Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Havlova píše:
Tak když chce jednu věc, tak to by mu měl Ježíšek splnit. U nás si mohla napsat tři věci. Říkali jsme jí, že musí zbýt i na ostatní a že kdyby toho chtěla hodně, Ježíškovi by se to nemuselo líbit a nemusel by jí taky přinést nic.
Splnil. Ale na tom „objednavani“ jsme museli popracovat
Uvidime, co letos
@beruska9 píše:
Splnil. Ale na tom „objednavani“ jsme museli popracovatUvidime, co letos
Ono, jak se spousta věcí objednává přes net, tak mu to asi přišlo to samé. Tam taky nevidí, že by se něco platilo. Dcera zase, když jsem jí říkala, že na to nemám korunky, tak se ptala, proč si nedojdeme do bankomatu.
@Havlova píše:
Tak když chce jednu věc, tak to by mu měl Ježíšek splnit. U nás si mohla napsat tři věci. Říkali jsme jí, že musí zbýt i na ostatní a že kdyby toho chtěla hodně, Ježíškovi by se to nemuselo líbit a nemusel by jí taky přinést nic.
Naše děti můžou napsat až 5 věcí (potřebuju tipy i pro babičky a příbuzné
), a tu 1 nejvíc vytouženou mají označit. Loni ji šestiletý syn napsal jinou barvou, větším písmem, udělal kolem rámeček, pak hvězdičku, a potom mu to nedalo a ještě tam udělal dlouhou šipku a napsal „todle chci nejvíc, prosím“, pod to napsal ještě jednu věc a pak už nevěděl, tak jsem ho musela trošku nasměrovat na to, že by mohl chtít flétnu apod.
Čtyřletá dcera udělala kolem největšího přání rámeček ze srdíčkových samolepek a pak se mě zeptala, jestli bych tam mohla dopsat, že když jí to Ježíšek splní, tak mu necháme pod stromečkem hodně cukroví na ochutnání
(ale pak teda říkala, že mu dáme ochutnat i když přinese něco jiného).
To největší přání +1 další splníme doma, a pak po 1 dostanou u babiček+dědečků, aby na obou dalších vánočních návštěvách měly splněné přání z dopisu Ježíškovi, 1 věc se snažíme vždycky z výchovných důvodů nedávat (aby děti nedostaly naprosto vše, co si řeknou) - proto potřebuju alespoň 5 napsaných věcí.
@Havlova píše:
Ono, jak se spousta věcí objednává přes net, tak mu to asi přišlo to samé. Tam taky nevidí, že by se něco platilo. Dcera zase, když jsem jí říkala, že na to nemám korunky, tak se ptala, proč si nedojdeme do bankomatu.
Takhle kamarádky syn v první třídě utratil hrozně moc peněz za věci ze školního automatu (nějak to mají provázané s jídelnou) a doma nadšeně vyprávěl, že se tam za to nemusí platit, ale jen se přikládá kartička ![]()
@Berry77 píše:
Pokud respektuje tvoje NE, jak říkáš, tak nechápu, co řešíš
Protože by třeba pomohlo vysvětlení a holčička by pak neplakala? Nebo protože jsou děti, co potřebují a chtějí věci vysvětlit? Nespokojí se s ne (i když poslechnou) nebo s tím, na to jsi malá, to nepochopíš? Já takhle třeba vysvětlovala pětileté menstruaci. I ochranu přírody. I to, že se nekupují hory věcí, které nejsou potřeba. To, jak dýchají ryby a proč ona tak dýchat nemůže. A spoustu dalšího.
@zrcadlo píše:
Naše děti můžou napsat až 5 věcí (potřebuju tipy i pro babičky a příbuzné), a tu 1 nejvíc vytouženou mají označit. Loni ji šestiletý syn napsal jinou barvou, větším písmem, udělal kolem rámeček, pak hvězdičku, a potom mu to nedalo a ještě tam udělal dlouhou šipku a napsal „todle chci nejvíc, prosím“, pod to napsal ještě jednu věc a pak už nevěděl, tak jsem ho musela trošku nasměrovat na to, že by mohl chtít flétnu apod.
Čtyřletá dcera udělala kolem největšího přání rámeček ze srdíčkových samolepek a pak se mě zeptala, jestli bych tam mohla dopsat, že když jí to Ježíšek splní, tak mu necháme pod stromečkem hodně cukroví na ochutnání
(ale pak teda říkala, že mu dáme ochutnat i když přinese něco jiného).
To největší přání +1 další splníme doma, a pak po 1 dostanou u babiček+dědečků, aby na obou dalších vánočních návštěvách měly splněné přání z dopisu Ježíškovi, 1 věc se snažíme vždycky z výchovných důvodů nedávat (aby děti nedostaly naprosto vše, co si řeknou) - proto potřebuju alespoň 5 napsaných věcí.
To u nás ty tři dostala, ale taky rozhodně nedostávala vždy všechno. Ani syn, ale toho jsem poznala až jako trochu většího, to už na Ježíška nevěřil. Ten byl vždycky rád ta všechno, co dostal a dlouho trvalo, než si zvykl, že si může o něco říct jen tak.
@zrcadlo píše:
Naše děti můžou napsat až 5 věcí (potřebuju tipy i pro babičky a příbuzné), a tu 1 nejvíc vytouženou mají označit. Loni ji šestiletý syn napsal jinou barvou, větším písmem, udělal kolem rámeček, pak hvězdičku, a potom mu to nedalo a ještě tam udělal dlouhou šipku a napsal „todle chci nejvíc, prosím“, pod to napsal ještě jednu věc a pak už nevěděl, tak jsem ho musela trošku nasměrovat na to, že by mohl chtít flétnu apod.
Čtyřletá dcera udělala kolem největšího přání rámeček ze srdíčkových samolepek a pak se mě zeptala, jestli bych tam mohla dopsat, že když jí to Ježíšek splní, tak mu necháme pod stromečkem hodně cukroví na ochutnání
(ale pak teda říkala, že mu dáme ochutnat i když přinese něco jiného).
To největší přání +1 další splníme doma, a pak po 1 dostanou u babiček+dědečků, aby na obou dalších vánočních návštěvách měly splněné přání z dopisu Ježíškovi, 1 věc se snažíme vždycky z výchovných důvodů nedávat (aby děti nedostaly naprosto vše, co si řeknou) - proto potřebuju alespoň 5 napsaných věcí.
Tak z hlediska dopadu na ŽP je jedno, zda se koupi stejna vec, nebo jina, pokud se tak jako tak 4 veci koupi. Puvodne jsem myslela, ze si tech veci preje holcicka kazdy den 10. Pukud si pul roku preje ruzovou lampicku a nic jineho, tak je slozite argumentovat jak zivotnim prostredim, tak financema…
@zrcadlo jen bych se jeste zamyslela nad temi Vanocemi. Na Vanoce si i dospělí davame darky, ktere treba uplne nepotrebujeme, ale hlavne ze druheho potesi. Takze tam bych se pres sve moralni zasady prenesla a tak, jako kupujeme chtene kyce, ze kterych maji deti radost, ackoli pro me to neni nic nez cetka, tak bych koupila i tu ruzovou lampicku.
@Cuddy píše:
@zrcadlo jen bych se jeste zamyslela nad temi Vanocemi. Na Vanoce si i dospělí davame darky, ktere treba uplne nepotrebujeme, ale hlavne ze druheho potesi. Takze tam bych se pres sve moralni zasady prenesla a tak, jako kupujeme chtene kyce, ze kterych maji deti radost, ackoli pro me to neni nic nez cetka, tak bych koupila i tu ruzovou lampicku.
My si třeba jako dospělí dáváme jen symbolickou drobnost. Dětem zatím co chtějí a teď už i potřebují. Vnučce po dohodě se synem loni to, co byli potřeba (autosedačka), letos nevíme, syn se ještě nevyjádřil. Ale ani u nich doma se nekupuje něco jen tak, aby byl dárek.
@Cuddy píše:
@zrcadlo jen bych se jeste zamyslela nad temi Vanocemi. Na Vanoce si i dospělí davame darky, ktere treba uplne nepotrebujeme, ale hlavne ze druheho potesi. Takze tam bych se pres sve moralni zasady prenesla a tak, jako kupujeme chtene kyce, ze kterych maji deti radost, ackoli pro me to neni nic nez cetka, tak bych koupila i tu ruzovou lampicku.
Když já si právě nemyslím, že je vhodné chtít jedny Vánoce po Ježíškovi růžovou lampičku, a hned další Vánoce chtít fialovou.
(s lampičkou už jsme se domluvily, že ji přestříkáme, ale jde o ten princip, chce jinou věc, kterou si přála minulý rok a dostala ji, ale teď by radši trošku jinou).
Kdyby šlo třeba o to, že jeden rok dostane obyčejné kolo na naučení, a druhý rok povyroste a baví ji to, tak dostane kolo s přehazovačkou, nebo jeden rok plastovou kytaru a druhý rok už pořádnou dřevěnou, protože ji to baví. Ale tady jde o naprosto stejnou věc - stejná velikost, stejná funkce, jen jiný vzhled, přičemž oboje najednou nevyužije (není to jako 2 Barbie, u kterých si bude hrát, že to jsou sestry nebo kamarádky).
Edit: Ještě doplním, že když to převedu na dárky pro dospělé, tak ta situace je taková, jako kdybych si jedny Vánoce přála kuchyňského robota - dlouho bych vybírala, pak se pro jednoho rozhodla. Robot by byl plně funkční, ale já bych se další rok rozhodla, že ta volba žlutého výrazného designového kousku nebyla nejšťastnější a radši bych nerezovou klasiku. Někdo by možná s klidným svědomím zkusil toho žlutého robota prodat a koupil by si nový. Já tak nějak v sobě mám, že mám určitou zodpovědnost za svoje rozhodnutí a je nesmysl kupovat další rok něco jiného, když funkce to má úplně stejné.
Příspěvek upraven 23.08.20 v 20:29
@zrcadlo píše:
Když já si právě nemyslím, že je vhodné chtít jedny Vánoce po Ježíškovi růžovou lampičku, a hned další Vánoce chtít fialovou.(s lampičkou už jsme se domluvily, že ji přestříkáme, ale jde o ten princip, chce jinou věc, kterou si přála minulý rok a dostala ji, ale teď by radši trošku jinou).
Kdyby šlo třeba o to, že jeden rok dostane obyčejné kolo na naučení, a druhý rok povyroste a baví ji to, tak dostane kolo s přehazovačkou, nebo jeden rok plastovou kytaru a druhý rok už pořádnou dřevěnou, protože ji to baví. Ale tady jde o naprosto stejnou věc - stejná velikost, stejná funkce, jen jiný vzhled, přičemž oboje najednou nevyužije (není to jako 2 Barbie, u kterých si bude hrát, že to jsou sestry nebo kamarádky).
Ja bych se asi řídila tím, jak moc to chce a jak často se to děje. Pokud o něčem mluví pul roku a je ochotná obětovat dárek od Ježíška, tak bych to asi splnila, i když je mi to proto mysli (a brala bych to, ze to nebudu hrotit do extrému). První lampičku bych možná brala jako chybnou volbu. Mně se to párkrát v životě stalo taky (nejen jako dítěti
), že jsem si něco hrozně přála a pak jsem zjistila, že to není ono. Jedna věc byl poměrně drahý batoh do školy, který jsem musela nosit snad čtyři roky a fakt jsem ho nenáviděla.
A i když dnes mámu chápu, ze nepovolila, stejně si myslím, ze to bylo trochu zbytečné…
@Ba-stet Taky mám zážitek se školní taškou - já chtěla batoh, ale mamka ze mě chtěla mít už slečnu, tak mě překecala na koupi takové té kožené tašky přes rameno (začátek 90.let se to nosilo). Rok jsem trpěla, nedal se s tím pořádně dobíhat autobus, nesnášela jsem se to, ale věděla jsem, že to bylo drahé, tak jsem mlčela. Pak jsem se zeptala mamky, jestli bych si nemohla přát k Vánocům batoh do školy, že mě z téhle tašky bolí záda, a mamka až po tom roce zjistila, jak tu „dospěláckou tašku“ nesnáším. Ona nechtěla být jako ty maminky, které tyhle tehdy moderní tašky holkám zakazovaly s argumentem „budeš mít křivá záda“ a přitom samy nosily kabelku na jedno rameno, tak mi v tom krámě chtěla udělat radost, a já zase chtěla udělat radost jí ![]()
@zrcadlo ja plne chapu tve principy a myslenkove pochody. Jen to proste u tech Vanoc mam jinak, tak se opravdu kousnu a vyslysim přání deti. Zvlast pokud je to prani dlouhodobe a jeste pokud dite jiz chape, ze Jezisek prinese jen urcity pocet darku. Tim, ze si z daneho poctu ukroji jeden ruzovou lampickou, se zase uci rozhodovat, co chce a nechce mit.
@Cuddy Děkuju za pochopení, jsem plně spokojená s tím, že to někdo chápe
![]()
Udělám to asi obdobně.
@Lucynka_v píše:
@zrcadlo Mám stejný názor. Naše děti to naštěstí nějak chápou. Děsí mě, kolik dospělých tady říká „kup jí desátej batoh a padesátou čelenku“. Pak to nemá všude takhle vypadatZkusila bych najít nějaká videa na youtube, třeba plasty v oceánech aj.
Jenže ty plasty do toho oceánu se nedostanou tak, že v ČR koupíš dítěti desátý batoh a budeš je mít doma všechny k používání/vyhodíš ho do správné popelnice (jen tak mimochodem pokud není zničení tak do té na oblečení)/někomu ho daruješ. Takže je hezký, že dítěti pustíš video o plastech, ale s nákupem batohu, čelenky to nemá nic společného.