Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj holky, vím, že si možná některé budou myslet, že jsem divná, ale i tak bych se chtěla spíš svěřit, než žádat o radu. S manželem jsme o tom všem mluvili, ale nemám kamarádku, se kterou bych to probrala. Manžel chce druhé dítě, ale se toho nějak bojím. Těhotenství jsem měla v pohodě, ale asi jsem divná, ale vůbec jsem si to neužívala. Nevím proč! Už od začátku jsem se těšila, až porodím, že se zbavím toho břicha. A porod byl pro mě očistec. Musela jsem na císaře a to pro mě byl šok. Mám fóbii z doktorů a z nahoty. Vím, že doktoři vidí každý den takových ženských jako já desítky, ale já se přes to nedokázala přenést. A po porodu to u mě vyvolalo depresi a problémy s vysokým tlakem. Ještě teď mívám sny, kdy se mi zdá, že jedu na sál. Jsem asi fakt praštěná. Matýska miluju, ale ani první pohled na něj mi nedokázal vymazat vzpomínky. I když to manžel ví. Mám pořád pocit, že mě moc nechápe.
No nevim, ale na tvém místě s takovými pocity bych další těhotenství odložila. Třeba to za pár let bude lepší. Manžel by tě měl pochopit.
Doporučuju někoho, kdo se zabývá porodními traumaty..klinického psychologa..např. Michaela Mrowetz se na tyto případy specializuje. Napsala bych jí, určitě ví o dalších kolezích, kteří by dokázali pomoct. Podobný neřešený problém by v dalším těhu mohl přerůst ještě do horšího stadia.
Podobné zkušenosti a potíže má hodně žen, bohužel se o tom málo píše a mluví. Napřed bych se zbavila strachu, obav, fobií a pak teprve šla do druhého dítka.
A kdyz pominu to trauma z porodu, tak bys druhe dite chtela? myslim - je to neco po cem touzis, ale strach ti v tom brani nebo to spis je takove jakoze „vsichni maji dve deti, manzel chce taky“?
V prvnim pripade stoji za to bojovat - zajit si popovivat s psychologem, srovnat si v hlave, co je pro tebe prijatelne, co ne a jak se rozhodnout. V druhem pripade, bych to ted neresila, manzelovi vysvtelila, ze potrebujes vic casu a proste tomu ten cas dala.
Mam to podobne jak ty…s tim rozdilem ze ja bych asi i druhy dite chtela..ne ted teda! casem…ale predstava tech 9ti mesicu me fakt desi…a tom sem to mela vcelku v pohode. cisare sem chtela ja..taky sem ho mela…kojeni me taky desi - pritom sem kojila uplne bez problemu…pro me to je proste strasny obdobi…pritom sve dite miluju nadevse…ale predstava tehotneni porodu a kojeni me fakt silne odrazuje
treba to nekdy prejde…snad driv nez mi bude 50 ![]()
Ještě před porodem jsme vždy mluvili o dvou dětech. Chtěli jsme oba dvě děti. Zařídili jsme tak i pokojíček. Ale ten strach je silnější. Alespoň vím, že nejsem nějaká praštěná. Mám totiž pocit, že ženský v mém okolí si to vše užívaly a hned se těšily na druhé dítě a já jsem nějaká divná. Naštěstí na mě manžel nějak moc nenaléhá. Jen spíš naznačuje a tak. Je hodný, ale mám pocit, že jako chlap to nedokáže pochopit.
Mikitaa - o kojení ani nemluvím,
s tím jsme bojovali měsíc a pak jsme museli přejít na UM. Já jsem si taky říkala, že to přejde, ale už to trvá skoro rok a řekla bych, že je to spíš horší než lepší, i když si Matýska užívám a je to zlato.
Ahoj, ja jsem taky mela cisare, taky hrozny zazitky, po porodu a do 2let syna jsem o diteti nechtela ani slyset. najednou jsem zacala po druhem touzit a i jsem psychicky pocitala s dalsim cisarem atd. proste pockej az bude touha vetsi nez strach
Otázka je jestli by jsi jinak druhé dítě chtěla? Já druhé chtěla, ale hrozně jsem se těhotenství bála. První bylo vymodlené a hodně komplikované a nakonec taky císař. Pořád jsem si říkala, že dítě chci, ale to těhotenství už nechci. Bála jsem se těch komplikací, co když se to zopakuje, ty nervy, mám na to? Problém se vyřešil sám. V lednu jsem zjistila, že nemám menzes, udělala jsem test a bylo to jasný. Na miminko se moc těším, špatný myšlenky na komplikace se snažím z hlavy vytěsnit a řešit je až nastanou. Zatím klepu, ale toto těhotenství je lepší, jsem klidnější. Nemám moc času se sledovat a kolikrát pomalu zapomenu, že jsem vlastně těhotná. Dobrovolně by jsem ale do toho nešla. Bála by jsem se. Miminko je sice neplánované, ale chtěné.
Moc gratuluju. to je skvělé. Myslím, že neplánované těhotenství by to asi vyřešilo. Chtěla bych druhé a nechala si ho, kdyby to přišlo, ale nedokážu říct, jak bych to psychicky zvládla. Aby to pak nedopadlo špatně jak pro mě, ale tak i pro to malé.
@anykam Možná potřebuješ jen ještě trochu času, ale možná potřebuješ i pomoc odborníka. Já jsem měla krásné těhotenství i porod, ale tolik hnusných poporodních komplikací a hrozně blbé kojení - taky jsem se už předem bála, že budu mít nějaký psychický blok a tělo „samo“ nebude chtít podruhé otěhotnět, abych se tomu hnusnému „po porodu“ vyhnula. Ale čas to nějak zahojil a 20 měsíců po porodu už se mi to v hlavě srovnalo a druhé těhotenství jsem si moc přála. Pořád mám hrozné obavy, co bude zase po porodu, ale už aspoň vím, do čeho jdu, nijak si to neidealizuju a snad to do té doby zpracuju a psychicky se na to připravím. Asi bys měla počkat, až dospěješ do stádia, kdy ta touha po druhém dítěti bude silnější než tvoje fobie z těhotenství, porodu, lékařů atd. Ten okamžik určitě přijde a tím můžeš uklidňovat i manžela, že prostě potřebuješ jen trochu víc času ![]()
Děkuju za podporu, hned je mi líp, když vím, že nejsem sama a že to zatím u vás všech dopadlo dobře.
Byla jsem na tom stejně. Ale u druhého porodu jsem měla tak zlatou sestřičku, že to bylo úplně o ničem jiném ![]()
Všem vám moc děkuju a budu věřit, že to dobře dopadne. Matýsek už si dal své dvě hodiny spánku, tak musím běžet se mu věnovat.
![]()