Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
ahoj
jsem zdr.sestra
o prubehu vysetreni a dimisi te musi informovat osetrujici.lekar, nema cenu, abych ti to ja vysvetlila…jen…neboj, neni to nic narocneho a nemelo by bolet…mela bys byt na vysetreni uspana…
drzim pesti a opravdu se neboj ![]()
Já teda nevím kde při ERCP uspávají, ale u nás ve špitále teda ne. Při ERCP dostaneš jen léky na oblbnutí, protože je trochu potřeba i spolupráce. Jestli tě po vyšetření pustí domů to netuším, protože například u nás se pacienti na 1 den hospitalizují, aby se po vyšetření mohli ještě sledovat do druhého dne. Jinak klídek, určitě to bude v pohodě.
U nás stejně jako Anabellka. Každému se odpoledne po vyšetření bere krev a je nějakou dobu na dietě, měl by se sledovat. Řekla bych, že co do pocitů pacienta je to dost podobné gastroskopii, jen to trvá déle.
ahoj holky, toto vyšetření mne čeká v pondělí, jsem podělaná strachy, prosim prosim, napište svoje zkušenosti z tohoto vyšetření? Uspávají nebo ne??? Díky za každé info
Ahoj prodělala jsem ho už 3× .Po prvé jsem měla hrozný strach,ale oblbnutí bylo velké, takže jsem se probrala jen na chvilenku anic moc nevnímala-to jsem říkala, že to nic není. Podruhé jsem byla už po komplikované operaci žlučníku a do toho ještě v 7tt takže po narkóze mi už moc medikací dát Mudr nechtěl, Bylo to na „vostro“ (teda něco málo jsem dostala,ale věděla jsem skoro o všem) a byla to hrůza. Po třetí jsem byla nedávno(po porodu absces jater) tak tam jsem po druhé zkušenosti se zase trochu bála(raději jsem nahlásila váhu o 20Kg víc abych dostala víc oblbováků) a dalo se to, v jednu chvilku jsem se probrala a nemohla pořádně dýchat(jinak nic nebolelo) ale Mudr si toho všim a oblbovákama přitvrdil-pak už si zas nic nepamatuju ![]()
Neboj strach je horší než ERCP.(I když nic extra příjemnýho to rozhodně taky není)
jee holky diky moc za povzbudivé reakce, já mám prostě strach že se udusim
každopádně jestli to přežiju tak se ozvu ![]()
Neboj bude to dobrý
Horší je nuda v nemocnici
Tak se tam moc dlouho nezdržuj ![]()
Zdravím všechny, je fakt, že ercp není nic příjemného, ale strach má velké oči. Je fakt, že nemusíte číst poučení, které vám dávají podepsat, protože nač se ještě nervovat četbou možných komplikací. Je fakt, že já na ercp chodím pátým rokem každé tři měsíce na výměnu stentů a asi až do smrti. Myslel jsem si, že se na to zvyknu, ale to se nedá. Na ty voblbováky začíná být tělíčko rezistentní, a tak nevím, nevím. Ale nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko že ? Hezký den všem.
Dobrý den, babi je po ERCP a má tam ten sten - nebo něco, co pomáhá odvádění žluči… , měli jí to měnit po 3 měsících, ale ucpalo se to po 10 dnech - dr. řekl, abychom počítali, že intervaly se zkracují. Ale neodpověděl na otázku, jestli je to už navždy, tedy bude muset na výměnu každých 10 dní??? už do smrti???? Co řekli vám? Díky, potřebuju se připravit, co nás čeká. Žije s námi. Díky.
ahoj, sten jsem neměla..ale to se ucpalo kaminkem? v tom pripade je to na operaci ![]()
Ne, „jen“ to, co by se stalo, kdyby se sten nevyměnil za 3 měsíce, ale přišlo to po 10 dnech. Ale v takové parádě, že jsem se chytala na konec. Z chodící babičky byl během chvíle tvor úplně mimo. Neměla bolesti, ale: Usínala po dvou slovech, nepoznávala, kde a s kým je, neudržela se na nohou, stala se plně inkontinentní…
Když se zjistilo, že to není z cukrovky, byla jen náhoda, že tam ještě byla doktorka, co jí tento zákrok dělala před těmi 10 dny a okamžitě to tedy vyměnila, babi dostala ještě 2 transfuze a je v pohodě. Ale dr. řekl, že intervaly výměn se budou stále zkracovat.
Kdyby to tak bylo, znamenalo by to pro babi téměř stálý pobyt v nemocnici a přísnou dietu. Má metastáze v páteři, v září jsme pochovali dědečka a o týden později mého bratra, jejího vnuka (+26) a ona je dost unavená životem. Ztratila sílu chodit ven a jakkoli se bavit. Zlobí se, že jí před smrtí už nic nezbylo, když jí navíc vařím, jen dietu a nechci jí koupit větrník a chlebíček s vajíčkem na salátě…
Kdyby to tak mělo být už navždy, asi se na to vykašleme a uděláme „rozlučku“. Budu vařit jen její oblíbená jídla, během krátké doby se tu vystřídají všechna vnoučata a pravnoučata. A využijeme těch pár dní, kdy bude při síle, aby si užila i ty chlebíčky a větrníky… No a pak to u ní odsedím jako u dědy.
Rok a půl jsem se o něj starala. Babička potřebovala méně péče, jen trochu dopomoci, ale děda byl po několika mrtvicích. Byla jsem jeho rukama i nohama, cvičili jsme chůzi na schodech, aby mohl na zahrádku. Později byl na vozíku, ale těch 13 schodů jsme vzdy nějak spolu zvládli
Pomáhala jsem mu na záchod a později jsem mu měnila pleny, krmila ho, žili jsme jak jen to šlo. Pak jednoho dne řekl, že už to není k žití a věděli jsme, že ať se bude dít cokoli, sanita se nevolá. Bude se volat pan farář. Děda za 14 dní od tohoto prohlášení odešel jako věřící člověk smířen s Bohem. Doma jsme u něj s babičkou stály. Naši kluci mu ještě ráno dali pusu a pak jako by věděli, že nemají rušit si stavěli ve svém pokoji…
Babičce jsem slíbila to samé, žádná nemocnice, ale doma s náma. Jen jí nechci pohřbívat předčasně, raději bych jí tu ještě pár let měla, ale nemocničního ležáka z ní udělat nedovolím, na to ji mám moc ráda a hlavně jsem jí to slíbila. Jenže k tomu potřebuji tu informaci. Musí se ty steny od prvního nandání používat už navždy?
Sgxcbyxcb
Příspěvek upraven 11.07.25 v 18:50