Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Doma nebo do školky? Studie.
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
21.9.22 22:46
Naomi Aldort a Sourozenci bez rivality.
A „Sveho psa nestrilej“ a „Trenink je rozhovor“ 
- o procesu uceni, principy platne i pro deti (viz priklady v knihach).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
22.9.22 09:21
@Lucie_Sx Díky za tipy, Aldort i Sourozenci bez rivality jsem četla. Na zbytek vč. Rebecy Wild mrknu.
- Citovat
- Upravit
pet p
22.9.22 09:24
@Lucie_Sx Dívám se, že Svého psa nestřílej bude asi spíš pro chovatele než rodiče, ne? Sice podle anotace píší, že se principy dají uplatnit i u lidí, ale mně je toto srovnávání tréninku zvířat a výchovy dětí dost „proti srsti“ 
Ale vím, že ty se v přírodě inspiruješ, takže pro tebe je to asi ono.
- Citovat
- Upravit
22.9.22 10:16
@pet p píše:
@Lucie_Sx Dívám se, že Svého psa nestřílej bude asi spíš pro chovatele než rodiče, ne? Sice podle anotace píší, že se principy dají uplatnit i u lidí, ale mně je toto srovnávání tréninku zvířat a výchovy dětí dost „proti srsti“
Je to pro pejskare.
Ale ty principy plati pro vsechny, od lidi po akvarijni rybicky.
Za me se fakt vyplati tohle znat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
22.9.22 10:19
Ahoj holky, tak my dnes konečně byli omrknout školku a zase jsem na vážkách, jestli od 2,5 roku nebo od 3. Prcek se po mě sice lepil, ale když jsme mluvili s učitelkou a nevšímali si ho, tak všude lezl, očumoval to tam a moc se mu tam líbilo. Při odchodu jsme ho nemohli vytáhnout z prolézaček a v autě říkal, že se mu líbila teta i školka. Koukali jsme i na děti ve třídách, co dělají, panovala tam spokojenost a klid, všichni zabraní do nějaké aktivity, spousta různých pomůcek a prcky ve svém živlu. Dětí sice dost, ale rozdělené do malých skupinek. Já takové aktivity doma v životě nevymyslím… Teď už vůbec nevím, co si myslet.
- Citovat
- Upravit
22.9.22 23:38
@pet p Sakra, jsem napsala odpověď a téměř u konce jsem ji omylem smazala. Tak teda ještě jednou a víc stručně, protože znova celé už se mi to psát nechce.
1. Matějček uvádí (6. let…), že školka je pro děti, jesle pro rodiče. Do školky chodí děti ve věku, kdy dřív bylo zvykem, že začaly hodně času trávit v dětských partách. To ale byly mnohem menší kolektivy než je běžné ve školce. Počet dětí ve třídách MŠ považuje za nepřirozený a dětem nevyhovující (hlavně těm mladším). Zároveň ale upozorňuje na vznikající izolovanost v některých rodinách a doporučuje v takovém případě chodit s dětmi mladší tří let do mateřských center. Kniha ale vyšla už v roce 2004, takže spíš reflektuje 90. léta. Myslím, že teď je to s tou izolovaností ještě horší. A myslím, že takové ty mini jesle a DS se tu rozmohly až po roce 2012 (změna zákona).
2. Matějček (a s ním třeba také hodně známý Langmeier) se těmi kojeňáky zabýval především na začátku 50. let. Předpokládám, že ty kojeňáky a jesle byly fakt v té době příšerné. V kojeňáku jsem vypomáhala pár let zpět, s těmi z 50. let se nedají vůbec srovnávat, přesto i tak to byl pro mne dost šok a dost dlouho jsem tuhle zkušenost v sobě zpracovávala. Matějček zavedl termín „citová deprivace“ a tenhle výzkum ho docela dost proslavil nejen u nás. Také taková ta poučení o tom, co kdy dítě umí, cítí, čemu rozumí pochází z části od něj. Problém vidím v tom, že přístup k dětem i od rodičů byl v té době jiný. Obávám se, že deprimovaná byla z dnešního pohledu velká část dětí i bez jeslí. To nemyslím nijak proti tehdejším rodičům, ta doba prostě byla jiná. Má myšlenka je, že je rozdíl dát do jeslí dítě, které je „v pořádku“ a dítě, které si nese už nějakou tu deprivaci z domova. Plus k tomu ještě rozdíl v těch jeslích. A další má myšlenka je, zda pod vlivem změny toho přístupu k dětem a doby, jsou ty „tabulky“ úplně přesné. Netroufám si to v té psychice zase až tak odhadnout. Ale třeba v jemné motorice je to zhoršení známé.
3. Vzhledem k tomu, že je u nás v otázce jeslí časté se odkazovat na Matějčka (jeho poznatky a jeho kolegů), tak si nejsem úplně jistá tou aktuálností.
4. Ta aktuálnost se netýká jen toho Matějčka. Třeba v knize 13 věcí, které psychicky odolní rodiče nedělají (alespoň myslím, že to bylo tam) jsem zaznamenala odkaz na Golemanovu Emoční inteligenci. Takže si sice čteš relativně novou knížku, která ale i čerpá z knihy, která vyšla v roce 1995. OK, to přece není tak hrozně dlouho, vždyť to je doba, kterou si i trochu pamatuju. No ale pak si vezmeš do ruky toho Golemana a zjistíš, že se tam třeba odkazuje na výzkum, který trval od 4 let až do dospělosti. Takže to už nejsme v roce 1995 ale cca v roce 1975, pokud by tu knihu začal psát krátce po ukončení a vyhodnocení toho výzkumu. A jsou věci, u kterých si usoudím, že je to asi jedno, že ten původní zdroj je starší. A pak věci, u kterých mě to znejistí.
5. Z hlediska té aktuálnosti si pak ještě říkám, co si z toho můžu vzít pro sebe. Je-li člověk např. v situaci, kdy má doma batole, které už je hodně družné a toužící po dětech a ještě má k tomu třeba vyšší potřebu nových podnětů. A žije v místě, kde se mu nedaří mu tuhle potřebu zajistit, tak ty jesle třeba na dvě dopoledne v týdnu, můžou být nakonec tím nejlepším řešením. Já doma takové dítě mám, nakonec jsem to řešila jinak než jeslemi, ale uvažovala jsem o nich, protože najít nějaké místo, kde může přijít batole do kontaktu s jinými dětmi, aniž by tam s ostatními dětmi byli natolik opečovávající rodiče, že vlastně nějaký pořádný kontakt dítěte s dítětem byl téměř vyloučen, bylo docela dost obtížné. Nakonec jsem objevila hřiště několik vesnic od nás a ještě jedno hřiště u vyloučené lokality ve městě (což mělo teda také své mínusy, ale syn tam byl hrozně spokojený, protože tam byla parta dětí hrajících si společně).
Nebo v případě rodiny, která se dostala do existenčních problémů, můžou být ty jesle taky nakonec to nejlepší řešení. Ony ty existenční potíže totiž pravděpodobně budou doprovázet i nějaké sociálně patologické jevy. A vyrůstat v nich nakonec pro to dítě může být větší zátěž než ty jesle (můj názor teda). Předpokládám, že v minulosti minimálně ten problém umožnění dítěti kontaktu s jinými dětmi nebyl zrovna aktuálním tématem, že by se to v otázce jeslí bralo v potaz. Stejně tak se asi nijak zvlášť neřešil možný přínos pro cizojazyčné děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.22 23:55
@Svistice píše:
Tak Matějicek zkoumal převážně ústavní výchovu a jesle v socialistickém velkochovnem poddaní (včetně těch týdenních), ne?
Na začátku kariéry ano. Taky se ale zabýval adopcí (úplně nevím, zda to byla metodika nebo jen nějaká úvaha, ale dělil třeba děti do skupinek dle vhodnosti pro adopci a teda přišlo mi to docela drsný). Dobu také učil. A pak se snad angažoval v SOS vesničkách. Psal pak také i nějaké knihy o výchově pro rodiče, popisoval „tabulky“… Dělal toho právě že dost, proto člověk musí počítat s tím, že na nějaký jeho odkaz narazí ve velkém množství knih o dětském vývoji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.22 07:33
@Capelucia píše:
Ahoj holky, tak my dnes konečně byli omrknout školku a zase jsem na vážkách, jestli od 2,5 roku nebo od 3. Prcek se po mě sice lepil, ale když jsme mluvili s učitelkou a nevšímali si ho, tak všude lezl, očumoval to tam a moc se mu tam líbilo. Při odchodu jsme ho nemohli vytáhnout z prolézaček a v autě říkal, že se mu líbila teta i školka. Koukali jsme i na děti ve třídách, co dělají, panovala tam spokojenost a klid, všichni zabraní do nějaké aktivity, spousta různých pomůcek a prcky ve svém živlu. Dětí sice dost, ale rozdělené do malých skupinek. Já takové aktivity doma v životě nevymyslím… Teď už vůbec nevím, co si myslet.
Ahoj, zalezi hodne jake to dite je a jak velka skupina deti je ve skolce. Do tridy, kde je pres 20 deti bych nedala dite, ktere si nerekne o zakladni zalezitosti. Paklize mas dite touzici po jinych detech a jinych aktivitach a alespon zakladne komunikujici s dospelou osobou a skolka se ti libi. Muzes mu doprat pozvolnou adaptaci. Tak bych ho tam dala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
23.9.22 12:48
@Hlaholice 
Díky za vysvětlení. Teď už je mi fakt konečně jasné, (mj.) jak jsi to myslela s tou zastaralou literaturou.
- Citovat
- Upravit
23.9.22 12:53
@Capelucia na zkousku bych do toho sla. Ja jsem treba domluvena s ucitelkou, ze me updatuje. Po hodine da vedet (+ posle video/fotku) jestli me mala postrada, nebo je zabrana hrou, a podle toho ji vyzvednu po hodine nebo po dvou. Kdyby mela spatny den, tak ji tam brecet nenecham - ale k tomu vubec nedoslo.
Naopak, ted je tyden doma s rymou a kazde rano lobbuje za to, jit si pohrat s detmi. Tady totiz na hristi nekoho potkas az tak po pate odpoledni, takze pro socialni typy jina alternativa prilis neni. Dalsi faktor je ten jazyk - cim drive se zacne, tim lepe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.22 13:15
@Hlaholice píše:
@pet p Sakra, jsem napsala odpověď a téměř u konce jsem ji omylem smazala. Tak teda ještě jednou a víc stručně, protože znova celé už se mi to psát nechce.
1. Matějček uvádí (6. let…), že školka je pro děti, jesle pro rodiče. Do školky chodí děti ve věku, kdy dřív bylo zvykem, že začaly hodně času trávit v dětských partách. To ale byly mnohem menší kolektivy než je běžné ve školce. Počet dětí ve třídách MŠ považuje za nepřirozený a dětem nevyhovující (hlavně těm mladším). Zároveň ale upozorňuje na vznikající izolovanost v některých rodinách a doporučuje v takovém případě chodit s dětmi mladší tří let do mateřských center. Kniha ale vyšla už v roce 2004, takže spíš reflektuje 90. léta. Myslím, že teď je to s tou izolovaností ještě horší. A myslím, že takové ty mini jesle a DS se tu rozmohly až po roce 2012 (změna zákona).
2. Matějček (a s ním třeba také hodně známý Langmeier) se těmi kojeňáky zabýval především na začátku 50. let. Předpokládám, že ty kojeňáky a jesle byly fakt v té době příšerné. V kojeňáku jsem vypomáhala pár let zpět, s těmi z 50. let se nedají vůbec srovnávat, přesto i tak to byl pro mne dost šok a dost dlouho jsem tuhle zkušenost v sobě zpracovávala. Matějček zavedl termín „citová deprivace“ a tenhle výzkum ho docela dost proslavil nejen u nás. Také taková ta poučení o tom, co kdy dítě umí, cítí, čemu rozumí pochází z části od něj. Problém vidím v tom, že přístup k dětem i od rodičů byl v té době jiný. Obávám se, že deprimovaná byla z dnešního pohledu velká část dětí i bez jeslí. To nemyslím nijak proti tehdejším rodičům, ta doba prostě byla jiná. Má myšlenka je, že je rozdíl dát do jeslí dítě, které je „v pořádku“ a dítě, které si nese už nějakou tu deprivaci z domova. Plus k tomu ještě rozdíl v těch jeslích. A další má myšlenka je, zda pod vlivem změny toho přístupu k dětem a doby, jsou ty „tabulky“ úplně přesné. Netroufám si to v té psychice zase až tak odhadnout. Ale třeba v jemné motorice je to zhoršení známé.
3. Vzhledem k tomu, že je u nás v otázce jeslí časté se odkazovat na Matějčka (jeho poznatky a jeho kolegů), tak si nejsem úplně jistá tou aktuálností.
4. Ta aktuálnost se netýká jen toho Matějčka. Třeba v knize 13 věcí, které psychicky odolní rodiče nedělají (alespoň myslím, že to bylo tam) jsem zaznamenala odkaz na Golemanovu Emoční inteligenci. Takže si sice čteš relativně novou knížku, která ale i čerpá z knihy, která vyšla v roce 1995. OK, to přece není tak hrozně dlouho, vždyť to je doba, kterou si i trochu pamatuju. No ale pak si vezmeš do ruky toho Golemana a zjistíš, že se tam třeba odkazuje na výzkum, který trval od 4 let až do dospělosti. Takže to už nejsme v roce 1995 ale cca v roce 1975, pokud by tu knihu začal psát krátce po ukončení a vyhodnocení toho výzkumu. A jsou věci, u kterých si usoudím, že je to asi jedno, že ten původní zdroj je starší. A pak věci, u kterých mě to znejistí.
5. Z hlediska té aktuálnosti si pak ještě říkám, co si z toho můžu vzít pro sebe. Je-li člověk např. v situaci, kdy má doma batole, které už je hodně družné a toužící po dětech a ještě má k tomu třeba vyšší potřebu nových podnětů. A žije v místě, kde se mu nedaří mu tuhle potřebu zajistit, tak ty jesle třeba na dvě dopoledne v týdnu, můžou být nakonec tím nejlepším řešením. Já doma takové dítě mám, nakonec jsem to řešila jinak než jeslemi, ale uvažovala jsem o nich, protože najít nějaké místo, kde může přijít batole do kontaktu s jinými dětmi, aniž by tam s ostatními dětmi byli natolik opečovávající rodiče, že vlastně nějaký pořádný kontakt dítěte s dítětem byl téměř vyloučen, bylo docela dost obtížné. Nakonec jsem objevila hřiště několik vesnic od nás a ještě jedno hřiště u vyloučené lokality ve městě (což mělo teda také své mínusy, ale syn tam byl hrozně spokojený, protože tam byla parta dětí hrajících si společně).
Nebo v případě rodiny, která se dostala do existenčních problémů, můžou být ty jesle taky nakonec to nejlepší řešení. Ony ty existenční potíže totiž pravděpodobně budou doprovázet i nějaké sociálně patologické jevy. A vyrůstat v nich nakonec pro to dítě může být větší zátěž než ty jesle (můj názor teda). Předpokládám, že v minulosti minimálně ten problém umožnění dítěti kontaktu s jinými dětmi nebyl zrovna aktuálním tématem, že by se to v otázce jeslí bralo v potaz. Stejně tak se asi nijak zvlášť neřešil možný přínos pro cizojazyčné děti.
Ale já klidně budu souhlasit, že v podstatě školka je pro rodiče vždy. At už jako hlídání nebo zajistí kontakt s vrstevníky místo nich. To konec konců i ta škola, že jo.
Na druhou stranu to nepovažuji pro ty děti jako tak výzmnaný negativně působící faktor, že by ta služba pro rodiče napáchala na dítěti významné škody. Respektive mi přijde, že mnohem větší škody páchá většina mateřských státních škol na pětiletácích více, než lecjaká soukromá školička na dvouleťácích.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
23.9.22 13:35
@Oriseka @Capretta holky, je tam ještě jeden faktor. Já jsem dnes na umřetí a manžel si nemohl vzít HO. 
Prcek půjde do jeslí až v pondělí a já mám problém dělat cokoliv jiného než ležet. Když si představím, jaké to budě ještě s miminkem… tak dnes bych ho dala bez zaváhání 
. Ale taky se dost bojím toho, že nám bude nosit nemoci ze školky a ohrozí miminko. A díky moc, že mi pomáháte se rozhodnout 
. Všimla jsem si totiž, že je teď ze mě přesně taková hysterická máma, jaká jsem nechtěla být, která spíše prcku dává úzkosti než klid .
Co se týče jazyka, super je, že konkrétně tady jsou opravdu zvyklý. Ptala jsem se na to a paní začala ukazovat prstem - portugalec, španěl, japonec, polák, čech, bulhar, brazilec… tihle všichni neuměli po francouzsky nic 
. Ve třídě o jednu výš, pak zavolala takového, co se s malým domluví, ať si popovídají. Kým jsme ohlíželi školu, zapájela i malého, prstem ukazovala a pojmenovávala věci a čekala až to po ní zopakuje, šlo jim to moc dobře. Prý s ním nebudou mít nejmenší problém. Takže tady u tohohle mi taky spadl kámen ze srdce… tohle je tady asi i lepší než v jeslích. Taky řekla, jak ho pozorovala, že je to na nás, může taky na jeseň, jesle, kde je, jsou dobrý, ale podle ní se tam bude brzy nudit.
Asi to zkusíme, domů se může vrátit vždy… a ušetřené finance se taky hodí, můj příjem tady je 0.
- Citovat
- Upravit
pet p
23.9.22 13:41
@Lama Lama píše:
Ale já klidně budu souhlasit, že v podstatě školka je pro rodiče vždy. At už jako hlídání nebo zajistí kontakt s vrstevníky místo nich. To konec konců i ta škola, že jo.
Na druhou stranu to nepovažuji pro ty děti jako tak výzmnaný negativně působící faktor, že by ta služba pro rodiče napáchala na dítěti významné škody. Respektive mi přijde, že mnohem větší škody páchá většina mateřských státních škol na pětiletácích více, než lecjaká soukromá školička na dvouleťácích.
Jaké máš na mysli?
- Citovat
- Upravit
pet p
23.9.22 13:54
@Capelucia Tak bohužel zrovna ty nemoci nosit bude skoro určitě 
S tím je potřeba taky počítat, když je doma malé mimčo a starší už chodí do kolektivu.
- Citovat
- Upravit
Capelucia
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
