Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Myslím že je to kus od kusu…znám takový i makový.. ale pevně doufám že muj kluk bude po mě - cílevědomý, samostatný, dobrodruh s tahem na branku
a pokud ne…jeho život jeho boj..
No asi jak kdo, záleží také na výchově. Ja od svých 20 bydlím bez rodičů, starám se o domácnost, mam dobrou praci, kterou mam rada, přitom studuji, každy rok nebo pololetí si zaplatím nejaky kurz - vzdělávací, jazykový, pohybový - na co mam chuť, ale abych něco pořád dělala..
No, děti v tomto věku nemám.. ale vzpomenu na sebe
. Takže zájem o svoje zdraví nula-z toho těžká skolióza páteře, opakovaně úrazy kolen(ano obou dvou) a od 16 křečové žíly. Prostě jsem to jaksi hodila za hlavu. Teď na to doplacim
. Jinak přístup k práci rozhodně ANO. Zájem o zdravou výživu jsem určitě měla(což mě ale už nezachrání, zejo
). Jinak touha po vzdělání asi ani ne. Nevadilo mi pracovat víc. A co jsem Teda už od 14 let chtěla byla kopa děti, tak 5 kusů
. Mám tri a právě skrz to zdraví, které jsem zanedbala už další nesmím
. Takže, dokud nejde o zdraví, neřešila bych to!!! Já na to doplatila a prd teď nadelam. Je to normalni, jsou to ještě v podstatě deti i kdyz vypadají jako dospelaci
.
Hele tohle je úplně paradoxně hrozné blbej věk…
Já jsem říkala, ze s 18 narozeninami jim vypadl mozek z hlavy a vrátil se až za tři, ctyri roky…
Dnes jsou z nich výborni, skveli mladý muži ![]()
Oni si myslí, ze jak jim je 18 tak můžou vše a vlastně nic nemusí…
On je život fakt naučí, pokud máš ještě sílu vydržet, bude tak lépe…hodně dělají i přítelkyně, ony si je srovnají…
@Anonymní píše:
Máte někdo děti v tomto věku? Cca 18, 20 let. Přítel má děti tohoto věku a mě docela překvapují takové věci, které bych od mladých v dnešní době rozhodně čekala, které my považujeme jaksi za samozřejmé a od mládí praktikujeme. Např. žádná cílevědomost, touha po vzdělání, po kariéře, vůbec po výsledku. Žádný zájem třeba o zdravou výživu, péči o svoji tělesnou schránku, sport. Přijde mi divné, že v tomto věku po sobě téměř neumí uklidit, oškrábat brambory, roztřídit odpadky atd. Nechci je nějak buzerovatale zajímalo by mě, jací jsou ostatní.
Tak je nech žít. Zkušenosti nemám, akorát sama se sebou, v tomto věku. Já jsem se naučila, že všecky dobré vlastnosti nejsou zadarmo, totiž, že specifické dobré k sobě vážou ty svoje specifické špatné. A ze všeho se můžeme nějak poučit, vzít si něco hezkýho pro sebe. Tak tedy - žádná cílevědomost - taky by si dalo říct, že to nebudou namyšlení pořízci s ostrými lokty a přebujelým egem, kterých je teď všude zbytečně mnoho. Mám kamarádku, která není cílevědomá vůbec a je s ní děsně příjemné pobejt. Nevytahuje se, nepřetvařuje, nikam se nehrne, má nadhled, spíš ten její klídek uklidňuje. Že si neumí poradit v praktických věcech (úklid, brambory) - no umělci, s fantazií, nejspíš
, s tvůrčím a neotřelým myšlením. Žádný zájem o zdravou výživu - nebudou to takový ty upjatý prudiči, co dítěti nedovolí ani kostičku čokolády
. Nebo se teprve k zdravé výživě nějak probojujou.
Já bych byla ráda, že za
a) to nejsou moje děti a není to moje starost, že si od nich můžu jenom něco „vzít“, jak jsem psala v prvním odstavci,
a za b) že už jsou stejně velký, tak i kdybych měla cuky se nějak angažovat jako macecha, tak že je to už stejně zbytečný a že už je to v jejich režii.
Dle meho nazoru clovek uplne dospeje ve chvili kdy ma vlastni domacnost, slozenky, zodpovednost sam za sebe v plnem rozsahu. Teprve pak si uvedomi, ze nic se neudela samo. Bud jsou tyto deti proste spatne vedene nebo k tomu jeste dojdou. Ale znam velmi schopne 18 ctky a i ty, ktery si bez rodicu neuprdnou. Jinak me v 18 zajimaly kalby, plna nadrz v aute, chlapi, nekdd hodne daleko skola a dnes si ziju dobre.
Btw takhle uvedomelej 18 clovek ( vyziva, sport, uceni, uklid atd) by mi pripadal trochu divnej. Maji narok si v ramci moznosti uzivat, protoze i na ne jednou dojde a prijdou opravdove povinnosti.
Tak v osmnácti jsem uměla, postarat se o sebe, ale kašlala jsem na to
výživa nula, třídění odpadků? Vtip. Cvičení ani omylem. Zodpovědnost přišla postupně časem, ale v 18-20 jsem se moc zodpovědně nechovala.
Zakladatelko a ty jsi byla jaká v 18letech? Já mám 18letou dceru a ta by asi byla podle tvých představ
Vaření a pečení je její koníček, zdravou stravou je přímo posedlá, ve fitku 3×týdně,1×týdně poldance. Studuje gympl vždy na vyznamenání, plány do budoucna veliké. Ještě k tomu všemu je krásná, charakterní, velice ctižádostivá a energická:) Vůbec to není výchovou, byla taková vždycky a řeknu, že někdy to bylo až otravný
Nšjakou tu neřest přece jenom má
nerada uklízí, její pokoj je trochu chaoz, nebo obsah kabelky, jeden velký zmatek ![]()
Tak ja ve 20 měla jedinou ambici - sbalit kluka co se mi líbil
VŠ jsem vystudovala o mnoho let později a ted mam slušně vydělávající firmu. Nepruď a nech je dejchat. Co si uzijou ted uz nikdy nezopakujou. 20 je člověku jen jednou ![]()
Edit: VŠ jsem studovala dalkove.
To podle me nejde moc srovnavat, kazdy je jiny. Moje sestra ma 18. O svem vzdelani ma jasnou predstavu (i kdyz pro nas dost silenou). Moc nevari, ale rada a slusne pece. Vecne na brigadach, setri si na cestu na novy zeland. Sportovala vzdycky, i zavodne, ted uz jen sama se jde obcas probehnout, zaposiluje si…telesnou schranku resi, ale nastesti uz ne tolik (kolem 14 mela nabeh na anorexii…) takze za me skoro opak deti tveho pritele… prosim anonym, info o treti osobe
@Takyjedna @Alušáček @Maden Hmm, tak všem, co mi tu píšou o pruzení. Rozhodně je neprudím, nechávám je tak, jak jsou, občas máme nějaký návrh, spíš se snaží chlap, jsou to jeho děti. Jací jsme byli my? No jasně, pařby a rande taky
, ale přitom jsme se starali sami o sebe, neustále jsme něco dělali, snažili se ve škole i v práci, makali na sobě, proto nás to zaráží. A jestli si mladí něco užívají? Jako že bychom jim v tom chtěli bránit? To je opravdu zajímavá dedukce
Kdyby užívali, tak neřeknem ani popel. Ale oni chrní do oběda jen proto, že se po zbytek dne budou nudit a pak mají akorát depresi. Ve škole hrozné výsledky, ale je jim to úplně jedno. Když jim navrhnem, že si půjdem zaplavat nebo projet na kole, je hned oheň na střeše, zuření z jejich, ne z naší strany. Postavu mám stokrát lepší než holčina o polovinu mladší, to se teda nezlob, ale tohle by mi fakt vadilo
.
@Anonymní píše:
@Takyjedna @Alušáček @Maden Hmm, tak všem, co mi tu píšou o pruzení. Rozhodně je neprudím, nechávám je tak, jak jsou, občas máme nějaký návrh, spíš se snaží chlap, jsou to jeho děti. Jací jsme byli my? No jasně, pařby a rande taky, ale přitom jsme se starali sami o sebe, neustále jsme něco dělali, snažili se ve škole i v práci, makali na sobě, proto nás to zaráží. A jestli si mladí něco užívají? Jako že bychom jim v tom chtěli bránit? To je opravdu zajímavá dedukce
![]()
![]()
Kdyby užívali, tak neřeknem ani popel. Ale oni chrní do oběda jen proto, že se po zbytek dne budou nudit a pak mají akorát depresi. Ve škole hrozné výsledky, ale je jim to úplně jedno. Když jim navrhnem, že si půjdem zaplavat nebo projet na kole, je hned oheň na střeše, zuření z jejich, ne z naší strany. Postavu mám stokrát lepší než holčina o polovinu mladší, to se teda nezlob, ale tohle by mi fakt vadilo
.
No sorry, jaký pruzení? Nespletla jsi se v citaci? Asi jo. A když už píšeš, jak jim navrhujete aktivity, to já bych v jejich věku taky zuřila, chodit s rodičema k bazénu a na kolo. Školní výsledky, no nevím, tak všichni nemůžou být premianti, v tomhle věku může být pro někoho nejlepší motivace nejlepší poměr cena/výsledky - tj čtyřky. tak je aspoň namotivujte na to, aby prolezli.
@Takyjedna Díky za názor z druhé strany. Snad se mlaďoši nějak proberou a bude jim v životě fajn.
My s přítelem jsme jiní, takže nám to holt přijde, že zahazují kus krásného mládí, že nemají žádné zájmy, ani na to rande nejdou, ve škole je jasné, že každý není premiant, ale oni mají absolutní nezájem o cokoliv, je mi jasné, že se toho moc nedá dělat, že se buď rozjedou sami nebo ne, našimi aktivitami je chceme nějak namotivovat. ![]()
Máte někdo děti v tomto věku? Cca 18, 20 let. Přítel má děti tohoto věku a mě docela překvapují takové věci, které bych od mladých v dnešní době rozhodně čekala, které my považujeme jaksi za samozřejmé a od mládí praktikujeme. Např. žádná cílevědomost, touha po vzdělání, po kariéře, vůbec po výsledku. Žádný zájem třeba o zdravou výživu, péči o svoji tělesnou schránku, sport. Přijde mi divné, že v tomto věku po sobě téměř neumí uklidit, oškrábat brambory, roztřídit odpadky atd. Nechci je nějak buzerovat
ale zajímalo by mě, jací jsou ostatní.