.
Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Doma nebo do školky? Studie.
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
pet p
17.9.22 16:58
- Citovat
- Upravit
18.9.22 01:05
@pet p píše:
Tak to jsi dobrá. Mně přijde, že každý rodič někdy ke svému dítěti přistupuje jako k malému dospělému, např. na něj má požadavky nepřiměřené jeho věku (třeba aby chápalo následky svého chování nebo je předjímalo, aby se ovládalo, něčeho se vzdalo a tak).
Nevím přesně, které knížky o vývojové psychologii máš na mysli. Nebo to myslíš tak, že aktuální literatura o výchově vychází ze zastaralých základů, tudíž pro dnešní rodiny není použitelná?
Ano, stane se, že v něčem ujedu. Ale obvykle si uvědomuji, že to jsou děti. Ale naše děti se umí docela dobře postarat o to, aby člověk na to, že to jsou děti, jen tak nezapomněl 
Ty knížky jsem myslela obecně. Že se přebírají závěry z doby, která se v přístupu k dětem dost lišila. Nebo se autoři odkazují na své zkušenosti, které ale také sbíraly několik let dozadu a ještě třeba v jiné zemi. A člověk si ji pak třeba ještě přečte několik let od prvního vydání. Ale rozhodně nechci tvrdit, že je všechno špatně. Jen si říkám, že ten přístup k dětem se dost změnil. A vůbec spousta věcí se změnila. Nevím, jestli je reálné očekávat, že bude mít stejný vývoj dítě, které se narodilo v době, kdy se po narození odneslo pryč a pak se matce jen nosilo na kojení. A jinak bylo se sestřičkami a ta péče asi nebyla zrovna nějaké terno. A po návratu domů pak bylo kojeno dle rozpisu. A bylo vychováno matkou, která se bála, že dítě rozmazlí, tak ho raději moc nenosila, nemazlila a nechávala o vyřvat. Nebo se toho nebála, ale měla mnohem víc práce, a tak řešila jen opravdu „nouzovky“ a nějaké to pomazlení se holt konalo, až když bylo vše hotové. A vyrůstalo v době, kdy celkově ta výchova byla více autoritářská a zaměřená hodně na chování dítěte a takové ty praktické věci - najíst, napít, přebalit, vykoupat, namazat, obléct. A v době, kdy bylo běžné, že se o to miminko staraly starší děti z příbuzenstva (třeba klidně pětileté). A v době, která se mnohem více dělila na svět dospělých a svět dětí… A dítě, které se narodilo v době, kdy je po narození možnost bondingu a kdy ho po porodu dostaneš na pokoj. A zároveň v době, kdy si k tomu porodu můžeš vzít otce dítěte, který smí chodit na návštěvy a někde má dokonce i možnost rodinného pokoje, takže můžou být hned všichni pohromadě. V době, kdy není nezvyklé, že se tatínci podílejí na péči o miminko. V době, kdy už snad většina matek ví něco o kojení na požádání, možnosti používání šátku nebo nosítka a o důležitosti fyzického kontaktu. A v době, kdy si matky (i tátové) s dětmi alespoň trochu hrají, mazlí je, zpívají jim, čtou jim knížky atd. A některé přímo praktikují kontaktní výchovu a respektující rodičovství (nebo se o to alespoň snaží). To přece musí mít nějaký vliv na to, jak si je dítě tou mámou/tátou jisté. Jaký k nim má vztah. Může to mít i určitý vliv na to, jak rychle se stane dítě na matce nezávislé? Na tom, jak se u něj bude projevovat separační úzkost? Samozřejmě beru, že je každé dítě jiné. Ale za předpokladu, že by ty děti byly totožné, jen každé narozené v jiné době.
Pak si taky říkám, zda se třeba na těch dětech nějak projeví to, že vidí, že je možné s někým, kdo není přítomný mluvit, dokonce ho u toho i vidět. A zažívat to, že i toho člověka, který je někde fuč mohou takto přimět k tomu, aby jim koupil bonbón nebo aby přijel domů.
Pak je tu samozřejmě i otázka toho, co přesně znamenají jesle a co znamená do nich chodit? Je to zařízení pro větší počet dětí, kde není moc možný individuální přístup? A kde pracuje sestřička, které jde hlavně o to, aby zvládla nějakou základní péči? A kam matka vodí na šestou dítě a na třetí si ho vyzvedává (hned od prvního dne)? Nebo to znamená chodit na dopoledne do zařízení, kde jsou dvě tety na šest dětí? Kde se snaží k dětem přistupovat individuálně. Kde je možné vodit dítě v různý čas. Kde mají adaptační program. A kde třeba i pořádají různá setkání pro rodiče s dětmi, takže je tam pak nějaký vztah mezi tetami a rodiči.
Nebo: Jsou stejné klady a zápory pro chození do jeslí pro dítě, které má kolem sebe i tak spoustu dalších dětí a může s nimi trávit dostatečné množství času a má od rodičů dostatečně prostoru, aby si v té skupině dětí poradilo samo. A zároveň má kolem sebe další dospělé, které pravidelně vídá a má k nim nějaký bližší vztah. Což si myslím, že tohle bylo v minulosti běžné. A jaké jsou plusy a mínusy v chození do jeslí pro dítě, které vídá děti jen občas na hřišti, přičemž se s nimi ne vždy „kamarádí“. A málokdy má možnost být mezi dětmi sám za sebe, protože do toho neustále zasahují rodiče (jeho nebo ostatních dětí). A ještě k tomu zároveň třeba žije s rodiči dál od příbuzných a vlastně kromě rodičů poblíž nikoho dalšího nemá. Je to trochu extrém, ale třeba po stěhování někam dál je to kolikrát těžké někam zapadnout. A na těch hřištích to opravdu často chodí tak, že dítě nemá moc šanci si tam něco vyřešit samo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
18.9.22 09:26
@Hlaholice píše:
Ano, stane se, že v něčem ujedu. Ale obvykle si uvědomuji, že to jsou děti. Ale naše děti se umí docela dobře postarat o to, aby člověk na to, že to jsou děti, jen tak nezapomněl
Ty knížky jsem myslela obecně.Že se přebírají závěry z doby, která se v přístupu k dětem dost lišila. Nebo se autoři odkazují na své zkušenosti, které ale také sbíraly několik let dozadu a ještě třeba v jiné zemi. A člověk si ji pak třeba ještě přečte několik let od prvního vydání. Ale rozhodně nechci tvrdit, že je všechno špatně. Jen si říkám, že ten přístup k dětem se dost změnil. A vůbec spousta věcí se změnila. Nevím, jestli je reálné očekávat, že bude mít stejný vývoj dítě, které se narodilo v době, kdy se po narození odneslo pryč a pak se matce jen nosilo na kojení. A jinak bylo se sestřičkami a ta péče asi nebyla zrovna nějaké terno. A po návratu domů pak bylo kojeno dle rozpisu. A bylo vychováno matkou, která se bála, že dítě rozmazlí, tak ho raději moc nenosila, nemazlila a nechávala o vyřvat. Nebo se toho nebála, ale měla mnohem víc práce, a tak řešila jen opravdu „nouzovky“ a nějaké to pomazlení se holt konalo, až když bylo vše hotové. A vyrůstalo v době, kdy celkově ta výchova byla více autoritářská a zaměřená hodně na chování dítěte a takové ty praktické věci - najíst, napít, přebalit, vykoupat, namazat, obléct. A v době, kdy bylo běžné, že se o to miminko staraly starší děti z příbuzenstva (třeba klidně pětileté). A v době, která se mnohem více dělila na svět dospělých a svět dětí… A dítě, které se narodilo v době, kdy je po narození možnost bondingu a kdy ho po porodu dostaneš na pokoj. A zároveň v době, kdy si k tomu porodu můžeš vzít otce dítěte, který smí chodit na návštěvy a někde má dokonce i možnost rodinného pokoje, takže můžou být hned všichni pohromadě. V době, kdy není nezvyklé, že se tatínci podílejí na péči o miminko. V době, kdy už snad většina matek ví něco o kojení na požádání, možnosti používání šátku nebo nosítka a o důležitosti fyzického kontaktu. A v době, kdy si matky (i tátové) s dětmi alespoň trochu hrají, mazlí je, zpívají jim, čtou jim knížky atd. A některé přímo praktikují kontaktní výchovu a respektující rodičovství (nebo se o to alespoň snaží). To přece musí mít nějaký vliv na to, jak si je dítě tou mámou/tátou jisté. Jaký k nim má vztah. Může to mít i určitý vliv na to, jak rychle se stane dítě na matce nezávislé? Na tom, jak se u něj bude projevovat separační úzkost? Samozřejmě beru, že je každé dítě jiné. Ale za předpokladu, že by ty děti byly totožné, jen každé narozené v jiné době.
Pak si taky říkám, zda se třeba na těch dětech nějak projeví to, že vidí, že je možné s někým, kdo není přítomný mluvit, dokonce ho u toho i vidět. A zažívat to, že i toho člověka, který je někde fuč mohou takto přimět k tomu, aby jim koupil bonbón nebo aby přijel domů.
Pak je tu samozřejmě i otázka toho, co přesně znamenají jesle a co znamená do nich chodit? Je to zařízení pro větší počet dětí, kde není moc možný individuální přístup? A kde pracuje sestřička, které jde hlavně o to, aby zvládla nějakou základní péči? A kam matka vodí na šestou dítě a na třetí si ho vyzvedává (hned od prvního dne)? Nebo to znamená chodit na dopoledne do zařízení, kde jsou dvě tety na šest dětí? Kde se snaží k dětem přistupovat individuálně. Kde je možné vodit dítě v různý čas. Kde mají adaptační program. A kde třeba i pořádají různá setkání pro rodiče s dětmi, takže je tam pak nějaký vztah mezi tetami a rodiči.
Nebo: Jsou stejné klady a zápory pro chození do jeslí pro dítě, které má kolem sebe i tak spoustu dalších dětí a může s nimi trávit dostatečné množství času a má od rodičů dostatečně prostoru, aby si v té skupině dětí poradilo samo. A zároveň má kolem sebe další dospělé, které pravidelně vídá a má k nim nějaký bližší vztah. Což si myslím, že tohle bylo v minulosti běžné. A jaké jsou plusy a mínusy v chození do jeslí pro dítě, které vídá děti jen občas na hřišti, přičemž se s nimi ne vždy „kamarádí“. A málokdy má možnost být mezi dětmi sám za sebe, protože do toho neustále zasahují rodiče (jeho nebo ostatních dětí). A ještě k tomu zároveň třeba žije s rodiči dál od příbuzných a vlastně kromě rodičů poblíž nikoho dalšího nemá. Je to trochu extrém, ale třeba po stěhování někam dál je to kolikrát těžké někam zapadnout. A na těch hřištích to opravdu často chodí tak, že dítě nemá moc šanci si tam něco vyřešit samo.
Přečetla jsem soudobých knížek o výchově odhadem tak 20-30, českých autorů z toho tak třetinu. Většinou to píší lidi, kteří nejsou teoretici, ale prakticky pracují s dětmi, chodí do mateřských školek, škol, dělají terapeuty a poradce pro rodiny s dětmi nebo jen pro děti a jsou dennodenně ve styku s aktuálními problémy současné doby. Z českých autorů např. Milan Studnička, Jiří Halda, Marek Herman, Vlaďka Bartáková, Šárka Miková, Danišovi, zo Slovenska Slávka Kubíková. A kupodivu se jejich názory od cizokrajných autorů (četla jsem německé, anglické a americké) v principu moc neliší.
Vůbec bych neřekla, že přebírají závěry z minulých dob, kdy se přístup k dětem dost lišil (to spíš naopak mají tendence dělat všechno opačně, než se dělalo dřív 
Asi to fakt moc nechápu, jak to s těmi zastaralými názory myslíš. Já na ně v podstatě v žádné knížce nenarazila.
- Citovat
- Upravit
Capelucia
19.9.22 09:43
@Capelucia píše:
Strašná blbost. Moje dítě bylo v létě 2 týdny s tatínkem u prarodičů a přesně vědělo, kam jede a kde zůstala máma, včetně dvoudnové jízdy autem a spaní v hotelu. A vůbec za mnou nebrečelo ani jsem mu nechyběla. Po návratu se na mě prostě na chvíli potěšeně nacuclo a šlo si hrát, jakoby nikde nebylo…
Jenomže u nás se právě tatínek taky plnohodnotně zapojuje od začátku a nikdy nebylo, že by své dítě neuměl obstarat taky, prcek ho má jako svůj veliký vzor a naprosté bezpečí. Možná, že máte prostě neschopnýho tatínka nebo takového, který si vazbu neumí vytvořit nebo ho to nezajímá?
Nas tatinek funguje perfektne, i to pisu, ze casto hlida 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.22 09:46
@Lama Lama píše:
Ano, některé více, některé méně. Nekde akceptuje tetu v roce a půl, to tvoje až ve ctyrechPříspěvek upraven 17.09.22 v 12:18
Akceptovat tetu a dat prednost tete pred matkou, je dost rozdil. Nebo kdyby si dite mohlo vybrat, vybere si tetu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.22 09:49
@Hlaholice píše:
Obě naše děti byly v tomhle věku schopné jít se pomazlit k člověku, kterého sotva znaly, byť to bylo v situaci, kdy se mohly jít pomazlit klidně se mnou. Když se jim někdo zalíbil, tak se holt šly „kamarádit“. Občas takhle i s někým pak odešly pryč (pokud jsem ho znala).
Děti jsou holt různé. Některé mají problém být bez mámy i v pěti. A náš syn zase začal kolem třetích narozenin s tím, že chce být sám na zahradě, chce jít sám domů jinou cestou, sám jít k sousedům, chce jít sám na nákup. V rámci možností mu to dovolujeme a on je z toho nadšený. A já na nervy, ale snažím se najít způsob, jak mu dovolit být co nejvíc samostatný, když je tak spokojený. Já byla stejná, tak ho chápu.
V tom, co pises, nevidim zadny problem. Ja nikde nepsala, ze dite visi nonstop na matce a na nikoho jinyho se ani nepodiva 
ve trech letech mi to prijde normalni. Ja se bavila spis o detech mladsich.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.22 09:50
@Lenca27 píše:
Nas tatinek funguje perfektne, i to pisu, ze casto hlida
Nás tatínek nehlídá. Náš tatínek se podílí na péči o naše společné děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.22 09:52
@pet p píše:
To je od Jiřího Haldy? Je to názor jednoho člověka. Našla bys knížky, kde se píše, že dítě si vytvoří primární pečující vztah prakticky ke komukoli, kdo se o něj intenzivně stará (a může to být klidně i muž).
Stejně tak najdeš autory, kteří ti řeknou, že adoptované dítě (i kdyby k adopci došlo vteřinu po porodu) je tím navždy poznamenané a nese si to celý život s sebou. A jiné autory, kteří ti řeknou, že z takového dítěte vyroste naprosto zdravý jedinec.
Je lepší nezobecňovat. A odborné knížky nebrat jako za každých okolností pravdu pravdoucí.
Např. Kiedroňová ve svém Rozvíjej se děťátko řadu matek vystraší tak, že se bojí miminko bez peřinky dát jen tak na sebe, aby mu náhodou nějakým špatným hmatem neublížily.
A stejně tak řada matek, které rodily císařským řezem a nemohly kojit, musí propadnou po přečtení knížky od Jiřího Haldy depresi kvůli tomu, že tím svoje dítě poznamenaly na celý život.
Nn, Herman. Ale to neni jediny nazor, co jsem cetla. Jen jsem dala nazor psychologa a myslim si, ze ma pravdu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.22 09:56
@Hlaholice píše:
Nás tatínek nehlídá. Náš tatínek se podílí na péči o naše společné děti.
„Tatinek nehlida, tatinek se prece stara.“ Kdy uz konecne to trapne slovickareni na emiminu skonci? Jedna s tim zacala a ostatni to musi papouskovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.22 09:56
@Lenca27 píše:
Akceptovat tetu a dat prednost tete pred matkou, je dost rozdil. Nebo kdyby si dite mohlo vybrat, vybere si tetu?
Je dost možné, že si vybere mámu. A dál? Asi se rozcházíme v tom, že sei nemyslím, že je nezbytně nutné, aby vždy bylo podle přání dítěte. 
Důležité pro mě je, že dítě tráví převážnou vetšinu času se svými vlastními rodiči, ti o něj řádně pčeují. Jestli nějakou menší část času tráví s nějakou další osobou, kterou velmi dobře akceptují, ale není to osoba preferovaná, mi opravdu neturuje. To mi mnohem víc trápí to, že dítě v pěti letech tráví ve školce celou pracovní dobu rodiče + dojíždění, přičemže v 90% jsou ty podmínky a úči neporovnatelné s tím, co je mnou zmíněným dětem zajištěno okolo těch dvou let.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.22 09:57
@Hlaholice píše:
Nás tatínek nehlídá. Náš tatínek se podílí na péči o naše společné děti.
Vis, ze jsem vedela, ze to nekdo napise?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.22 09:57
@Lenca27 píše:
V tom, co pises, nevidim zadny problem. Ja nikde nepsala, ze dite visi nonstop na matce a na nikoho jinyho se ani nepodiva
Kolem třetích narozenin bylo až to, že chtěl být sám na zahradě, jít sám domů z nákupu nebo dojít sám na ten nákup. Pokud se bavíme o synovi (dceři tři ještě nejsou, ta je jen o trochu starší než tvoje dcera). Zbytek se týkal období od cca jejich 10 měsíců. Zvlášť syn byl na odchazení s cizími lidmi (nejlépe ještě nečesky mluvícími) expert.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.22 09:59
@Lama Lama píše:
Je dost možné, že si vybere mámu. A dál? Asi se rozcházíme v tom, že sei nemyslím, že je nezbytně nutné, aby vždy bylo podle přání dítěte.
Jo, souhlasim, petilete cely den v ustavu mi taky prijde jako extrem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.22 10:00
@malákráličice píše:
„Tatinek nehlida, tatinek se prece stara.“ Kdy uz konecne to trapne slovickareni na emiminu skonci? Jedna s tim zacala a ostatni to musi papouskovat.
Podle mě to přesně vyjadřuje to, jak o tom člověk přemýšlí. Jeden má zodpovědnost, povinnost a druhý pomáhá. Je to to samé jako s domácností.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Tak to jsi dobrá. Mně přijde, že každý rodič někdy ke svému dítěti přistupuje jako k malému dospělému, např. na něj má požadavky nepřiměřené jeho věku (třeba aby chápalo následky svého chování nebo je předjímalo, aby se ovládalo, něčeho se vzdalo a tak).
Nevím přesně, které knížky o vývojové psychologii máš na mysli. Nebo to myslíš tak, že aktuální literatura o výchově vychází ze zastaralých základů, tudíž pro dnešní rodiny není použitelná?