o ni řekl, pak po par dnech mi psal, volal, že miluje me a ze chce být se mnou, že se nechal zblbnout (ona je ještě k tomu vdaná) já jsem se k němu tedy vrátila. Jenže jsem mu pak vlezla do telefonu ( vím, že se to nedělá, ale v dané situaci jsem proste musela) no stále si psali…on jak ji miluje atd. To už jsem od něho odesla….jenže on mi neustále psal, volal, pak, že to s ní definitivně skončil, čemuž jsem pak uvěřila. Říkal, že se do toho zamotal a ze nevěděl, jak to s ni ukončit, ale ze ji nikdy doopravdy nemiloval, že prý byl psychicky z našich posledních měsíců v háji, tak si myslel, že jinde bude šťastnější atd. atd. Vrátila jsem se tedy k němu, nějak jsem si ten život bez něho nedokázala představit. Po této události jsme spolu už rok ( predtim 4 roky) jsem těhotná, opravdu se snaží, vím, že s ní není v kontaktu, na miminko se těší, ale já se k tomu neustále vracím, premyslim nad tim, jak to mohl udělat a nedokážu to pochopit, ani jít dal…neustále se kvůli tomu hádáme, on nedokáže pochopit, že se v tom pořád rýpu a nesmetu to ze stolu, ale mě to nedá…premyslim nad tim, jak vypada, co na ní je a na mně ne, je to začarovaný kruh. Jak se Vám povedlo odpustit nevěru a jít dal? Děkuji
Proboha proč dítě když vám to neklape 
Já jsem odpustit a zapomenout dokázala. Jenže on šel pak stejně za ní. Naštěstí jsem měla rozum a netehotnela když jsem nevěděla jak nám to bude/nebude znovu fungovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.22 12:27
“Odpustila” jsem, vrátila se. Byla to chyba, už bych to neudělala. Díky Bohu jsem našla sílu to ukončit a teď mám úžasného manžela a táti pro naše děti ❤️️
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.22 12:29
Odpustila a byla to chyba.
Ten se nikdy nezmění, vykašli se na to a dejte si oba šanci žít normální život ve spokojeném svazku, kde se dva lidi milují a ctí 
To bych ti poradila.
Ale vzhledem k tomu, že ste si upekli dítě (zbláznila ses???), tak holt seď a trp. Pokud jsi muže vzala zpět a zpečetila to dítětem, tak teď už fakt nemá smysl vytahovat historii a mlátit mu ji o hlavu. Pokud se s minulostí nemůžeš srovnat a budeš to pořád takhle přemílat, zblázníte se za chvíli oba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.8.22 12:33
Otazka zněla, jak některé dokázaly odpustit nevěru. Těhotenství nelituju, i kdybych mela být s miminkem sama. Seď a trp mi v této situaci nepomůže.
- Citovat
- Upravit
25.8.22 12:50
No.. 
Já mám svou hrdost, a kdyby v tom prostě byla jiná, tak ať táhne 
Zvlášť co nepochopím, tak ti to neudělal jen jednou (zkrat), ale opakovaně (a ještě k tomu s jednou a tou samou osobou). Podívej se co to je za člověka, a jak tě asi „miluje“ a jak si tě "váží, když v tobě několikrát přetrhnul důvěru.. j8 bych s takovým pocitem žít nemohla.. A navíc, říká se (a na tom je něco pravdy), udělá to jednou, udělá to klidně znova - a ty jsi mu, bohužel, dala i povolení tím, že se klidně mohl několikrát otřít jinde a stejně se pak mohl vrátit. 
… Nyní mám partnera 4 roky a miluju ho šíleně moc, ale kdyby mě podvedl, pro mě by to bylo něco neodpustitelného - takže bych odešla. Bohužel, já bych se přes to nedokázala přenést a ublížilo by to celému i slepovanému vztahu. a takhle žít bych prostě nechtěla…V minulosti jsem u přítele měla podezření z nevěry ale rozešla jsem se s ním kvůli dalším problémům a tohle byla spíš jen další kapka do už plnýho kastrolu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.22 12:55
@Anonymní píše:
Otazka zněla, jak některé dokázaly odpustit nevěru. Těhotenství nelituju, i kdybych mela být s miminkem sama. Seď a trp mi v této situaci nepomůže.
pokud to nezvládneš sama v sobě, zajisti si psychologa, terapeuta a podobně. Ten ti možná zkusí zklidnit psychiku tak, abys nešla na první našlápnutí.
Jenže zakladatelko, ono těžko radit - tvé tělo dělá to, co je správný, a to i přes tvůj vlastní odpor - proto se s tím nemůžeš srovnat, ono se to prostě moc nedá.
Mě trvalo dobrý dva roky než sem to pustila z hlavy - a byly v tom velké omluvy a další činy. A teprve po zahojení ran sme mohli dál budovat. Tys celou tuhle fázi přeskočila a teď jakožto těhotná to znovu a znovu vytahuješ.
A jak píšu, přesto to byla chyba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.22 12:59
@Anonymní píše:
Zdravím, věřím tomu, že dost z Vás zažilo nevěru. Dokázaly jste se s tím vyrovnat? Mě přítel podváděl před rokem a pořád se z toho nemůžu vzpamatovat. Měli jsme mezi sebou horší období, zemřel mi deda a špatně jsem to nesla, do toho jsem měla hodně práce…no bohužel potkal jinou. Do té doby jsem věřila tomu, že on je ten, co by nikdy nepodvedl, no spletla jsem se. Po měsíci, co se s ni scházel mi o ni řekl, pak po par dnech mi psal, volal, že miluje me a ze chce být se mnou, že se nechal zblbnout (ona je ještě k tomu vdaná) já jsem se k němu tedy vrátila. Jenže jsem mu pak vlezla do telefonu ( vím, že se to nedělá, ale v dané situaci jsem proste musela) no stále si psali…on jak ji miluje atd. To už jsem od něho odesla….jenže on mi neustále psal, volal, pak, že to s ní definitivně skončil, čemuž jsem pak uvěřila. Říkal, že se do toho zamotal a ze nevěděl, jak to s ni ukončit, ale ze ji nikdy doopravdy nemiloval, že prý byl psychicky z našich posledních měsíců v háji, tak si myslel, že jinde bude šťastnější atd. atd. Vrátila jsem se tedy k němu, nějak jsem si ten život bez něho nedokázala představit. Po této události jsme spolu už rok ( predtim 4 roky) jsem těhotná, opravdu se snaží, vím, že s ní není v kontaktu, na miminko se těší, ale já se k tomu neustále vracím, premyslim nad tim, jak to mohl udělat a nedokážu to pochopit, ani jít dal…neustále se kvůli tomu hádáme, on nedokáže pochopit, že se v tom pořád rýpu a nesmetu to ze stolu, ale mě to nedá…premyslim nad tim, jak vypada, co na ní je a na mně ne, je to začarovaný kruh. Jak se Vám povedlo odpustit nevěru a jít dal? Děkuji
proboha, a proč jsi s ním dělala dítě??? on má pravdu, pokud jste se dohodli, že mu to odpustíš, jedete dál a založíte rodinu, tak teď už ji ničíš ty, svým chováním…Buď jsi se s ním měla rozejít tehdy, nebo do toho už nevrtat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.22 13:00
Tak takových diskuzí je tady plno. Časem na to budeš míň a míň myslet, ale nezapomeneš na to nikdy. Vyřeš si to s psychologem, ať nezničíš rodinu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.22 13:00
@Anonymní píše:
Otazka zněla, jak některé dokázaly odpustit nevěru. Těhotenství nelituju, i kdybych mela být s miminkem sama. Seď a trp mi v této situaci nepomůže.
Ale co čekáš??? Když teď budeš furt na něj hnusna, myslíš, že ti bude věrný?? Bude asi stejně jako předtím, kdyz byla „krize“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.8.22 13:01
Přesně to jsem si taky vždycky říkala, že bych nevěru v životě neodpustila a ze nechápu, jak se někdo k někomu mohl po nevěře vrátit….jenže jsem si to bohužel říkala do te doby, než se mi to stalo. City v tu chvíli byly silnější než hrdost. Stále si myslím, že není ten typ nevěrnika, že by lezl za každou…dítě je pro něj nejvíc(tím jsem si jistá), ale už tomu, že zase někoho nepotká nemůžu 100% věřit ať se snaží sebevíc a ano někomu asi prijdu blbá, že s ním jsem a navíc těhotná, ale i kdybychom to spolu nedali, tak vím, že o dítě bude postaráno. Spíš řeším hroznej blok v hlavě přemýšlím nad tim a nemůžu z toho ven..
- Citovat
- Upravit
25.8.22 13:04
@Anonymní píše:
Přesně to jsem si taky vždycky říkala, že bych nevěru v životě neodpustila a ze nechápu, jak se někdo k někomu mohl po nevěře vrátit….jenže jsem si to bohužel říkala do te doby, než se mi to stalo. City v tu chvíli byly silnější než hrdost. Stále si myslím, že není ten typ nevěrnika, že by lezl za každou…dítě je pro něj nejvíc(tím jsem si jistá), ale už tomu, že zase někoho nepotká nemůžu 100% věřit ať se snaží sebevíc a ano někomu asi prijdu blbá, že s ním jsem a navíc těhotná, ale i kdybychom to spolu nedali, tak vím, že o dítě bude postaráno. Spíš řeším hroznej blok v hlavě přemýšlím nad tim a nemůžu z toho ven..
Trochu si lžeš sama sobě… komu není rady tomu není pomoci něčím jsi si jistá, ale zas mu na 100% nevěříš, taky si myslíš že už v tom jiná není… ale třikrát tě podvedl.. no ehm
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím, věřím tomu, že dost z Vás zažilo nevěru. Dokázaly jste se s tím vyrovnat? Mě přítel podváděl před rokem a pořád se z toho nemůžu vzpamatovat. Měli jsme mezi sebou horší období, zemřel mi deda a špatně jsem to nesla, do toho jsem měla hodně práce…no bohužel potkal jinou. Do té doby jsem věřila tomu, že on je ten, co by nikdy nepodvedl, no spletla jsem se. Po měsíci, co se s ni scházel mi o ni řekl, pak po par dnech mi psal, volal, že miluje me a ze chce být se mnou, že se nechal zblbnout (ona je ještě k tomu vdaná) já jsem se k němu tedy vrátila. Jenže jsem mu pak vlezla do telefonu ( vím, že se to nedělá, ale v dané situaci jsem proste musela) no stále si psali…on jak ji miluje atd. To už jsem od něho odesla….jenže on mi neustále psal, volal, pak, že to s ní definitivně skončil, čemuž jsem pak uvěřila. Říkal, že se do toho zamotal a ze nevěděl, jak to s ni ukončit, ale ze ji nikdy doopravdy nemiloval, že prý byl psychicky z našich posledních měsíců v háji, tak si myslel, že jinde bude šťastnější atd. atd. Vrátila jsem se tedy k němu, nějak jsem si ten život bez něho nedokázala představit. Po této události jsme spolu už rok ( predtim 4 roky) jsem těhotná, opravdu se snaží, vím, že s ní není v kontaktu, na miminko se těší, ale já se k tomu neustále vracím, premyslim nad tim, jak to mohl udělat a nedokážu to pochopit, ani jít dal…neustále se kvůli tomu hádáme, on nedokáže pochopit, že se v tom pořád rýpu a nesmetu to ze stolu, ale mě to nedá…premyslim nad tim, jak vypada, co na ní je a na mně ne, je to začarovaný kruh. Jak se Vám povedlo odpustit nevěru a jít dal? Děkuji