Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@kaczustu píše:
Ahoj, to uz jsem zkousela, ale on z te vesnice proste neodejde, ma svoje vytycene hranice a dal se boji… rekl, ze by chtel strasne na dovolenou, ale ze ho to budu muset naucit, aby vedel, jak to funguje, aby pak mohl jezdit pravidelne…on ma proste sovji ves, vyslapanou cestu z prace do prace a ambice nikde…a oduvodnuje to tim, ze nema cas
Třeba časem změní názor. Na vesnici (kde má, pokud to chápu dobře, maminku, na které je závislý) se za ním rozhodně nestěhuj (pokud to sama nechceš), na tu dovolenou bych s ním naopak jela. Třeba by mu to pomohlo v odpoutání od maminky (pokud o něj stojíš).
@Shaari90 píše:No tak to nezní moc dobře: MUSÍŠ mi 2× denně vařit, NESMÍŠ jezdit pryč,… maminka si ho nejspíš pořádně rozmazlila a on si teď asi myslí, že jeho žena se k němu musí chovat jako jeho matka, že má právo to od ní vyžadovat
Jeho požadavky vyznívají dost sobecky: přece ti nemůže zakázat kontakt s rodinou
Takže on se tváří, jakou ti dává „milost“, že má zájem o své dítě, takže ty musíš hrát jeho pravidla hry? Já bych si taky diktovala podmínky… ne jenom on. On není žádný tvůj nadřízený. Je možné, že on se chová nesnesitelně, abys ty to utla a couvlaOn si pak umyje ruce, jakože se chtěl postarat, ale s tebou nebyla domluva…
No není to lehká situaceKaždopádně bych se mu nepodřizovala jen proto, aby se mnou zůstal.
Jinak mě napadá ještě jedna otázka: a to první jeho dítě (které jsi potratila) jsi chtěla? Tehdy sis ho dokázala představit jako otce svého dítěte, se kterým budeš žít?
presne tak, dava si pravidla co ja si musim a chce mi tim nasadit kouli na nohu..to prvni, jsem chtela, protoze jsem si ho jako otce dokazala predstavit, jenze, kdyz jsem otehotnela a on se to dozvedel, tak se z nej stal doslova ledni medved…nedelal nic, jenm pivko a gauc…ale tak kazdy mame neco…jenze jak jsem pak resila tu borelu a nechozeni na nohu a pripadne nasledky, tak jsem se vlastne rozhodla sama, protoze on nebyl schopny mi k tomu rict nic a ze je to na me ( pripadne postizene dite), tak jsem nechtela nikomu nicit zivot a udelala to…jenze do spitalu jsem se vezla ja a vsechny ty ultrazvuky a zvuky srdicka jsem musela slyset sama, on si pry myslel, ze je to snadny zakrok a navic by musel jet vlakem a ze pry nevim, kde by tu byl, kdyby mu vlak ujal…proste porad miliony vymluv!