Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
trošku mě děsíte…
Jsem po IVF a po hormonech se mi epi hodně zhoršila, mám záchvaty i 3× denně, den co den.. Nemám teda křeče, ale jdu k zemi, nemůžu dýchat, jsem mimo, často si to ani nepamatuju, a chvilku to holt trvá..
Bojím se, až přijde prcek na svět, co bude, jak to budu zvládat, abych mu nějak neublížila, ale že by šel na mateřskou partner, to si teda vůbec nedovedu představit. Koupat budem určitě spolu. Nu třeba se mi taky poštěstí a po porodu „utne“.. Říkal mi dr., že ta možnost tu taky je, že u mě je to hodně podmíněné psychikou. Nu tak přejme si, ať nám to všem epileptičkám dobře dopadne!
Tak holky po roce Vám píšu..=o) Nakonec jsem na mateřský zůstala,přestala jsem kojit a neuroložka mi napsala silnější prášky takže jsem už rok bez záchvatu..Malej je zdravej a čipernej.už chodí a je dost ukecanej..Můžu děkovat tomu nahoře a paní doktorce že to tak dopadlo..díky za Vaše rady.=o) Mějte se. ![]()
Ahojky, já mám zahledění od dětství a velký epileptický záchvat jsem měla poprvé v červenci 2011. Od té doby jsem jen 1 použila diazepam, protože mám vize a vím kdy tomu zabránit. Naštěstí to okamžitě zabralo. Teď jsem v 27+1 a těhotenství probíhá celou dobu poklidně.
Mám také hrozné obavy z toho jak zvládnu nevyspání, které mi záchvaty spouští.@Jůlinka T. píše:
Jo takhle,tak to mas caste zachvaty,ja tak jednou za dva roky,mozna za rok,ale tehu bylo silehy,hlavne to prvi,to byly kazdy mesic,a to jsem mohla spat jak jsem chtela.
Tedka uz jsem si na ten nocni rezim zvykla,vstavam po cca 2,5 hodinach,vytahnu malyho,v polospanku ho nakojim a usnu.
Myslim si,ze takto by to mohlo byt i u tebe, pokud nebudes nikam odchazet,nebo nebudes dyl vzhuru,tak by to to na odpocinek melo stacit,ne?
EPI je u kazdeho jina,kazdopadne je to nejblbejsi nemoc,co znam.
@kači31 píše:
trošku mě děsíte…
Jsem po IVF a po hormonech se mi epi hodně zhoršila, mám záchvaty i 3× denně, den co den.. Nemám teda křeče, ale jdu k zemi, nemůžu dýchat, jsem mimo, často si to ani nepamatuju, a chvilku to holt trvá..
Bojím se, až přijde prcek na svět, co bude, jak to budu zvládat, abych mu nějak neublížila, ale že by šel na mateřskou partner, to si teda vůbec nedovedu představit. Koupat budem určitě spolu. Nu třeba se mi taky poštěstí a po porodu „utne“.. Říkal mi dr., že ta možnost tu taky je, že u mě je to hodně podmíněné psychikou. Nu tak přejme si, ať nám to všem epileptičkám dobře dopadne!
Ahoj. Prosím Tě, já teď řeším dilema, jestli mám podstupovat IVF, když mám epi. Než jsem šla na operaci a měla záchvaty častěji, měla jsem to hodně podmíněný hormonálním období v měsíci. takže z toho mám teď docela strach.
Plus nejen teda IVF, ale pak i samotné těhotenství, porod a vše poté je pro organismus dost náročné, natož pro „nemocný“ organismus. Řekla bys mi, prosím, jak to bylo u Tebe? Pomohlo by mi to v rozhodování. Moc děkuju.
příspěvek je přes rok starý, tak jak to u vás dopadlo? Užíváš si mateřskou? ![]()
@Tofik @Tofik tak za mně - já do toho půjdu určitě znovu. Záchvaty byly v těhu dost silný (i když já nikdy neměla křeče), ale po těhu se to spravilo. Není to teda takový jako před těhu, ale to je dáno taky tím, že mám hodně snížené léky, abych mohla jít ještě do dalšího těhu. Kdysi mi je před tím, než jsme se začali snažit, snižovali v Praze v nemocnici a tenhle „výlet“už si nemůžu s prckovou dovolit. Ale tak dá se to. No máš na vybranou - buď mít )nebo nemít já nevím jak to máš) záchvaty jako teď, a nemít děti, nebo to prostě risknout. Já si život bez dítěte neumím představit, tak u mě byla volba jasná… těhu bylo silnější, ale tak holt si muselo okolí zvyknout, já si z těch záchvatů, teda těch horších, moc nepamatuju ![]()
jinak co se týče stimulky, já moc dobře nereagovala, tak jsem měla dost vysoký dávky hormonů, ale tak snažili se a co mohli mi prostě nedali (např. Prednison, tuším že je na imunitu proti spermiím, tak u nás to na riziko nevypadalo a taky nebylo, tak ten mi nedali, jinak ho tuším dávaj všem preventivně) Ale dalo se to zvládnout, pro mimčo…
Hodně štěstí!!!
@kači31 Díky za odpověď. Já nemusím zaplaťpánbu, řešit dilema, jestli dítě mít či nemít, pže už jedno máme. Teď spíš řeším právě ono dilema, jestli podstupovat IVF a případné těhotenství s epilepsií, která se mi teď na mateřský zhoršila vlivem životního stylu na mateřské
Já si spíš říkám, jestli to není zbytečné riskování a nezodpovědnost i vůči malé, pže ona mým horším zdr.stavem bude pochopitelně trpět taky. Je to takové těžké dilema, tak hledám lidi se stejnou diagnózou, kteří by mi řekli své zkušenosti, jak to snášeli a tak. Díky moc a ať se další děťátka vydaří ![]()
@Tofik zkus to ještě probrat s neurologem, co ten na to, co ti doporučí a jaká on vidí v tvém případě rizika.
@kači31 Jo jo, určitě chci své neuroložce napsat. Při poslední návštěvě mě ani nenapadlo se na to zeptat a jí taky ne
Začala jsem to řešit až teď. Shodou okolností chodím k doktorce, která je odbornicí na epi u žen, takže je to dobrý
Tak holky jsem se dostala opět sem na stránku.
V těhu jsem neměla záchvat ani jeden, malej se narodil zdravý a vše proběhlo v pořádku, nebrala jsem prášky protože jsem měla strach v tu dobu toho roštěpu páteře a taka v těhu ani nebylo proč, prostě to šlo hladce,.V prvním měsíci malého jsem ale záchvat dostala
bylo to vyvolané jak jinak nespavostí, ale naštěstí malej byl v postýlce a už chrupkal a manžel doma. Tudíž jsem začala jednat, zašla k doktorce pro prášky a musela teda přestat kojit.Ale od té doby už to bude 21 měsíců ani jeden záchvat..na EEG už nic nenašla mudr. takže tohle má i dobrý konec..jsem spokojená že je malej i já zdraví. A že na něm jde vidět jak je spokojenej(musím zaklepat)
…Díky Vám za rady.. ![]()
Chtěla bych taky přispět. v dětství jsem měla také epilepsii. poslední záchvat jsem měla ve 12 letech, takže jsem 15 let bez záchvatu. Dr. chodím stále, preventivně. Bála jsem se, že po porodu se mi EPI vráti, ale na štěstí je to zatím v pořádku. Malé je skoro už 5 měsíců
ale co řeším už od těhotenství bylo např. jedu autem a najednou se mi rozklepaly ruce, začalo bušit srdce a musela jsem zastavit. to se mi stalo jednou a to pořádně na začátku těhu, takže když jsem se na to necítila prostě jsem nejela, říkala jsem si, že po porodu budu zase fungovat jako dřív, ale necejtim se furt jezdit. možná je to i psychikou zodpovědnosti, že mám v autě malou nebo strach mě samotné ze sebe nebo fakt nevim. docela hodně mě to trápí, řídit potřebuju už kvůli práci. doma se mi to už také párkrát stalo, takže otevřu okno…napiju se, najim, jen aby to přešlo. myslíte, že je to tím, že člověk je pořád v zápřahu??a že my epileptici jsme prostě citlivější??a to nemluvim o psychice. připadám si k ničemu a nesamostatná. už jsem byla i na kontrole u neuroložky a podle eeg to vypadá v pořádku. a pak mi třeba vadí světla v supermarketu, točí se mi z nich hlava a nebo moc lidí najednou, takový ten šum. to si zase říkám, že jsem si zvykla být doma. celé těhu jsem byla na neschopence. máte to taky? nebo si to moc beru?
Ahoj holky! Já když jsem šla na mateřskou, tak jsem byla strašně unavená a aury jsem měla častěji než dříve a možná i záchvat. To si nejsem jistá co to vlastně bylo…Já teda jsem „aktivní“ epileptik a léky beru pořád. Ale stačilo aby mi doktorka zvýšila dávku a je to v pohodě. Říkala mi, že je to normální, protože ta zátěž je prostě větší a bývá to tak do dvou let věku dítěte. A při posledním EEG když jsem dýchala zhluboka, tak mi začaly brnět ruce a nohy a dr. mi říkala, že je to nedostatkem vápníku a magnesia. Předepsala mi Magnosolv - vitamín rozpustný ve vidě a řekla, ať jím víc jogurty apod. prostě jídlo, kde jsou tyhle vitamíny obsažené a je to v pohodě. My Epileptici jsme určitě na některé věci citlivější, ale nedá se globálně říct na které, protože každý organismus reaguje na něco jiného a člověk musí vypozorovat co mu nevyhovuje. Např. když se mi při cvičení opakovaně dělá špatně, tak mi z toho vyplývá, že je to pro mě velká zátěž a bylo by leší tedy tuhle aktivitu vypustit. To je ovšem můj názor. Já raději něco omezím než mít zase záchvaty.
K jaké neuroložce chodíte?? Skvělá je MUDr. Zárubová v Praze. Je to odbornice na ženskou epilepsii a je to i skvělý člověk. Což se, bohužel, o moc lékařích říct nedá.
Chodím do epi centra v Teplicích k dr. Vachové. magnesolv mi ted taky napsala a na kontrolu jdu až v dubnu, tak uvidím, co mi tam řekne, kdyžtak bych si zavolala do tý Prahy. jo a koupila jsem si i vitamíny, pro jistotu. tou aurou myslíte, jakoby mžitky před očima a člověk se cítí nestabilně? já si myslim, že je to zátěž pro tělo. v šestinedělí jsem si pořádně neodpočinula a radši jsem byla s malou venku a to bylo takhle každý den, pak přišly inverze a mě bylo čím dál hůř, teď bych řekla, že je to lepší. musim se naučit být víc v klidu a nestresovat se. a máte řidičák a jezdíte? jak jsem psala, od těch 12-ti let jsem neměla žádný záchvat prostě nic, byla jsem jen hlídaná, občas migréna, ale žádný jiný problém a od těhotenství řeším tyhle problémy.
A ještě jsem chtěla napsat, že epilepsii jsem měla podle dr. psychického rázu
Holky, takže když na EEG nebudu mít nález tak mi prášky vysadí a už jsem jako vyléčená jo? To se přeci nejde vyléčit, ale jen utlumit těmi léky ne? Já bych měla strach, že po vysazení mě to znovu chytne.
Jinak já měla cca od 15 let jen zahledění a pak před rokem ve 26. letech jsem dostala 1. velký záchvat a tím mi byla zjištěna epilepsie. Předtím jsem o ni ani nevěděla. Myslela jsem, že se zahleďuji jen tak z únavy. Naštěstí jsem ještě nebyla těhotná, ale teď už mám půlroční miminko. Těhotenství pohoda i na to, že jsem měla šílený dlouhý porod tak OK. Jak se teď starám o mimi tak je to náročné a zahledění tak na 15 minut jsem měla už 3 krát. Jednou mi ho manžel ukončil diazepamem.
Chtěla jsem se zeptat jestli máte nebo jste měly i takové divné záseky, když jste něco říkaly. Když mluvím tak se občas zakousnu a přemýšlím o čem jsem vlastně mluvila. Moje okolí nic neříká tak to možná ani nevnímá. ALe kdesi jsem četla, že se to považuje taky za záchavat. A že je to jen mžik, že to právě ani nikdo nepozná. Máte tu zkušenost???