Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Mám dvě zdravé děti,bez potratů,bez interupcí,je mi 30 let,ale nedávno jsem ve 13 týdnu byla na přerušení,miminku byla zjištěna VVV Trizomie 21(downův syndrom).
Má někdo zkušenost s tímto problémem?Mám strach,že by se to mohlo opakovat,prošel někdo tímto?Jaké je riziko,že se mi to může stát znovu?(bylo nám řečeno,že se jednalo o prostou náhodu,že nejsme žádní přenašeči).
Chtěla bych po létě otěhotnět,ale mám strach.
To je mi líto, držím palce, ať se brzy zadaří a všechno už je v pořádku do zdárného konce!
Jinak my máme několik Downíků v rodině, takže jsem měla taky strach, zjišťovala, ale dle dr. je toto postižení opravdu náhodné, genetika nehraje žádnou roli ![]()
U nás to právě nikdo nemá,náhoda.
Díky za podporu,to se nedivím,musela jsi mít strach zda děti budou zdravé ![]()
bosorenko, taky je mi líto. Ale třeba na stránkách tohoto centra: http://www.prenatal.cz/faq.htm píšou, že DS se vyskytuje nahodile a nesouvisí s genetikou. Takže bys byla téměř statistickou raritou, kdyby tě to potkalo podruhé.
Přeji brzké otěhotnění a krásné zdravé miminko.
Existuje dedicna forma - je to potom tak, ze u jednoho z rodicu jsou ty dva chromozomy jakoby spojene a pri pohlavnim deleni se od sebe neoddeli, jako normalne - takze od jednoho rodicu dostane dite dva spojene, od druheho jeden a dohromady jsou 3. Ale kdyz mas dve zdrave deti, tak to sotva budes mit, protoze v tomhle pripade je narozeni zdraveho ditete dost vzacne, v podstate musi dojit k tomu, ze nastane chyba pri deleni pohlavnich bunek i u toho zdraveho rodice a ten neda chromozom zadny.
Před týdnem jsem si zakoupila knihu o této vadě a tam jsem se dočetla,že pokud žena,měla dítě s DS tak má prý velké riziko,že se to může opakovat,to riziko je prý vyšší než u ženy,které je po 35l a nahoru,je to tam přesněji napsané než to dokážu popsat.
Prostě strach je,zajímám se právě o to,jestli se to někomu už stalo.
Pak siříkám,že když je tělo už zhojeno po těch 3 měs,proč tedy čekat 6 měs,když to bylo pouze náhodné,to tedy nechápu.Myslí tím,že se mi to může opakovat pokud otěhotním třeba za 4-5měs?
Pudoslavo ano to jsem četla,tak jak to říkáš.
Dávají za vinu i to,že v době,kdy zrálo vajíčko a mělo dojít k ovulaci,jsem byla hodně nemocná,horečky,průjmy,hodně léků a antibiotika,taky mi do toho selhala antikoncepce,no a pak došlo ke styku a bylo to.Ale kdo mohl vědět,že je to nechráněný styk.Takže teď dávám bacha a dokud nebudu zdravá tak neotěhotním,koupila jsem vitamíny a čistící čaje,mám strach,že by se to mohlo opakovat.
Bosorenka na cekani se gynekologove neshodnou, nekdo doporucuje 3 nekdo 6 mesicu, taky podle stari tehotenstvi pri potratu. proto jsi asi dostala rozporuplne informace. Koucky doporucuje alespon 3 mesice.
Jinas teda na stavu bezprostredne pri ovulaci az tolik nezalezi, vajicko se vyviji 3 mesice predtim…
Jak už tu bylo řečeno, fakt bys byla velká rarita, kdyby se to stalo podruhé. My máme dítě sice s jinou trisomií, ale všude na genetikách, co jsme prošli, nás ujišťovali, že tyhle vady jsou velká náhoda - prostě „výhra v loterii“. Pokud tedy nejste oba nositelé špatného genu, což nejste!!! Tak se neboj a zbytečně nestresuj!!! Kdy zkoušet druhé neporadím, to nevím, ale my jsem začali hned jak to šlo. A čaje jsou určitě dobré, pročištění organismu po nemocích jen prospěje.
Na genetice řekli,že klidně už po 3 měs,když to bylo jen 13 týden,můj gynekolog říká 6 měs,tak jsem si řekla,že něco mezitím tak 4-5měs,tím nic nezkazíma,ale rozhodně si to naplánuji tak,abych nebyla nemocná atd.
Díky za Vaše příspěvky,nemám s kým o tom hovořit
Bosorenko,
taky, pokud to k něčemu je, podpora. I když (já vím , že jsou to blbé kecy, že i tak je to hodně velká a ošklivá rána) lepší, než aby na to přišli klasicky po 20.tt. Můžu se zeptat, jak se na toho Downa přišlo? Screeningem ve 12. tt? Vzhledem k svému věku 37 jsem to nedávno sama dost řešila.
Jinak se přidám k holkám s ujištěním, že pokud vám dr. řekl, že nejste přenašeči (jak píšeš, určitě vás prohnali genetikou), opakování této vady u dalšího dítěte je naprosto nepravděpodobné. I když po takovém zážitku se člověk holt bojí a těžko s tím něco udělá. Já v tomhle vyznávám zá:,–(u udělat všechno, co můžu (třeba ty čistící čaje) a poručit to osudu.
Tak držím palce do budoucna.
Eva
Evalu,díky za milé slova.
Jen tak ze srandy jsme se řekli,že bychom zajely do Brna na genetiku na nové UTZ vyš.NT.Pak jsme řekli,že ne,že je to drahé,děti máme zdravé.No a pak jsem šla na KO na gyndu a lékař mi řekl,že vidí na UTZ,že miminko má širší krček(5mmm),to jsem byla v 12+5,řekl,že do toho Brna mám raději jet.Tak mě manžel objednal a hned za dva dny nás vzali,už na UTZ lékař viděla,že to není dobré,taky slabé srdíčko,nabídl mi mimi amniocentézu,která se dělá dříve,než v 16 týdnu.Výsledek mi byl zavolán už v sedm večer,že je pozitivní na 21.Bylo mi doporučeno přerušení.Na umělé přerušení jsem šla přesně ve 13 t,klasická kyretáž a pak za týden revize.
Aha, to jste měli štěstí v neštěstí - znovu se tedy omlouvám, bylo to moc zlé, ale pro mně byl ten nucený potrat po 20.tt vždycky noční můrou.
Tak ještě jednou přeji hodně štěstí.
Eva
Evi bylo to hodně těžké,protože jako zkušená matka jsem cítila miminko v bříšku,i když jsem necítila žádné pohyby,takže než k tomu došlo tak jsem si pořád držela bříško a nechtěla jsem se miminka vzdát.
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.