Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@fíkofka já mu dřív vše dávala do šuplíku u něj v pokoji ale pak začal kreslit po zdech a tak jsem vše vzala nechala jen papíry, když přinese papír vím že si chce kreslit a tak mu vše podám
pak si po sobě vše uklízí, ale občas se něco zatoulá a bohužel kreslí kam nemá. Ano, dostal za to na zadek, nepomohlo to a udělal to teď znovu, proto hledám jiné řešení, nechci ho trestat když to stejně k ničemu nevede.
@Hobitka píše:
Jo, a pak jeste miluju, kdyz mi reknou, ze neco uz jednou delali, takze to umi, proc to delat znovu![]()
.
jee, teď jsi mi úplně připomněla mého syna jako čerstvého prvňáčka - první školní den pohoda… a druhý den, když jsem ho ráno budila, tak na mne znechuceně koukl a prohlásil „Do školy? Už zas? Tam to už znám, vždyť jsem tam byl včera“
![]()
@fíkofka píše:
Asi to bude kombince obou. Kolikrat si male dite vzpomene na neco, co nevidi? A ja bych hrozne rada verila, ze si vsechny maminky s dvouletaky aspon dvakrat v tydnu maluji nebo jinak tvori, ale…
My kreslili nebo něco tvořili téměř každý den cca od roku. Dítě vědělo, že se kreslí/tvoří u stolečku. Stačilo, aby si tam sedlo, když si chtělo kreslit. Nebo jsem se ho zeptala, jestli chce kreslit. Ale ve dvou letech už měl papír a pastelky volně k dispozici, protože na zeď nekreslil.
@BohunkaP Ano, přesně. Starší dítě, pokud chce samo malovat, chce obvykle namalovat naprosto přesnou, ideálně forografickou předlohu.
Pokud má malovat na zadaní, něco tam nafláká a moc ho to netrápí. ![]()
Mladší dítě něco maluje, a pak až na případný dostaz domýšlí, cože to vlastně je. ![]()
Takže se mohu uklidnit tím, že v průměru mám dvě naprosto normální a průměrné děti.
@Svistice píše:
@BohunkaP Ano, přesně. Starší dítě, pokud chce samo malovat, chce obvykle namalovat naprosto přesnou, ideálně forografickou předlohu.
Pokud má malovat na zadaní, něco tam nafláká a moc ho to netrápí.
Mladší dítě něco maluje, a pak až na případný dostaz domýšlí, cože to vlastně je.Takže se mohu uklidnit tím, že v průměru mám dvě naprosto normální a průměrné děti.
přesně dítě začne kreslit a pak se mě ptá co to je?
![]()
PŘÍPADNĚ ž chce nakreslit třeba auto.. sebekriticky pak uzná to není auto to je žížala ![]()
Mám doma 2 malíře a nijak to neprožívám. Cokoli ke kreslení čmajznou starším sourozencům, malujeme nebo kreslíme denně a pořád jim to nestačí. Koho přistihnu, že čmárá po zdi, tomu náčiní zabavím a vynadám mu. Sám si jde pak s pokorným výrazem pro papír a způsobně kreslí na něj. Běda ale jak z něj spustím oči. Vybílíme tak za 3 roky. Žije se nám dobře i s počmáranými zdmi.
Starší syn byl taky malíř pokojů. Veškeré psací potřeby, razítka, barvičky jsem měla schované a při tvoření vždy dohlížela. Stačilo se na vteřinu kouknout na mladšího, starší využil příležitosti a schoval si pastelku na později. Pak si šel po svém, mladší ještě kreslil, a za chvilku zdobila zed další maluvka. Volně dostupné jdou u nás tyto věci až od jeho nástupu do první třídy, dřív to nešlo. ![]()
Jo a když nemohl kreslit, jezdil aspoň autíčkem nebo drápal nehtem. ![]()
@Dany.dee Syn počmáral skříň, když mu bylo něco málo přes rok, osvědčilo se zůstat v klidu, ale nechat ho to umýt. Moc to nešlo, byl z toho smutný, že to nejde (nakonec to pustilo). Pak asi za půl roku počmáral zeď, tak dostal barvu a váleček, ať si to zamaluje. Od té doby nic takhle nepočmáral. Vlastně občas naschvál počmárá podlahu, ale pak si to po sobě hned sám umyje. Třeba by to zabralo i u vás. Mně přijde, že jemu dost pro pochopení pomohlo si zažít, že to z té skříně nejde snadno dostat (z podlahy vše pouští krásně). Jinak pastelky má v zásadě dostupný, některý přímo u sebe, zbytek máme v našem výtvarném koutku, kde to není úplně na dosah, ale když bude chtít, tak se tam dostane. Schovávání pastelek a všeho možného dalšího se mi moc nezdá jako úplně schůdná cesta. Alespoň u nás ne, protože ve dvou letech se syn už uměl dostat pomalu kamkoli. A něco ve výšce byla akorát tak výzva. Mladší dítě je v tomhle ještě šílenější. A taková ta místa, kam se dítě vážně nedostane, tak to tam zase máme nebezpečnější věci, než jsou pastelky.
Jinak kromě těch zmiňovaných tabulí si myslím, že je ještě fajn, když má to dítě hodně prostoru, kde může své výtvory vystavit. A když může alespoň trochu mluvit do „výzdoby“ v domě.
Když se dcera začala zajímat o pastelky, nalepila jsem v předsíni na jednu zeď celý hárek balícího papíru. Pravidelně jsem ho měnila a stejně kreslila i vedle…
Když trochu vyrostla a začala s temperami tak jednou v nestřežené chvíli začala malovat v obýváku nad gaučem duhu, nedokončila ji teda.
Pak si ještě několikrát natřela temperami dlaně a nechala po byte pár otisků. Zůstalo to všechno několik let do dalšího malování.
Lednice byla celá pokrytá samolepkami z dětských časopisů, občas i něco na dveřích.
V životě by mě nenapadlo ji kvůli tomu nějak trestat nebo zabavovat barvy
. Teď na vrcholu puberty, kdy je z pokojíku brloh si občas říkám, jak to bylo hezké ty otisky dlaní
.
@Hlaholice vždy to po sobě musí uklidit a i tak to nezabírá. Teď mu vymalujeme pokoj omyvatelnou barvou ale stejně doufám, že toho nechá.
@evi3 joo, lednice je plná samolepek. Kdyby aspoň obtiskával dlaně, to by bylo hezké ale ty klikyháky co máme po bytě se mi moc nelíbí
bohužel pokreslil i televizi a za to ho přeci nebudu chválit. Sebrala jsem voskovky a snad už bude klid.