Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Extrémní bojácnost batolete - 21 měsíců
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
24.8.11 21:17
Extrémní bojácnost batolete (21 měs.)
ahoj maminky,
můj syn (21 měsíců) je hrozně bojácný ohledně lidí. Když na něj nějaký cizí dospělý proluví nebo nedejbože sáhne, zakrývá se rukou nebo uhýbá, je-li v kočáru, jinak letí ke mně a přitiskne se v náručí jak klíště. Lidi to vyděsí a stáhnou se, tudíž nebrečí, ale odmítá se mě pustit a na ty lidi se byť jen podívat. Návštěvy musí sedět na opačném konci místnosti a já ani neuvařím kafe, s klíštětem v náručí. Třeba dvě hodiny na mě visí.
Na hřišti si hraje sám a když nějaké dítě přijde a zajimá se o něj nebo jeho hračky, všeho nechá a letí ke mně přicucnout se k noze. Jinak ale rád opodál ostatní pozoruje, co dělají, ovšem nesmí se k němu přiblížit.
Výjimečně mě překvapí, že mu nějaké dítě nevadí nebo se na nějakého dospělého usměje a neschovává se. Ale v 90% se chová takto. Když odejdu a nechám ho v místnosti s cizím, okamžitě se rozbrečí a letí za mnou a je hrozně těžké ho pak uklidnit. Bojí se i dědy, kterého moc nevídá. Má rád obě babičky a to je všechno.
Vodění mezi lidi nepomáhá, prostě to nejde. Fakt je, že do roku věku jsme skoro nikam nechodili, do žádných center, heren apod. Ale pak už jo a ani za půl roku se to nijak nespravilo, někdy je to i horší.
Stýkám se pravidelně s kamarádkou se stejně starým synem, 2× týdně a Tom za půl roku dosáhl toho, že si dokáže v její přítomnosti hrát a nevisí na mě, ale nesmí na něj mluvit a já nesmím odejít z místnosti.
Včera mi řekla, že bych s ním měla jít k psychologovi, že to není normální. Dost mě tím ranila, mě to nějak ani nenapadlo… Podotýkám, že její prcek jde kdykoliv s kýmkoliv kamkoliv.
Ale pak se mi to rozleželo a nahlodala mě… opravdu je to na psychologa? Máte to podobně? Co s ním?
Jenom ještě edituji - babičkami se bez problému nechá hlídat celý den a když jde s ním ven a vezme i dědu a Tom se třeba lekne psa nebo tak, vezme zavděk i náručí u dědy. Cizí ale ani omylem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.8.11 21:29
Jako bys mluvila o nas,jeste nedavno..Presne to same.Taky jsem byla uz zoufala,ale zacalo se to lamat kolem pred tretim rokem.Nikdy to nebude velka extrovertka,ale ted je to v pohode,uz se neboji,s detma na hristi si pohraje.Dokonce jsem byla nedavno v soku,kdyz se na hristi,sama od sebe,sla zeptat pani,jestli si muze pujcit motorku 
..Myslim,ze v tomhle veku je to jeste normalni a nikam bych nechodila 
.Kazde dite proste nemuze byt nebojacne,spolecenske,komunikativni,stejne jako dospeli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.11 21:34
myslím že s takhle malým dítětem psycholog stejně nic nevymyslí. Mám také bojácné dítě, i když ne tak extrémně, ale nám prosstě pomáhalo nelámat přes koleno a naopak jí podpořit. Vím je to na hlavu,ale sama píšeš že se občas na někoho usměje, babičky hlídají tak co.l Je ještě maličký.
A tím že jste nikam nechodili bych to taky neviděla, je to hodně o povaze. Jsou i různá období. Malá ho měla kolem 13 měsíců, pak se to trošku zlepšilo, pak azse kolem 1,5 roku a teď kolem dvou let občas taky mamánkuje a mě tím překvapí. Podporuj ho, do ničeho ho nenuť a uvidíš jak se to bude vyvíjet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Markéta1980
24.8.11 21:35
Já mám 2 dcery, starší je 4,5 roku, mladší 21 měsíců.
Starší: Měla období, kdy se styděla (bylo jich více), pak ty, co se nestyděla. Kolem toho druhého roku to bylo tak velké stydění, že když na mě na ulici někdo promluvil, okamžitě se mi schovala za nohy a rozbrečela se. Za pár týdnů se to zlepšilo, takže jen nekomunikovala (a to hodně dlouho), ale už neřvala. S dětmi na hřišti si začala hrávat až kolem 3 roku. Pak opět nastalo období stydění, ale jen na dospělé a je to tak 14 dní, co mě velice překvapila, začala se s mými známými bavit i bez mé přítomnosti 
.
Mladší dcera je děsné klíště a navíc mamánek. Nikdo na mě nesmí sáhnout. Když někam dojdeme nebo přijde někdo k nám, nacucne se (přesně jak popisuješ) a nepustí. Ona se však během 30 - 45 minut rozkouká a pak ji už ji vůbec nezajímám. S dětmi si teda hraje, ale je to hodně tím, že má starší sestru a navíc s námi v domě bydlí švagrová se stejně starou dcerou (ta se mimo jiné taky dost stydí a narozdíl od mé mladší dcery se na návštěvách neotrká a drží se stranou).
Každé dítě je jiné a já bych to psychologem momentálně určitě neřešila. Já se spíš snažím pobízet dítě, ať si hraje, př. návštěvu, ať vezme nějakou oblíbenou hračku a snaží se dítě oslovit. Ale je to hodně o vývoji, česem to přejde a určitě se to ještě několikrát vrátí
- Citovat
- Upravit
24.8.11 21:36
ale zároveň bych i zkoušela poodcházet, třeba na hřišti když si zahraje klidně i sám tak si sednout na lavičku nebo udělat jen krok zpět apod. Trošku to trénovat, ale ne násilím. Já i hodně vysvětluju, že třeba odpoledne pojedeme za babičkou, já pojedu nakoupit a ona si bude s babičkou hrát a já jí pak něco přivezu. Mojí mamku nevídá tak často a ještě je to někdy problém. A na ní toto fakt zabírá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.11 21:38
Ahoj,
no, na psychologa to není rozhodně 
U některých dětí je tohle chování prostě normální a přejde to. Dcera byla úplně to samé. Další dcera vypadá, že půjde v jejích šlépějích… Jen kluci jsou takové „huby nevymáchané“ a budou kamarádi skoro s každým
Neboj, srovná se to
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.11 22:08
Taky si myslím, že to na psychologa není. Náš malý byl něco podobného, od 3m řval, jen někdo nakoukl do kočárku, že by si ho někdo cizí vzal do náručí, ani omylem… A to jsme chodili plavat - vaničky kompletně prořval, v bazénu už byl v pohodě, ale nesměl na něj nikdo šáhnout Ze všeho nejhorší byly děti - z povzdálí pozorovat to jo, ale jakmile se nějaké přiblížilo, tak s pláčem utekl. Teď má 2 a 3/4 roku a je v pohodě - s dospělými nemá problém vůbec a na děti si už taky zvyká, dokonce se s nimi začíná i hrát Takže vydrž, určitě bude líp 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.11 05:11
Na psychologa je zralá tak možná ta tvoje ,,chytrá,, kamarádka…
Tyhle strachy jsou úplně normální a přejdou každé dítě.
Moje nejstarší dcera měla to samé. Když viděla někoho cizího tak začala vyvádět. Nejhorší pro ní bylo, když na ní promluvil cizí chlap. To měla hysteráky, že byla k neuklidnění. Po třetím roce jako když utne.
No a teď si říkám, že jí ten strach z těch chlapů mohl vydržet. Opravdu se jich nebojí a to jí straším…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.11 08:40
Ahoj, psycholog by stejně nepracoval s ním, ale s tebou, to neber ve zlém. Takhle malé dítě ovlivňuješ nejvíc ty, tak se třeba zamysli, jak se i ty chováš vedle cizích lidí, jaký příklad a vzorec chování mu tím dáváš. Nedělala bych z toho drama, ale sledovala. Já měla v pubertě psych.problémy, naštěstí jsem se nebála to řešit a vyřešila. Začlo to ale taky v dětství..víš, co mi nedávno máma řekla? „Takže když jsi se začla v 5ti letech uzavírat do sebe a vydrželo ti to do dospělosti, měli jsme to nějak řešit?“ Takže nejen, že si toho potvora všimla, ale vykašlala se na to a dopadlo to jak dopadlo. Takže sice jak říkám, nedramatizuju, ale ani nejsem vůči takovýmto projevům lhostejná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.11 08:47
zuzouš píše:
Ahoj, psycholog by stejně nepracoval s ním, ale s tebou, to neber ve zlém. Takhle malé dítě ovlivňuješ nejvíc ty, tak se třeba zamysli, jak se i ty chováš vedle cizích lidí, jaký příklad a vzorec chování mu tím dáváš. Nedělala bych z toho drama, ale sledovala. Já měla v pubertě psych.problémy, naštěstí jsem se nebála to řešit a vyřešila. Začlo to ale taky v dětství..víš, co mi nedávno máma řekla? „Takže když jsi se začla v 5ti letech uzavírat do sebe a vydrželo ti to do dospělosti, měli jsme to nějak řešit?“ Takže nejen, že si toho potvora všimla, ale vykašlala se na to a dopadlo to jak dopadlo. Takže sice jak říkám, nedramatizuju, ale ani nejsem vůči takovýmto projevům lhostejná.
jj, mas svou zkusenost. Já se lidi nebojim a normálne se se vsemi bavim, s detmi na hristi, kdyz prijdou, s kamaradkami a navstevami si povidam, smeju se, apod., rikam mu, at se neboji, ze ja se taky nebojim a delam navsteve „mala“, apod. Takze si myslim, ze ze me spatny vzor mit nemuze. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.11 09:58
MaryClementine píše:zuzouš píše:jj, mas svou zkusenost. Já se lidi nebojim a normálne se se vsemi bavim, s detmi na hristi, kdyz prijdou, s kamaradkami a navstevami si povidam, smeju se, apod., rikam mu, at se neboji, ze ja se taky nebojim a delam navsteve „mala“, apod. Takze si myslim, ze ze me spatny vzor mit nemuze.
Ahoj, psycholog by stejně nepracoval s ním, ale s tebou, to neber ve zlém. Takhle malé dítě ovlivňuješ nejvíc ty, tak se třeba zamysli, jak se i ty chováš vedle cizích lidí, jaký příklad a vzorec chování mu tím dáváš. Nedělala bych z toho drama, ale sledovala. Já měla v pubertě psych.problémy, naštěstí jsem se nebála to řešit a vyřešila. Začlo to ale taky v dětství..víš, co mi nedávno máma řekla? „Takže když jsi se začla v 5ti letech uzavírat do sebe a vydrželo ti to do dospělosti, měli jsme to nějak řešit?“ Takže nejen, že si toho potvora všimla, ale vykašlala se na to a dopadlo to jak dopadlo. Takže sice jak říkám, nedramatizuju, ale ani nejsem vůči takovýmto projevům lhostejná.
Určitě můžeš jeho strach způsobit i ty, pokud by ses chovala nějak extrémně a on tvůj strach „přebral“. Ale to evidentně nebude tvůj případ 
A dost je to i na povaze dítěte a taky na tom, kolikáté v pořadí se narodilo. Syn se bál hrozně a dcera (10m) je v pohodě i u cizích, je to vyloženě půjčovací dítě. A úplně nejradši má děti (asi i proto, že je zvyklá na bráchu). Samozřejmě se to může ještě změnit, ale ani separační krizi v 8m jsme nijak nepozorovali. A když srovnám ty dva, jsou úplně jiní… a mají stejnou matku Tak za mě - určitě sledovat, pomoct mu to překonat, ale rozhodně nedramatizovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
